Pravda, o dobrého řemeslníka byla nouze vždy. Pamatuju časy, kdy každá oprava v domácnosti představovala velkou starost. V každé čtvrti ale bydlel někdo, kdo to uměl s elektřinou, měl švagra instalatéra a bratranec z druhého kolene byl topenář. Za příslib dobré svíčkové, přísun piva a nějakou tu „kačku“ se dali přesvědčit k většímu či menšímu „melouchu“. A protože nouze vždy učí Dalibory housti, v mnoha rodinách se chlapci (a genderově vyváženě dokonce i dívky) již v dospívání učili od tatínků a dědečků, jak se drží fanka a zednická lžíce (dnes se drží především počítačové myši). Já sama jsem jako teenager natřela spolu s tatínkem všechny dveře a okna v našem domě, dělám to i dnes a líbila se mi i truhlařina. Nyní ale řemeslně zdatných lidí ubývá tak, že v brzké době zřejmě nebudou k mání vůbec. Jak se to mohlo stát?
Tak tedy, vážení, můžeme si za to my sami. Není to ani tři dekády, kdy ekonomové namluvili podnikatelům a veřejnosti, že práce rukama nemá žádnou hodnotu, a podle toho také začaly vypadat mzdy zedníků, truhlářů, elektrikářů, lakýrníků a dalších, zejména u velkých developerských společností. Začali být dokonce pohrdlivě nazýváni „sockami“. České řemeslníky nahradili Ukrajinci a příslušníci jiných národů, mnozí sice nic neuměli, ale byli ochotni pracovat za 8 000 za měsíc. A o to především šlo. Ti, kdo se dali na vlastní živnost, se potýkali s nespolehlivými dodavateli a partnery, a když už se podařilo dílo dokončit, často nedostali zaplaceno. Dodnes přežili jen díky velké píli, vytrvalosti, odříkání a úsilí.
Není divu, že za takové situace se mladí lidé na odborné školy a učiliště zrovna nehrnou. Zvláště když z médií je neustále slyšet, že vzdělání není nikdy dost, a dostat se na vysokou školu je tak snadné jako nikdy dříve. A tak máme dnes celou armádu analytiků, teoretiků, historiků, teologů, sociologů, politologů a řady dalších …logů, kteří jsou nepochybně inteligentní a vzdělaní, ale co naplat – tu zásuvku v kuchyni prostě neopraví! Kolik z nich může v naší zemi najít kvalitní a odpovídající uplatnění, nikdo neřeší. Co na tom, vždyť studium může být zajímavé a snadné a navíc je to – většinou – zadarmo! (=zaplatili jsme to všichni z našich daní).
A je tu ještě jedna zajímavá věc, a to, jak rozdílně lidé vnímají hodnotu práce. Zatímco autoservis si za banální úkon na vašem plechovém miláčkovi naúčtuje bez mrknutí oka i 500 korun za hodinu (a zaplatíte je), advokát několik tisíc, i když jsou jeho služby liknavé a proces prohraje, instalatér nebo elektrikář je při daleko menší ceně práce jaksi automaticky považován za vydřiducha. Takže vážení, srovnejte si hodnoty a začněte si více vážit užitečné práce. Pak i řemeslníci budou. A možná bude i líp.
