Blog

Vhodný čas pro komín

Majitelé rodinných domů totiž většinou myslí na zadní kolečka, nespoléhají se pouze na jeden zdroj tepla, ale rozšiřují svůj „topný park“ o krbová kamna či jiné lokální topidlo. Obvykle to funguje tak, že v hlavní obytné místnosti vesele hoří kamna a plynový nebo elektrický kotel se stará jen o ložnice, temperování nepoužívaných místností nebo pouze o ohřev teplé vody. Bezproblémový a bezpečný provoz se neobejde bez funkčního komína.

Základní pojmy

V odborné terminologii se objevuje výraz spalinová cesta, kterou jsou vedeny zplodiny vzniklé hořením paliva od spalinového spotřebiče do volného ovzduší. Tvoří ji většinou kouřovod, sopouch a komínový průduch, komínová hlava, popřípadě komínový nástavec.
– Kouřovod je stavební dílec (například roura) spojující spotřebič a komín.
– Sopouch je otvor v komínovém plášti a vložce, do kterého se připojuje kouřovod.
- Komínová hlava je část komína vystupující nad střešní rovinu
- Vybírací otvor slouží k vybírání sazí, popílku nebo kondenzátu
- Vymetací otvor slouží k vymetání komína (shora)
Spalinová cesta musí být co nejkratší a nejpřímější, za všech okolností musí být funkční a bezpečná.

Materiály a stavební řešení

Komíny a kouřovody se navrhují z nehořlavých materiálů s malou nasákavostí. Důležitá je také odolnost proti mrazu, především v části komína v půdním a venkovním prostoru. Dalším kritériem pro výběr materiálu, zejména pro komínový průduch, je odolnost proti účinkům spalin.

Podle konstrukčního řešení můžeme komíny rozdělit na jednovrstvé a vícevrstvé. U jednovrstvého komína tvoří plášť přímo komínový průduch, vícevrstvý komín je opatřen vložkou tepelně a dilatačně oddělenou od pláště.

Komínové těleso může být vestavěné do zdi, což bývá případ zděných cihelných komínů, přistavěné či samostatně stojící. Z hlediska použité stavební technologie se pak komíny dělí na zděné z cihel či tvárnic, monolitické (velká průmyslová komínová tělesa) a komíny sestavené ze stavebnicového systému. K nejmodernějším řešením patří nerezové komíny zavěšené ve volném prostoru či montované v exteriéru na fasádu domu.

Řešení podle předpisů

K návrhu komína se pojí řada norem a předpisů, sledujících především hlediska funkčnosti, požární ochrany a bezpečnosti. Nejde jen o samotné světlé rozměry. Vybereme jen ty nejzákladnější pro vaši orientaci.

Komínový průduch může mít kruhový, čtvercový i obdélníkový profil. Nejmenší světlé rozměry spalinové cesty jsou definovány podle druhu paliva spalovaného v příslušném spotřebiči. Pro odvod spalin z plynových spotřebičů činí 100 mm, pro kapalná paliva 110 mm a pro tuhá paliva 120 mm. V praxi se ale používají větší profily, zejména pro krby a krbová kamna. Na funkčnost (tzv. dobrý „tah“) má kromě světlosti zásadní vliv i výška komína, resp. vzdálenost od sopouchu na konec spalinové cesty.

Minimální výška komínové hlavy nad hřebenem šikmé střechy je 650 mm (do vzdálenosti 2 m od hřebene střechy). Při větší vzdálenosti se výška hlavy nad hřebenem měří od větrného úhlu (10°). U plochých střech je minimální výška komínu 1,5 m nad atikou.

Do komínového zdiva nelze kotvit žádné konstrukční ani nosné prvky ani jím nesmějí procházet. Pro dřevěné prvky v interiéru – trámy, zárubně atd. – jsou stanoveny minimální vzdálenosti od líce komínového tělesa (50 mm, resp. 300 mm – viz příslušné požární normy).

Stavební předpisy také nařizují zajistit volný přístup ke komínové hlavě – pro revize, vymetání komína atd. V pultové či sedlové střeše je proto nutné vybudovat výlez na střechu přímo vedle komína, nebo zajistit přístup po střešní lávce.

Pokud není možné čistit průduch ze střechy, navrhuje se tzv. vymetací otvor, většinou na půdě. Výška komínu nad vymetacím otvorem nesmí přesáhnout 6 m. Nejmenší velikost otvoru je 120 × 250 mm, ve výšce 800–1 200 mm nad nehořlavou podlahou.

Otvory pro vybírání sazí a popílku se umisťují v patě komína, na přístupném místě minimálně 300 mm nad nehořlavou podlahou. Velikost otvoru min. 120 × 250 mm, otvor musí být opatřen dvojitými nehořlavými, plechovými či cementovými dvířky – podle druhu paliva připojených spotřebičů.

Komín jako stavebnice

Pro výstavbu komína se dnes nejčastěji používají stavebnicové systémy – jsou jednoduché, mají prakticky vyřešené a fungující detaily, jsou velmi variabilní. Kompletní systém se obvykle skládá z vnitřní šamotové vložky, tepelněizolační rohože a komínové tvárnice.

