HELUZ
Skip to content

Blog

MICHAELA – 21. díl: Přístřešek nad vchodem

MICHAELA:

Věk: 28 let 

Vzdělání:  střední všeobecné 

Povolání: zatím žádné (na mateřské dovolené)

Zájmy, koníčky: dům a zahrada 

Současné bydlení: Smiřice (u Hradce Králové), byt 2+1 v osobním vlastnictví  

Všichni se na stříšku dívali nevěřícně

O víkendu manžel s tatínkem přidělali nad vchod přístřešek, který jsme si nechali vyrobit v blízké dílně. Je z pozinkovaných profilů a čiré hranatěvlnkované umělohmotné desky. Sehnat jinou barvu kromě čiré a kouřové byl hodně velký problém.

Chlapi na dílně i příbuzní a známí se na tu stříšku dívali dost nevěřícně, nemá totiž žádné vzpěry ani není přichycená nějak zhora. Je to prošroubované skrz celou zeď, prý se to musí unést, tvrdí projektant, který se radil se statikem. Snad to tak bude!

Michaela                                                                                                 

Ptejte se Michaely!

Zaujalo vás Michaelino rozhodnutí postavit si rodinný domek? Pokud byste se chtěli Michaely zeptat na něco konkrétního ohledně stavby, vložte svůj dotaz do DISKUZE – téma REALITY SHOW . Michaela vám jistě ráda odpoví.

NÁŠ TIP 

ZÍSKEJTE ČASOPIS RODINNÝ DŮM ZDARMA NA CELÝ ROK!
Michaela získala za svoji účast v Reality show na www.dumabyt.cz  předplatné časopisu Rodinný dům na celý rok. Pokud právě stavíte dům a chtěli byste se také zúčastnit Reality show, napište nám do redakce (KONTAKT ). Podělíte se o své zkušenosti s ostatními čtenáři a získáte od nás dárek. dobře 

Věční zelenáči

Stálezelená dřevina je ideální společník pro konzervativního člověka: po celou dobu vegetace vypadá téměř stejně – zeleně. To ale není její jediná charakteristika, protože listnáče, které si ponechávají listy i přes zimu, jsou v zahradě velmi důležité. Většina jich má tmavou barvu, která výborně kontrastuje se světlejšími jehličnany. Tvoří skvělé pozadí pro pestré květiny či keře, a protože na sebe nestrhávají pozornost, podtrhují krásu zaradních solitérů či uměleckých děl. Mezi stálezelené listnáče patří také mnoho půdopokryvných druhů, které v polostinných až stinných místech mohou nahradit trávník (barvínek menší – Vinca minor) a některé zvládnou skrýt celou stavbu (břečťan popínavý – Hedera helix), případně krásně kvetou (nízký pěnišník – Rhododendron ‘Baden Baden’).

VHODNÍ PARTNEŘI

Skvělým doprovodem stálezelených keřů jsou dřeviny s barevnou kůrou: před tmavě zelenou bobkovišní lékařskou (Prunus laurocerasus) skvěle vynikne svída bílá (Cornus alba ‘Sibirica’) s větvemi rudými v zimě, případně kmeny a větve břízy bělokoré (Betula pendula). 

Decentní je kombinace s panašovanými keři: pozadí může tvořit kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum), v popředí dobře vypadá vajgélie květnatá (Weigela florida ‘Variegata’) nebo stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium – bíle nebo žlutě panašované kultivary). Vhodné je i použití stálezelených keřů s trvalkami a trsy okrasných trav ve skalkách nebo skupinových výsadbách.

Proč stálezené namrzají?

Fyziologické procesy v rostlině se během zimy nepřeruší, pouze vlivem nízkých teplot a slabého slunečního záření značně zpomalí. Listy obsahují vodný roztok, který je v chladu silně zahuštěný. Proto je největším nebezpečím pro takovou rostlinu přímé zimní a předjarní slunce, které ve dne prohřeje listy. Fyziologické procesy se tím urychlí a dojde k naředění buněčných roztoků. V noci ale přijde mráz, roztok v buňkách zmrzne a jemná rostlinná pletiva se potrhají. O takto postižené rostlině se pak říká, že má spálené listy.
 
Méně citlivé jsou hlohyně, břečťan, barvínek, zimostráz a mahonie, které tolerují i plné slunce a občasné přísušky a z případného slunečního úpalu se snadno „vyléčí“.

POPÍNAVÉ DŘEVINY

Břečťan popínavý (Hedera helix)

Popínavá nebo plazivá dřevina má příčepivé kořeny, jejichž pomocí se udrží na hrubším podkladu (stěna, kůra stromů). Větve dosahují až 20 m. Zajímavé jsou listy – na plodících, osluněných větvičkách jsou oválné, na ostatních 3–5 laločné. Listy a plody jsou mírně jedovaté.

Použití: Má výbornou krycí schopnost. Nevýhodou je jeho pomalejší počáteční růst. Hodí se jako náhrada trávníku na stinných místech. Překrásně vypadá na starých vzrostlých stromech.

Nároky: Nenáročný. Vhodná je hlubší, vlhká, živná půda. Snese polostín, toleruje přímé slunce, ne však úplný úpal. V tuhých zimách namrzá, ale většinou dobře regeneruje.

Aby přežily

Prvním krokem k úspěšnému pěstování stálezelených rostlin je tedy výběr vhodného stanoviště. Rozhodně by na něj nemělo dopadat zimní slunce. Vhodné jsou severní a západní strany budov nebo místa přirozeně přistíněná hustšími listnatými stromy či skupinou jehličnanů. Další možností je dočasné přistínění dřevin zahradnickou stínovkou, rákosovou nebo bambusovou rohoží či geotextilií.
 
Druhým krokem je zakrytí přízemní části. Ochráníte tak i svrchní vrstvu půdy, která pak pomaleji promrzá a rostlina z ní může přijímat vodu. Použít můžete spadané listí, slámu nebo chvojí. V případě, že větve omrznou, seřízněte je a keř znovu vyraší. Třetím krokem úspěšného přezimování je důkladná zálivka po výsadbě a během celé zimy. 

NIŽŠÍ KEŘE
Brslen Fortunův
(Euonymus fortunei)

Poléhavý keřík má dlouhé zelené větvičky, které snadno zakořeňují. Vejčité listy jsou po okrajích pilovité. Celá rostlina je jedovatá.

Použití: Skvělý podrost vyšších keřů. Nejčastěji se používají pestrolisté kultivary do plošných výsadeb.

Nároky: Vyžaduje polostín, živnější vlhké půdy. Je otužilý.

 

Zimolez kloboukatý
(Lonicera pileata) 

Nízké keře s drobnými lesklými lístky a bílými kvítky.

Použití: Vytváří husté porosty, a proto se hodí místo trávníku na svahy.

Nároky: Polostín, slunce i stín, propustné půdy, může vymrzat, ale dobře regeneruje.

 
Mahonie cesmínolistá
(Mahonia aquifolium)

Stálezelená, podrostová dřevina vysoká až 1 m. Ostnité listy mají tmavou barvu, květy jsou žluté, vonné a otvírají se velmi časně. Plody jsou modré ojíněné bobule, které se po úplném dozrání dají zpracovat na želé. Jinak je celá rostlina jedovatá.

Použití: Používá se jako podrostový a výplňový keř nebo na nízké živé ploty.

Nároky: Snáší slunce, toleruje stín, na půdu není náročná.
 
Zimostráz obecný (Buxus sempervirens) 

V jižních zemích a ideálních podmínkách jej znáte jako poměrně vzrůstný keř s drobnými lístky a výbornou regenerační schopností – objevuje se v nízkých tvarovaných živých plotech. Květy jsou žluté a zcela nenápadné, stejně tak plody.

Použití: Nižší a střední živé plůtky, ornamentální obrazce vyžadující speciální údržbu.

Nároky: Půdu požaduje středně živnou, zásaditou. Je středně mrazuvzdorný, vhodný do nižších poloh. Snáší úpal i zastínění. Jako volně pěstovaný má nízké nároky na vláhu, ale jako intenzivně pěstovaný vyžaduje pravidelnou zálivku a hnojení.

Co se jim líbí?

Půda pro většinu stálezelených má být hlinitá, vlhká a dobře propustná. Nevhodné jsou půdy chudé a přemokřené. Zvláštní nároky mají vřesovištní rostliny – vyžadují kyselou a dobře propustnou, vzdušnou půdu. Nesnášejí přemokření. Ne každý má na zahradě takové podmínky – a proto před výsadbou vyměňte půdu do hloubky 25 cm (pro nižší) až 50 cm (pro vzrůstnější keře). Na dno jámy rozložte drenážní vrstvu (štěrk z kyselých hornin) a oddělte geotextilií, aby se drenáž nezanášela. Na ni rozprostřete směs rašeliny, borky, listovky a písku. Takové složení zaručuje kořenům dostatek vzduchu a vlhkosti.

PŮDOKRYVNÉ
Skalník Dammerův  (Cotoneaster dammeri) 

Úplně plazivý keřík, jehož větvičky snadno zakořeňují. Listy jsou až 3 cm dlouhé, kožovité, lesklé na svrchní straně. Květy jsou drobné, růžové.

Použití: Na menších plochách nahradí trávník, ale je třeba dát pozor na zaplevelování. Použití najde i ve skalkách a na svazích.

Nároky: Polostín a propustné půdy.

Barvínek menší (Vinca minor) 

Přízemní polokeřík (výška do 15 cm) pokrývá půdu a znovu zakořeňuje z výhonů. Listy má kožovité, vejčité, tmavě zelené barvy. Kvete v dubnu a květnu modře, bíle či fialově. V pozdním létě remontuje. Celá rostlina je mírně jedovatá.

Použití: Půdopokryvná dřevina i do stinných míst.

Nároky: Snáší sucho, slunce i zastínění. Je otužilý a nenáročný. Ve stinných podmínkách málo kvete.

Kdy a jak sázet

Ideální doba pro výsadbu stálezelených dřevin je od poloviny srpna do konce září. Růst nadzemních částí je v této době ukončen, ale dřevina má do zimy dost času, aby zakořenila. Pozdější termín výsadby není vhodný; nezakořeněné rostliny jsou velmi náchylné na vymrznutí.
 

