Nepouštějte do domu hluk!

Lze bez nadsázky říci, že současná civilizace řeší hluk jako jeden z nejnepříjemnějších „neviditelných“ fenoménů. Uvažujeme-li o rodinných domech potýkajících se s tímto problémem, můžeme mít pocit, že v Čechách stále není situace tak vypjatá jako například na okrajích těch největších městských aglomerací USA, Asie či západní Evropy. Praha ani jiná města doposud nemají tak rozlehlé satelity jako například Mexiko City, Oklahoma City či Tokio. Krajina kolem hlavního města se však velmi rychle stává typickou civilizovanou zahrádkou se vším všudy.

Domy, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti zdrojů hluku či vibrací, zkrátka ztělesňují současný stav prostředí, ve kterém žijeme, ve kterém se pohybujeme a ve kterém také bydlíme. Hluk či vibrace jsou tématy moderní společnosti a dnešního světa.

Opatření proti hluku či vibracím je možné obecně a chladně technokraticky shrnout takto:
1. Odstraňte zdroje hluku nebo je snižte.
2. Uzavřete zdroj hluku krytem či konstrukcí.
3. Izolujte se od zdroje hluku.

Tato opatření lze však mnohdy uplatnit velice nesnadno nebo vůbec.

Ticho, prosím

Zdrojem hluku a vibrací bývá nejčastěji doprava – a to jakákoliv – nejvíce auta, vlaky a pak také letadla – či průmysl anebo město jako zdroj a koncentrace lidí vůbec. Negativum hluku či vibrací však bývá vykoupeno nižší cenou pozemku či dosahem parcely k uzlovým bodům či centru, dobrou dopravní dostupností či malou vzdáleností pro dojíždění do práce či za zábavou.

 

Sám jsem se vždy klonil k bydlení mimo lidskou společnost. Dosti rozporuplné zkušenosti mých známých a přátel mě však naplňují dojmem, že každá věc má své nevýhody, jež vyvažují ty výhody. Hluk, ruch a pohyb jsou zkrátka fenomény, které se staly samozřejmostí a které se nám pravděpodobně nepodaří vymýtit či snížit. Platí ale pravidlo, že tam, kde existují omezení, vznikají zajímavá řešení…  

Máte-li v těsné blízkosti zdroj hluku či vibrací, musíte se rozmyslet, zda dům stavět co nejdále od něj, či zda si spíše vyhlédnete přidanou konstrukci (zahradní úpravy, val, zeleň apod.). Účinnější je vždy řešit zdroj aktivně než se k němu stavět zády a dům pouze otáčet či vzdalovat, tedy řešit problém spíše pasivním způsobem.

 

Aktivním elementem jsou protihlukové stěny, zeleň, zvýšený terén či terénní vlna, masivní a dostatečně vysoké oplocení, přičemž všechny tyto prvky lze velmi dobře komponovat do zahradního řešení, respektive do řešení bezprostředního okolí domu. Mohou působit dokonce velmi dobře esteticky – jako přirozená součást zahrady.

NEBEZPEČNĚ NÍZKÉ FREKVENCE 

Hluk, jehož rozhodující část spektra leží pod frekvencí 100 Hz, proniká velmi snadno i poměrně masivním obvodovým pláštěm do vnitřního prostoru staveb. Nízká frekvence znamená velkou délku zvukové vlny – řádově metry. Zjistíte-li, že hluk ve venkovním prostoru budovy obsahuje výrazné frekvence v nízkofrekvenční oblasti, musíte oprávněně předpokládat problémy uvnitř.

Architektonické „fígle“

Užitnost obytného prostoru není tvořena jen místnostmi uvnitř domu. Při úvahách o rodinném bydlení řešíme prostor kolem jako rovnocennou součást. Snahou je spojit dům s jeho okolím – zahradou, dvorem, nadneseně i lesem, který je nedaleko… Proto jsou hluk či vibrace nepříjemným atributem, který často rozhoduje o základním umístění domu na parcele, tedy o jeho urbanismu. Možností je stavět dům tak, že bude ke zdroji natočen kratší stranou a například vstupem – obytné místnosti pak zaručeně budou na opačné straně. Dále je možné formovat dům do půdorysných tvarů písmen L a U, nebo jej uzavřít kolem tichého atria či jej výškově členit – posunem o půl či celé podlaží, částečným či extrémně úplným zapuštěním do terénu a podobně.

