Přestože i plaňkové oplocení má svoji poezii, zvláště u venkovských stavení, současní investoři bývají o mnoho náročnější a také odvážnější. Nebojí se vybírat např. ploty s mléčným sklem nebo perforovanými hliníkovými pásy. Výhody jsou jednoznačné: maximální odolnost, prakticky žádná údržba a snadná instalace. Většinou jde o systémy, které lze jednoduše skládat a zase podle libosti rozkládat. Volit lze vodorovnou montáž nebo variantu zešikmené pokládky, která spolu s kombinací materiálů umožňuje vytvořit zajímavé obrazce podle fantazie tvůrce.
Matné sklo nebo plech se vkládá mezi dvě speciálně upravená prkna s vyfrézovanou drážkou. Řeč je o plotovém systému WPC Silvadec, který je dostupný v různých výškách a ve čtyřech barevných variantách – Teak, Palisandr, Eben a Ořech. Materiál WPC obsahuje 60 procent jakostního dřeva s nízkým podílem přírodních pryskyřic a 40 procent polymerů. Bývá prakticky nezničitelný. Obsah polymerů má zásadní vliv na odolnost vůči povětrnostním vlivům, změnám teplot i UV záření, poškrábání, vodě i mrazům; zabraňuje i dalším destrukčním činnostem.
Klasické variace zůstávají oblíbené
Obliba nových technologií a materiálů ovšem nevytlačuje postupy klasické. Různé varianty dřevěných a kovových plotů budou i nadále krášlit většinu našich domovů a zahrad. Lépe se totiž shodnou s výsadbou zeleně. Ploty se nejčastěji dělí podle použitého materiálu na kovové, cihlové, kamenné, dřevěné, plastové či betonové. Některé typy plotů se mohou kombinovat a vznikají tak další možnosti. Vídáme také ploty splétané drátové, svařované tyčové či ploty zhotovené uměleckými kováři.
Pnoucí růže nejčastěji zdobí ploty cihlové s dřevěnou či kovovou výplní. Lze zvolit i ploty dřevěné palisádové nebo ploty z prefabrikátů, kde můžeme měnit či vyrovnávat úroveň terénu. Ploty se staví i z různých tvárnic z umělého kamene nebo z tvárnic imitujících cihlu v různém barevném provedení. Možností je opravdu mnoho a každý plot může být originálním uměleckým dílem.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Zdi a zídky
Ať už se rozhodneme pro jakýkoli druh plotu, budeme s největší pravděpodobností zapouštět nosné sloupy do betonu. Stavění plotu, který bude mít vyzdívaná pole, navíc vyžaduje základy, kde je třeba položit izolaci s penetrací a teprve potom lze pokračovat ve zdění. Izolace je nutná i v případě podezdívek, musí být vždy nad úrovní terénu, stejně jako případná omítka. Rozhlédnete-li se kolem sebe, zcela jistě uvidíte celou řadu kamenných podezdívek, okrasných a podpůrných zídek, plotů a sloupků.
Nejčastěji se používá vápenná nebo vápenocementová malta (cementová malta některé kameny zabarvuje). V poslední době se však stále častěji začíná prosazovat suché zdivo jako systém volně ložených kamenů, nebo gabiony (kameny naplněný drátěný koš). Takzvaná suchá zeď je sestavovaná z přírodního nebo umělého kamene. Z přírodních kamenů lze doporučit třeba tridentský porfyr, který patří k nejtvrdším a nejodolnějším horninám. Hodí se i jako venkovní či vnitřní dlažba, lze jej použít jako obklad. Jeho možnosti v architektuře jsou skutečně neomezené.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Okrasné ohraničení zahrady
Při tvorbě oplocení je vždy důležité vědět, co chcete zdůraznit a co naopak potlačit nebo zastínit. Využít k tomu můžete i živé ploty, skupiny keřů, stromů a rostlin. Výběr rostlin závisí hlavně na tom, jaké jste schopni vytvořit podmínky pro jejich růst. Z každodenní zahradnické praxe je patrné, že mezi nejoblíbenější rostliny k plotům a zídkám patří popínavé rostliny. Obzvláště vhodný je plamének Jackmanův (Clematis x jackmanii). Protkávat ploty můžete také fazolem šarlatovým (Phaseolus coccineus) nebo thunbergií křídlatou (Thunbergia alata). Efektní budou jistě i samopnoucí popínavé rostliny typu břečťan (Hedera) nebo přísavník (Parthenocissus).
