|
|
Vestavby půdních bytů dovolují svým majitelům totéž, co individuálně navrhované domy: povolit uzdu fantazii a vytvořit zcela originální interiér odpovídající vkusu a stylu uživatelů. Vyšehradský mezonetový byt pro mladý manželský pár, kam vás zveme na návštěvu, charakterizuje jediné slovo vystihující i svobodomyslnou povahu jeho obyvatel – prostor. Nezaměnitelnou atmosféru zde vytváří kombinace světla, bílých stěn a světlých dřevěných podlah. S nimi barevně i materiálově dokonale ladí zakomponované dřevěné prvky. Dekorativní klasikou jsou přiznané konstrukční prvky původní střechy, opět harmonizující barvou i materiálem se dřevem užitým v celém bytě. Na první pohled je evidentní, že základním stylotvorným prvkem je tu prostor sám. Nelze přehlédnout jeho členitost a osobitý kolorit spojení starého (původní střecha, komínové těleso, sloup…) s novým (konstrukční prvky střechy a interiérové úpravy).
Romantika má svá úskalí Obdobím touhy po romantickém půdním bytě si projde snad většina z nás. Málokdo si ale uvědomuje, kolik objektivních potíží číhá na zájemce o bydlení pod střechou. Základní problémy lze shrnout do tří bodů. Prostor je atypický a nelze jej zařídit běžným nábytkem. Téměř každý kus nábytku musí být vyroben na míru, nebo kupován s velkým rozmyslem – především v případě kombinací nového, moderního zařízení se starým či starožitným nábytkem. Každý vnesený předmět, kus nábytku či vybavení ovlivňuje celek mnohem výrazněji, než jsme zvyklí u typizovaných interiérů. Problém je v tom, že jen málokdo je schopen domyslet všechny estetické detaily už při práci na projektu vestavby. „Do bytu nakonec nebyl vnesen jediný nový kus nábytku. Nenajdete tu nic zbytečného, nic nepřekáží, ale ani nechybí. Stačilo jen pečlivě zvážit potřeby investorů a uzpůsobit jim celý projekt doslova na míru. Velkým kladem bylo určitě rozhodnutí investora zbytečně nemrhat finančními prostředky ani materiálem. A to v případě samotné stavby i vybavení bytu,“ upřesňuje architektka Lucie Kallusová, kterou investoři přizvali k projektu svého půdního bytu. Její koncepce vestavby přímo ideálně spojila esteticky vytříbený, neokázalý vkus s nízkou pořizovací cenou, funkčností a s nároky na pohodlí. Poslední problém přináší prostor sám. „Je natolik výrazný a samostatný, že je vlastně nejlepší jej ponechat takový, jaký je,“ doplňuje architektka. To však většinou nejde. Navíc u každého atypického prostoru číhají na obyvatele různá úskalí: jinak je vnímán hluk, jinak se šíří teplo či světlo, byt je mnohem citlivější na změny ročních období a teplotní výkyvy, čemuž se celý provoz domácnosti musí přizpůsobit.
Diktováno střechou Stometrový dvoupodlažní byt je umístěn pod původně sedlovou střechu, která díky projektu doznala mnoha změn. A právě střecha a její úprava byla rozhodující pro konečný vzhled bytu, jeho atmosféru i vybavení. Při pohledu z ulice zůstala střecha zachována v původní podobě, pouze přibyla střešní okna umožňující nádherný výhled na Vyšehrad a strahovský stadion. Okna dodávají této části bytu, v níž se nachází obývací prostor a na vyvýšeném pódiu pracovna paní domu, výrazné denní světlo. Pódium je pak ukázkou spojení několika požadavků: nápaditě člení prostor, jeho boční stěna slouží jako praktická a efektní knihovna, navíc pak výrazně podtrhuje útulnost obývací části. Pod tímto vyvýšeným místem sice trochu profukuje, ale s tím si hravě poradí krbová kamna připojená k původnímu komínovému tělesu.
Značných změn doznala druhá polovina sedlové střechy nad spodním podlažím. Bylo nutné zvednout celou část směrem do dvora. Výsledkem je útulný podlouhlý balkonek, který přímo volá po posezení u čaje či kávy. Prosklená stěna pak dodává dostatek světla kuchyni s jídelnou. Kuchyňský kout je díky této stavební úpravě vlastně jediným nezkoseným prostorem v bytě. Pohodlně se sem proto vešly všechny typizované kuchyňské přístroje, skřínky a potřeby.
Nahoru po schodišti Z obývacího prostoru vede dřevěné schodiště do patra. Jsou to schody do jiného světa, který je jakýmsi protikladem stylově elegantnímu otevřenému spodku. Horní patro je tvořeno řadou malých pokojíků: pracovnou pána domu, ložnicí a hostinským pokojem, který se již brzy přemění v pokoj dětský. Zajímavým zákoutím je kaktusárium umístěné pod obloukovým světlíkem z polykarbonátu. Tento materiál výborně tepelně izoluje a mimořádně dobře propouští denní světlo. Horní patro by se dalo charakterizovat jako „místo pro každého“. Všechny místnosti jsou komorně malé, uzavřené a vládne zde pocit útulnosti. Tomu odpovídá i vybavení jednotlivých pokojů, které jsou silně individualizovány drobným nábytkem a dekoračními prvky, jež dávají každému pokoji osobitý charakter a atmosféru.
Bydlím, tedy jsem Spodní podlaží působí také velmi kompaktně a z hlediska vybavení elegantně jednotně. Hlavní roli zde hrají čisté přírodní materiály a dekorativní detaily. Ve srovnání s horním podlažím je však jejich pojetí a rozmístění odlišné. Veškeré vybavení, detaily a nábytek mají pouze submisivní charakter: jsou střídmé, barevně laděné do tlumených tónů a jsou rozmístěny po obvodu, nikoli centrálně do obývací místnosti. Vytváří se tak velmi příjemný a variabilní prostor, který je bez problémů schopen pojmout i větší počet lidí. A takové návštěvy zde nejsou žádnou výjimkou. Nikoho totiž určitě nepřekvapí, že se v tomto bytě všichni cítí mimořádně dobře a rádi se sem opět vracejí. Jako domů.
Architektka Ing. arch. Lucie Kallusová (1963) V roce 1986 absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Po studiích začala pracovat ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v ateliéru Pražské památkové rezervace. Od roku 1992 pokračuje v samostatné tvůrčí práci ve spolupráci s řadou projekčních kanceláří. V současné době se věnuje projektování půdních vestaveb, stavebních úprav bytů a návrhům interiérů.
Kontakt Ing. arch. Lucie Kallusová, tel.: 241 409 165, e-mail: lucie.kallus@volny.cz
text: Stojan Černodrinski foto: Pavel Vítek |
Domov blízko nebe
Když otevřete dveře tohoto vyšehradského půdního bytu, hned vás upoutá stylově čistý a prosvětlený dvouúrovňový prostor bez dveří a zástěn. První dojem navíc umocní překvapení z atypického interiéru, do něhož se otiskly představy majitelů i autorský záměr architektky Lucie Kallusové.