Méně náročné na termíny výsadby jsou výpěstky v kontejnerech – můžete je sázet téměř po celý rok kromě zimního období. Jejich kořenový bal je většinou zavinut do jutových plachetek, které se časem rozpadnou, a není důvod je sundavat. Někdy se objevují baly opletené drátěným pletivem. Ani to neodstraňujte, pouze při výsadbě přestřihněte drát, kterým je koš utažen. Dřeviny vysazujte do předem připravených jam, které jsou o třetinu až polovinu větší, než je kořenový bal. Větší keře s baly o průměru nad 20 cm podsypte 3–5 cm hrubšího minerálního substrátu pro lepší odvádění vody, pak přidejte původní zeminu a na závěr použijte kvalitní zahradnický substrát. Půdu dobře utužte. Keř se snažte usadit do stejné výšky, v níž rostl ve školce.

VZRŮSTNĚJŠÍ KEŘE
Hlohyně šarlatová
(Pyracantha coccinaea)
 

Rozsochatý hustý trnitý keř je vysoký 2–3 m. Listy jsou po okrajích pilovité, mírně lesklé. Kvete bohatě koncem května bílými drobnými kvítky. Má výrazné plody žluté, oranžové nebo červené barvy. Plody, které vydrží na keři dlouho do zimy, milují ptáci.

Použití: Výborně snáší řez, proto je ideální na zcela neprostupné živé ploty. Solitérní keře nádherně plodí. 

Nároky: Je nenáročná, snáší slunce, polostín, městské prostředí. I na půdu je nenáročná, výborně prospívá v bohatých půdách s neutrální reakcí.
Bobkovišeň lékařská
(Prunus laurocerasus)
 

Rozložitý, pomalu rostoucí keř je vysoký 2–3 m, listy podlouhle elipsovité, celokrajné, kožovité. Voňavé květy smetanové barvy se objevují v květnu v hustých hroznech. Plody jsou malé černé peckovičky. Rostlina je středně jedovatá, na podzim někdy opět mírně kvete.

Použití: Vytváří husté porosty, a proto je vhodná na živé ploty (volně rostoucí i stříhané). Může se pěstovat i v nádobách, ale je nutné ji zabezpečit proti vymrzání a vysychání.

Nároky: Chráněná polostinná stanoviště se zásaditou půdou. Obstojně snáší městské prostředí a sucho. Vyžaduje přikrývku kořenů, někdy namrzá, ale obráží ze zdravých částí.
Dřišťál
(Berberis sp.)
                       

Hustě zavětvené, ostnité keře s drobnějšími kožovitými listy. Drobné, žlutooranžové květy se otvírají v květnu až červnu. Plody jsou modře ojíněné bobule. Celá rostlina je mírně jedovatá, dřevo je nápadně žluté.

Nároky: Požaduje propustnou, ne příliš vlhkou půdu, polostín. Vhodná je zimní přikrývka.

Použití: Větší druhy jako solitérní keře, méně vzrůstné do skalek, obrub nebo živých plotů v polostínu. 

 
 

Péče po výsadbě

Odstraňte poraněné části, případně přehoustlé větve. Aby povrch půdy nevysychal, můžete jej pokrýt mulčem z drcené borky. Dřeviny velmi důkladně zalijte – alespoň 30 l na jeden keř. V prvním roce pak zalévejte jednou za čtrnáct dní, v době letních přísušků častěji, vždy větší dávkou vody. V dalších letech zalévejte podle potřeby a průběhu počasí. Rozhodně nevynechávejte zimní zálivku v době oblevy.

Přichystejte se na řez

Vhodnou dobou řezu stálezelených je začátek jara (období před rašením listů). Obvykle se provádí pouze zdravotní řez – odstranění starých, poškozených a nemocných větví. Stálezelené živé ploty (zimostráz, bobkovišeň) můžete v tomto období tvarovat hlouběji, protože plotostřihem poškozené listy brzy zakryjí nové. V pozdním létě ploty pouze řezem upravte. Při úpravě solitérních keřů s většími listy se snažte o co nejšetrnější zásah, abyste listy zbytečně nepoškodili. Proto pro řez používejte nůž nebo nůžky. Platí to pro druhy s většími listy, kde jsou zaschlé rány nápadné (bobkovišeň, pěnišník, cesmína).      
Kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum) 

Vzpřímeně rostoucí keř, vysoký 1–3 m. Má zajímavé rezavě chlupaté mladé větvičky. Plsť je i na spodní straně vrásčitých, kožovitých listů, které jsou na líci lesklé. Bílé květy kvetou v květnu až červnu. Zpočátku červené plody černají. 

Nároky: Nejlépe jí vyhovuje polostín a hlubší živná půda, toleruje sucho. 

Použití: Podrostová dřevina pod vyššími stromy, solitéra, volně rostoucí živé ploty. 

Zajímavosti: Kvete na letorostech, a proto je nejlepším termínem řezu čas po odkvětu. Podobný je kříženec kalina pražská (Viburnum x pragense) s drobnějšími listy.

VZRŮSTNĚJŠÍ KEŘE

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) 

Stálezelené keře až stromy převážně kuželovitého tvaru. Tuhé listy jsou lesklé a na zubatých okrajích ostnité. Květy jsou nenápadné, zato bohaté lesklé, krásně červené peckovičky dřevinu nádherně zdobí velkou část zimy. Celá rostlina je jedovatá. 

Použití: Překrásná solitéra nebo součást volných skupin.  

Nároky: Mírně vlhké, těžší, živné půdy. Chráněná stanoviště, polostín. V zimním období se doporučuje přikrývka spodní části rostliny.

Sauna žhavá a zdravá

 

Sauna posiluje tělo i duši Sauna je finské slovo a znamená „dům s možností lázně, pro kterou je vzduch ohříván pecí“. Zajímavé je, že mnoho finských obytných domů bylo koncipováno tak, aby odpovídalo nárokům sauny. „Tak daleko u nás ještě nejsme, ale již mnoho projektů novostaveb rodinných domů se saunou počítá,“ říká majitel firmy Saunaprojekt Martin Polívka.

Ještě k Finům: již před více než třemi sty lety dobře věděli, že stres, psychické vypětí, nespavost, nervozita, úzkost, vyčerpanost, bolesti, sexuální potíže – to vše se s potem odplaví a dostaví se blažený pocit fyzické i duševní čistoty. Saunování je ve Finsku a vlastně v celé Skandinávii součástí kultury. A jak „si ji tělo žádá“, sauna se tělu odvděčí tím, že ho učiní odolným vůči různým virózám, infekcím dýchacích cest, kůže, povzbudí životní funkce, prostě ze sauny člověk odchází v dobré tělesné a duševní kondici. „Člověk má v sauně pocit bezpečí, svět mu může být ukradený, špatné zprávy k němu nedoléhají,“ vyjádřil se jeden nejmenovaný český politik, který pravidelně chodí vypotit celodenní stres a starosti z poslanecké sněmovny.

K nám sauna připlula po Vltavě

Ačkoliv první sauna v tuzemsku byla zprovozněna již v roce 1946, a to v Brně, k prvním saunám hlavního města patřila ta „pontonová“, ukotvená u navigace pod Národním divadlem. Poskytovala tehdy, od 70. let minulého století, fyzickou a duševní svěžest nejenom hereckému souboru naší první scény, ale i běžným návštěvníkům.
 Vnitřní obložení sauny palubkami ze skandinávského smrku, lavice z africké vrby Abachi, venkovní obložení z lamina typu Olše   Některé ochlazovny jsou z estetických důvodů opatřeny celoskleněnými dveřmi
Nazí národní a zasloužilí umělci, z dnešního pohledu celebrity, byli tehdy tou nejlepší reklamou do budoucnosti: dnes je v Čechách o sauny, minisauny a infrakabiny nebývalý zájem. Z této sauny na Vltavě, která poskytovala v malém bazénku příjemné přírodní ochlazení, se traduje i drobná historka. Jeden nováček vzal doslova návod na dveřích potírny. Stálo v něm: Půl hodiny sauna, půl hodiny odpočívárna. Půl hodiny v sauně statečně vydržel, protože nepochopil, že by se měl jít mezitím několikrát ochladit, a málem omdlel…
IDEAL sauna ze skandinávského severského smrku vyniká hladkostí, barevností, zdravými suky a voní severským lesem

Sauny na trhu

V dnešní vystresované době plné chvatu si málokdo bude budovat saunu klopotným, zdlouhavým způsobem. To by se patrně značně zapotil. K pocení – a efektnějšímu – jsou tu přece výrobci saun, minisaun, saunových domků, parních lázní a infrakabin. Na trhu je velké množství nabídek jednotlivých firem, které se zabývají kompletní výrobou a montáží saunových kabin a do jejich výrobního sortimentu logicky patří i speciální nábytek do odpočíváren a celá řada saunových doplňků. Firmy nabízejí sauny interiérové, tedy samostatně stojící kabiny či vestavěné sauny, také však exteriérové, které klienti využívají k venkovním bazénům a zpestřují jimi terén zahrad. Tvarově lze sauny přizpůsobit přáním zákazníků.
Kde není mnoho místa, tam se uplatňují minisauny. Cesta domů může být radostná, když se do klasického rozměru bytu vejde sauna s rozměry 1,2 x 1,2 m. Její cena se pohybuje okolo 50 000 Kč. Jde skutečně o mini model, neboť neumožňuje pohodlně si natáhnout nohy, které by měly být ve stejné teplotní hladině jako hlava. Takže nejprodávanější „saunička“ je ta, která na ploše 190 x 160 cm něco takového umožní. Sauna detoxikuje organismus a má také blahodárné kosmetické účinky
Venkovní sauny jsou obloženy palubkami ze skandinávského smrku lakovanými pro venkovní použití
O saunovém domku, který doplňuje domek rodinný, je možné říct, že se jedná buď o stavebnici (montovaný domek), nebo o individuální projekt. Ten je ovšem finančně náročnější než minisauna. Budeme-li šetřit, nejlevnější a nejmenší (2,0 x 1,3 m) v provedení ze skandinávského smrku nás přijde cca na 130 000 Kč. Kdo chce terasu a výhled do přírody všech ročních období, nechť si připraví nejméně o 10 000 Kč víc. 
 