Mezi rostliny šplhající pomocí úponek nebo ovíjivých částí listu patří například některé druhy plaménků (Clematis). Hodí se ke všem druhům povrchů, pokud treláž nebo pletivo, po kterých se šplhají, mají malá oka z tenkých materiálů. Mnohé z těchto popínavých rostlin lze využít k prorůstání skrze jiné, již dobře rozrostlé rostliny, třeba vysoké keře, jehličnany nebo stromy, kterým dodají přírodní zahradě další barvy. U zdi porostlé rostlinami jsou do mezer mezi kameny vysázeny půdopokryvné trvalky, klasické trvalky i nízké dřeviny.
V každé vesnici, obci, městečku i velkoměstě najdete stavby ze dřeva. V dnešní době už je někdy ale na první pohled ani nerozeznáte. Zkuste se projít kolem vašeho obydlí a odhadnout, jakou stavební technologií byly domy kolem vás postaveny?
é police s kontejnery z dýhovaných či laminovaných materiálů
RAFINOVANÁ ŘEŠENÍ
Horská chalupa stojí v nezastavěné oblasti, na hranici chráněné krajinné oblasti s úžasným výhledem na Boubín a za jasného počasí ještě daleko, předaleko. Ani úchvatná okolní scenérie a genius loci místa ovšem nezměnily nic na realitě, že letitou a věkem i přírodními živly poznamenanou kamennou stavbu bude lepší srovnat se zemí. Než složitě a draze zachraňovat, bylo výhodnější začít „zgruntu“…
Nový dům využívá půdorys původní stavby a inspiruje se tradičními materiály a tvary, typickými pro oblast Šumavy. Novostavbu rekreační chalupy představuje dvoupodlažní objekt ve tvaru „L“, založený na betonových pasech – dvě na sebe navzájem kolmé hmoty zastřešené sedlovou střechou (se sklonem 42o) bez přesahu, kryté umělou břidlicí, a zčásti i na stávající zděné stěně sklípku – se svislými nosnými konstrukcemi z materiálu Porotherm. Střechu nese nový krov se stojatou stolicí nad hlavní částí objektu a hambalkovým krovem nad částí druhou. Na střešním plášti jsou na jižní straně umístěny fotovoltaické panely, sloužící k ohřevu vody. 
Architektonický návrh chalupy se snaží zachovat tradice a přírodní ráz území. Okna jsou dřevěná (eurookna), prosklené plochy stíní posuvné fasádní panely, dřevěné okenice, pojíždějící v kolejnicích. Vstupní dveře rámuje dřevěná zárubeň. Hlavní schodiště v objektu je dřevěné schodnicové, schodiště do sklepa pak kamenné. Fasádu tvoří omítka se světle šedou malbou, kamenná podezdívka je z místního kamene. Zpevněné plochy kolem domu tvoří kamenná dlažba v pískovém loži. V interiéru se uplatnily převážně přírodní materiály.
Žádný elektrikář – obzvláště ten příležitostný, se neobejde bez několika dobře izolovaných šroubováků. Hlavně se vyvarujte starých zámečnických šroubováků s dřevěnou rukojetí, která je v horní části rukojeti zakončena zaoblenou kovovou částí. To už můžete vodiče spojovat holýma rukama – efekt bude stejně fatální. Bude se vám hodit malý, střední a velký šroubovák pro šrouby s klasickou drážkou, protože např. mnoho svítidel bylo instalováno v dobách, kdy se křížové šroubováky nepoužívaly. Používejte vždy odpovídající velikosti (větší hlava šroubováku může např. poškodit křehké spojky zvané „čokoláda“ apod.).
Pro „opravy“ drobné elektroniky se neobejdete ani bez křížových šroubováků, torxů či mikroimbusů, ale opět musí být dobře izolované pro práci na elektroinstalacích. To zjistíte z údajů uvedených na rukojeti (např. 1 000 V a číslo příslušné normy udává, že výrobek je použitelný pro zařízení s napětím až 1 000 V).
Velká sada nářadí pro kutily a elektrikáře v praktickém hliníkovém kufru obsahuje sadu šroubováků, sadu kleští, kladivo, hasák, nůž, sadu imbusů, pájecí pero, multimetr, flexibilní očka a další nářadí potřebné pro elektrikáře. Cena 5 420 Kč 
íň sloužit a kolik osob ji bude využívat. Při její stavbě využijte celou výšku stěny a zaplňte i jinak „hluchá“ místa – výklenek či zešikmenou stěnu. Pomocí nástavců, které ale potřebují vlastní dvířka, lze skříň vyhnat co nejvýš. Můžete do ní skrýt i rozkládací postel. Vestavná skříň vám může ušetřit až pět metrů čtverečních plochy. Posuvné dveře jsou praktičtější než otevírací, ale zaberou 10 cm z její celkové hloubky.