Příklad z praxe:

Před časem naše kancelář projektovala bytové domy v těsné blízkosti železniční tratě, což vytvořilo nutnost stavby protihlukové stěny. Všechno špatné je však k něčemu dobré, a tak se ona zeď časem stala jakýmsi poznávacím znamením celého projektu, univerzální stěnou soustřeďující sportovní i společenské aktivity uvnitř dvora.                                        

Jak situovat dispozici?

Řešením je i správná dispozice – tedy situování místností tak, aby ty obytné či užitné (obývací pokoj, kuchyně, ložnice, jídelna) byly pokud možno cloněny těmi obslužnými (komory, sklady, úložné prostory, komunikace, koupelny, zádveří, předsíně). Místnosti lze v domě členit do zón – neboli seskupovat k sobě ty s podobnými funkcemi. Víme-li, že zdroj hluku se například nachází na východní straně, situujme k ní dům kratší stranou. Směrem ke zdroji hluku umístěme vstup se zázemím. Obývací prostory pak vycházejí na západní stranu anebo na jih. Místnosti uvnitř domu fungují výborně jako hluková clona či polštář.

Technická řešení

Bojovat s hlukem či vibracemi lze i pomocí jednotlivých technických či technologických řešení – volbou konstrukce domu, jeho dilatací čili rozdělením na dílčí části, volbou základů, protihlukovými stěnami vně či i uvnitř domu, volbou akustických izolací ve stěnách, střeše, stropech, alternativně v základech, volbou stavebních elementů – oken, dveří, venkovních rolet –, jež mají zlepšené parametry týkající se této oblasti. Poměrně časté je rovněž užití například systému zasklení z bezpečnostního tvrzeného skla a hliníkových profilů pro mobilní zasklení lodžií a výklenků domů. Toto opatření zajišťuje minimalizaci tepelných ztrát, ochranu proti hluku, prachu, dešti a sněhu a působí jako další překážka proti vniknutí. Taková řešení jsou účinná, vyžadují však účast odborníka, minimálně informovaného stavaře, architekta či dodavatele.

         

Vnitřní akustika

Dům není nikdy používán prázdný, veškerý nábytek, květiny, textilie, zařízení a vnitřní doplňky slouží jako médium či naopak bariéra hluku či jakýchkoliv vlnění. Dobrou akustiku lze docílit právě vhodnou kombinací „měkkých“ a „tvrdých“ materiálů, které si ve své vzájemné spolupráci rozbíjejí frekvence. Každopádně akustiku místnosti zlepšuje jakákoliv zeleň, textilie a měkké přírodní povrchy. Bojujeme-li s fenoménem hluku vně, je také tato mikroúvaha namístě.

Cena samoty

Město splývá s krajinou, krajina se stává zahradou. Brzo bude těžké rozeznat, kde jedno město končí a kde začíná to další. Budeme stále více konfrontováni s nedostatkem izolovaných míst, která mají právě svou hodnotu v tichu a samotě. Prozatím plýtváme volnou krajinou i prostory uvnitř města. Města čím dál více zónujeme – zde je bydlení, zde zábava, zde doprava… Neexistují smíšené prostory, v civilizovaném světě neexistuje „živelné vyrůstání sídel“. Na jednu stranu to znamená, že místa k bydlení, odpočinku, jídlu, spánku a soustředění budou čím dál úspěšněji chráněna proti hluku. Na straně druhé půjde o neživé, mdlé a tiché zóny jen pro bydlení – paradoxně však bez známek života.

Téma hluku či vibrací je ryze současným tématem, které zaměstnává architekty a stavební inženýry a posunuje dále hranice jejich vědění. Problematická místa jsou zkrátka motivací a motorem pro naše nápady.    
    

(Autor článku je architekt)