Infrakabina je vhodná spíše pro sportovce, kteří se potřebují zahřát na „provozní teplotu“ před nějakým sportovním výkonem, nebo pro zákazníky, kteří nemohou snášet vyšší teploty. Každopádně infrakabina prohřívá klouby, nosní dutiny apod. Infrakabina produkuje teplotu 35–55 °C. Dá se instalovat lehce, bez velkých příprav a prostorových nároků. Oproti sauně spotřebuje 10x méně energie, pro jedno použití nárokuje přibližně 1 kWh. Kabinu lze umístit kdekoliv v interiéru, připojujeme ji k síti jako každý jiný spotřebič a dokonce ji můžeme naložit do auta a odvést třeba na chalupu, kde mnohdy poslouží rychleji než o něco pomalejší žár z kamen… Saunu lze umístit i do podkroví

ZDRAVÉ SAUNOVÁNÍ

• V sauně a ochlazovně nekuřte.
• V šatně odložte vše, vezměte s sebou mycí potřeby a dva větší ručníky.
• Před prvním vstupem do prohřívárny se řádně umyjte teplou vodou.
• Před každým vstupem do prohřívárny setřete vodu z povrchu těla.
• Do prohřívárny vezměte jen ručník, na který si sednete nebo lehnete. V prohřívárně nemusíte dýchat jen ústy, i když se zdá, že vzduch při dýchání nosem pálí. V tom případě je v prohřívárně sucho a je tedy třeba zvýšit vlhkost nebo si překrýt nos a ústa dlaní.
• Při pocení masírujte povrch těla – například vlastním kartáčem.
• Po dokonalém prohřátí (8 až 12 minutách) vyjděte z prohřívárny, opláchněte se pod sprchou nebo se ochlaďte v bazénku, pokud možno i s hlavou, nebo aspoň zátylek. Při pocitu chladu se vraťte z ochlazovny do prohřívárny (cca 2–5 min).
• Proceduru teplo – chlad opakujte alespoň třikrát.
• Po posledním ochlazení se opláchněte vlažnou vodou, nepoužívejte již mýdlo.
• V odpočívárně zůstaňte nejméně půl hodiny, stále bez oděvu. Dopřejte si lehké jídlo, pití, kávu, něco slaného. Nevhodné je pití tvrdého alkoholu. 

Kombinované topidlo s parním vyvíječem lze polévat vodou. Lávové kameny jsou jeho součástí

Do sauny patří saunové esence určené pro aromaterapii, vědra a naběračky pro parní nárazy, teploměry, vlhkoměry a samozřejmě také nesmějí chybět přesýpací hodiny

Když se řekne rodinná sauna

Rodinná sauna může být ve vícebytových domech vystavěna v nepoužívané prádelně. Toto řešení je běžné ve Finsku. Je třeba vědět, že jádrem sauny je prohřívárna, v níž nalezneme vnitřní obložení palubkami, izolaci, parotěsnou zábranu, elektrické (nebo jiné) saunové topidlo, kryt topidla, čidlo, regulaci, světlo, lavice, podlahový rošt, opěrky zad. Je zde i prostor na přívod vzduchu pod topidlo a odvětrávání. Ochlazovací část má mnoho podob. Nejjednodušší je ale klasická sprcha. Jako tip lze u rodinného domku propojit koupelnu na jedné straně s prohřívárnou, na druhé straně s venkovní ochlazovnou.
Vestavěné sauny mohou potěšit i hosty v rodinných domech

Co je třeba vědět

Minimální vnitřní rozměr již hotové sauny by měl být 1,3 x 1,9, výška 2,5 m, objem 5,0 m³. Výška prohřívárny nesmí u malé sauny přesahovat 2,45 m, protože teplo pak uniká k příliš vysokém stropu.
 
Elektrická saunová topidla se vyrábějí v několika výkonových velikostech. Některá z nich kombinují saunu suchou, vlhkou, parní a bylinnou. Nejlevnější topidla pro domácí saunu (řady SAWO nebo HARVIA) pořídíme od 9 600 Kč, ty dražší pro klubové a komerční sauny nebo kombinovaná topidla se pohybují v cenové relaci od 14 000 do 42 000 Kč. Součástí topidel jsou regulátory. Ovládají teplotu v sauně, pomocí čidel automaticky nastavují výkon kamen a také upozorňují zvukovou a světelnou signalizací na délku pobytu.

Čím topit

Vytápíme-li saunu tuhými palivy, v žádném případě nepřikládáme palivo v prohřívárně, neboť dostatek spalovacího vzduchu bychom nezískali a prohřívárna by byla plná kouře. Topidla na dřevo pro rodinné sauny dodává například firma THERMODAT, která je dováží ze Švédska. Jejich výrobcem je známá firma TYLO. Výrobce radí, jak saunu instalovat, co je třeba udělat, aby sauna nevyhořela, čím topit, jak saunu izolovat.
 
Stavíme-li saunu jako pozdější vestavbu, snažíme se, abychom ji z energetického hlediska dostatečně vyhřáli. Proto nešetřeme tepelnou izolací, když saunu budujeme například ve sklepě, kde je kamenné zdivo. S tímto problémem si poradí odborná firma. 
 
Zdroj: Z. Pospíchal, J. Pavlovský, Stavíme sauny

Kontakty:

SAUNAPROJEKT
Martin Polívka
Na Dobešce 31, Praha 4
tel.: 222 734 877
THERMODAT, spol. s r. o.
Sušická 2450/20, Praha 6
tel.: 224 343 118
fax: 224 343 129
e-mail: ttsi@iol.cz

Lehnout si na rozpálenou lavici není nic příjemného, proto jsou mnohé sauny zhotoveny z vhodných materiálů, ke kterým patří i česká lípa

Baroko – životní styl Kristiana Kodeta

 

Malíř Kristian Kodet

• Narodil se v Praze 17. července 1948 jako syn známého sochaře Jana Kodeta a vnuk sochaře Emanuela Kodeta.
• V letech 1963-64 pracoval jako jevištní výtvarník v Městských divadlech pražských.
• 1964-68 studoval na akademii des Beaux Arts v Bruselu. V této době již vystavoval své obrazy.
• V roce 1979 emigroval do USA, kde dál pokračoval v tvorbě a uskutečnil řadu samostatných výstav. Po revoluci přijel zpět do Čech, kde žije a vystavuje.
• Roku 2001 otevřel vlastní soukromé muzeum Kodet se stálou sbírkou tří generací Kodetů.
Snad každý z nás chová velmi citový vztah ke kraji, kde prožil svoje dětství. Ať už jsme si léto užívali na Sázavě nebo na březích Labe, mají naše vzpomínky vzácně shodné rysy a pěstují v nás až zaslepený sentiment. Pro Kristiana Kodeta, který trávíval letní prázdniny na otcově statku nedaleko Soběslavi, má takové kouzlo právě kraj v okolí Tábora. Jeho otec, významný český sochař Jan Kodet, zde měl v zrekonstruovaném barokním statku svůj ateliér a rozsáhlou soukromou sbírku lidového nábytku, keramiky a předmětů denní potřeby našich předků. Když však Kristian Kodet v roce 1979 emigroval, o celé své dědictví po otci přišel, včetně statku, který pro něho znamenal mnohem víc než jen hodnotnou nemovitost v čisté krajině.

Návrat k baroku

Kristian Kodet není v oboru nemovitostí žádný začátečník. Má za sebou stavbu jednoho nového domu a rekonstrukci sedmnácti objektů. Takové číslo vžene většině z těch, kteří si martyriem výstavby nebo dokonce rekonstrukce už někdy v životě prošli, slzy do očí. Kdo by něco podobného chtěl zažít podruhé, natož po osmnácté! Pro Kristiana Kodeta je však celý proces vzkříšení zchátralého objektu zábavou, kterou si skutečně vychutnává. Sám si navrhuje stavební úpravy, postup a logistiku celé rekonstrukce, sám si shání řemeslníky i stavební materiál a dozoruje stavbu…
 Chátrající faru ze 17. století dokázal Kristian Kodet zrestaurovat s citem umělce
Chátrající faru ze 17. století dokázal Kristian Kodet zrestaurovat s citem umělce    
Před několika lety zrekonstruoval tři renesanční domy v historické části Tábora – kraji svého dětství. Dnes se zde nachází jeho galerie a soukromé muzeum rodiny Kodetů. Především se tu však střídají neustálé návštěvy, takže klidu na práci zde měl Kristian Kodet čím dál méně. Proto se rozhodl najít si v dostupné vzdálenosti další objekt, který by sloužil jako ryze soukromé útočiště a ateliér. Když jednoho dne projížděl s manželkou okolní vesnice, všiml si chátrající barokní fary, kterou již dávno opustili poslední obyvatelé. Krásnější místo a půvabnější dům už asi objevit nemohl.

Stačí projevit zájem…

Vlastníkem zdevastovaného objektu byla v té době stále ještě církev, přestože bylo zjevné, že nevyužitá fara rychle spěje k demolici. Jakmile však Kristian Kodet projevil o stavbu z počátku 17. století zájem, začaly standardní komplikace. Na prodej fary, o kterou do té doby nikdo včetně vlastníků neprojevil zájem, byla vypsána obálková soutěž.
    Půdní ateliér s velmi jednoduchým zařízením má zároveň charakter výstavní síně  Autentičnost celého prostoru podtrhuje stylový lidový nábytek
Cena se tak samozřejmě vyšplhala mnohem výš, neboť v našich krajích je trapnou pravdou, že „kdo má zájem, ať solí“. Kristian Kodet zájem skutečně měl a nabídl nejvyšší cenu, i když už vzhledem ke svým zkušenostem tušil, jak nákladná bude celá rekonstrukce, a že jen málokdo z jeho konkurentů by si mohl podobnou investici dovolit. Nešlo však jen o finanční investici, ale i o schopnost provést natolik kvalitní a citlivou rekonstrukci objektu, aby z fary nakonec nezbylo jen krásné obvodové zdivo, za kterým se skrývá kasino nebo podnik s rudými záclonkami.
Prostorný ateliér v půdní vestavbě se sbírkou porcelánových a sádrových Kristů    

Práce v bázni boží

Jak dnes Kristian Kodet vzpomíná, v okamžiku, kdy byly odstraněny zbytky střechy a bylo už zřejmé, jak zásadní bude celková rekonstrukce, podklesla mu kolena. Na první pohled se zdálo, že se tento dům snad ani nedá opravit. Velkou důvěru ve šťastný konec mu však dala kvalita a poctivost řemesla, s jakou byla fara před čtyřmi stoletími postavena. Jedině díky tomu vlastně celý objekt vůbec přežil až do dnešních dnů a zkáze podlehlo jen nutné minimum. Celková rekonstrukce nakonec trvala pouze rok a intenzivně na ní pracovalo
12 lidí, které si majitel objektu sám vybral pro jejich řemeslnou zručnost i zodpovědnost.