Systém se zdí na betonový základ, nejdříve se osadí revizní tvarovka pro výběr kondenzátu. Pro napojení spotřebiče je určena tvarovka se sopouchem. Při prostupu stropní konstrukcí se nechává mezera, která se vyplní nehořlavou minerální rohoží. Komínovou hlavu je nutné obezdít a opláštit. Část neopláštěného komínového tělesa (na půdě) je nutné opatřit nehořlavou izolací. Systémy jsou dodávány s různými průměry průduchu, jako dvojprůduchové nebo v kombinaci s větrací šachtou.

Výhody komínových systémů

- Zjednodušené projektování (již před výběrem typu a výkonu kotle znáte vnější rozměry komína)
možnost zvolit i dvojprůduchovou variantu (každý průduch je spojen s jiným zařízením – například plyn a krbová kamna)
- Víceúčelová šachta v těle komínu může přivádět vzduch nejen do kotelny, ale přímo i do krbových kamen
- Velmi snadná, přesná a rychlá montáž celého systému

Zapomeňte na kutilství

Podle statistik kominíků bývá nejčastější příčinou poruch komínů nahrazování originálního příslušenství levnějšími komponenty, které nejsou kompatibilní s daným komínovým systémem. Kromě pohrdání originálním příslušenstvím se odborníci často setkávají s nevhodnou konstrukcí komína pro připojený spotřebič nebo s ledabylou montáží.

Důsledkem jsou nákladné opravy, které prodražují výsledné dílo a prodlužují výstavby. Použití originálního příslušenství a stavebních postupů přitom hraje důležitou roli při uplatnění záruky.

Hazard se zdravím

Velmi často se stavebníci snaží ušetřit na podstavcích pro odvod kondenzátu. Při topení dřevem však vzniká vlhkost, která se hromadí v patě komína, a nabezpečné toxické látky prosakují až na povrch zdí.

Pojistný (rezervní) komín

Je určen pro odvod spalin lokálních spotřebičů na pevné palivo v krizových případech, kdy nelze zajistit topení jiným způsobem. Elektrické a plynové vytápění, tepelná čerpadla či rekuperace jsou jistě výhodou, protože zde odpadá dennodenní obsluha, nicméně toto pohodlí má svou slabinu. Nelze vyloučit kolaps při přerušení dodávky plynu či elektřiny a pro tento případ je vhodné mít záložní topidlo.

Jednoduchá spalinová cesta a malé topidlo na pevná paliva – vesměs kamínka na kusové dřevo – dovedou rychle a účinně zafungovat v případě nouze v bytě i v domě. Proto není od věci se již v projektové přípravě zamyslet nad možností instalace pojistného – rezervního komína.

Designblok 2016: Designéři a Sport

Šperk! Liška! Karburátor! Váza! Brus! Překvapivé výkřiky se objeví na vizuálu letošního ročníku nejvýznamnější přehlídky designu ve střední Evropě. Osmnáctý vizuál Designbloku totiž letos nenavazuje na tradici ikonické grafiky a fotografií zvířat jako hlavního prvku, ale přináší dvaadvacet portrétů tuzemských designérů, kteří pravidelně na Designbloku představují nové produkty a stojí za koncepty řady instalací. Tématem, které protíná celou přehlídku, je Sport.

„Když nemůžeš, tak přidej. Kolik designérů, i když třeba trénovaných sportovců, chtělo svůj boj o kariéru designéra vzdát. S dobrým týmem a podporou okolí se ale nakonec probojovali na přední místa. Design, stejně jako sport, je hra i tvrdá práce a bez spolupráce s výrobci, galeristy, obchodníky a bez dobrého zázemí sám designér nedokáže nic. A tak heslo Emila Zátopka zažil v praxi na vlastní kůži skoro každý úspěšný autor. Rok 2016 je navíc rokem olympiády, i proto jsme vybrali téma Sport jako ústřední motiv osmnáctého ročníku,“ říká Jana Zielinski, ředitelka Designbloku. „Třeba se nám v budoucnu podaří, aby se design zařadil mezi olympijské disciplíny,“ dodává s nadsázkou.

Maxim Velčovský, Rony Plesl, Jan Plecháč a Henry Wielgus, Janja Prokič nebo studio DECHEM jsou na vizuálech zachycení v okamžicích soustředění, radosti, napětí i konečně vítězství, které jsou společné světu designu i sportu.

„Motivem vizuálu je představit osobnosti, které člověk na Designbloku potkává a poukázat na týmovost a spolupráci, které nás přivedly k letošnímu tématu. Vizuálu dominují emoce, protože design je pro nás vášní, stejně jako pro druhé sport. Slova, která se u každého z designérů liší, jsou odkazem k jejich práci, předmětu, materiálu, nástroji či vášni – symbolické slovo zachycující okamžik vítězství designéra,“ vysvětluje Jiří Macek, kreativní ředitel Designbloku.

Fotografie pro vizuál osmnáctého ročníku vytvořil Salim Issa, grafickou stránku zpracovala Martina Černá ze studia Imagery. Na místě se budou moci ke kampani připojit i návštěvníci vlastními fotografiemi, i oni jsou součástí týmu Designbloku.

Hlavní prostory budou stejně jako v minulém roce umístěny na Výstavišti Praha Holešovice. „Jsem rád, že se Designblok opět koná v prostoru holešovického výstaviště a stejně tak oceňuji zvolené téma. Praha je v letošním roce evropským městem sportu, takže propojení designu, módy a sportu v naší metropoli je ideální synergií,“ říká Jan Wolf radní pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví a cestovní ruch.

