|
|
V Mníšku pod Brdy stačí projet přes náměstí, sklouznout se z vršku pod zámkem, pak se protáhnout mezi víkendovými chatami a máte před sebou kopec strmý jako za trest. Cesta vede přes výmoly a kamení, až vás napadne, jaká že tu musí být zábavná jízda, když namrzne. Ale za chvíli už stojíte na kopečku, vidíte celý Mníšek se zámkem o čtyřech věžích, před sebou máte zalesněný hřbet protilehlého kopce a za sebou dům, který si před pěti lety postavili herečka Zora Jandová a hudební skladatel Zdeněk Merta.
Vlastní rukou, vlastní hlavou „Když jsme se před šesti lety rozhodli stavět, měli jsme za sebou život v miniaturním modřanském domečku s půdorysem 9 x 9 metrů. Byly to stísněné poměry a já jsem navíc cítila stále silnější potřebu chránit nás před zvuky z manželovy pracovny,“ vzpomíná dnes Zora. Manželé původně uvažovali o rekonstrukci nějaké starší budovy, například fary nebo zemědělské usedlosti poblíž Prahy. Nakonec se ale rozhodli postavit dům zcela nový, aby celkovou koncepcí přesně odpovídal jejich potřebám.
Paní Jandová, zaškolená svým otčímem – akademickým architektem – a poučená z rekonstrukce modřanského domku přesně věděla, co si od nového domu slibuje. Sama si tak dokázala zvolit ideální půdorys domu. Rozhodla se pro tvar kříže, který mimo jiné umožnil ve svém severním rameni dostatečně zvukově „utopit“ manželovu hudební pracovnu. Herečka si sama narýsovala první návrh, obsahující technické specifikace typu nosnosti zdí či dispozici a rozměry schodiště obou pater. K odbornému posouzení a nezbytnému „orazítkování“ byl projekt samozřejmě předán architektonické kanceláři. Zora se jen ve dvou případech nechala profesionály přimět ke změně původního záměru. Zvětšila kuchyň a schválila její zastřešení rovnou střechou, čehož po zkušenostech s loňskými povodňovými dešti, které místnost proměnily doslova v krápníkovou jeskyni, do jisté míry lituje. Samorostlá „architektka“ se také musela vzdát hasičské tyče, po níž původně chtěla sjíždět z prvního patra do přízemí. Ukázalo se totiž, že by tyč mohla stát pouze v přízemí a prostor kolem ní by navíc způsoboval výrazný úbytek tepla.
Inspirace anglickou uměřeností Dům podle návrhu Zory Jandové je příjemným kompromisem spojujícím moderní prvky s pohodovou atmosférou starých časů. Celkový vzhled stavby dokonce na první pohled vzbuzuje pocit, že se jedná spíš o zdařilou rekonstrukci staršího domu než o novostavbu. Dům s klasickou sedlovou střechou připomíná celkovou koncepcí vnějšího pláště, členitostí vycházející z křížového půdorysu i vysokými okny anglická venkovská stavení. Přitom ale neobsahuje prvky, které by v české krajině cizorodě „trčely“. Žádné kýčovité ozdůbky ani nepatřičné „stylové“ detaily tu nenajdeme. Fasádu okrášluje pouze rozrůstající se přísavník, který si už začíná říkat o zkrocení, protože užuž hrozí nadzdvihnout krov, a košatý keř sytě rudých růží, pnoucí se volně kolem vchodové části domu. Ani přes značnou rozlehlost nepůsobí dům vzhledem k parcele těžkopádně, předimenzovaně. Jak Zora Jandová říká, finální podobu celý objekt získá, až bude dokončena i zahrada, která zatím slouží jako dětské hřiště. V budoucnu by se ale měla topit v záplavě trvalek a letniček. Přesně tak jako staré dobré anglické zahrady.
S Ariadninou nití Právě klubko s červenou nití by bylo ideální pomůckou při první procházce spletitým labyrintem domu. Osobitá koncepce vnitřního uspořádání nabízí několik intimních zón každému členu rodiny i všem návštěvám. Dispozice interiéru vychází vstříc životnímu stylu majitelů – jejich povoláním, zábavám i koníčkům. Ačkoli jeden druhého neruší, zůstává rodina stále pohromadě.