Kouzlo autentičnosti

Původně dvoupodlažní objekt s rozlehlým půdním prostorem nabízí dostatek místa pro soukromí Kodetovy rodiny, pro jejich hosty i pro práci v půdním ateliéru. Přízemí domu je řešeno jako „veřejná“ zóna – jde zde situována kuchyně s nádhernou funkční pecí, jídelna s krbem a místnost využívaná jako osobitý přijímací salon. Osobitý v pravém slova smyslu, a to díky původnímu lidovému nábytku, kterým je zařízen prakticky celý dům. Nejedná se však o žádné lacině vyhlížející repliky nevkusně vymalovaných truhel a štokrlat. Na Kodetově faře najdete jen pečlivě zrestaurovaný jednoduchý nábytek, původní lidovou keramiku a celou řadu řemeslného a zemědělského nářadí, lidové obrazy svatých a dřevěné krucifixy… To všechno dává celému interiéru kouzelný nádech autentičnosti.

Veškerý komfort bydlení dvacátého století je pak velmi neokázale a taktně začleněn do „barokního“ interiéru, kterému se musí naprosto podřídit. Myčka na nádobí, chladnička nebo sporák jsou zde od toho, aby nenápadně sloužily a vizuálně nepřekážely. Velmi elegantně vyřešil Kristian Kodet i koupelnu, se kterou se před čtyřmi stoletími v žádném domě moc nepočítalo. Ladění v příjemně zemitých tónech a naprostá jednoduchost spojují existenci koupelny a toalety s celým barokním prostorem v dokonalé symbióze.

    Veškeré moderní spotřebiče se podřizují atmosféře stylově čistého prostředí

    Moderní koupelna ve střízlivé barevnosti dokonale ladí s autentickým interiérem
Jeden z pokojů v horním podlaží krášlí zrestaurovaná dekorativní freska    

TIP 

Vyberte si dům svých snů v našem KATALOGU RODINNÝCH DOMŮ:
http://www.dumabyt.cz/katalog/domu/

S pokorou k tradici

Druhé podlaží fary je určeno spíš soukromí rodiny. Nalézají se tu pokoje dcery majitele domu, malá koupelna a dva velké pokoje s výhledem na vstupní část zahrady a přilehlý kostelík. Za zmínku jistě stojí, že v jedné z těchto místností se podařilo odkrýt fragmenty původní fresky, která poté prošla citlivou rekonstrukcí.
 
Poslední podlaží, původně půda, kde se proháněly myši a nocovali netopýři, se proměnilo v Kodetův velkoryse rozlehlý ateliér s více než jednoduchým vybavením. Hlavní roli zde totiž hrají obrazy rozvěšené po staletími patinovaném trámoví a sbírka porcelánových Kristů z venkovských poutí.

Často jsme svědky toho, jak si řada lidí myslí, že jejich finanční možnosti jsou vstupenkou do světa vybraného stylu. Kodetova barokní fara je však nejenom dokonale restaurovanou stavební památkou první kategorie. Je především ukázkou pokory člověka s vysoce vytříbeným vkusem a výtvarným cítěním před dědictvím našeho lidového stavitelství a řemesel. Jak říká sám Kristian Kodet: „Moje fara je čisté baroko, ale v žádném případě podnikatelské.“    

Dům přesazený od moře

Nasvícené podhledy zdůrazněné orámováním dřevem wengé podtrhují čistotu geometrických tvarů, v nichž je hlavní obytný prostor pojednán   
Stavba totiž vznikala pod vlivem vzpomínek na původní domov majitelů, kteří pocházejí ze slunného jihu Evropy, a před rekonstrukcí tedy měla charakteristické rysy tamějších obydlí. Kvůli přemíře slunečního světla i tepla zde domy mají menší okna, ale zato i několik krytých či otevřených teras, protože život se odehrává hodně venku. Vstup často zdůrazňuje vznosné kamenné schodiště a kámen vůbec hraje při zdobení exteriéru i interiéru důležitou roli.
 
Dům má tři podlaží a zvenčí působí impozantně, čemuž neodpovídalo vnitřní rozčlenění prostoru na větší počet menších místností. Majitel byl naštěstí otevřen nejen diskusím, ale i dispozičním změnám, které si vyžádaly poměrně náročné stavební úpravy.

Nadčasový design jednoduchého lůžka velmi dobře ladí s klidnou barevností této místnosti  

Slovo architekta

Nejtěžší bylo vyrovnat se s tím, co už bylo hotové. Rozestavěná stavba měla k minimalismu opravdu daleko. Já se sice nepočítám ke skalním vyznavačům tohoto stylu, ale je mi blízký svojí čistotou a jednoduchostí. Velkou inspiraci nacházím v třicátých letech minulého století, které považuji za jeden z vrcholů naší architektury a z hlediska řemeslné výroby za ideál sepětí poctivého řemesla, tradice a kvality. Dnešní minimalismus se projevuje většinou pouze v estetice, ale jen málokdo má i takový životni styl. To ovšem není případ tohoto domu a já jsem vcelku bez násilí na svém přesvědčení mohl vycházet vstříc majiteli, který měl představu víceméně jednoduchého, ale elegantního a pohodlného bydlení.

Dřevo a kámen

Investor sice ponechal architektovi velkou svobodu i při výběru mobiliáře, chtěl se však na vlastní oči přesvědčit o kvalitě doporučovaných výrobků, a tak společně s ním navštívil milánský nábytkový veletrh. Dojem, který zde získal, ho natolik uspokojil, že nákupu doporučených produktů nelitoval. Jak už bylo řečeno, pochází ze země, kde jsou různé druhy kamene běžným stavebním materiálem. Schválil proto použití travertinu a pískovce všude, kde to bylo vhodné.

Z pískovce je vstupní schodiště, vnější ostění a parapety oken i celá zahradní architektura. Travertin se zase uplatňuje uvnitř – na části některých podlah, kolem krbu a v koupelně. Architekt také zvolil pouze dva druhy dřeva – teak a konžské wengé, takže celý objekt je ve výrazu sjednocen.                                     

   Kuchyňská sestava od firmy Boffi zapadá do celku svou střízlivou barevností v kombinaci s wengé. Celkový dojem završuje digestoř se světelným panelem     Jídelní kout propojuje kuchyň s obytným prostorem. Zajímavé stropní svítidlo je od dánské firmy Luise Poulsen

Slovo architekta 

Volil jsem záměrně takové prvky a materiály, které nepodléhají trendům a budou moderní prakticky vždy. Vysoce kvalitní produkty od renomovaných firem, které u nás zastupuje Linea pura, jsem kombinoval s nábytkem vyrobeným podle mého designu. Spolupráce s klientem byla velmi příjemná, protože byl otevřený jakékoli diskusi. Třebaže jsme byli omezeni hotovou hrubou stavbou, myslím, že se nám společně podařilo vytvořit harmonický a kvalitní interiér, v němž se pohodlně žije.                  
   Wengé a boticcino použil architekt i v zařízení koupelny

Impozantní schodiště je odlehčeno jednoduchým zábradlím a nasvícením z boku od stěny. Centrální lustr od španělské firmy Lucifer propujuje všechny podlaží  

Slovo architekta

Dům je čtvercového půdorysu s postranními apsidami. Hlavni osa prochází střední lodí, v níž je situováno venkovní vstupní schodiště a hala s točitým schodištěm do patra. Za ním se nachází jídelna umístěná v zadní apsidě, která je spojovacim článkem mezi kuchyní a obývacím pokojem. V pravé části byla apsida původně venkovním prostorem, ale při rekonstrukci byla připojena k interiéru obývacího prostoru. V této části jsme zrušili několik příček, a vytvořili tak rozlehlý obytný prostor, v němž jsou dvě sezení: jedno u krbu, druhé u televize. Levou část, která obsahuje jednu uzavřenou místnost (případně pokoj pro hosty) a kuchyň, jsme nechali téměř beze změny. Navrhl jsem všude zvětšit okna, přičemž do zahrady nyní vedou dokonce francouzská, což prostoru rozhodně prospělo, bylo však nutné je opatřit záclonami, protože objekty jsou v této zástavbě příliš blízko u sebe. Úpravami se přizemní prostory jakoby v kruhu propojily, ale zároveň se některé (kuchyň i vstupní hala) nechají zcela oddělit.

ARCHITEKT

Ing. Mgr. akad. arch. Adam Slabý

• nar. 1969 v Praze
• 1996 – ČVUT, Fakulta architektury
(prof. Šik a prof. Štípek)
• 1997 – AVU, škola architektury (prof. Přikryl)
• 1999 – Česká komora architektů
• 1995–2000 spolupráce s architekty Radimem a Radanem Hubičkovými
• od 2000 – vlastní ateliér Slabý Architects

  
 

Realizované projekty:

• interiéry nadstandardních bytů a rodinných domů

• interiéry kanceláří (generální ředitelství Subterra, Siréna film, Evropská cestovní pojišťovna), restaurací a kaváren (řetězec pizzerií Modrá zahrada, Kogo, Sea caffe) a obchodů (Boss), rekonstrukce vil 

• projekty hotelů (komplex na Srí Lance, Adam ve Špindlerově Mlýně)

• design nábytku

Kontakty:

ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR ADAM SLABÝ (návrh interiéru)
Újezd 26, Praha 1, 
tel.: 251 511 711 
 
BRICKLAND (výroba atypického zařízení a solitérů)
Nepomucká tř. 208, Plzeň
tel.: 377 457 254,
fax: 377 457 256;
Štítného 20, Praha 3, 
tel.: 222 780 784 
 
DSK (stavební práce)
Pražská 16, Praha 10, 
tel.: 281 017 334 
 
LINEA PURA
(nábytek Minotti, kuchyň Boffi), Klimentská 48, Praha 1 
tel.: 224 819 941–2,
fax: 224 819 940 
 
VERNO LIGHT (osvětlení)
U Kříže 609/6, Praha 5–Jinonice
tel./fax: 251 613 154 
mobil: 608 702 650 

Počítač, který (ne)škodí zdraví

Možná se vám takový obrázek zdá přehnaný. Jenže – vždyť už dnes plná pětina lidstva prosedí u počítače nejméně 8 hodin denně a podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) jen 15 % populace nebolí hlava a záda. A bude hůř: v roce 2004 se prodalo o 15 % počítačů více než v roce 2003.