Jako jedna z významných kulturních akcí v Praze je Designblok podporován ze strany Hlavního města Prahy, dlouhodobého partnera akce. Primátorka Adriana Krnáčová k tomu uvádí: „Téma sportu pro letošní Designblok je z mého pohledu příznačné hned ze dvou důvodů. Prvním z nich jsou letní olympijské hry v Riu, odkud naši sportovci doufám přivezou řadu medailí. A druhým důvodem je fakt, že se Praha pro letošní rok stala Evropským hlavním městem sportu. Musím souhlasit, že design, stejně jako sport, je hra i tvrdá práce v jednom a bez spolupráce by nebylo kýžených výsledků.“

Designblok se koná rovněž za cenné podpory partnerů, zejména pak generálního partnera Erste Premier. Jiří Zelinka, obchodní ředitel Erste Private Banking a Erste Premier ke spolupráci říká: „Generálním partnerem Designbloku jsme již sedmým rokem a máme radost, že během těch let takto významně narostl. I letos mohou naši klienti navštívit klientskou zónu Erste Premier Lounge a těšit se na řadu prezentací, workshopů i zajímavých setkání s designéry. Právě propojování designu a náročných bonitních klientů Erste Premier dělá naše partnerství oboustranně výhodné. Věřím, že si naši klienti ani letošní ročník Designbloku s tématem sportu, které je nám rovněž blízké, nenechají ujít.“

Kromě hlavního prostoru Designbloku na holešovickém výstavišti bude otevřena řada galerií, pop-up shopů a showroomů po celé Praze. Návštěvníci se mohou také těšit na doprovodný program, který pro ně letos chystá řadu novinek.

Designblok
Prague Design and Fashion Week
27. – 31. 10. 2016

Interiér: Svěží mix – barvy a retro

Zvažovali i bydlení v rodinném domku a návrat domů na Moravu, odkud oba pocházejí, ale práce je drží v Praze. Hledali starší byt s terasou či balkonem, který by měl v domě výtah a nacházel se v blízkosti parku. Do jejich života už totiž neoddělitelně patří dva jezevčíci. Byt 2 + 1 vnímají spíš jako startovací, ale zvažovali i jeho možnou úpravu, když přijdou dětí. Nevylučují však ani jeho možný prodej, nepochybně jde o rozumnou finanční investici.

„Původně jsem nechtěla tento byt ani vidět, byl v hrozném stavu, ihned jsem ho zavrhla. Manžel mě ale přesvědčil, abych se šla na byt podívat. Sotva jsem překročila práh, věděla jsem, že jsem doma. Cítila jsem se jako u mojí babičky,“ vzpomíná Petra. Hřejivý pocit umocnil i výhled z oken do vnitrobloku plného zeleně.

Paní, která zde bydlela mnoho let, se nepouštěla do žádných zásadních úprav. Zůstala zachována původní špaletová okna i s kováním, také dveře, částečně parkety a podlaha z teraca. Právě tyto prvky zachránily bytu duši a kouzlo, které mladé manžele tolik přitahovalo. S pomocí architektky Pavly Kosové ho dokázali proměnit v útulné a přívětivé prostředí, které hned za dveřmi člověka příjemně zklidní.

Zformování představy

O svém novém domově měli majitelé poměrně detailní představu. Vlastnili už některé kusy nábytku, například křeslo od Jindřich Halabaly, dokonce i obrazy, které si sami koupili. Toužili po bílé rustikální kuchyni, vysoké a velké posteli a vše si představovali i v konkrétních barvách. Ovšem jak skloubit tolik konkrétních a stylově nesourodých prvků?

Petra se o bydlení zajímala dlouho. Už v patnácti letech si svůj pokoj u rodičů zařídila sama a nezalekla se ani rekonstrukce pokoje na studentské koleji.

Nyní denně sledovala internet, až narazila na byt realizovaný architektkou Pavlou Kosovou, který vystihoval vše, co si manželé přáli, a harmonicky slučoval prvky starší s moderními.

Neváhala a napsala architektce obsáhlý mail: „Chtěli bychom, aby byl nový interiér dynamický, praktický a vydržel nám dlouho. Aby měl nádech starých časů, ale byl rozbitý moderními prvky. Rádi bychom byt ladili do neutrálních barev, ale vyřádili se na výrazných barevných doplňcích. Rádi mícháme styly a s chutí využijeme bazarové kousky.“ A tak se stalo.

Dispozičně byt zůstal prakticky beze změny, stavební úpravy jsou ve výsledku téměř neviditelné. Nové jsou však rozvody elektřiny, vody i kanalizace. Stejně tak štuky a vytápění s kotlem netradičně umístěným ve skříni v obývacím pokoji.

„S výsledkem jsme velmi spokojení a moc rádi, že jsme využili služby paní architektky. Nejednou nás překvapila velmi kreativním nápadem, díky kterému jsme lépe využili prostor a dosáhli většího komfortu,“ vyjadřuje svůj dík Petra.

Autorka interiéru Ing. arch. Pavla Kosová

Po praxi v několika pražských ateliérech a také ve firmě LMN Architects v USA v roce 2010 založila Studio 29. Ve své práci má ráda jednoduchá, chytrá a přitom krásná řešení. Jejím cílem není prosadit své vize: každý projekt se snaží ušít na míru konkrétnímu klientovi, jeho životnímu stylu a vkusu. Pod značkou Retronaut se spolu s manželem věnují repasím křesel z 50. až 70. let.

