Blog

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Nedostatečná zvuková izolace stěn je jeden z parametrů, který je často odhalen až po nastěhování do nového bytu. Částečně může být na vině i normou udaná hodnota zvukové neprůzvučnosti, která je u mezibytových příček 53 dB, u příček v rámci jednoho bytu je to pak 42 dB. Pokud si představíte, že běžný hovor dosahuje hodnot cca 50 – 60 dB, není těžké odhadnout, že stěna splňující normu před slabšími zvuky ochrání, ale pro vyšší komfort je kvalitnější zvuková izolace žádoucí. Co přes den člověk neregistruje, může v noci pěkně potrápit a narušit váš klidný spánek.

Předsazená sádrokartonová stěna pomůže tam, kde se na hluk „nemyslelo“

Zvuk, jak si jistě většina z nás pamatuje z hodin fyziky, je mechanické vlnění, které se šíří pomocí tzv. vodičů. Vodičem je nejen vzduch, ale i kapalina nebo pevné látky. Zvuk se tedy šíří i stěnami. Skladba stěny je proto zásadní. Klasická masivní zeď příliš velkou schopnost absorbce zvuku  nemá, pokud nehovoříme o velkých tloušťkách. Nesrovnatelně lepší vlastnosti při relativně malých tloušťkách stěn má jednoznačně vrstvená sádrokartonová konstrukce. Nejjednodušším a nejekonomičtějším řešením nedostatečné zvukové izolace vašich stávajících stěn jsou konstrukce předsazených stěn. Běžná pórobetonová příčka o tloušťce 175 mm absorbuje cca 38 dB zvuku. Při provedení předsazené stěny lze zlepšit neprůzvučnost původní stěny až o cca 20 dB.

Tři typy desek pro lepší zvukovou pohodu

Skladbu konstrukcí předsazené sádrokartonové stěny je možné zvolit v různých variantách. Záleží nejen na tloušťce stěny, typu desky, ale i na profilu, který je v konstrukci použit. Jako výplň sádrokartonových stěn se zpravidla používá minerální vata, která rovněž dokáže pohltit část energie zvuku. V portfoliu společnost Knauf, která patří k nejvýznamnějším výrobcům sádrokartonových produktů a systémů u nás, najdete několik typů desek, které se přímo hodí ke konstrukci zvukově izolačních stěn. Kromě klasické bílé sádrokartonové desky je možné sáhnout po dalších třech typech, které vynikají svými zvukově izolačními vlastnostmi.  Červená sádrokartonová deska Knauf Red Piano je sázkou na jistotu. Za rozumnou cenu zajistí dostatečnou ochranu před hlukem. O třídu výše se nachází modrá deska Knauf Diamant, která je těžší, proto akusticky výkonnější a umí vylepšit zvukovou izolaci oproti standardním materiálům o 6 – 10 dB. Pokud si chcete dopřát to nejlepší, je možné sáhnout po desce Knauf Silentboard, která patří mezi TOP v akustické výkonnosti na trhu. Výrazně omezuje zvuk na nízkých frekvencích, ve kterých se pohybuje lidský hlas, takže při zhotovení předsazené stěny dochází pocitově k velmi dobrým výsledkům.

Zamezte šíření hluku mezi patry

Zvuková pohoda interiéru nezávisí pouze na kvalitě bytových a mezibytových stěn, ale i na provedení stropní a podlahové konstrukce. V případě vícepatrových objektů je provedení stropů mezi jednotlivými byty zásadní. Stropem se totiž šíří nejen zvuky, ale i kroky lidí nad námi. Zvláště běhání dětí dokáže citlivější jedince řádně potrápit. Výrazného zlepšení a utlumení jak běžného tak i kročejového hluku je možné dosáhnout opět dodatečným opatřením tj. instalací sádrokartonových podhledů. Zde je pro maximální komfort dobré přistoupit k montáži desek s lepšími zvukově izolačními vlastnostmi, jako jsou například akustické desky Knauf Diamant nebo Knauf Silentboard.

Detaily hrají velkou roli

Na zlepšení zvukové pohody v bytě je vždy dobré pozvat zkušenou sádrokartonářskou firmu, která vám zabezpečí kvalitní provedení sádrokartonových stěn a podhledů. Záleží na celé řadě detailů, které je třeba znát, aby daná konstrukce opravdu plnila svou funkci.

Více na Knauf.cz

Než se některá z těchto variant naplní, musí proběhnout proces, kterému se říká přestavba podkroví. Znamená to, že ze zaprášeného, zanedbaného a často stavebně technicky strašidelného prostoru činžovního domu či rodinné vily uděláte něco, co vám budou všichni závidět. O něco méně závisti můžete očekávat v průběhu adaptačních prací.

Přestavba podkroví, resp. půdní vestavba, je především o uspořádání prostoru a izolacích, přičemž to první silně závisí na bodu číslo dvě. Bez jejich správného výběru a kvalitního provedení jsou pak ostatní stavební „vychytávky“ zbytečné. V takovém prostoru by se bydlelo špatně a draze.

Plocha střechy funguje jako obrovský výměník tepla a zároveň velká resonanční deska. Špatně provedená izolace způsobí, že se v létě uvaříte a v zimě budete mrznout. A ještě k tomu se nedoplatíte za energie.

Ale tím největším strašákem obyvatele podkrovního bytu je průnik vody a vlhkosti. Stačí špatné utěsnění komínového tělesa a každá mezera velikosti špendlíkové hlavičky vám při vydatném dešti vpustí do bytu několik decilitrů vody, která při průchodu střešním sendvičem vyteče na úplně jiném místě.

Podobné je to i s prostorem od půdní vestavby směrem dolů: poslední patro se musí izolovat o to více, protože případné úniky vody, tepla či hluku ovlivňují patra pod ním.