Tristní je pohled na dítě, které si při práci s počítačem osvojuje špatné návyky. Asi na počítači bude pracovat celý život – třeba dalších padesát let! Znamená to, že ho celý život budou bolet záda, ramena, ruce nebo paže? Zkuste se podívat na domácí pracovní kout a přiblížit ho ideálu ergonomického počítačového pracoviště. Proč nevybrat a nenastavit takové vybavení, aby nám co nejméně ubližovalo…
Typická poloha ležérního stylu, k níž přispívá nevhodná židle. Bita je především bederní páteř

Pár základních zásad

Snažte se vytvořit takové prostředí, které – když už nebude kdovíjak zdravé – vám alespoň nebude brutálně ubližovat. Je jasné, že v kancelářích americko-japonského typu (jedna „gigamístnost“ a v ní osmdesát počítačových stolů) toho pro zlepšení pracovního prostředí moc neuděláte, ale určitě se o to můžete pokusit doma.
(Vyměnit skříň za stůl s počítačem, aby se v monitoru neodráželo světlo z okna, podložit monitor, aby po půlhodině práce nehrozilo strnutí šíje, či vyčistit kuličku přesluhující myši, aby pohyb s ní nepřipomínal mistrovství v zápase řeckořímském, zvládne opravdu každý.) Ani v zaměstnání nemusí být problém přesvědčit vedení, že drobné neinvestiční úpravy pracovního koutu přispějí ke zdraví, pohodě a v důsledku i vyššímu výkonu zaměstnanců. Mnohdy nejde pouze o finanční náklady, ale o soudnou úvahu a aplikaci znalostí ergonomie.

Pracovní prostor

Při umisťování počítače nemyslete jen na estetické či praktické hledisko. Neméně důležité je hledisko zdravotní či ergonomické. Objem pracovní místnosti nebo koutu by neměl být menší než 25 m³. Potřebujete dost prostoru pro výměnu vzduchu, příjemné dýchání a vhodné větrání. Pracovní plocha pro umístění základních periferií nemá být menší než 2 m². Důležitá je teplota v místnosti – pod 20 °C se mnohým hůře píše na klávesnici. Naopak nezapomeňte, že zdroj počítače, monitor, tiskárna, záložní zdroj a další stroje na napájení vyrábějí mnoho tepla. A vyslovené horko nesnáší člověk ani technika. Proto je v řadě pracovních místností – zvláště v létě – nezbytná klimatizace.
Pomocí magnetické rezonance se dají zjistit i změny v oblastech páteře - typické deformace plotének bederní páteře. Vzorně umístěné monitory i periferie (viz foto) bývají na těchto pracovištích spíše výjimkou

DESATERO PRO „ZDRAVÝ“ POČÍTAČ

1. Práce s počítačem z principu nemůže být zdravá. Snažte se tedy, aby byla alespoň co nejméně škodlivá. 

2. Věnujte pozornost výšce a rozměru stolu. Ruce mají být v pravém úhlu.  

3. Židle má být pohodlná, výškově nastavitelná. Bederní opěrka a područky nastavitelné, měkké. Chodidla držte celou plochou na zemi, kolena mají svírat pravý úhel. Sezení střídejte. Seďte tak, aby „zbytky“ svalů neochably.  

4. Monitor má být umístěn přímo před vámi ve vzdálenosti od 40 do 60 cm, vrchní hrana monitoru přesně ve výšce očí.  

5. Obnovovací frekvence by měla být od 70 Hz. Vyvarujte se velkých kontrastů, ideální je tmavé písmo 12 bodů na bílém nebo světle šedém podkladu. 

6. Osvětlena má být klávesnice, preferujte nebodové orientační osvětlení. Monitor nemá být proti oknu.  

7. Klávesnici si vyberte podle svých schopností, maximálně využívejte klávesové zkratky a nikoli myš.  

8. Myš má být kvalitní a pravidelně udržovaná. Dejte přednost optické s vyšší přesností.  

9. Nestyďte se používat „drobnosti“: gelovou nebo jinou měkkou podložku pod myš či ke klávesnici, náhlavní mikrofon či sluchátka.  

10. Rehabilitační specialisté radí:
jednou či dvakrát za hodinu vstaňte a protáhněte se. Jděte se napít, fax či skříňku s CD-ROMy si dejte na opačnou stranu místnosti. Nepodceňujte příznaky. Udržujte se v obecné kondici. Posilujte vhodné svalové partie (čehož nedosáhnete v posilovně!). Při přetrvávajících příznacích se poraďte se zkušeným rehabilitačním pracovníkem, případně lékařem. Pamatujte na to, že pracujete s počítačem, takže neočekávejte životní styl, který je „zdravý“ a není potřeba jej ničím vyvažovat.                      

Pozor na osvětlení

Počítač by neměl být umístěn proti svítícím objektům. Moderní monitory a především LCD panely jsou sice se svými reflexními vrstvami stále lepší a lepší, ale například okno za monitorem bude vadit vždy. Nemilé může být protilehlé umístění televizoru, terária či akvária. V nouzi můžete snížit odlesky natočením monitoru ve směru dopředu dolů.
 
Ovšem dávejte pozor i při bočním umístění okna vůči pracovnímu stolu: zorný úhel by neměl zasahovat do okna, zejména při výhledu na oblohu nebo lokality s činorodým ruchem. Osvětlení se doporučuje od 500 do 750 luxů. Dnes už díky moderní technice nevadí kombinovat přirozené osvětlení s umělým. Každopádně je lepší využít spíše nebodová světélka zářivkového typu. Použitý světelný zdroj by však rozhodně neměl oslňovat: má být pod úrovní očí (i dost pod úrovní) a musí dobře, ale bez odrazů osvětlovat klávesnici a prostor pro čtení. Nesmí také svítit na monitor. Existují i rozmanitá světélka napájená z klávesnice nebo USB, která se hodí zejména majitelům notebooků při cestování. Používáte-li záložní zdroj, z důvodu dostatečného dimenzování lampičku nezapojujte do tohoto zdroje.

Můj stůl – můj hrad

Stůl by měl být výškově nastavitelný. Většina jich však není, a tak se držte osvědčené výšky vrchní části pracovní plochy, což je 70 cm od podlahy. U osob menší postavy či dětí se doporučuje výška pracovní plochy o 5 cm níže. Obecně je ale rozumný trend standardní výška (děti časem vyrostou), přičemž můžete použít nastavitelnou židli a případně podložky nohou.
 
Lákavou částí pracovního stolu je i „šprycle“ jako podnožka. V praxi ovšem nebývá pod nohama, ale před nimi, a stejně na ni všichni dáváme jen jednu nohu, čímž se zkroucená poloha těla jen zvýrazní. Takže v tomto případě je rada jasná: mějte nohy chodidly na zemi. „Šprycl“ si schovejte až na večerní sezení u baru.

Na čem a jak sedět

Práce i hra s počítačem má jeden nešikovný rys: obvykle se u nich musí sedět. To by nevadilo, kdybychom uměli sedět „zdravě“, jenže u většiny populace převažuje poloha zborcená. Na otázku „Jakou židli?“ je exaktní odpověď velmi specifická. I odborné kruhy se poněkud rozcházejí v názorech. Obecně nejpřijímanější parametry jsou však jasně dané.
 
1/ Nastavitelná výška
Nohy mají být ohnuty v pravém úhlu, aby celými chodidly spočívaly na zemi. Sedák by měl být rovný, aby tělo nepadalo dopředu – zároveň ale židle nesmí připomínat houpací křesílko. Jestliže z jakéhokoli důvodu nedosáhnete na podlahu, použijte podpěru pro nohy.
 
2/ Loketní opěrky
Někdy se doporučují, jindy ne. Pokud je chcete mít, pak výškově nastavitelné a měkké – aby nezpůsobovaly otlaky. Paže s předloktím (stejně jako nohy) by měly být v pravém úhlu. Pokud máte tendenci vytahovat ramena vzhůru a takto neúměrně zatěžovat ramenní svaly, pak by vám mohlo rozumné používání loketních opěrek pomoci.
 
3/ Pohodlnost
Sezení musí být pohodlné. Přestože se tak v práci můžete cítit, přece jen sedíte u počítače a ne ve vězení.
 Typický "manažerský" syndrom. Souběžné čtení tisku, boční posez, noha přes nohu, klávesnice a počítač mimo osu, monitor nízko a daleko, celková pozice "šejdrem"
Pro sezení najdete na trhu nábytek nejrůznějších tvarů i „patvarů“, včetně několika variant manažerského křesla. Ta bývají krásná, ale drahá. I když zde terminologie poněkud pokulhává, předpokládá se, že tato křesílka nebudou primárně sloužit pro práci s počítačem – jako by realizovala větičku „šéf rozkazuje, my ostatní pracujeme“. Pracujete-li opravdu dvě či více hodin denně s klávesnicí, myší a monitorem, nekupujte si je. Spočívá-li však – šťastný člověče – vaše práce v tom, že se zachmuřenou tváří několik hodin něco vymýšlíte pouze hlavou, pak o jeho pořízení můžete vážně uvažovat.

Sezení na míči

V dřívějších dobách byly módním trendem klekačky, podobně jsou na tom dnes míče. Jejich smysl spočívá v tom, že nedovolí zborcení těla, čímž chrání především bederní páteř. Balancováním pak posilujete (nebo minimálně nenecháte tolik ochabnout) svalový korzet. Ale jako každé jednostranné řešení je třeba s nimi nakládat rozumně. Vyžaduje-li to situace a můžete-li, mějte míč někde po ruce. Stojí asi šest set korun a koupíte ho v každých zdravotnických potřebách. Společně s prodavačkou jej vyberte podle vaší výšky i hmotnosti. Když se na míči jednou za pár hodin trochu protáhnete, výrazně vám to pomůže. Nemusíte ani tak dělat speciální cviky, stačí když se na něm zkrátka dvakrát za den několik minut „poválíte“. V kanceláři může takový míč využívat i více lidí, doma – zejména v dětském pokoji – je k nedocenění.
 
