Blog

Celou zahradu si majitelka navrhovala sama, realizovala ji pak za přispění svého manžela, který dělá některé údržbové a stavební práce. „Na tuhle chalupu jezdím od dětství, ale zahradu jsme začali budovat až v roce 1990. Kvůli probíhající rekonstrukci se nedal upravovat prostor okolo domu či dvůr, se zahradou jsem proto začínala v zadní části, a teprve když byla dokončena úprava celého domu, jsme dodělávali dvorek.“

A nebyla to jednoduchá práce, zahrada byla zanedbaná s porostem dvoumetrových kopřiv a s přestárlými stromy. „Žádné zvláštní cíle jsem neměla, byla a je za tím prostě radost z květin a rostlin vůbec. Nejdříve jsem si postupně rozvrhla, kde budou záhony, následovaly celkové úpravy celé zahrady. Využitá je ale jen část blíže u domu, ve spodní polovině keře ani květiny nejsou, protože když přijde větší voda, máme ji do půlky zahrady a zůstane tam stát. Takže tam je jen tráva.“

Zahradu bylo třeba nejen vyčistit, ale také vyřezat všechny stromy. „Zůstal tu jen jasan po dědovi, to je jediný strom a také dominanta zahrady. Další ovocné stromy jsme vysadili nové a blíže u domu jsou pak ozdobné keře – jasmín, kalina, vajgélie, zlatý déšť a kdoulovec, a mezi tím je sakura a akácie. Všechno jsem se učila za pochodu, nikoho jsem se neptala, co sem vysázet, vybírala jsem, co se mi líbilo, metodou pokus omyl – prostě jsem zkoušela, čemu se na zahradě dařit bude a které květiny či keře tu prospívat nebudou. Léta jsem se například pokoušela o pampas, ale vydržel třeba dva roky a pak mi zmrznul, stejně jako japonský javor.

S vistárií je to podobné

Velmi jsem toužila po magnolii, zkoušela jsem ji snad stokrát, nakonec se ujala a daří se jí, ale optimální podmínky tu pro ni nejsou. A třeba rododendrony tady vůbec nemohu mít, ale pak jsem pod borovici, u níž jsme vyřezali spodní větve, vysadila azalky z květináčů a těm se tam daří nádherně. Je to zvláštní. S vistárií je to podobné, už ji mám dlouho, kvést mi začala asi až po 10 letech, ale ono se jí nelíbilo místo, nejdříve jsem ji musela třikrát přesadit a až tady konečně kvete. Mám tu ještě další – jednu fialovou, jednu modrou a u zdi domu je jedna růžová. A zase naopak se tu velmi daří trubači, který je hodně častý v Chorvatsku, tam roste u každého domu v různých variantách. Mám ho tu vysazený u pergoly už 15 let a daří se mu.“

Po dokončení stavby došlo i na úpravu dvorku. „Po čase jsme zkoušeli pěstovat i zeleninu, ale to nemělo smysl, protože jsme sem jezdili pouze jednou týdně. Nakonec jsme všechno vzdali, zatravnili a nechali jsme jen kousek jahod a ve skleníku okurky. A rajčata pěstuji ve kbelících.“ Nechybí tu však ovoce pro chuť – jablka, hrušky, švestky, třešně, z keřů rybíz, angrešt či maliny a beztrnné ostružiny.

Barevné ostálky či měsíčky

Kvetoucí rostliny vybírá majitelka tak, aby v zahradě pořád něco kvetlo, základem jsou tedy trvalky – okrasné traviny, kapradiny, pivoňky klasické i dřevité, lilie, šrucha, čechrava, kosatce, popínavé růže či juky, z letniček pak astrám podobné barevné ostálky či měsíčky a pro dokreslení a dobarvení jsou všude truhlíky a závěsy s převislými muškáty a petúniemi. Zahrada už má svou tvář, nechybí jezírko s lekníny a rybičkami, rumpál, který je dílem pána i paní domu, krmítko pro ptáky, nejen na chodnících je hojně využit kámen.

„Ten je ze zahrady, místo plotu zde byla asi dvoumetrová kamenná zeď, která se časem rozpadla, další kámen je z hospodářských staveb. Ke starému domu kámen patří a já ho využívám všude, kde se dá,“ říká majitelka. Aby byla zahrada stále pěkná, věnuje se jí denně asi dvě hodiny. „Každý den, když ráno vstanu, ji obejdu, abych zjistila, co je třeba – zaliju květiny, ostříhám odkvetlé květy… Ale ráda si tu pak sednu, dám si kávu a dívám se, jak všechno kolem roste a kvete…“

Zahrada patří manželům Jarkovským, majitelům pražské firmy AGA design. Pokud vás uvedou vchodem pro návštěvy, vystoupáte několik schodů a uvítá vás zajímavě řešené jezírko vytvořené z přírodních kamenů. Půjdete-li po dlážděné cestě ještě o kousek dál, otevře se před vámi rozlehlá, pečlivě udržovaná zahradní plocha, v jejímž levém horním rohu najdete druhou, tentokráte moderně pojatou vodní nádrž. A zcela jistě si hned položíte otázku, co vedlo majitele domu k tomu, že si vybudovali rovnou dvě vodní nádrže.