Kam se podíváte

Podkroví se izoluje doslova do všech stran. Mnohé z nabízených materiálů v sobě sdružují více izolačních vlastností najednou: hlukovou, tepelnou i protipožární. Tou nejpodstatnější je ale rozhodně tepelná izolace směrem ven do střechy a obvodových stěn (jsou-li).

Požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla vede k nutnosti použít izolaci nejen mezi krokvemi, ale přidat i vrstvu izolace do doplňkového roštu pod krokve. Dnes je to už minimálně 20 cm. S tím souvisí i další ze základních problémů při izolaci šikmých ploch střechy: váha materiálu a způsob, jak izolaci upevnit.

Řešení je několik, například tak, že se mezi krokve vloží 14 cm izolantu a 6 cm silná rohož pak do rastru na sádrokarton. Pokud neukončujete sádrokartonem, ale jiným materiálem, princip zůstává stejný. Pokud budete vnitřní stranu nahazovat, pak je možné použít ještě zateplovací omítku na bázi perlitových směsí.

Větší vrstva izolace se dá ale také řešit přenesením celé izolační vrstvy nad krokve pod střešní krytinu. Tím získáte více prostoru v interiéru a také například atraktivní možnost dekorativního využití konstrukčních prvků krovu. Při použití nadkrokevních systémů je také větší jistota, že střecha bude lépe chráněna i po stránce hydroizolační.

Například Systém Toprock (Rockwool) umožňuje klást izolační desky nad krokve a pokládat střešní tašky přímo na rošt nad izolací. Kromě již zmíněných výhod je předností tohoto systému i kvalitní zvuková izolace a ochrana před požárem.

Tiše, jenom po špičkách 

Kročejová a hluková izolace jsou další kategorií, kterou se nevyplatí podcenit. Hluk je přenášen vzduchem a dutiny mezi nášlapnou vrstvou podlahy a stropem spodního bytu pak fungují jako rezonanční zesilovače. Proto do stavebního roštu nebo železobetonového stropu, který roznáší váhu mezi záklopem stropu spodního bytu a budoucí podlahou, je nutné vložit izolaci.

Většinou se používají rohože z minerálních vláken, které jsou zároveň izolantem tepelným i požárním. Jejich výrobci (Rockwool, Ursa, Isover, Cemix) nabízejí velký výběr možností s ohledem na všechny možné konstrukční varianty. Tvrzený či extrudovaný polystyren pak může stavbu neúměrně prodražit. Kročejovou a tepelnou izolaci pak lze ještě z nášlapné strany podstatně vylepšit, například položením koberce na vlněné nebo PVC bázi.

Voda pod kontrolou

Hydroizolace koupelen, sprchových koutů, kuchyní a záchodů se v zásadě používá pro případ menších úniků vody. Hydroizolace úniky zachytí a postupem času voda odvětrá. Slouží také k tomu, aby se do konstrukce stropu nemohla dostat vlhkost. To je v případě půdních vestaveb, zejména pak těch ve starších domech s trámovou nosnou konstrukcí, velmi důležité.

V zásadě se používají tři druhy hydroizolace v závislosti na typu podkladu: a) asfaltové pásy, b) lepicí nebo svařovací fólie, c) nátěry. Pokud máte jako podklad dřevěnou desku, nelze na ni navařovat ohněm asfaltový pás. Ale můžete aplikovat fólii.

Z těchto materiálů se vytvoří tzv. vana, která pojme případné menší úniky vody. K dokonalému utěsnění pak výrobci dodávají spoustu rohových lištiček, vyztužených tkanin a dalšího doplňkového materiálu.

Použití nátěrových hmot typu akryzol a terizol slouží k odizolování plochy pod nášlapnou vrstvou podlahy (dlažba), i k zabezpečení úniku vlhkosti z bočních stěn koupelen a sprchových koutů před nalepením obkladů.

Ochrana proti požáru 

Vlastnost požární ochrany je ve větší či menší míře již součástí použitých izolačních materiálů, které musí odpovídat stanoveným normám na tepelný odpor a výdrž v případě požáru.

U atypických prostor ale mohou vzniknout problémy s jejich aplikací nebo nedostatečného prostoru pro odpovídající tloušťku vrstvy izolantu. Tam, kde nejde použít jiné řešení – například závěsné nosné konstrukce z kovu, se aplikují speciální nátěry v místech, která jsou viditelná.

I dřevěné prvky konstrukce střechy, které jsou z estetických důvodů ponechány v interiéru, musí být také protipožárně odizolovány. Slouží k tomu protipožární nátěry na dřevo, nabízené mnoha výrobci v nejrůznějších modifikacích. Pracuje se s nimi podobně jako s běžnými laky či napouštědly – lze je tónovat, jsou lesklé či matné a zároveň slouží i jako finální úprava.

Typy půdních vestaveb

Klasická jednopodlažní půdní vestavba. Vychází z daného prostoru pod střechou – nejčastěji rodinné domky a vilky. Dvoupodlažní vestavba. Využívá se zvýšeného krovu, jde o mezonetové podkrovní byty s vnitřním schodištěm. Vestavba s částečným zvednutím střechy. K dispozici je víceúrovňová střecha a zvednutím některé z nižších částí na úroveň ostatní střechy se vytvoří větší obytný prostor. Zvednutím spodních konců krokví se zvýší podhledové výšky – nejde tedy o změnu výšky hřebene střechy. Vestavba využívající další prostory: podkroví se napojí na další nebytové prostory, jako jsou prádelna, sušárna nebo sklad. Napojení se na stávající bytovou jednotku. Podkrovní prostory jsou řešené jako mezonetové propojení bytu s půdním prostorem nad ním.