Pomocníky zdravého sezení mohou být i různé bederní opěrky (stejně užitečné jako v autě), které nedovolí se v židli zbortit. Koupit se dají i pomůcky, které mají podobnou funkci, např. „podzadečník“, na kterém musíte balancovat a který vás nutí držet tělo rovně a zapojit vhodné svaly.

Monitor – kámen úrazu

Umístění monitoru je nejčastěji porušovanou zásadou zdravé práce s počítačem. Zásadně a nekompromisně musí být umístěn uprostřed prodloužené přímky vycházející z vašeho posezu. Česky tedy přímo před nosem! Žádné boční umístění, jako občas vidíme: potom když cokoli chcete s počítačem, musíte hlavu vyvrátit do strany a zapojit nerovnoměrně ochablé svaly. 
Střed monitoru by tedy měl být umístěn přímo před vámi ve výšce 15 až 20 stupňů pod úrovní očí (neboli horní část monitoru ve výšce očí). Je proto nezbytné nastavit výšku monitoru. To můžete učinit trojím způsobem. Některé moderní monitory jsou výškově nastavitelné či se (mluvím o LCD) dají umístit na zeď. Druhou variantou jsou nejrůznější ramena a klouby – držáky na monitor. Před jejich koupí si pozorně přečtěte informaci o nosnosti (LCD má rámcově 8 kg a klasický CRT i 25 kg!) a maximálně zapojte svou představivost, zda budou vyhovovat. Třetím řešením je monitor podložit. Máte-li v kanceláři omezené prostředky, použijte dva nebo tři balíky kancelářského papíru.
 
Vzdálenost monitoru od očí by měla být 40 až 60 cm (podle úhlopříčky a kvality stroje). Zejména děti – asi pod dojmem „lízání plátna“ v prvních řadách biografů – mají tendenci nalepovat obličej na monitor. Ale jsou i další parametry, které byste měli v rámci monitoru nastavit.
Správná pracovní poloha je vyžadována i ve fyzicky náročné situaci, např. při práci ve voze. Na nejvyšší úrovni je zabudovaný počítač - chytrý, pracovitý a zdravý ředitel si určitě nedá notebook na klín

Nastavení monitoru

Pojem „obnovovací frekvence“ je laicky řečeno počet „bliků“, které monitor udělá, aby dokázal věrně vykreslovat grafiku. Frekvence by měla být nastavena nejméně na 70 Hz. Nastavit či zjistit to můžete kliknutím na Ovládací panely počítače. Pokud máte horší monitor (nebo grafickou kartu), raději volte menší rozlišení za cenu menšího barevného spektra, které – pokud nejste grafikem a pracujete-li především s textem, poštou a internetem – u většiny běžných aplikací ani nepoznáte. Nejčastěji používané rozlišení bývá 1 024 x 768 pixelů.
To platí pro monitory klasické, pracující na katodové bázi (říká se jim CRT). Nové LCD „placky“ bývají označovány za šetrnější. Na druhou stranu pro graficky náročné aplikace jsou podle subjektivních vyjádření uživatelů zdravotně horší.

 
Velikost použitého písma by měla být co největší. Standardem je písmo 12 bodů, doporučuje se 14 i více podle velikosti monitoru a stavu očí. V celém dokumentu lze změnit (zkratka Ctrl+A a nahoře zvýšit body z 12 na 14) i v napsaném textu nebo v procentech nastavit zvětšení celého zobrazovaného dokumentu. Trvalou změnu (každý nový dokument bude mít požadované nastavení velikosti písma) nastaví správce sítě. Oči by neměly být namáhány ani velkým kontrastem (např. bílý text na černém pozadí).

Myši – pastičky na lidi

Svou roli může hrát i velikost myši. Větší klasické se lépe hodí do dlaně, ale někomu (například dětem) může vyhovovat i menší rozměr notebookové myši. Každopádně by myš měla být příjemná do ruky.
 
Používáte-li nejlevnější klasickou kolečkovou myš za stovku, občas (ne jen dvakrát do roka) ji vyčistěte. Vyjměte kuličku a neostrým předmětem (dětská vatička s lihem, ale stačí i prst), očistěte boční hřídelky od nánosu špíny. Myška bude jezdit jako Schumacher a vy nebudete zbytečně napínat svaly. Ovšem existují i další „myší“ vymoženosti.
 
Jaké jsou výhody moderních bezkuličkových a bezdrátových myší? Optické neboli bezkuličkové myši prostě nemají kuličku. Odpadne věčné čištění, které (ruku na srdce) stejně moc neděláte. Základní modely stojí od čtyř set korun výše. Bezdrátové navíc nemají ocásek. Ale nejen: celkově se zlepšuje u nových myší přesnost jejich pohybu – tedy snižuje se svalová námaha a zlepšuje práce. 

Myši typu trackball jsou postaveny na principu, že nepohybujete s nimi (a tedy nenamáháte svaly ramene a ruky), ale trackballem v myši. Jeho vhodnou polohu si předem vyzkoušejte

 

Myši typu trackball jsou postaveny na principu, že nepohybujete s nimi (a tedy nenamáháte svaly ramene a ruky), ale trackballem v myši. Jeho vhodnou polohu si předem vyzkoušejte
Co je rolovací kolečko? Kdysi zbytečnost, dnes téměř standard. Pomáhá zdraví. Nemusíte jezdit myší (a tedy i pažními a zádovými svaly) jinam, když chcete např. posunout stránku. Kolečko má při pohybu dolů funkci Enter – stejný jako na klávesnici. A ani to moderním firmám nestačí a vymýšlejí (např. Microsoft) rolovací kolečko s posunem dokumentů či webových stránek do stran. Kolečko se naklápí, slouží také jako tlačítko a plynule reaguje na změnu rychlosti pohybu. Při vyklápění má tedy přiřazeny funkce a to snižuje nápor na svaly.
I například nevidomí (při používání speciální klávesnice) či jinak postižení mají dodržovat pravoúhlou polohu sezení. Zádové svaly a páteř mají stejné jako ostatní

Klávesnice pro datla

Sklon klávesnice má být 10 až 15 stupňů. Pro klávesnici jsou stejné požadavky jako pro monitor: má být přímo před vámi. Existují klávesnice za tři stovky i za tisíce. Je mezi nimi rozdíl? Ano, je.
 
Základním parametrem pro výběr klávesnice je to, zda umíte psát, nebo jste jen „datlík dvouprsťák“. Pokud umíte, asi sami najdete tu, která vám bude vyhovovat. Budete přemýšlet o prodloužené klávese Space, o tom, zda pod Shiftem má být vložená klávesnice, a dalších detailech.
Budete vědět, zda zvláště tichou nebo více „cvakací“. A podle toho taky vyberete. Pro vás dobrá zpráva – některé prodejny nabízejí možnost obvykle placeného vyzkoušení klávesnic (např. www.mysarna.cz ).

 
Skupině „datlů“ asi nepomůžeme. Pokud chcete utratit peníze za lepší klávesnici, možná ji plně nedoceníte, ale aspoň vám bude dělat parádu. Klávesnice a myši jsou nejžádanější od značek Microsoft, Logitech, Genius nebo Chinony.

Podložky plné gelu

Gelová podložka může být prima. Chrání proti otokům zápěstního kloubu. Dovoluje, aby spočinulo na podložce, aniž by pravé rameno bylo vysunováno výš a zapínaly a přetěžovaly se zde zbytečně svaly. Stačí i levná podložka s gelovou vložkou 15 x 8 cm za tři stovky. Stejnou službu mohou udělat područky na židli s měkkým až gelovým povrchem.  

Slyším a mluvím

Sluchátka a mikrofon nejsou určeny jen pro zapálené hráče a telefonní spojovatelky. Stačí mít delší hovor a dělat si přitom poznámky na klávesnici, aby vás rozbolela ramena či hlava. Přitom nejlevnější headset (možná ne hi-fi) může pomoci. Lepší a kvalitnější si můžete pořídit později. Dbejte také na to, aby vás netlačil na hlavě ani v uších. Pokud stále mobilujete, používejte alespoň tzv. bondovku. Chcete-li kvalitní značku, inspirujte se na www.plantronic.com nebo hledejte slušnou cenu na www.logitech.com.
Při kombinaci notebooku a častého telefonování (hlava je v podstatě neustále sklopena) se nepřiměřeně zatěžují části krční páteře

Při práci s tabletem je ruka ve výrazně přirozenější pozici než s myší. Máte pocit, že píšete nebo kreslíte. Mnohým lidem přechod z myši na tablet pomohl při problémech s krční páteří, ramenem, lokterm či zápěstím

„Tablety“ proti bolesti

Tablet není tableta: jde o alternativu k myši. V současnosti je hlavní nevýhodou tabletů vyšší cena – amatérské koupíte asi od dvou tisíc. Původně jde o profesionální grafický nástroj. Přitom se velmi hodí i pro běžnou kancelářskou práci, brouzdání po internetu a nejen kreslení. Pro děti je tablet neocenitelný. Někteří rehabilitační odborníci jej velmi doporučují. Nejrozšířenější jsou cenově dostupné modely Wacom (www.wacom.cz ) nebo Genius (www.geniusnet.com.tw ). Pořizujte alespoň rozměr A6 – menší jsou problematické.              

