Blog

Dnes je prostorný a prosluněný byt členěný do dvou zón – reprezentační a rodinné, tedy také denní a noční. Vchod do obou je z již zmíněné centrální haly, která nyní ovšem působí velmi příjemně. Bílé lakované plochy všech potřebných úložných prostor a dveří efektně kontrastují s dveřními zárubněmi z mořeného dubu a podlahou z tmavého ořechu. A už tady nechybí zajímavé prvky, třeba v podobě odkládací plochy naproti hlavnímu vstupu, jejíž obložení ořechem i podélnou zrcadlovou stěnu elegantně zvýrazňují zabudovaná bodová světla. Základní prvky z chodby – podlahy z ořechoviny, kontrast světle lakovaných a tmavých dřevěných ploch, nerezové detaily i promyšlené nasvícení ovládané stmívači – pak prolínají celým interiérem, který tak sympaticky sjednocují.

Nepochybně zajímavý je obývací pokoj, do kterého se vstupuje prosklenými dveřmi z chodby. Jeho rohová okna nabízejí jedinečný křížový pohled na půvabné údolí chráněné krajinné oblasti Vidoule. I když je ještě hezčí ze široké terasy, která ze tří stran obklopuje celý byt, možnost vychutnat si přírodu z tepla domova stojí také za to. Ostatně, i samotný obývací prostor pohladí po duši. Protože má díky křídlové střeše uprostřed snížený strop, je i podle něho opět členěný do dvou částí.

Jídelní a odpočinkový kout přitom od sebe dělí jen dřevěný bufet, který má vedle četných zásuvek a polic také místo pro lednici s vinotékou a v šest metrů dlouhém sestavě v průčelí pokoje se pak pro změnu pohledově skrývá audiovizuální technika. Prostoru vpravo dominuje sedací souprava čistých linií a celostěnná, k jedné straně zkosená knihovna, vlevo zaujme dřevěný jídelní stůl s limetkově žlutými židlemi z plastu na chromové podnoži. Přestože společně se dvěma zelenými křesly podle Vernera Pantona a neméně slavným laminátovým křeslem La Chaise od Charlese Eamese evokují 50. a 70. léta minulého století, svým nadčasovým designem jsou tyto kusy od firmy Vitra dodnes nepřekonatelné.

Z „hlavní“ koupelny lze přes šatnu, vybavenou moderním otevřeným policovým systémem, vejít do ložnice rodičů. Je vymalovaná do příjemné olivové barvy a velmi jednoduše zařízená. Zajímavý je dřevěný odkládací systém v čele postele, jehož podélné nere­zové lišty umožňují libovolné přemísťování jak polic, tak i svítidel. Z dětských ložnic prý navrhovali architekti zatím pouze koncept pokoje pro dospívajícího syna, a to už ovšem zcela podle přání maji­telů. „I v pracovně věděli napro­sto přesně, co a kde chtějí mít, takže jsme vyšli vstříc všem jejich požadavkům včetně úložného prostoru pro rotoped, a dokonce i pro žehlicí prkno. Regály, police, pracovní stůl – všechno je opět v kombinaci laku a dýhy,“ dodá­vá architekt Ziegler. „Jsme rádi, že se nám podařilo dispozičně, materiálově a barevně interiér doladit tak, aby se v něm dobře žilo. Určitě bylo dobré, že se nám podařilo přesvědčit klienty, aby nešetřili na nesprávných místech a smířili se i s novými věcmi, které do té doby neznali. Třeba i tím způsobem, že si pohodlnost plastových židlí a křesel nejdříve opravdu vyzkoušeli a teprve potom o nich rozhodovali.“

ARCHITEKT