Rodina nás přijala jako staré známé. Aby ne, známe v jejich domě každý kout, víme, kde najít shoz na špinavé prádlo z patra přímo k pračce, a s kokršpanělem Kimem se navzájem drbeme za ušima. Od minulé návštěvy se tu mnoho nezměnilo. Za plotem se ještě stále zastavují „hodnotitelé“, jak si kolemjdoucí pojmenovala paní domu, a komentují. „On se asi zbláznil, co tohle má znamenat…,“ je ta mírnější z mnoha verzí, které si někdy nechtěně vyslechne, když vytrhává plevel poblíž plotu. Připomíná mi to smutný vtip z dob reálného socialismu: Chlapec se dívá přes čáru na západ: „Tatínku, kdo je za těmi dráty?“ — „My, chlapče.“

Majitel stavby, která jako jediná z celé čtvrti navazuje tvaroslovím i filozofií na funkcionalistickou tradici Hradce Králové, se snaží toto nepochopení — pochopit.

„Ani se jim nedivím, vkus většiny lidí se utvářel jen tím, co viděli u sousedů, a dnes si myslí, že správné je to, co vidí všude kolem nás. Diví se, proč jsme nepostavili také něco tak pěkného, jako je tamhleten typický příklad podnikatelského baroka. Z jejich pohledu je náš dům kontroverzní.“

Čistota formy tohoto domu paradoxně provokuje, místo aby inspirovala. V záplavě křivek, věžiček, sloupů, vikýřů, oblouků a barev stojí bílý dům s předsazenou, dřevem obloženou hmotou, ukrývající kuchyň s jídelnou.

Autorem podoby domu je ing. arch. Vladimír Pošepný (ADIP): „Nemám rád věci kašírované, ale snažím se vycházet z podstaty. Pokud se delší dobu zabýváte materiály a tvary jako já, zákonitě dojdete k tomu, že nejlepší linie je rovná přímka, nejhezčí barva šedá a bílá a důležitý je dokonale vypracovaný detail, zajímavý ve své elementární formě. Pokud materiál vyžaduje určitou barvu, má ji mít. Tento dům leží na cestě mezi funkcionalistickou tradicí města a blízkou přírodou, a proto jsem se rozhodl použít na předsazenou hmotu dřevěný obklad, i když mi bylo jasné, že si zakládám na problém. Po dvou letech na přímém slunci začíná dřevo pomalu vysychat a musí se rychle ošetřit.“

Zahrada

Zatímco tedy dům začíná pomalu stárnout (a dozrávat), zahrada se teprve rozrůstá do své nejkrásnější podoby. Tady je rozdíl od naší předchozí návštěvy před dvěma měsíci znát nejvíce. Trávník, kterému po prvním pokusu o pohnojení přezdívali dalmatin, už dostal kompaktní zelený odstín, plochy šanty, levandule a půdopokryvných růží se rozrostly tak, že téměř zakryly mulčovací kůru. „Víte, co to dá za práci, udělat jednobarevný trávník?“ vzdychne si majitel. „Zálivkový systém, hnojicí a secí vozíček a veškeré nářadí jsme nakoupili od Gardeny, protože je to systémové a hezké. Máme sice starý rýč, ale Gardena dělá hezčí a tak ten starý odvezeme na chalupu…“

Přestože se manželé na podobě své zahrady snadno shodli, definitivní koncepci nakonec vytvořil ing. Šonský z Průhonic. Protože je pracovně velmi vytížený, pouze podle videozáznamu navrhoval od svého pracovního stolu konečné tvary linií, které oproti původnímu návrhu zklidnil a dal jim velkorysost ve tvaru i v ploše. Určil skladbu rostlin a zahradě u rodinného domu dal to, co se vlastně ani racionálně naplánovat nedá: hřejivost a živost zahrádky u rodinného domu. Teď, když se rostliny rozrůstají, vnímají její majitelé s obdivem souvislosti. Třeba růžová se najednou rozsvítí ze tří stran…

Interiér

Vnitřní členění interiéru odpovídá představě majitele o ideálním soužití velké rodiny. Společné prostory jsou oddělené pouze symbolicky, ale každý má možnost dokonale se uzavřít ve svém vlastním soukromí. Komplikace s úklidem jsou zde díky hladkým, snadno udržovatelným plochám omezeny na minimum. Kuchyň má ergonomicky řešenou pracovní desku a je vybavena dokonale promyšleným zásuvkovým systémem s plnými výsuvy od firmy Blum. Obě koupelny slouží skutečně jen k očistě a relaxaci, protože v přízemí je ještě jedna provozní místnost, vybavená odpadem a také ústím již zmíněného shozu na špinavé prádlo. Pracovnu od obývacího pokoje odděluje příčka s posuvnými stěnami na obou krajích. Dá se tak lehce vytvořit prostor dokonale oddělený stejně jako otevřený, přirozeně navazující na celé přízemí. Flexibilita prostoru je pro celý dům ostatně charakteristická. Podobným způsobem je v ložnici rodičů řešený vstup do šatny, která je dalšími dveřmi spojena s velkou koupelnou. O radost zvětšování či zmenšování svého soukromí nejsou ochuzeny ani obě dcery. Každý dívčí pokoj má jedny posuvné dveře ukrývající vlastní malou šatnu a francouzská okna, která vedou na společný balkon.