Mnoho lidí cetujících každý den hromadnou dopravou přenáší počítač pověšený na rameni. Přitom zdravějších a spolehlivějších metod přepravy je dost

MÝTY PŘI PRÁCI U POČÍTAČE

1. Výsuvné stolky pro klávesnici? Ne!

Různé „speciální“ stolky, které byly před pár lety středem zájmu koupěchtivé veřejnosti, naštěstí pomalu mizí z trhu. Vyráběl je totiž kdekdo a jejich ergonomie i zdravotní hledisko byly velmi relativní. Jejich rysem byla nižší vysunovací část na klávesnici, umístěná asi o 5 cm i více níže, což při práci s klávesnicí delší dobu dělá problémy zejména s horní částí zad a krku. Navíc bývala obvykle tak mrňavá, že neumožňovala oporu zápěstí. Výška u těchto „specialit“ vycházela z klasických mechanických psacích strojů s šikmou klávesnicí. Její střed byl ale reálně o několik centimetrů výše. Pohyb rukou byl odlišný (například síla úhozu), nepsalo se v podstatě pouze prsty jako na dnešních klávesnicích, ale i zápěstím a celými pažemi. Dnes by tyto stolky mohly vyhovovat jedině pro úsporu plochy (zasouvací klávesnice) „datlům“, kteří vyprodukují kolem padesáti úhozů denně.

2. „Drahá kancelářská židle je bezpečná a zdravá“

Zdravý je taky řepný cukr, 100 g tyčinky se rovná litru mléka, Marťani přistávají na Poděbradsku a Brad Pitt mládne. Takže… židle má význam, ale není určující. Určující je, jak sedíte. Žádná židle sama o sobě zdraví nezajistí, jako dobrá klávesnice nebude umět psát sama – to je jen na vás.

3. „Nemám čas se protáhnout“

Svatosvatá pravda. Brzy ale může přijít doba, kdy si do rámečku dáte své zdravotní výsledky. Bude tam černé na bílém, že na páteři máte takové změny, jež vás kvalifikují do mistrovství světa o největší výhřez ploténky. Takže nezapomeňte: každou půlhodinu aspoň na chvilku vstát a projít se, v nejhorším případě se alespoň opřít lopatkami do křesla, zvednout ruce a mírně zaklonit hlavu. 

Pro očistu těla i duše

 

V římských lázních, v tureckých, ruských – všude tam regeneraci těla pomáhal horký suchý vzduch, pára, chladná voda. Parní lázně byly známé i v našich zemích. První zmínky o nich nacházíme ve starých legendách a jejich existenci dokládají i středověké rukopisy a malby. Zdá se však, že se na tento druh koupele postupem doby pozapomnělo a teprve 20. století je znovu probudilo k životu.
Správné a pravidelné užívání sauny posiluje obranyschopnost našeho organismu a snižuje výskyt různých onemocnění

         Při saunování se neobejdeme bez takových pomůcek, jako je např. teploměr, vědro, naběračka ad.

Pozdrav ze severu

Severské země nám nabídly ještě další druh koupele – saunu, střídavou koupel, kdy se nejprve naše tělo ohřeje v horkém suchém teple a pak se ochladí studeným venkovním vzduchem nebo koupelí v chladné vodě. I když první sauna byla u nás postavena již před válkou, k rozvoji došlo až v 60. letech minulého století. Do povědomí lidí se sauna dostala jako zařízení, které má blahodárné účinky na zdraví člověka.

Několik rad

Saunování je individuální požitek, a proto jej musí každý jednotlivec vyzkoušet a najít si ten nejvhodnější způsob. Pouze správným saunováním dosáhnete nejvyššího uspokojení, uvolnění a určité životní radosti.
 
Před vstupem do sauny odložíme všechny šperky – řetízky, náušnice, prstýnky (kdo někdy zapomněl, jistě si dobře pamatuje, jak snadno se rozpálí tenký řetízek). Osprchujeme se a důkladně osušíme. Doba pobytu v kabině je individuální a měla by se řídit subjektivními pocity jedince. Pokud vás začnou pálit např. boltce uší, konečky prstů nebo se vám špatně dýchá, je třeba se přemístit na nižší lavici, případně saunu opustit.
Před vstupem do ochlazovacího bazénku byste se měli osprchovat vodou a omýt mýdlem, abyste vypocené „nečistoty“ nepřenesli do studené vody. Nedoporučuje se do ochlazovacího bazénku skákat (začátečníci ho mohou vůbec vynechat, avšak o to déle setrvají na chladném vzduchu), mohlo by dojít k tzv. skokovému nárůstu krevního tlaku. V ochlazovací lázni je nám nejprve chladno, později se však cítíme příjemně. Ve chvíli, kdy začínáme pociťovat chlad, odejdeme do odpočívárny, kde se zabalíme do prostěradla a odpočíváme. Tato fáze trvá přibližně 10–20 minut. Potom celý postup opakujeme (stačí dvakrát). Přitom samozřejmě nesmíme zapomenout na dostatek tekutin. Alkohol však v žádném případě nekonzumujeme.

Začátečníkům i zkušeným

Těm, kteří saunu navštěvují delší dobu a pravidelně, není třeba příliš radit. Ale přece jen – nikdy nepřeceňujte své síly! Těm, kteří s tímto druhem lázně začínají, doporučujeme: pečlivě zvažte svůj zdravotní stav, dbejte rad a pokynů obsluhujícího personálu, který by měl být vyškolený, a rozhodně není na škodu poradit se s ošetřujícím lékařem. 
 Saunové kabiny Standard z kvalitního dováženého i tuzemského dřeva jsou vyráběny v několika typech (i na přání zákazníka), cena od 62 000 Kč do 165 000 Kč včetně kompletního vybavení, montáže a dopravy, SAUNY SALUS      Sauny firmy HARVIA (firma je ve Finsku již padesát let hlavním výrobcem saun) jsou vyráběny z kvalitního dřeva pomalu rostoucích borovic. Na trhu jsou v různých velikostech a typech. Cena za 1 metr čtvereční od 53 000 Kč včetně kompletního vybavení, montáže a DPH, FINN DIAMOND
  Interiér kabiny Finnska komfort je ze dřeva topolu - dřeviny s velmi vhodnými vlastnostmi na opracování a vedení tepla. Cena od 75 000 Kč do 80 000 Kč včetně montáže, dopravy a DPH, FINSKKA

Infrasauny

Pro ty, kteří pro klasickou saunu nemají dostatek místa, můžeme doporučit infrakabinu. Bývá většinou prostorově menší než sauna finská, vyznačuje se nízkou spotřebou elektrické energie a rychlým vyhřátím, a to za 5 až 10 minut. Teplota se zde pohybuje od 40 do 60 °C. Pocení je intenzivnější, neboť infračervené záření proniká hluboko do tkání. Z toho důvodu není třeba opakovat cyklus prohřátí a zchlazení jako v sauně finské. Pomáhá při chřipce a nachlazení, je účinná proti celulitidě, při odbourávání kalorií, revmatických potížích a řadě dalších zdravotních problémů.

Parní lázeň

Těm, kteří dávají přednost potním a revitalizačním lázním spojeným s nějakou vůní, je určena parní lázeň. I tady se v příjemném prostředí zbavíte nervozity, zregenerujete síly a dokonale si odpočinete. 

Závěrem

Ať se rozhodnete pro vybudování klasické sauny, infrakabiny či parní lázně, doporučujeme vám obrátit se na renomované firmy, které na našem trhu působí již dostatečně dlouho a mají velké zkušenosti.   

 Sauny firmy HARVIA (firma je ve Finsku již padesát let hlavním výrobcem saun) jsou vyráběny z kvalitního dřeva pomalu rostoucích borovic. Na trhu jsou v různých velikostech a typech. Cena za 1 metr čtvereční od 53 000 Kč včetně kompletního vybavení, montáže a DPH, FINN DIAMOND
Infrakabiny Infra Line jsou vyráběny z kvalitního topolu a osazeny infrazářiči Salamander z USA, cena v závislosti na typu a velikosti od 62 000 Kč do 160 000 Kč, SAUNY SALUS      Podhlavník Grand z kvalitního dřeva, cena 1 400 Kč, EUROBALNEO

Infrakabina Daily Sun z kvalitního kanadského cedru, 5 hloubkových infrazářičů, lavice a opěrky zad, rošt, interiérové osvětlení, ovládací panel, cena od 57 000 Kč (bez DPH), EUROBALNEO            Elektrická saunová kamna Salus se používají pro suché i vlhké sauny, cena od 9 000 Kč do 12 000 Kč (včetně DPH) v závislosti na typu, SAUNY SALUS

Kontakty:

EUROBALNEO,
Nádražní 64, Praha 5,
tel.: 257 327 220,
e-mail: info@eurobalneo.cz,
www.eurobalneo.cz;

FINN DIAMOND,
Slezská 74, Praha 3,
tel.: 224 255 297,
e-mail: info@finndiamond.cz,
www.finndiamond.cz;

FINSKKA,
Říčanská 431, Jesenice u Prahy,
tel./fax: 241 930 011, tel.: 241 931 149,

SAUNY SALUS,
Výškovická 38, Ostrava-Zábřeh,
tel.: 596 743 452, e-mail:

ZDENKA – 5. díl: Díky kamarádům a rodině se všechno shání lehce

Základová deska domu je hotová, zbývá sehnat materiál a začít se stavbou domu

ZDENKA:

Věk: 28 let 

Vzdělání:  střední odborné s maturitou 

Povolání: technický pracovník

Zájmy, koníčky: Přítel je kutil – menší dílnu plánujeme určitě časem (mimo dům). Já bych chtěla klidný pracovní kout s počítačem a místem na rotoped. Zahrada bude opravdu jen  k odpočinku.

Současné bydlení: Kladruby (okres Benešov), s přítelem v rodinném domě u rodičů

Pilu má kamarád, truhláře máme v rodině

Základová deska domu už byla hotová, tak započalo shánění veškerého materiálu potřebného pro dřevostavbu. Vykoupili jsme kulatinu z obecního lesa. Cena se pohybovala okolo 1500 kč/m³. Kulatinu jsme nechali odvézt ke kamarádovi, který má pásovou pilu PILOS. Dle předem připraveného výpisu jsme si nechali zhotovit přířezy na obvod domu – tj. 17 x 5 cm čelní průřez, totéž na krov. Na zastřešenou přístavbu (terasu) to byly hranoly o průřezu 16 x 14 cm. 

Ptejte se Zdenky!