Kontakt: www.studio29.cz

***

Podobné články:

Cyrano jel dodávkou

Od umakartu k Provence

Šťastný domov z recyklátů

***

Další zajímavé interiéry najdete v této rubrice a na našem sesterském webu Modernibyt.cz.

TECE konfigurátory pro snadný výběr designu koupelny

(Komerční prezentace)

Konfigurátor sprchových žlábků

Jako první si v konfigurátoru nastavíte, kde chcete mít žlábek umístěný. Existuje více variant, které je možné zvolit. Žlábek můžete umístit např. až ke stěně nebo i do rohu sprchového koutu.

Dále si můžete vybrat ze sedmi druhů roštů z nerezové oceli, které jsou k dispozici v leštěném a broušeném provedení. Pro ty, kteří mají rádi skleněné doplňky, nabízíme také skleněné rošty v bílé, zelené a černé barvě. Velice populární jsou rošty pro vložení dlažby, čímž vzniká ničím nerušený vzhled Vašeho sprchového koutu. Sprchový žlab krásně splyne s podlahou, což působí v koupelně velmi elegantním dojmem.

Nyní je čas zvolit si barvu obkladů, dlažby a případně i barvu zdi, které se podobají těm Vašim. Nakonec můžete ještě zvolit doplňky, které potřebujete a máte hotovo.

Pozn.: Pro kompletní objednání sprchového žlábku potřebujete tělo žlábku, rošt, sifon a stavitelné podpěry.

Konfigurátor ovládacích talčítek

Ve druhém konfigurátoru si můžete vybrat ovládací tlačítko pro WC z řady TECEsquare, TECEloop, TECEplanus, TECEnow, TECEambia či TECEbase. Každá řada tlačítek má své specifické tvary, které si můžete prohlédnout zde a následně si jeden z nich vybrat. Po volbě tvaru tlačítka následuje výběr barvy tlačítka. Zde je možné zvolit barvu zdi (obkladu), což Vám při rozhodování velice pomůže.

Nejoblíbenějšími ovládacími tlačítky jsou bezesporu tlačítka TECEsquare, která si můžete pořídit buď skleněné nebo vyrobené z nerezové oceli. Tato tlačítka jsou velice elegantní a hodí se do každé moderní koupelny.

Ve skleněném provedení vyrábíme tlačítka v bílé, zelené a černé barvě v kombinaci s nerezovou ocelí. Máte-li zájem o kovová tlačítka, nabízíme čtyři varianty, a to broušenou nerezovou ocel, lesklý chrom, bílou barvu a matnou černou.

Máte rádi hravé a barevné doplňky? V tom případě je pro Vás jako dělaná řada ovládacích tlačítek TECEloop, kde můžete vybírat ze 104 barevných kombinací ve skleněném provedení. Nakombinujte si barevná skla s tlačítky, která se Vám přesně hodí do Vaší koupelny! Z výsledku budete nadšení.

Ovládací tlačítka z řady TECEloop a TECEsquare je možné zapustit do zdi, čímž dosáhnete toho, že uvidíte pouze 2 mm čelní strany tlačítka. POZOR! K instalaci do zdi je nutné použít speciální rámeček, který nabízíme v barvě bílé, černé, lesklého chromu a pozlacené.

Neváhejte a vyzkoušejte naše konfigurátory online!

Meruňkový koláč

8 porcí

Ingredience

1 listové těsto

1 velký meruňkový kompot

125 g sušenek Lotus Biscoff

300 ml vysokotučné smetany

80 g cukru

16 g vanilkového cukru

2 vajíčka

špetka mleté skořice

Postup

Předehřejte troubu na 180°C.

Rozválejte listové těsto a vyložte jím silikonovou formu. Těsto několikrát propíchněte vidličkou.

Sceďte meruňky a na vypouklé straně je několikrát nařízněte.

Sušenky Lotus Biscoff nalámejte na kousky a posypte jimi těsto. Nahoru položte meruňky.

Smíchejte smetanu, cukr, vanilkový cukr, vajíčka a skořici. Směs nalijte na meruňky.

Koláč pečte v troubě 45 minut.

TIP: Tento koláč je také vynikající, když meruňky nahradíte čerstvými fíky nebo hruškami.

Zdroj: www.lotusbakeries.cz

Povrch záhonů, část 1.

Všichni ekozahradníci se jistě shodnou na tom, že záhon má být hluboce zúrodněný, do hloubky nejméně půl metru tvořený co nejhumóznější, voňavou, úrodnou půdu. Stejně důležité je i to, co tuto úrodnost zakončuje nahoře. V horní vrstvě půdy je totiž nejvíce živo, produkuje se zde většina živin, které následně proudí s vodou ke kořenům.

V běžné zelinářské praxi se záhony každoročně nejméně jednou zryly, vše se promíchalo a vznikla stejnorodá kyprá směs. Pak se povrch stále dokola kypřil a okopával, jinak by porostl plevelem, vytvořil škraloup, nebo moc vysychal.

V bezorebném stylu pěstování půdu kypří samotné přírodní procesy a jednotlivé vrstvy půdy se už nepromíchávají. Nová hmota ve formě organických zbytků, hnojů a mulčů se přidává jen na povrch. Průřez záhonem si můžete představit jako mnohavrstvý dort. Postupem času se vše organické, co je nahoře, rozloží a prosákne do spodních vrstev, ke kořenům, ve formě živin.