Pokud jste praváci, udělejte si malý pokus. Vezměte obyčejné kancelářské nůžky do levé ruky. Trochu nepohodlné, nemyslíte? Ale pokus pokračuje. Teď uchopte do pravé ruky obyčejný list papíru, např. formátu A4 a pokuste se levou rukou vystřihnout kruh. To, že vám vyšla pochroumaná elipsa s otrhanými okraji, není tak důležité – důležitější je, že jste měli možnost alespoň v náznaku zakusit situaci, do kterých se leváci dostávají denně. 
To, že je vaše dítě levák, nijak výrazně jako rodiče nepocítíte, tedy alespoň do doby, než začne chodit do školy, respektive než se začne učit psát. Psaní bylo totiž odedávna příčinou mnoha traumat, jež nebozí leváci vytrpěli od svých pedagogů, či dokonce rodičů. Bohužel, často si následky přeučování na pravou ruku nesou po zbytek života. Pravák si na rozdíl od leváka při psaní necloní postupující rukou to, co právě napsal. Leváci při psaní křečovitě ohýbají zápěstí do pravého úhlu, aby levá ruka mohla táhnout pero za sebou, tak jak to dělají praváci. Tato nepřirozená poloha se pochopitelně promítne do „krasopisu“ a dítě se rychle unaví. 
Také dospělí leváci naráží na pravoruké bariéry každou chvíli. Znovu připomínáme, že leváci utrpí o 54 % úrazů v domácnosti více než leváci. A není se čemu divit. Mnoho běžných úkonů v domácnosti vykonáváme podvědomě, takřka automaticky. Leváci však mají tu smůlu, že se jejich přirozené pohyby nesetkávají s odezvou u „pravicově orientovaného“ bytového vybavení. Jeden případ za všechny. Když uchopíme do pravé ruky rychlovarnou konvici, vidíme na stupnici, kolik je v ní vody.
Běžná situace. Muž-pravák přijde do koupelny, pravou rukou vysune kosmetické zrcadlo, strčí do zásuvky kabel od holicího strojku a jednoduše se oholí. Levák zde narazí na problémy: Zrcadlo napravo ho nutí se křečovitě nepřirozeně natáčet a kabel od holicího strojku vede skrze zorné pole před zrcadlem. Také ovládání většiny vodovodních baterií je konstruováno pro praváky. To samé by se dalo říci o fénech, kulmách a dalších koupelnových pomocnících, kde levák nevidí nebo nedosahuje na ovládací prvky. 
O tom, zda nám práce v kuchyni půjde dobře od ruky, rozhoduje sestavení a uspořádání linky a spotřebičů. Ergonomie hovoří o různých zónách v kuchyni (vaření, mytí, přípravy, zásob, odpadků atd.) Ideální uspořádání těchto zón je výsledkem desítek let pozorování a vyhodnocování různých pohybů a přesunů při práci v kuchyni. Výsledkem je taková kuchyně, která nastavená přesně na tělesnou výšku hospodyňky ušetří mnoho zbytečných pohybů a kroků. Není snad ani nutné zdůrazňovat, že pravidla pro ergonomické sestavení kuchyně počítají a priori s praváky. Pro leváky je ovšem ergonomie neméně důležitá. Jeden příklad za všechny. Sporák v kuchyni nájemního bytu stojí u levé stěny, což je poměrně častá situace. 
Samostatnou kapitolou nepříjemností, které levák při vaření zakouší, jsou kuchyňské nástroje. Běžná škrabka na brambory může proměnit sám o sobě nepříjemný úkon škrábání brambor v ještě větší otravu, což si můžete experimentálně ověřit tím, že si omylem pořídíte škrabku pro leváky, jak se stalo jedné naší čtenářce. Totéž lze říci také o vývrtce na víno, otvíráku na konzervy, nálevkách, konvičkách či odměrných nádobách s uchem. Výčet kuchyňských pomůcek, jejichž funkčnost není oboustranná, můžeme zakončit nůžkami na porcování drůbeže, které jsou pro leváka také zdrojem trápení.
o skříně totiž můžete začlenit třeba i lavici k usednutí. S trochou vynalézavosti dovnitř uložíte i špatně skladný vysavač a držák na jeho hadici či stejně problematické žehlicí prkno. Kromě kabátů sem můžete umístit výsuvný botník, žehličku, kbelík, mopy a košťata. Sportovci v ní mohou najít i nějaké to místo pro lyže či jiné vybavení.