Zaujalo vás Zdenčino rozhodnutí postavit si rodinný domek? Pokud byste se chtěli Zdenky zeptat na něco konkrétního ohledně stavby, vložte svůj dotaz do DISKUZE – téma REALITY SHOW . Zdenka vám jistě ráda odpoví. ;) 
Dále byly zapotřebí nosné trámy (18 x 22) mezi přízemím a patrem, které jsme v přízemí přiznali.
Tyto hranoly byly osazeny do kovových nosníků od firmy BOVA. Nosníky byly připevněny do dvou hlavních nosníků, které procházejí domem napříč. Nechali jsme si je zhotovit na zakázku, protože se jedná o lepený nosník, na který je kladena větší zátěž – trámy z rostlého dřeva by nebyly vhodné kvůli statice.
 
Řemeslníky jsme shánět nemuseli. Přítel má totiž tři bratry, se kterými podniká v truhlařině.

NÁŠ TIP 

ZÍSKEJTE ČASOPIS RODINNÝ DŮM ZDARMA NA CELÝ ROK!
Zdenka získala za svoji účast v Reality show na www.dumabyt.cz  předplatné časopisu Rodinný dům na celý rok. Pokud právě stavíte dům a chtěli byste se také zúčastnit Reality show, napište nám do redakce (KONTAKT ). Podělíte se o své zkušenosti s ostatními čtenáři a získáte od nás dárek. dobře

Po bílé nadílce

Výhledy do krajiny jsou velkou předností této zahrady i oken domu. Dovolují sledovat úkazy na obloze a změny počasí na velké ploše

Naše zahrada je dědictvím po předcích. V třicátých letech minulého století zde byl založen ovocný sad v tradiční skladbě čtvrtkmenů a polokmenů jabloní, slív, hrušní, višní, třešní, ořechů a švestek doplněných rybízy a angrešty. Okrasné rostliny byly vysazeny jen do úzkého pásu před dům, směrem do ulice.

V dobách plné plodnosti nastával problém co s načesaným ovocem. Sklep byl plný ovoce a kompotů, povidla se vařila v prádelním kotli, demižony přetékaly jablečným moštem. Na zahradě se pásla kozenka. V oplocence hrabaly slepice a nocovaly v kůlně ještě po zednících. V králíkárně dupali králíci. Na zeleninových záhonech zrála rajská jablíčka, fazolové lusky a hlavaté zelí. Především ve válečných a poválečných létech bylo v kuchyni vítané čerstvé ovoce a zelenina i brambory ze zahrady.

 

Dnes je to jinak

Dnešní generace je po celý den zaměstnaná mimo dům a nemá čas ani sílu pečovat po večerech o stromy a zpracovávat metráky ovoce a zeleniny. Proto je sad postupně přeměňován na okrasnou, polopřírodní zahradu s vloženými ekologickými prvky. Na zahradě zůstává jen několik oblíbených ovocných stromů a dodatečně byly vysazeny broskev, meruňka, réva a nové odrůdy rybízu, angreštu, ostružin, malin, a borůvek. Celková skladba ovoce je řešena tak, aby byl zajištěn stálý přísun čerstvého ovoce v rozumné míře po celý rok.

Zasněženou lavičku v pozadí zdobí keř popínavých růží. V zimě je obalen rudými šípky, v létě červenými květy
V zimě stojí za to všímat si detailů: Červené šípky na sněhu skvěle vyniknou   V zimě stojí za to všímat si detailů: krásné jsou lístky stálezelených rostlin zakleté v ledu   V zimě stojí za to všímat si detailů: krásné jsou zajímavé pupeny, zakleté v ledu
Ostré cípy a úzké pruhy zahrady u pěšin, plotu a u domu vyplňuje směs pokryvných nižších keřů a robustních peren. Popínavé růže, plaménky, zimolezy, sadové růže a pokryvné růže postupně vytvářejí velké plochy vonných květů od jara do podzimu. Pro vůni jsou na zahradě chráněny a šířeny fialky. Na jaře záplava fialek pod keři, v záhonech, v trávníku a u plotu provoní celou zahradu. V dalších měsících zahradou postupně prostupují další vůně z houfu hyacintů hned vedle hlavní pěšiny, velkého záhonu pivoněk bělokvětých, pustorylu, šeříku, večernice, bílých lilií a dříve i lípy ze sousedovy zahrady. Ve stínu pod korunami dřevin jsou vysazeny a udržovány koberce pokryvných bylin a drobných jarních cibulovin. Při cestách za potravou zahradu často navštěvuje i veverka
Objemný náklad sněhu ze smrku a jiných vysokých jehličnanů sklepáváme dlouhou, lehkou tyčí, abychom nepolámali větve

PRVNÍ POMOC PŘI SNĚHOVÉM PŘEKVAPENÍ 

1. Oklepejte sníh z jehličnatých a stále zelených listnatých dřevin. Mokrý a těžký sníh jehličnany snadno rozláme. Přímrazky po teplém poledním sluníčku snadno poškodí stále zelený list.

2. Čistý sníh z pěšinek a chodníků navezte a rovnoměrně rozhrňte pod stálezelenými dřevinami a korunami ovocných stromů. Zajistíte příděl tolik potřebné jarní vláhy a rovněž pozdější nástup rašení, tedy chráníte mladé listy a květy před pozdními mrazíky.

Promyšleně a prakticky

Zahrada je položena na jílovitém svahu proti jihu. Od jejího založení se nepřetržitě usiluje o zlepšení půdy zarýváním organického materiálu (listí, hnoje, rašeliny, kompostu, rozdrcených či rozsekaných větviček), písku a dříve popele. V keřových skupinách a na smíšených záhonech se stále obnovuje vrstva mulče (nasekaná tráva, drcené listí). 
 
Na správné zahradě má být vyvážený poměr zastíněných a slunných míst. Důsledkem převahy osluněných míst byla vyprahlá zahrada v létě a zatvrdlá zemina nepřijímající vláhu. V kombinaci se zákazem zálivky v horkých letních měsících vznikaly doslova vražedné podmínky pro existenci běžných zahradních rostlin. Zastíněná místa byla zase velmi nepříjemná na jaře a na podzim – nejen pro rekreační pobyt. Stín totiž zpomaluje vysychání mokré jílovité půdy, která byla na jaře dlouho studená a mokrá. Je to patrné na místech, kde se boj s jílem ještě nevyhrál – třeba těsně u plotu; tam se za vlhka lepí na motyku nebo rýč jako plastelína.
 Houpačka vystlaná sněhovými polštářky pohoupá v říši sněhové královny děti v teplých kombinézách
Výhledy do krajiny jsou velkou předností této zahrady i oken domu. Dovolují sledovat úkazy na obloze a změny počasí na velké ploše

Krása celý rok

Naším cílem je tvořit a vylepšovat osvěžující nerušenou oázu pro všechny členy rodiny, a to po celý rok. Na zahradě je proto lavička pro vyhřívání na slunci během jara a podzimu, letní posezení pod ořechem, slunečník v zeleném trávníku u domu pro letní obědy, dlážděná terasa s venkovním grilem, jiná s bazénem na koupání, koutek s pískovištěm a dalšími atrakcemi pro děti, několik nerušených zákoutí pro přetáhnutí další lavičky či badmintonová loučka.          

Tyto tematické zahradní celky se jen velmi pracně vytvářejí a ladí. Jakmile okolní dřeviny povyrostou, zásadně se mění světelné podmínky a v důsledku toho i osazenstvo smíšených záhonů. Snažíme se pracovat tak, aby na mnohých místech zahrady vznikaly poutavé efekty nejen od jara do podzimu, ale i v zimě, kdy zahrada spí. Sněhová pokrývka jí pak dodá konejšivé klidné kouzlo.   

JANA – 3. díl: Koupili jsme dva pozemky vedle sebe

Jana koupila ve Frenštátu pod Radhoštěm od města hned dva pozemky vedle sebe

JANA:

Věk: 42 let 

Vzdělání:  střední ekonomické

Povolání: finanční poradce

Zájmy, koníčky:  cestování, cyklistika, relaxace a grilování na zahradě, manžel je domácí kutil

Předchozí  bydlení: 17 let jsme bydleli ve starším velkém RD ve Frenštátu pod Radhoštěm, ovšem na polosamotě.

Janina zpověď 3. 

Jak jsi získala pozemek pro stavbu domu a kde?
Pozemek jsme koupili ve Frenštátu pod Radhoštěm od města.

Podle čeho jsi ho vybírala?
Vybírali jsme dle již zmiňovaných hledisek – občanská vybavenost (škola, lékař, kultura…), hlavně aby vše bylo v dosahu pěšky, nejen autem.                                                                             

Ptejte se Jany!

Zaujal vás Janin příběh a její rozhodnutí postavit si rodinný domek? Pokud byste se chtěli od Jany dozvědět informace, na které jsme ve zpovědi zapomněli, vložte svůj dotaz do diskuzního fóra – téma REALITY SHOW . Jana vám jistě ráda odpoví. ;)

NÁŠ TIP 

ZÍSKEJTE ČASOPIS RODINNÝ DŮM ZDARMA NA CELÝ ROK!

Jana získala za svoji účast v Reality show na www.dumabyt.cz  předplatné časopisu Rodinný dům na celý rok. Pokud právě stavíte dům a chtěli byste se také zúčastnit Reality show, napište nám do redakce (KONTAKT ). Podělíte se o své zkušenosti s ostatními čtenáři a získáte od nás dárek.  dobře 
Kolik peněz jsi investovala do pozemku?
Za vlastní pozemek 300 000 Kč, dalších 150 000 Kč nás stály inženýrské sítě.
 
Bylo obtížné sehnat pozemek podle tvých představ?
Pozemek jsem sehnala díky velké náhodě, protože se jedná o bydlení v prestižní klidné vilové lokalitě, v rovině, s blízkým parkem a zároveň i centrem města.
 

Jak velká bude zahrada a k čemu bude sloužit?
Pozemky jsme koupili hned dva vedle sebe: celkem 1200 m². Dům stavíme na první polovině a využíváme jen 600 m², z toho je zastavěno cca 130 m²  včetně garáže. Na ostatní ploše máme zasazenou trávu a kluci ho využívají např. k fotbálku, my k relaxaci a před terasou jsme si založili malou okrasnou zahrádku.
Dalších 600 m² neobhospodařujeme, bereme to jako investici do možného budoucího pozemku pro děti. Když nebudou mít zájem, prodáme jej kdykoli.

(Pokračování příště)                                                                                                                  

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Profil Kontakt Pro inzerenty GDPR
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025