Humus uvnitř záhonu funguje jako houba, a tyto živiny drží. Nevyplaví se pryč jako v chudých půdách. Povrch záhonů tvoří vrstva, kterou na záhon „nastelete“ jako poslední. Je určena tím, co na záhonu chcete v následující sezoně pěstovat. Možností je několik.

1. Holá půda

Pokud chcete vysévat semena plošně nebo do řádků, jedinou možností je obnažený povrch půdy (na mulči semena nevyrostou). To je důležité pro kořenovou zeleninu (mrkev, petržel, ředkvičky…) a mnohé listové zeleniny (salát, špenát…).

Zdánlivě to vypadá jako klasický způsob hospodaření, ale není to tak. Je tu jeden trik, který mnozí ekozahradníci plně pochopí a na vlastní oči uvidí až po mnoha letech souznění se svými záhony.

Díky vrstvení mulčů na záhoně v minulých letech, pro plodiny, které rády rostou v mulčích, se horní vrstva záhonu začne podobat humózní směsi, která se nachází v pralesích mírného pásma, pod vrstvami listí. Nejde tedy o pouhou „holou půdu“, spíše o horní vrstvu polorozloženého humusu. Tato tmavá nadýchaná hmota je v podstatě kompost, s většími zbytky organické hmoty.

Tohoto stadia docílíte, budete-li stále záhony shora zásobovat, nejdříve za tři, obvykle za pět a více let. Proto jsou začátečníci obvykle frustrováni, když se snaží sít do nevypiplané holé půdy, a čeká je jen plevel, sucho a neúrodnost.

Chcete-li proces tvorby úrodného „božského povrchu“ urychlit, používejte jako mulč štěpku z listnatých dřevin v kombinaci s dřevěným uhlím (ve vydatných vrstvách), a samozřejmě komposty a hnoje k dodání úrodnosti a dusíku. Tím se brzy vytvoří záhonová horní vrstva vhodná pro výsev semen, a přesto je to svým způsobem zároveň humózní mulč.

A jak ho udržet stále? Ve chvíli, kdy rostliny vyseté ze semen vyklíčí a rostou, můžete plochy mezi nimi posypat lehkou vrstvou štěpky a/nebo dřevěného uhlí. Nikdy nenechávejte žádný záhon na zimu bez další důkladné vrstvy mulče. Aby nepromrzal a tvorba humusu mohla ideálně pokračovat, vždy po sklizni záhon znovu pokryjte organickou hmotou (sláma, slamnatý hnůj, štěpka, dřevěné uhlí, listí). Nepoužívejte seno, z něhož by mohly na záhoně vyklíčit různá semena trav a bylin.

Na jaře, když začne hřát slunce, veškerý nerozložený mulč ze záhonu shrábněte (a použijte jinde). Část mulče se v zimě rozložila a stala se součástí záhonu. Povrch se jen uhrabe, kousky nerozložených zbytků stébel nebo štěpky nevadí. Tmavá humózní půda se prohřeje a je připravena k výsevům. V ní báječně vyklíčí semena zeleniny, ale plevel už zde poroste minimálně, zvláště pokud jste ten vytrvalý vyhubili v předchozích letech tlustými mulči.

Plevel roste a klíčí v půdách, kterým něco chybí, aby je opravil a vyléčil. Přesto je několik druhů rostlin, které by i v humózní půdě rády rostly (třeba kopřivy), takže cokoliv nechtěného někde vyrazí, ihned to vytrhávejte, tím udržíte záhony čisté. Kdyby plevelů neubývalo, přejděte od hospodaření na holé půdě na rok či více let k dalším možnostem, které pracují s trvale zamulčovaným povrchem a tím lépe potlačí plevele.

2. Na povrchu sláma, slamnatý hnůj

Sláma je nyní poměrně dobře dostupný materiál, i ve velkých množstvích. Dokud ještě existuje průmyslové zemědělství, dotace, a devastovaná pole, tak tomu tak bude. Je to tedy dočasný, časově limitovaný zdroj. Přesto můžete nyní slámu hojně používat k tvorbě humusu. Dá se sehnat od zemědělců ve formě různě velkých balíků, od malých až k obřím.

Použijete-li čistou slámu, je dobré pod ní na záhon dát vždy i trochu jakéhokoliv hnoje (na podzim nebo v zimě). Urychlí se tím její rozklad na humus. Úplně nejlepší je sláma již „aktivovaná“, ve formě podestýlky ze stájí od chovatelů koní, tedy koňský hnůj. Pokud se podestýlka mění denně, není příliš znečištěná a představuje ideální kompozici uhlíkatého (sláma) a dusíkatého (moč a bobky) materiálu pro zdárné kompostování.

Ve slámě se dobře daří slimákům a myším. To bývá největší minus při používání tohoto mulče. Doporučuji se první roky zaměřit na dva cíle – vytvořit co nejúrodnější půdu a co nejvíce na záhoncích potlačit plevel, vyčistit je pro zeleninu. K obojímu je sláma s hnojem geniální. I přes určité ztráty je možno první roky pěstovat spousty úrody.

V jiných článcích popisuji, jak na slimáky a myši, takže zde jen letmo zmíním mé oblíbené límce z plechu kolem sazenic dýní a cuket proti slimákům, které zachrání mladé rostlinky. Boj s těmito drobnými zvířátky se může zdát zdlouhavý a beznadějný, nenechte se odradit. Slimáci i myši pomáhají kypřit půdu a jejich výskyt je přirozený. Vaším cílem není vyhrát boj, ale nastolit harmonii na celém pozemku, která vyrovnává výskyty „škůdců“ i v záhonech.

