Blog

Před samotným natíráním je dobré kriticky posoudit, v jakém stavu se daný předmět nachází a zda místo nového nátěru není vhodnější výměna. Na druhé straně, nový nátěr dokáže divy a z nevzhledné židle, lavičky či plotu snadno vykouzlíte opět krasavce. Jen je důležité dodržet správný postup a povrch před natíráním řádně očistit i od nejdrobnějších nečistot, například obyčejným kartáčem, drátěným kartáčem, brusným papírem a v některých případech klidně i vysokotlakým čističem. Důležité je povrch zbavit odchlipujícího se starého nátěru, případně koroze.

Příprava dřevěných povrchů

Pokud se stará barva loupe, je popraskaná či se vytvářejí četné puchýře, odstraňte ji. Silné staré nátěry můžete obrousit za pomoci brusných papírů o různé hrubosti, bruskami s brusným papírem či výjimečně drátěnými kartáči nebo ocelovou vlnou. Pro odstranění jak syntetických, tak i vodou ředitelných barev lze použít také horkovzdušnou pistoli. Při odstraňování staré barvy z rámů oken či dveří za pomoci horkovzdušné pistole však dejte pozor na okenní tabule, aby nepraskly. Odstranění starého nátěru opálením je nejlepší především u rovných ploch s minimem výstupků. Po opálení se povrch a zbytky barvy obrousí brusným papírem.

Další z možností, jak se vypořádat se starými nátěry, jsou chemické odstraňovače starých nátěrů. Většina z nich si poradí jak se syntetickými, tak i epoxidovými či disperzními nátěry na dřevě, kovu či betonu. Aplikují se speciálním štětcem v silné vrstvě, nechají se působit po dobu 15–20 minut, někdy i déle – záleží na počtu starých nátěrů. Následně se narušený nátěr odstraní škrabkou nebo špachtlí, případně se povrch lehce přebrousí brusným papírem.

Tmelení dřeva

Po odstranění starého nátěru povrch dřeva očistěte od prachu a dalších nečistot. Vrypy, odštípnuté rohy či díry po vrutech je záhodno ještě před novým nátěrem zarovnat a vyspravit. Řádně je vyčistěte i do hloubky (například tenkým šroubovákem, dlátem či hranou špachtle), pomocí ředidla odstraňte případnou mastnotu. Následně pro vyrovnání povrchu použijte dvousložkový polyesterový tmel (venkovní použití), který se hodí pro tmelení středních až větších nerovností či vrypů (okolo 5 mm). Pro jeho zatvrdnutí je nutné použít tvrdidlo v poměru 50 : 1. Tmel do vrypů řádně zapravte tak, aby vyplnil celou nerovnost. Po zaschnutí (min. 30 minut) se povrch vybrousí do rovné hladké plochy.

Kdy natírat?

Před natíráním sledujte předpověď počasí a podle toho naplánujte práci. Ideální podmínky pro natírání jak dřeva, tak kovů jsou teploty okolo 20 °C a 25 °C, relativní vlhkost vzduchu do 75 %, zkrátka, když to nevypadá ani na déšť, ani na bouřku či vítr. Ten s sebou přinese rozvířený prach, který zmaří veškeré vaše snažení. Natírejte venku na zahradě, balkoně či terase, pro nátěry v interiéru je třeba zajistit přívod čerstvého vzduchu – ten uspíší zasychání, ale také s sebou odnáší výpary z barev či rozpouštědel.

Čím natřít dřevo?

Nátěrové hmoty určené pro dřevěné povrchy se rozlišují na laky a lazury, a to na vodou ředitelné a na syntetické. Každý druh barvy má specifické vlastnosti a hodí se do jiných podmínek. Lak neboli email je odolný barevný nátěr určený pro vrchní krycí vrstvu. Je odolný vůči zátěži, hladký a většinou lesklý. Zakrývá pohledovou strukturu dřeva, ale zpravidla vydrží o 3–4 roky déle než lazura. Používá se spíše pro renovaci starších dřevěných předmětů, nátěry oken a dveří (nejčastěji v bílé barvě). Lazura je průhledný nátěr s větším podílem pojiv, který nechává v pohledu strukturu materiálu. Je vhodná hlavně na měkké dřevo. Díky své řídké konzistenci může proniknout do hloubky a impregnovat ho proti vlhkosti či škůdcům. Povrch přitom zůstává prodyšný.

Voda, nebo syntetika?

Hlavní předností vodou ředitelných barev je krátká doba schnutí. Většinou jde o pružné nátěry, které odolávají popraskání. Z tohoto důvodu se hodí do extrémnějších podmínek, na namáhané objekty či předměty, například plotové plaňky. Práce s vodou ředitelnými barvami je snazší, nemusí se používat ředidla, nezapáchají a případné ukápnutí se dá lehce umýt vodou. Jsou vhodnější pro nátěr nového dřeva.

