Předchozí díl seriálu najdete zde.
Všechny vnější zdi domu jsme nejdříve zpenetrovali, poté jsme nainstalovali zakládací lišty na ukotvení tepelné izolace. Zvolili jsme k zateplení standardní bílý polystyren EPS 70 o tloušťce 100 mm. Této tloušťce odpovídá i zakládací lišta, což je hliníkový profil na spodní hraně fasády, který ji odděluje od základového soklu (ten byl již zateplen při budování základových pasů a desky). Zakládací lišta se kotví natloukacími hmoždinkami a je velmi důležité, aby byla nainstalována přesně ve vodorovné rovině, tvoří totiž spodní hranu fasády a každé sebemenší pochybení by bylo ve výsledku hodně patrné.
Po instalaci lišty jsme pomocí lepicí pěny v kartuších na zpenetrované zdivo nalepili fasádní polystyren. Začíná se na zakládací liště a postupuje se směrem nahoru. Jednotlivé desky polystyrenu je nutné klást tak, aby na sebe spáry nenavazovaly. Případné mezery mezi deskami je potřeba vyplnit nízkoexpanzní pěnou. Poté se fasáda přebrousí hladítkem na polystyren, srovnají se tak všechny nerovnosti navazujících desek.
Následuje vyvrtání otvorů, do nich se vloží plastový terčík a celá kotva se přichytí dlouhým trnem, který proniká až do obvodového zdiva a zajišťuje důkladné přichycení tepelné izolace na fasádě. Používá se 5–6 kotev na jednu desku, tj. na 0,5 m2 fasády. Kotva nesmí v žádném případě vystupovat nad polystyren, je zapuštěná – vzniklý důlek se zarovná lepidlem nebo zalepí polystyrenovou zátkou.
V další fázi jsme na celou fasádu „natáhli“ lepidlo s perlinkou. Postupovali jsme shodně jako u vnitřních omítek, povrch jsme řádně přestěrkovali. Po třech až čtyřech dnech zasychání jsme celou fasádu důkladně přebrousili brusným hladítkem… (trochu z toho bolí ruce, jsou to metry a metry) a znovu přestěrkovali lepidlem. Zdá se to nekonečné, ale výsledek stojí za to – naprosto hladká plocha fasády bez nerovností, a pokud přece jen nějaké jsou… pak ještě jednou přebrousit.
Nakonec bylo třeba celou fasádu znovu napenetrovat. Barva penetrace je podle doporučení výrobce, tj. odvíjí se od vybrané barvy finální struktury. Pro blok s pultovou střechou jsme zvolili světlý odstín, pro část s rovnou střechou a závětří tmavou barvu. Teprve pak přišlo dlouho očekávané finále, natahování struktury. Použili jsme probarvenou silikonovou omítku Weber, zrnitost 2 mm, 2 barvy – pro větší blok s pultovou střechou světlejší smetanově bílou, pro menší část s rovnou střechou tmavší tónovanou do hněda. Sokl jsme natáhli marmolitem na stejný napenetrovaný podklad jako u fasády. Na závěr jsme v místech terasy odřízli nopovou fólii ve výšce budoucí dlažby.
Fasáda představuje určitý mezník každé stavby. Dům už je téměř dokončený a tak, jak vypadá teď, bude vypadat další desítky let. Tak ať ten pohled stojí za to!
Rada ze života: Ve čtyřech se to lépe táhne. |
|
A to doslova. Pro natažení finální omítky je potřeba hodně párů rukou. Určitě to nikdy nezkoušejte ve dvou nebo dokonce sami! Počkejte na ideální počasí – ani zima, ani teplo, bez deště, a pozvěte minimálně čtyři šikovné pomocníky. Jeden omítku míchá a připravuje. Dva natahují horní pás a dva ten spodní. Je to skutečně důležité, protože veškeré spoje je nutné dělat za mokra. Jakmile hmota zaschne, je zle – na zdi zůstanou viditelné spoje a vypadá to nehezky. V každé dvojici vždy jeden natahuje omítku ve vrstvě přesně tak na výšku zrna a druhý ji hladítkem „roztáčí“ a sjednocuje. Hladítko je nutné stále čistit, aby na fasádě nezůstávaly zaschlé „cucky“. Tady se pečlivost opravdu vyvažuje zlatem. A druhá parta to samé dole, v závěsu za tou první, tak aby stihli hezky propojit oba pásy a smazali do neviditelna spoj. A pozor! Svačinu si dejte, až doděláte celou stěnu pěkně do rohu. Jinak si koledujete o vertikální jizvu odshora až dolů. |
Další díl seriálu najdete v této rubrice příští pátek.
* * *
Autorka Monika Kořínková je spolumajitelkou rodinné developerské firmy a poradkyně v oblasti bydlení. Kontakt: Bydlenivkostce.cz