Chcete-li pěstovat zeleninu celou sezonu ve slámě nebo slamnatém hnoji, vysazujte ji do hnízd nebo do rozhrnutých úzkých řádků vyplněných kompostem nebo kvalitní zeminou. Sláma na zbytku záhonu hubí plevel a zároveň v záhonu drží vláhu. Rostlinky své nadzemní části rozloží později i nad celým slamnatým povrchem. Volte k tomu vhodné druhy, například dýně, cukety, košťáloviny (zelí, kapusta, brokolice, kadeřávek), rajčata, pórek, celer, lichořeřišnici…

Silný slámový mulč má ještě jednu nevýhodu. Na jaře brání prohřátí půdy, což je nezbytné pro zdárné klíčení a brzký růst některých plodin. Půda pod tlustým mulčem zůstává po zimě studená a lepivá. Při nástupu rychlého a horkého jara to nevadí. Je-li jaro pomalejší a chladnější nebo deštivé, je to problém.

Řešení jsou dvě. Prvním je výsev semen nebo výsadba sazenic do mnohem větších hnízd v mulči, která se naplní tmavým kompostem týden nebo pár týdnů před výsadbou (ta probíhá většinou až v květnu). Toto hnízdo je prohřáté dostatečně, prvotní klíčení a růst proběhne dobře, a rostlina pak už s příchodem teplého počasí naopak ocení vlhčí a chladnější prostředí pod zbylým mulčem.

Druhým vhodným řešením je sundat zimní mulčovou vrstvu už začátkem března, uskladnit ji na hromadě poblíž záhonu, nechat jarními paprsky půdu prohřívat až do doby výsadby, a těsně před sázením, po teplém dni, mulč na záhon vrátit. Starší mulč, který ležel dva měsíce na hromádce, se pravděpodobně z větší části změnil v kompost. Tím lépe. Podle potřeby můžete dodat na povrch ještě nový mulč, zvláště pokud je záhon stále náchylný k růstu plevelů. Pak vytvořte opět v mulči hnízda pro výsadbu.

Ve 2. části článku, kterou najdete v této rubrice ve čtvrtek, se dozvíte o možnostech využití štěpky, dřevěného uhlí, mulčovacích ekotextilií a kartonů.

Dům, který se otevřel slunci

Noví majitelé staré nemovitosti získali doporučení na architekta Petra Tučka. Oslovili ho s přáním „otevřít dům slunci a zahradě, propojit vnitřní dispozice s moderním otevřeným prostorem a zabydlet podkroví v původní, neobývané půdě“.

Zadání otevřít dům slunci přivedlo architekta na nápad rozčlenit jeho zadní stranu pomocí krychlí, které by prosklenými plochami propouštěly co nejvíce světla. V původním návrhu vstupovala celoskleněná krychle do zahrady a prosklené zádveří obtáčela ocelová lanka, která měla poskytnout oporu popínavým rostlinám.

Terasa propojuje obývací část se zahradou. Další terasa se pak nachází v patře, na střeše jídelny.

Majitelům se návrh velice zamlouval, nakonec ale našli ve spolupráci s architektem finančně úspornější řešení prosklených ploch, které více respektuje původní vzhled stavby.

Skla získala dřevěné rámy z mořeného meranti a západní prosklená stěna tvoří zároveň příčku vyzděného, rozšířeného zádveří. Snaha maximálně využít dochované stavební prvky z 30. let vnesla do rekonstrukce provázanost staré a nové doby, propojila jejich odlišného ducha i představy architekta a nových majitelů.

„V zádveří i mezipodestě jsme využili původní dlaždice, také podlaha z fošen přízemí po ohoblování zůstala,“ vypráví architekt. „Stavba se přiblížila původnímu charakteru domu, část přístavby a nových prvků není tak kontrastně odlišná. Špaletová okna do ulice zůstala zachována a francouzská okna do zahrady mají také dřevěné rámy. Dům si tak udržel jednotný ráz. Důležité je, že se v něm rodina cítí dobře,“ dodává architekt.

Dvě obvodové stěny jídelny tvoří jen sklo a dřevěné rámy z tmavého dřeva meranti. Zahrada tak přímo „vstupuje“ do domu.

Zcela nové dispoziční řešení

Intimní zónu se třemi ložnicemi a koupelnou architekt „přestěhoval“ do prvního patra. Místo koupelny vznikla kuchyně, průchozí do přistavěné jídelny i obývacího pokoje. Volně na ně navazuje pracovna a z původní ložnice (dnes využívané jako hostinský pokoj) část ustoupila koupelně.

Schodiště v podkroví ústí do otevřeného pobytového prostoru, kam se lze uchýlit s knížkou, zacvičit si nebo se z terasy nad jídelnou jen tak těšit z výhledu na město. Přízemní terasu, propojenou s jídelnou i s obývacím pokojem, je možné v létě využít jako další místnost, která schodištěm navazuje na úroveň zahrady.

Z haly v podkroví se vychází na střešní terasu nad jídelnou. Komínové těleso vyniká hřejivým červeným odstínem.

„Majitelé se inspirovali řešením holandských domů a přáli si spojit společenskou zónu do jednoho celku tak, aby bylo vidět na obě strany – do ulice a zároveň i na zahradu,“ říká autor projektu.

