Blog

Tato barva si našla cestu do zahrad již před tisíciletími. A nebyly to pouze květy rostlin. Nejstarší technologie při výrobě a zdobení keramiky používaly glazuru barvenou kobaltovou modří. Z pálené hlíny se odedávna vyráběly květináče a nádoby na rostliny stejně jako zahradní sedátka a dlažba. V jiných případech se zase přidávalo do barev na omítky přírodní indigo, vzpomeňme jen na moravské vesnické podezdívky.

Podíváme-li se do starých zahrad egyptských, perských, maurských, najdeme zde často nejen modré dlaždice, ale i pergoly, altánky a jiné stavby s modrým nátěrem. Slavná delfská keramika a její vázy na květiny jsou také v typickém modrobílém dekoru. Nemusíme ale chodit tak daleko, i moravská habánská keramika byla původně malována jen modře. Není tedy těžké si představit, že kombinace a použití modré v zahradách se už po staletí přímo nabízejí.

Modrou je třeba kombinovat

Modrou barvu nenechávejte v zahradě o samotě. Ideálně se hodí pro velmi působivé kombinace. Nejlépe to vyjádřil geniální holandský malíř Van Gogh, když tvrdil: „Není modrá bez žluté a oranžové, když maluješ modrou, pak maluj i žluť a oranž!“ Modrá ale fascinovala i celou řadu dalších malířů, například Moneta stejně jako Claude Lorraina. O velké anglické zahradnici Gertrude Jekyll jsme se na stránkách tohoto časopisu již zmiňovali, připomeňme si její zásadu: „Chceme-li ukázat modrou v té nejčistší podobě, musíme ji kombinovat se žlutou a bílou.“ Ve svých slavných smíšených záhonech pak s oblibou dávala modrou až na vzdálený konec, neboť opticky prodlužuje – podobně jako na obrazech modrají dálavy…

Jak na nás působí

Jak to tedy s modrou barvou doopravdy je? Odborníci na barevné kombinace v zahradách říkají, že modrá ochlazuje všechny ostatní barvy a propůjčuje každé kombinaci dojem dálky a klidu. Má celou řadu odstínů: zářivá modř zlepší náladu jako letní obloha, tlumené tóny naproti tomu zahalí zahradu do jemné melancholie. Proto je tato barva tak důležitá v romantických zahradách!
Jsou i tací, kteří tvrdí, že modrá je nejzajímavější barva v zahradě vůbec, hlavně proto, že je vzácná a vždy upoutá pozornost – málo rostlin kvete opravdu modře. Do dnešních dnů se přes velkou snahu kupříkladu nepodařilo vyšlechtit jasně modrou růži a spoustu dalších květin.

Trvalky i cibuloviny

Modrými trvalkami se celý život zabýval i významný šlechtitel a zahradní filozof Karl Foerster. Tento vynikající berlínský zahradník vyselektoval celou řadu skvělých kultivarů ostrožek (Delphinium x belladonna), které jsou jednou z nejtypičtějších modrých kulturních květin do záhonu. Vedle barvy jsou i díky svému dominantnímu vzrůstu v každé zahradě naprosto nepostradatelné.

Další mimořádnou rostlinou je hortensie – Hydrangea macrophylla, která v kyselých substrátech a v odpovídajícím kultivaru v letní zahradě doslova šokuje. K modrým květinám patří především jarní cibuloviny jako hyacinty, modřenci a scily. Z dalších je to známá levandule, šanta, kakost, šalvěj, ale hlavně různé zvonky a kosatce. Zapomenout nelze samozřejmě ani na krásné tóny planých rostlin, jako je pomněnka, fialka, rozrazil, len.

Modrá je ale i velmi „nevěrná“ barva, často a ráda se zapomene s červenou, výsledkem čehož jsou různé fialové a purpurové odstíny. Nic proti nim, ale modrá to už není. Za jednu z nejmodřejších květin je považována Meconopsis x sheldonii neboli lidově „Tibetský mák“. U nás je tato rostlina zatím téměř neznámá, v Anglii je již několik let hitem.

Jak jsme si zde nastínili, modrá je neobyčejná barva, záhadná a hluboká jako horské jezero, nekonečná jako obzor, je to dálava, snění, štěstí i smutek. V zahradě je důležitou součástí kompozice, doplňkem, na který se nesmí zapomínat – a nemusí to být zdaleka jen květiny.