Centrální místnost tvoří prostorná obytná hala s kuchyní, z níž vede vchod na terasu zastřešenou dřevěnou pergolou porostlou přísavníkem. Z obytné haly lze zase dveřmi nebo přímo oknem, což využívají zejména děti, projít ke krytému bazénu. Celý prostor haly a kuchyně se bez clony závěsů nebo záclon velkoryse otevírá do zahrady vysokými, štíhlými okny v dřevěných rámech, vyrobených na zakázku. Každý z otvorů má jinou šíři, což byl podle Zory Jandové záměr, kterým chtěla průhledy do zahrady a otevřené krajiny komponovat jako celoročně proměnlivé obrazy přírody.
První patro domu – klidová zóna – poskytuje každému z členů rodiny intimní prostor s vlastním hygienickým zázemím. Starší dcera zde má dva pokoje, manželé ložnici, domácí paní prostorný, bohatě osvětlený ateliér s galerií. V severním rameni domu ještě objevíte zvláštní „tichý pokoj“. Tento dokonale zvukově izolovaný únikový kout by jistě ocenili všichni upracovaní otcové malých dětí. Míšní kanál procházející páteří domu tvoří další prvek typický pro anglický dům – praktická šachtička na špinavé prádlo, která vede z prvního patra přímo dolů do prádelny v suterénu.
Tajná místnost Druhé patro nabízí vedle pokojů pro hosty tajemný prostor, o jakém sní snad každé dítě. Místnost je přístupná jen po žebříku z dětského pokoje v prvním patře nebo miniaturními dvířky vedoucími přes toaletu. A že jsou ta dvířka skutečně malá, protáhne se jimi jen štíhlé dítě. Tím pádem je znemožněno, aby do tohoto v dětských očích království, z pohledu dospělých „neskutečného bince“ neohlášeně vnikl vysavač nebo kárající hlas. Jako třešinka na dortu trůní nad střechou ještě malá věž, skrývající éterickou místnost, v jejímž středu visí na sbíhajících se trámech zvon. Věž, po obvodu lemovaná pásem oken, nemá jen funkci estetickou – díky ní lze dům v horkých letních měsících efektivně větrat. Stačí jen zároveň otevřít okna v přízemí i nahoře ve věži a vzduch se domem protáhne jako meluzína komínem.
Vlastnoruční zázrak Stejně jako exteriér, i vnitřní vybavení domu je jednoduché, neokázale útulné, z každé místnosti dýchá domácká pohoda. Nacházíte tu jen přírodní materiály, tlumené přírodní barevné tóny. Na podlaze je buď keramická dlažba, nebo prkna, vybavení tvoří udržovaný nábytek z bazarů, nejrůznější drobnosti kuchyňského vybavení pocházející ze starožitnictví, pouťové obrázky svatých… Chvílemi si tu připadáte málem jako u babičky na venkově.
„Kdysi jsem sbírala kde co, prolézala jsem bazary. Mám dokonce ještě několik nevybalených beden s věcmi z minulého bydliště. Už je asi ani nebudu rozbalovat. Všechny ty maličkosti totiž musíte udržovat, utírat na nich prach, mýt je a uklízet – a to všechno jen bere energii na podstatnější věci. Toužili jsme hlavně po prostoru a pohodlí, toho nám náš dům poskytuje dostatek,“ komentuje neokázalé zařízení své domácnosti Zora Jandová a prohlídku svým domem uzavírá: „Je to skutečně malý zázrak, když chodíte domem, který vypadá i funguje přesně podle vašich představ, a vy si stále v duchu říkáte – takhle jsem si to vymyslela, takhle to mám!“
text: Lucie Konášová foto: Majka Votavová |
Anglický dům na brdském kopečku
Dům Zory Jandové a Zdeňka Merty na první pohled nepůsobí jako novostavba. Na omítce se již stačila podepsat patina času i povětrnostních vlivů a kromě toho celkový vzhled členitého objektu jednoznačně přiznává inspiraci anglickými venkovskými sídly.