„Mezi pracovnou a obývacím pokojem jsme nakonec ponechali dveře, takže prostor lze otevřít a v případě potřeby získat klid na práci.“

Dům jako ochranný kruh

Majitelé domu mají rádi dřevo, keramiku a kámen a tyto materiály se staly určujícími i pro nové vnitřní vybavení domu. S architektem konzultovali také novou barevnost domu. Nakonec zvolili jemné střízlivé odstíny – černou eternitovou střechu a šedou fasádu.

Díky tomu, že se zateploval jen severní štít domu obrácený do zahrady, zůstaly ponechány zdobné detaily kolem oken. Zvenčí z ulice vlastně zůstal domek stejný.

Technické údaje přístavby a autor

Dispozice: 6 + 1

Užitná plocha přístavby: 17 m2

Konstrukční řešení: přístavba – zdivo Porotherm, ocelová konstrukce ukotvená v severní stěně, betonová stropní deska, terasa – ocelová nosná konstrukce, mořené dřevo meranti

Střešní krytina: černá betonová taška Bramac-Tegalit

Výplně otvorů: původní dřevěná špaletová okna, venkovní dveře dřevěné na míru, střešní dřevěná okna, jídelna – atypické okno na míru (izolační dvojsklo v dřevěném rámu)

Vytápění: centrální plynový kotel, radiátory, v přístavbě radiátorový systém fan-coil, krb v obývacím pokoji

Autor: Ing. arch. Petr Tuček, www.petrtucek.com

Hruškový a fíkový džem

4 porce

Ingredience

600 g hrušek (cca 4)

350 g čerstvých fíků (cca 8)

500 g želírovacího cukru

šťáva z 1 citronu

½ skořicové kůry

60 g sušenek Lotus Biscoff

POSTUP

Oloupejte hrušky a pokrájejte je na malé kousky. Omyjte fíky, odstraňte stopky a také je pokrájejte na malé kousky.

Dejte ovoce, cukr a citronovou šťávu do misky a nechte hodinu marinovat.

Poté vařte 15 minut ve větší pánvi spolu se skořicí.

Nakapejte trochu džemu na studený talíř, abyste zjistili, zda je džem hustý. Vařte dalších 5 minut, pokud bude třeba.

Džem nalijte do sterilizovaných skleniček, cca 1 cm pod okraj.

Rozdrťte sušenky Lotus Biscoff v hmoždíři a zamíchejte je do džemu.

Skleničky uzavřete a nechte je zchladnout dnem vzhůru.

TIP: Džem je skvělý s vanilkovou zmrzlinou, kozím sýrem, dušeným masem se zeleninou nebo s čerstvým bílým chlebem.

Zdroj: www.lotusbakeries.cz

Madeira, květinový ráj mezi kontinenty

Turisté na Madeiru přijíždějí za mírným a velmi příjemným podnebím, a především za krásou rostlin. Ta je skutečně nebývalá, protože právě zde se sešla řada zvláštních okolností, které z Madeiry udělaly opravdový květinový ráj. Mohou za to místní klimatické poměry, které jsou opravdu jedinečné.

Během celého roku je tu poměrně stálé počasí, teploty se nejčastěji pohybují okolo 20 °C. Kromě vyrovnaných a příjemných teplot ovlivňuje život rostlin i dostatek vlhkosti a bohatá úrodná půda typická pro oblasti vulkanického původu.

Kromě přírodních podmínek se na květinových dějinách ostrova podepsaly ještě další, neméně důležité okolnosti. Byly to cestovatelské ambice Portugalců a jejich bohaté koloniální dějiny. K tomu se ještě přidal jejich nebývalý vztah k rostlinám, který vedle ekonomických zájmů ovlivňoval i silný emocionální duch. Na Madeiře tak končily rostliny dovezené z portugalských kolonií roztroušených takřka po celém světě.

Výjimečnost Madeiry vytváří kromě výše zmíněných faktů i další okolnost: nachází se na rozhraní dvou světů. Politicky patří Portugalsku, je součástí Evropské unie, navštívit ji tedy můžeme jenom s občanským průkazem v peněžence, ze zeměpisného pohledu je ovšem více africká než evropská.

Dva pomyslné světy se tu potkávají i z hlediska flóry. Daří se tu mnoha rostlinám exotickým, ale i mnoha rostlinám mírného pásma. Na Madeiře můžete obdivovat zcela neuvěřitelné kombinace rostlin. Na jediném místě jsem například potkal obrovský dub, téměř stejný, jaký roste na třeboňských hrázích, pod ním rostla stromovitá kapradina z Tasmánie, poblíž jakási palma a vedle mohutná kamélie v nejlepší možné kondici…

Městská zeleň jako botanická zahrada

Možnost objevovat botanické či zahradnické zajímavosti poskytují samotné ulice hlavního města Funchal. Stromy, keře i květiny tady tvoří velmi zajímavou kolekci světové flóry. Stromy rostoucí v ulicích, ale často i keře v malých i větších parcích bývají označeny etiketou. Kromě portugalského názvu si ze jmenovky přečtete i jméno latinské a také oblast původu.