Na počátku to nebyla procházka růžovou zahradou, ale spíš buší se vzájemně propletenými rybízy, angrešty a jahodami. Na perku, žulovém podloží Liberce, se ničemu moc nedařilo. Když se sem majitelé přistěhovali, nechali zahradu rok být, aby se přesvědčili, že tu nic pořádného kromě krásného rozložitého ořešáku porostlého břečťanem nevyroste. Pak oslovili zahradního architekta, který navrhl navézt kvalitní půdu a vytvořit výrazně osázený střed zahrady. Dali i na rady dalšího odborníka, aby spád zahrady rozdělili na dvě úrovně a oddělili je pražci. Zlom vznikl logicky na konci okrasné zahrady, na kterou navazuje užitková část. A tak tu nezůstal kámen na kameni.

Na lemy záhonů kůly z hypermarketu

Zahradou prostupují valounky, valouny i „šutry“ společně s železničními pražci. Nedostatkové zboží na půlku zahrady přivezli ze zrušené železniční zastávky u České Lípy. Původně použili na lemy záhonů kůly z hypermarketu, ty začaly po čase hnít, nicméně v případě pražců zvítězila hlavně jedinečnost materiálu. I když by měly něco vydržet, každý rok je raději natírají luxolem.

V místě jezírka byly dříve staré jabloně, ty porazili a do zahrady nově zasadili třešeň a další ovocné stromy, k plotu túje, které společně s borovicemi pravidelně stříhají, aby nepřerostly a košatily se. Středový záhon vyplnily zakrslé kleče, jarní květiny, cibuloviny, vřesy nebo azalky. Vytvořila se tak pohledová clona vůči zadní užitkové zahradě. V ní najdete také dva skleníky, v zadním pěstují rajčata, papriky, okurky, do předního ukládají už před jarem napučené rostliny po sklepním zazimování.

Na jaře začínají kvést azalky

Zahrada má v každém ročním období jiný „šmak“. V zimě jsou tu závěje sněhu a něžné ledové krusty. Na jaře začínají kvést azalky, prastaré rododendrony u vstupní branky, které tvoří jakoby jednolitý obrovský keř s kmeny uvnitř. Postupně kvete bíle, světle růžově a vínově. Azalkám a rododendronům se daří i pod terasou, kam ještě proniká sluníčko. V létě „se žije“ na terase pod ořešákem, který vytváří ohromný přírodní slunečník. Samozřejmě i na trávníku, kde kvetou sedmikrásky a zvonky. Rodina upřednostňuje spíš veselou zahradu než anglický trávník. Na podzim ozdobí zahradu barevné listí, žluté hosty a vřesy.

Na řadu míst položili majitelé černou textilii a mulčovací kůru, takže nemusejí bojovat s plevelem. Dali si hodně záležet na detailech – chodníček u cesty do domu lemují skalničky v dlažbě, čímž šikovně zakryli ostré přechody kostek. Mezi kameny u plotu zase krásně vynikají zakrslé jehličnany. Kokršpanělka Jessy tak může pohodlně běhat kolem plotu. Čas věnují hlavně večernímu zalévání zahrady a truhlíků, které přetékají fuchsiemi a muškáty. Květiny se přesazují na pracovním dvorku v kotlině za domem, kde se také řeže dřevo a kde najdete ohniště a vydatnou zásobu dřeva do krbu.

Před zimou se musí rybníček vyčistit

Před pěti lety se rodina rozhodla vytvořit metr hluboké jezírko. Dno se betonovalo, pán domu slepil černou fólii, sami také vyložili potůček kameny. Pořídili čerpadlo, které žene vodu hadicí do kopečka, odkud stéká potokem zpět do jezírka. Přidali ještě pískové čerpadlo, jež vodu čistí. Když jsou vedra, dopustí jezírko vodou ze studny. Na podzim ho překryjí sítí, aby do něj nepadalo listí a ořechy z ořešáku. Jezírko má několik teras v různé hloubce, což vyhovuje různým druhům leknínů. Před zimou se musí některé vyndat a rybníček vyčistit. Kvůli rybám prosekávají v zimě každý den díru v ledu. Karasi se rozmnožili, a tak se tu prohání sto červených a bílých ryb a rybek, na které občas úspěšně číhá kocour Matěj. Molo u jezírka, kde se koupou ptáci, poletují vážky a poskakují žáby a veverky, láká dokonce i za chladného počasí k „přírodnímu“ posezení.

Zahradu zdobí keramika od několika výtvarnic, přítelkyň paní domu. Venku chytí krásnou patinu, včetně měkké mechové. Na zahradě je vidět, že si paní domácí potrpí na přírodní zákonitosti – zahrada musí vypadat přirozeně, nenásilně, jako když se člověk dívá do volné přírody.