Syntetické barvy se naopak ředí chemickými ředidly, avšak většinu dnešních barev již není třeba nijak ředit a jsou určené k okamžitému použití. (Výjimkou jsou barvy do stříkací pistole, kde je barvu nutné naředit správným ředidlem.) Syntetické barvy při aplikaci snesou lehké nedostatky při přípravě podkladu a hodí se pro dřevěné materiály, které již byly dříve opatřeny nátěrem. Jsou o něco méně pružné než vodou ředitelné barvy.

Tip

Při natírání přednostně natřete členitější a nejvíce namáhaná místa, jako jsou úchyty, háčky, ohyby, lemování či spoje s okolními předměty – a to štětcem, který se na tato místa nejlépe dostane. Teprve potom natřete zbytek plochy. Aby nátěr co nejdéle sloužil, naneste ho alespoň dvakrát, a to mini­málně na nejvíce namáhaných místech.

Příprava kovových povrchů 

Největším nepřítelem kovových předmětů je rez, proto je nutné před natíráním ji pečlivě odstranit buď mechanickou, nebo chemickou cestou, případně kombinací obojího. Hrubou a volnou rez odstraníte ocelovým drátěným kartáčem, hrubým brusným papírem či použitím brusky, elektrické vrtačky s drátěným kotoučem nebo nástavcem s pryžovým kotoučem a brusným papírem. Zvolte brusný papír s větší zrnitostí. Nejvhodnějším typem brusek pro opracování kovu jsou úhlové brusky. Pro odstranění rzi se využívají lamelové či drátěné kotouče.

Pro odstranění zbytků rzi či pro ošetření pouze lehce postižených povrchů se používají buď oplachové, nebo bezoplachové odrezovače. Při silném zkorodování je nutné nátěr odrezovačem opakovat 2× či 3×. Působení odrezovače se projeví vznikem modročerného zbarvení na povrchu předmětu. Po jejich aplikaci a uplynutí reakční doby (cca 30 minut) je dobré povrch opláchnout vodou nebo alespoň otřít povrch od zbytků nečistot.

Vše v jedné plechovce

Jednovrstvé barvy (2v1 nebo 3v1), tzv. jednošichtovky, obsahují jak základní, tak i vrchní nátěr, šetří tak čas, práci i peníze. Složení barvy umožňuje dosáhnout dostatečně silné vrstvy, jež zaručí už při jednom nátěru potřebné ochranné vlastnosti. Doporučují se především pro renovace kovových povrchů. U barev 3v1 je přítomný kromě základního a vrchního nátěru i tzv. mezinátěr, který ještě posiluje ochranu natíraného materiálu.

Mezi těmito typy nátěrových hmot najdete i speciály 2v1 určené přímo na rzivé povrchy. Před nátěrem je nutné povrch zbavit jen odpadávající a hrubé rzi – žádné odrezovače nejsou třeba. Není zapotřebí základní nátěr ani ředidlo. Složení těchto barev zabraňuje rozšíření už existující rzi a zároveň antikorozní složka zabezpečuje ochranu natíraného povrchu.

Jak se natírá dřevo

Všeobecně se podle odborníků nedoporučuje natírat předměty pouze jednou vrstvou, správný postup je nejprve aplikovat impregnační nátěr a až následně nanášet vrchní krycí nátěr.

Impregnační nátěry fungují jako fungicidní napouštědla – svým chemickým složením zaručují ochranu dřeva proti houbám, plísním a hmyzu. Snižují rovněž nasákavost materiálu, takže následné nátěry se do dřeva tolik nevpíjí. Většinou se ředí s vodou v poměru, který je udán výrobcem. Při aplikaci můžete zvolit buď namáčení (impregnační přípravek se snáze dostane do všech míst), či běžné natírání štětcem nebo válečkem. Materiál je po impregnaci nutné nechat důkladně proschnout.

Čím natřít kov?

Podobně jako u dřeva lze volit mezi syntetickými či vodou ředitelnými barvami. U vodou ředitelných barev jsou specifika shodná jako u barev na dřevo, kdy se především díky své elastičnosti tyto barvy hodí na plochy, které čelí extrémním jevům. Příkladem jsou pozinkované okapy či střechy nebo ploty, které se působením slunce či mrazu roztahují a smršťují, na což by měl reagovat i nátěr. Syntetické barvy jsou sice odolné vůči působení povětrnostních vlivů, nicméně nedosahují takové pružnosti jako vodou ředitelné nátěry. Barvy na kov se dělí na základní (podkladové) nátěry a vrchní (krycí) nátěry, ale v současnosti se stále častěji setkáte s jednovrstvými barvami 2v1 či 3v1. Základní či antikorozní barvu naneste na očištěný, odmaštěný kovový povrch zbavený rzi, po zaschnutí základu přichází na řadu vrchní, krycí barva, která plní ochrannou funkci. Zpravidla se provádějí dvě vrstvy – mezinátěr a vrchní nátěr. Neželezné kovy, jako například hliník, měď či mosaz, se většinou nenatírají, protože si při oxidaci vytvářejí vlastní ochrannou vrstvu (např. měděnka). Chcete-li ale opatřit například pozinkovaný materiál nátěrem, zvolte k tomu určenou speciální barvu.