Jenom při procházce městem můžete pomyslně navštívit téměř celý svět. Tu roste strom ze západní Afriky, o ulici vedle krasavec z Amazonie v Brazílii, kousek stranou podivuhodný jehličnan z Tasmánie. Tyto cedulky mimo jiné oznamují, že stromy jsou v péči a majetku města Funchal. Dokazuje to, že i skrze veřejnou zeleň lze ovlivňovat turistický ruch města.

Profesionální péči o zeleň lze sledovat téměř na každém kroku. Vedle několika hlavních parků má město celou řadu drobných pečlivě udržovaných parčíků. Významnou součást veřejné zeleně tvoří atraktivní hotelové výsadby, které jsou zde otázkou cti a prestiže a zároveň ozdobou městského prostoru.

Veřejně přístupné zahrady

Na Madeiře, stejně jako v mnoha zemích kulturní Evropy, funguje zvláštní fenomén. Tak jako se u nás vydáváme o víkendech objevovat krásu hradů a zámků, tak se v zahraničí cestuje za poznáním zahrad a parků. Nejde jenom o zahrady botanické, ale také o soukromé objekty, přístupné veřejnosti obdivu i poučení.

Najdete je i ve Funchalu a jeho blízkém okolí. Patrně nejznámější je botanická zahrada, která nabízí zcela úchvatné výhledy na město a přirozeně i velmi zajímavé rostliny.

Podobné je to i v případě tropické zahrady (Jardim Tropical Monte Palace), která je položena vysoko nad mořem. Díky vyšší poloze má jiné klima, zejména krásně vlhký vzduch. Ten prospívá i rostlinám, které se v nižších polohách města nevyskytují.

Zahrada je turisticky velmi atraktivní, neboť se nachází jenom pár minut chůze od stanice lanovky, která byla vybudována právě na podporu místního turistického ruchu. Rozkládá se pod klenbou velkých stromů v kopcovitém prostředí. Část prostoru je vytvořena ve stylu asijské zahrady s červenými můstky a altánky, jezírka zdobí množství pestrých koi kaprů.

Na mimořádné atmosféře se podílí zejména voda. V prudkém kopci stéká rychlým proudem do centrální vodní nádrže, z níž do výšky stříká velká fontána. Všudypřítomná vláha zpříjemňuje život nejenom rostlinám, ale také návštěvníkům zahrady.

Bohaté dědictví cestovatelů

Jenom pár kilometrů východním směrem od hranic města Funchal leží golfový resort Palheiro a hned vedle něho zahrada stejného jména. Toto místo získal už začátkem 19. století hrabě Carvalhal, který si ze svých četných zámořských cest přivezl množství neobvyklých exotických rostlin. Ty vysazoval na svém pozemku, čímž vytvořil základ zahrady. Myslím, že je nejkrásnější ze všech, které Madeira nabízí. Od konce 19. století patří anglické rodině Blandyovců.

Prolíná se tady anglický styl zahradničení s místní zahradnickou kulturou. Výsledek v sobě nese prvky botanické rozmanitosti i zahradnické velkorysosti a pečlivosti. Můžete tu obdivovat divoké přírodní krásy Makaronésie, ale také pečlivě udržované a ucelené sbírky některých rostlinných druhů. Například kamélií, které v místním vlhkém klimatu našly skvělé podmínky pro život. Jsou tu světlé a slunné partie i místa, na kterých rostou stromy dovezené ještě hrabětem Carvalhalem.

Z jedné části zahrada sousedí se zastíněným údolím, které přechází v prudkou strž. Toto místo připomíná deštný prales: po skalách rostou mohutné monstery, v podrostu můžete objevovat stromovité kapradiny i banánovníky. Na svazích kvetou bílé kaly, které sice pocházejí z jiné části světa, ale zdomácněly a rozrůstají se tak, jako by zde rostly od nepaměti.

O autorovi

Inženýr Pavel Chlouba je zahradník, fotograf, publicista a cestovatel za zahradami takřka po celé Evropě. Udržuje svoji sbírku odrůd kanadských borůvek, vysazuje s nadšením i trvalkové záhony a hledá neotřelé nápady pro příjemnější život na zahradě. Je okouzlen světem rostlin, věří v jejich pozitivní působení na tělesné i duševní zdraví člověka. Vedle okrasných zahrad zakládá společně s manželkou i zahrady užitkové.

Kontakt: pavelchlouba.blogspot.cz

Tip na výlet: Zámek Slavkov

VIDEO k článku „Kousek Francie na jihu Moravy“ v novém čísle časopisu Rodinný dům, které vychází 4.8.:

TIP: Napoleonské hry oživí zámecký park v sobotu 13.8.

Napoleonské hry jsou znovu obnovenou tradicí z období první republiky, kdy si obyvatelé připomínali události z roku 1805. Zúčastníte-li se jich, můžete se těšit na večerní empírovou zahradní slavnost, promítání na vodní stěnu, dobový piknik pro všechny návštěvníky, venkovní bál, ukázky tradiční vojenské i života v leženích či show na koních. Letos si v rámci slavností připomenete druhou Napoleonovu manželku Marii-Luisu.

Součástí bude opět řemeslný jarmark s dobovou atmosférou a s ukázkou života šlechty i vojáků. Severní a spodní část parku zase obsadí vojáci. Součástí programu budou komentované ukázky výcviku i bitevní střet připomínající ústupné boje po bitvě u Wagramu. Největším kouzlem celé akce bude zapojení samotných návštěvníků do této podívané, kdy se noční park ponoří do intimního světla. Každý totiž obdrží u vstupu do parku elektrickou svíčku.