Lubor Jarkovský to vysvětluje tak, že jezírko v horní části zahrady vzniklo v místě původního bazénu a architektonicky vytváří protipól k domu, který pochází z roku 1935. Nádrž byla betonová, bez izolace, a protože se na ní po sedmdesáti letech zákonitě podepsal zub času, manželé ji celou vykopali, základ jezírka vyzdili KB bloky, dovnitř umístili hnědou (aby v zahradě „nesvítila“) polypropylenovou vložku, břehy včetně kamenných zídek znovu vystavěli a pomocí zeleně dotvořili do moderní, umělecky laděné podoby.

Chrlič ve tvaru medúzy

„Samotné jezírko má pouze funkci oběhové vody, neslouží k jiným aktivitám nebo chovu okrasných ryb. Koloběh vody, která do jezírka vtéká chrličem ve tvaru medúzy, zajišťuje čerpadlo s kapacitou 16 kubíků, k němuž ještě přibude jednoduchá filtrace s UV lampou. Jezírko má rozměry asi 4 x 3 metry, hloubku jeden a půl metru a vejde se do něj asi 16 m³ vody,“ vysvětluje majitel zahrady.

Vodní nádrž je pečlivě sladěna s ostatními prvky v zahradě (například použitím stejného kamene v opěrných zídkách a na březích) a je postavena na nedělené, souvislé ploše trávníku s výsadbou okrasných dřevin pouze po okrajích. Jezírko volně navazuje na barevně jednolitou a takzvaně čistou plochu bez stromů a keřů, a stává se tak ústředním motivem při pohledu z oken domu. Na trávníku jsou vystaveny originální kamenné sochy ze Zimbabwe, čímž získává zahrada specifický umělecký ráz. Velkorysá zelená plocha tu ale nebyla odjakživa: na zahradě původně rostly ovocné stromy, které byly odstraněny a nahrazeny travním kobercem.

Kryté letní kuchyně

„Jezírko a další kompozice však nejsou určeny pouze k pozorování z domu, krásu zahrady je možné vychutnávat hlavně z prostor kryté letní kuchyně, kde je samozřejmě vybudováno potřebné zázemí pro relaxaci a odpočinek,“ dodává Lubor Jarkovský.

Druhé, stylově zcela odlišné jezírko najdeme při vstupu na pozemek z ulice. Na jeho místě byl původně altán ze smrkové kulatiny, pergola, dětská houpačka, šňůry na prádlo, mohutná hruška „hnilička“, několik jalovců a betonová dlažba. Prostě takové klasické zákoutí, jaké můžete najít snad v každé běžné zahradě.

Dnes je tento prostor ohraničen zadní stěnou letní kuchyně, kamennou zdí k sousedovi a přístavbou zahradního domku. Kolem domu pak vede dlážděná cesta, kterou se dostaneme do horní části zahrady. Jezírko ve svahu kopali majitelé ručně, kameny usazoval jeřáb zaparkovaný na pozemku souseda. Samotná nádrž má svažující se dno s hloubkou od 0 do 150 cm, což dává dobré šance na přezimování ryb. Ty mají pod hladinou i různé úkryty v podobě „kapes“, které rády využívají. Velikost hladiny je asi 25 m², obsah vody asi 20 m³.

Technologie, pomocí které bylo jezírko budováno, je jiná, než u horní nádrže. Dno a svažité stěny jsou vypískovány, dalšími vrstvami je geotextilie a kaučuková folie, na které leží další geotextilie, na níž jsou usazeny valouny. Čištění vody je zajištěno mechanickou a biologickou filtrací a koloběh vody obstarávají dvě čerpadla (jedno šestikubíkové pro pohon vodopádu a druhé dvanáctikubíkové pro potřeby filtrace), v systému nechybí ani 110W UV lampa, dvakrát gula (dnová vpusť) a hladinový skimmer. Voda pro naplnění a dopouštění jezírka pochází z vlastní studny a tatáž voda zásobuje přirozeně i rozvody automatické závlahy.

Jezírko nebude ke koupání

„Ryby jsme vysazovali hned po napuštění jezírka. Jde o menší okrasné karasy a tři kapry koi. Pro nás jsou to zároveň ryby testovací, které mají ukázat, jestli je v nádrži z hlediska hydrobiologického vše v pořádku. Zatím jsou v perfektním stavu. Do budoucna samozřejmě počítáme s tím, že dokoupíme od českých chovatelů větší koi, kteří nám budou dělat radost. Ani po dokončení nepočítáme s tím, že by jezírko sloužilo ke koupání, ponecháme ho celé okrasným rybám a dalším vodním živočichům,“ podotýká Lubor Jarkovský.

Možná se nabízí otázka, zda by nebylo vhodné obě jezírka propojit. Majitelé o tom nikdy neuvažovali. Obě realizace, byť na jednom pozemku a blízko sebe, jsou si podle jejich slov filozoficky vzdálené a také technicky by tento experiment nebyl jednoduchý. Raději zůstávají u dvou rozdílných světů, které mají svou logiku. Voda je základním symbolem života a zapojení umění do přírodních scenérií není ve své podstatě ničím novým. Stačí si vzpomenout na perské zahrady nebo realizace zahrad japonských. A i když zahrada není postavena přímo v asijském duchu, jistá symbolika a náznaky v ní určitě jsou.