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Kromě klasického dřevěného přístřešku se sloupy a střechou, lze pořídit i přístřešek na dvě auta nebo s domkem. „Před koupí je důležité se zamyslet nad jeho velikostí. Standardní délka přístřešku pro jedno auto je 5 metrů, šířka 3 metry a výška 2,7 metrů. Rezerva by měla být přibližně 1 metr délky a šířky,“ radí Richard Klička, odborník z oddělení stavby v projektových marketech Hornbach, a dodává, že příjezdová cesta by měla být snadno přístupná, dostatek prostoru oceníte především při parkování nebo couvání.

Příprava pro stavbu

Při samotné stavbě je důležité se řídit podle plánu nebo návodu, který je přiložený v balení. Nejdříve se H sloupkové kotvy zasadí do země. „Pokud se přístřešek staví na dlažbu, lze vyjmout stávající dlaždice nebo kostky a vyhloubit otvory pro základ do hloubky 80 cm,“ radí Richard Klička z Hornbachu. Kotvy se zavěsí do vyhloubených otvorů, které se vylijí betonem. Po zaschnutí se do takto připravených kotev umístí dřevěné sloupy a upevní se pomocí šroubových svěrek. Přišroubování se provede až později.

Pomocí napnutého zednického provázku a hadicové vodováhy se sloupky nahoře označí a propojí. Pokud má totiž stavební plocha sklon, je nutné některý sloupek zkrátit. To se provede na spodním konci příslušného sloupku.

Základní konstrukce

Až jsou všechny sloupy správně usazeny, lze na čepové spoje namontovat výztužné pásky. Na připravené sloupy se položí vaznice a shora se přišroubuje. Dlouhé vaznice se skládají z několika dílčích úseků, které se spojí našikmo. Po namontování vaznic se konečně sloupky přišroubují ke kotvám na pevno, poté se odstraní šroubové svěrky. Na vaznice se položí vodorovné krokve a přišroubují se. „Vždy namontujte dvě krokve vedle sebe, s menším rozestupem, který je potřeba dodržet podle návodu v montážní sadě, aby následně přidělané konstrukční díly dobře seděly,“ upozorňuje Richard Klička z Hornbachu. Doprostřed, mezi tyto dvě krokve, se namontují střešní vazníky. Ty se nejprve upevní pomocí šroubové svěrky a poté se přišroubují závitovou tyčí. Na vazníky se přidělá vrcholová vaznice.

Montáž střechy

K montáži se připraví šikmé střešní krokve, na které se vyfrézuje upevnění pro žlabové háky pro odvod vody ze střechy. „Připravené krokve přišroubujte nahoře k vrcholové vaznici a dole k vaznicím. Na druhé straně udělejte totéž a pod krokve ještě upevněte vzpěry,“ popisuje odborník z Hornbachu.  Na přiroubované střešní krokve lze nyní namontovat žlabové háky.

Střešní zakrytí sestává z jedné vrstvy šalovacích prken a bitumenových tašek. Šalovací prkna se přišroubují na střešní krokve, jejich konce po obou stranách přesahují a vytváří tak štít střechy. Po dokončení šalování se na obě dvě strany štítu, do zákrytu se šalovacími prkny, přišroubují dřevěné hranoly. Bitumenové tašky se hřebíky přibijí k šalovacím prknům. Přibití se provede na vyznačených místech na taškách. Po dokončení obou dvou stran střechy přijdou na řadu ještě tašky na štít. Ty lze přiříznout ze stávajících bitumenových tašek. Na štíty střechy se namontují zástěny svádějící vodu do odvodového žlabu. Nakonec se může dokončit odvod vody ze střechy.

Tip z Hornbachu:

Před samotnou stavbou je důležité nezapomenout na ohlášení stavby a získání stavebního povolení. V případě rozsáhlejších staveb nad 25 metrů čtverečních musí být tato povinnost splněna. Zpravidla platí, že povolení na přístřešek se získá jednodušeji než například pro výstavbu garáže.

Více informací na: Hornbach.cz nebo na Facebooku.