Předchozí díl seriálu najdete zde.
Podkladem byla rovná deska monolitického železobetonového stropu. Chtěli jsme vytvořit vzdušný otevřený prostor maximálně propojený s exteriérem prosklenými plochami. Protože v řadové zástavbě je možné prosvětlení jen z uliční a dvorní strany, navrhli jsme minimum místností a příčných předělů, které by bránily v prosvětlení.
Místnosti jsme omezili na ložnici se šatním koutem, schodišťový prostor propojený s chodbou, velký dětský pokoj, který vede napříč celým domem, a koupelnu s WC a saunou. Celkem tedy pouhé čtyři prostory, na které připadá šest oken a jeden světlík. Prosvětlení se ukázalo jako dostatečné. Společný dětský pokoj obsadí dvě malé děti a využijí velkou volnou plochu na běhání a hraní. V budoucnu plánujeme do místnosti vestavět šatnu a rozdělit tak pokoj na dva malé. Z toho důvodu jsou do pokoje navrženy dvoje vstupní dveře a dvě velká okna na protilehlých stranách.
Stavba patra začala zděním štítových stěn a stěny do dvora, pro které jsme vybrali cihelné tvarovky s dutinami vyplněnými minerální vatou. Tento materiál jsme volili kvůli praktičnosti i požární bezpečnosti. Na společné hranici se sousedním domem se dobře zdí a není nutné mezeru vyplňovat tepelným izolantem. Po případném zbourání sousední nemovitosti zůstane na odhaleném štítu pevný povrch a nehrozí tak jeho poškození. Téměř celá stěna do ulice je prosklená.
Během vyzdívání stěn v patře i přízemí jsme se dostávali do paradoxních situací. Snažili jsme se, aby stěny přilehlé k sousedům co nejtěsněji kopírovaly tvar těchto stěn. Šlo o to vytěžit co největší podlažní plochu a nevytvářet mezi domy zbytečné vzduchové dutiny. Stavební firma naopak z opatrnosti chtěla realizovat rovné stěny a pravé úhly v rozích. Mnohokrát jsme tak museli potvrzovat a ujišťovat, že některé stěny skutečně mají být křivé a rohy nemají mít 90 stupňů. U stěny skladu se nám to uhlídat nepodařilo a zhruba půl metru čtverečního tak bylo navěky zazděno.
Ve vlastním domě jsme chtěli co nejvíce uplatnit přírodní materiály a zároveň materiálově navázat na původní nepálené cihly v přízemí. Zvolili jsme tedy pro vnitřní nosné i nenosné stěny tradiční hrázděné zdivo vyplněné dusanou hlínou. Následovalo usazení střešních trámů s dřevěným palubkovým záklopem, který jsme nechali v interiéru pohledový, parotěsná vrstva, tepelná izolace z pěnového polystyrenu seříznutého do 2% spádu a vrchní hydroizolační asfaltové pásy. Plocha střechy byla ukončena drenážní skladbou a 10 cm vysokou vrstvou lehčeného substrátu.
Bydlíme ve velkém městě, kde je vždy nouze o zelené plochy, a proto jsme jednoznačně zvolili vegetační střechu. Díky tomu jsme na našem pozemku o výměře pouhých 150 m2 a se zastavěnou plochou 96 m2 dosáhli skvělého poměru zelené plochy vůči pozemku, zhruba 80 %. To má jednoznačně pozitivní vliv na vlhkostní podmínky v lokalitě. Další výhodou je, že střecha má velkou retenční schopnost. V našich podmínkách, kde je jednotná kanalizace, to významně odlehčuje kanalizační síti v kritických chvílích intenzivních přívalových dešťů. Střecha část vody úplně zadrží a vypaří a část postupně propouští, dokonce i po dobu několika hodin po ustání deště.
Další výhodou je samotná masa zeminy, která zabraňuje v letních měsících přehřívání podkroví. S odstupem času lituji, že jsme na střechu nenavezli obyčejnou ornici, která by stála zlomek ceny drahého lehčeného substrátu.
Ondřej Kafka je autorizovaný architekt a spoluvlastník arch. ateliéru MOAD architekti.
Pokračování najdete v této rubrice příští týden.
