Ozvěna starých dobrých časů

Doba počátku 20. století s sebou přinášela řadu prudkých změn, které se nevyhnuly ani oblasti architektury. Autoři obytných staveb začali více než dříve vycházet vstříc individuálním požadavkům klientů, zároveň se snažili o vytříbení vlastního stylu. Tvůrci z kontinentální Evropy se velmi často nechali inspirovat anglickými vzory. Centrem domu se stala schodišťová hala, z níž se prostor „rozléval“ do dalších obytných místností. Plášť staveb tvořilo hrázděné zdivo, charakteristické štíty, mohutné střechy a komíny. Zakladatel moderní české architektury Jan Kotěra v tomto duchu pojal hned několik realizací, z nichž jednu již časopis Můj dům představil v číslech 9/2003 a 10/2003.

Vstříc požadavkům klientů

Vilu v Holoubkově pro dvorního radu, ředitele státních drah v Praze a ministra veřejných prací rakousko-uherské monarchie Karla Marka začal Kotěra navrhovat pravděpodobně v roce 1907. Anglický vliv je již potlačen ve prospěch autorova vyvíjejícího se rukopisu – „obálku“ budovy tvoří pásy lícového zdiva, cementové omítky a škrábané omítky. Komunikačním uzlem domu zůstala schodišťová hala. Paní Marková ráda vařila, proto architekt navrhl na svou dobu rozlehlou kuchyň, jejíž podlahu krášlí dekorativní dlaždice. Karel Marek zase miloval odpočinek při zahradničení – proto nakonec koupil mnohem větší pozemek, než původně zamýšlel. Jan Kotěra navrhl několik variant projektu, poslední pochází pravděpodobně z roku 1909. Charakteristickým prvkem dispozice je bezesporu vyvýšený kulečníkový sál a důraz na pohodlné hygienické zázemí – v každém podlaží domu se nachází několik splachovacích záchodů, dostatečně velký prostor vyčlenil architekt i pro hlavní koupelnu v patře.

Drama se šťastným koncem

Podle dostupných zpráv žili manželé Markovy ve vile spokojeně. Karel Marek zemřel v roce 1936, jeho žena o dva roky později. Během druhé světové války však objekt zabavili němečtí okupanti a šťastná hvězda domu nadlouho pohasla. Po osvobození ho pro změnu obsadila sovětská armáda a zdálo se, že poslední „ránu z milosti“ zasadili vile komunisté. Po znárodnění sloužila jako zdravotní středisko. Vnitřní výzdoba postupně zanikala, svůj charakter si zachovala jen schodišťová hala.

Potomci Markových dům restituovali v devadesátých letech, a od nich jej koupili současní majitelé. Ti se rozhodli objekt rekonstruovat.

Architekti Jakub Cigler a Wanda Krčiková uvedli po dohodě s investory do původního stavu prostory přízemí a patra. V původně neobydleném podkroví vznikly hostinské pokoje s hygienickým zázemím. Navíc suterénu přibyl bazén, sauna a klimatizovaná vinotéka. Tyto prostory jsou umístěny v objemu jižní terasy.

Budiž světlo!

Společně s památkáři a restaurátory prozkoumali architekti všechny dostupné podklady a určili původní barevnost pláště, kterou dodrželi. Nechali opravit poškozené lícové zdivo i škrábanou omítku. Kromě původní měděné věžičky jsou veškeré klempířské prvky nové, stejně tak i dřevěné žaluzie a kovové mříže. Lodžie byla natolik zdevastovaná, že již nešla uvést do původního stavu. Proto řemeslníci vyrobili její přesnou kopii. Truhláři pak repasovali všechna okna a dveře. Střechu kryjí keramické prejzy.

Na první pohled zaujmou subtilní celoprosklené světlíky – jediné exteriérové prvky, které se odchýlili od původní podoby. Jednalo se však o nejjednodušší možnost, jak do podkroví přivést dostatek přirozeného světlo. „Vyhnuli jsme se tak zásadním zásahům do domu,“ vysvětluje Wanda Krčiková.

Slavnostní nálada

Po příchodu do schodišťové haly se návštěvníka zmocní slavnostní pocit srovnatelný s dojmy, které většinou vyvolávají snad jen chrámové prostory. Okouzlující náladu podporuje východní denní světlo z vysokého okna a vysunutý arkýř pokoje pro hosta. Svítidlo vyrobili řemeslníci nové, přičemž se drželi jeho původní podoby zachycené na několika fotografiích. Interiér prohřívá dřevěná kazetová podlaha.

Na centrální prostor navazuje salon s jemně štukovaným stropem, jídelna, kuchyň a zmíněný vyvýšený kulečníkový sál. Soukromou zónu patra tvoří ložnice rodičů, hlavní koupelna a dětský pokoj s vlastní koupelnou.

Atmosféru interiéru dotvářejí repasované dřevěné obklady stěn a textilní tapety. Rekonstrukce se týkala i takových zdánlivých detailů, jakými jsou věšáky a držáky na deštníky. Výbornou práci odvedli odborníci ze společnosti Vysokoteplotní a užitková keramika Horní Bříza, kteří dokázali na zakázku vyrobit kopie původních dekorovaných dlaždic v počtu jen o málo převyšujícím několik kusů.

Architekti:

Doc. ing. arch. Jakub Cigler (1962) absolvoval v roce 1987 Fakultu architektury ČVUT v Praze. Praktikoval v londýnských společnostech Richard Horden Associates a Future Systems. V roce 1989 si založil vlastní soukromou praxi, poté působil v New Yorku. Stal se prorektorem VŠUP v Praze, kde mu na katedře architektury byla udělena docentura. V letech 1992 až 1997 působil jako společník v architektonické kanceláři AIM Ltd. v Praze. Poté působil s Vítem Máslem a Davidem Chisholmem v architektonickém studiu CMC. Před třemi lety založil s Vincentem Maranim společnost Cigler Marani Architects.

Ing. arch. Wanda Krčiková (1970) studovala Fakultu stavební Slovenské technické univerzity v Bratislavě, poté přestoupila na téže vysoké škole na Fakultu architektury, kterou absolvovala v roce 1994. Praxi vykonávala ve společnostech Eva Jiricna Architects Ltd., Architecture Associates, AIM, CMC architekti a CMC architects. Od dubna loňského roku působí jako samostatný architekt.

Očima architektů

Nové suterénní prostory přiléhají ke stávajícímu objektu a navíc se zahlubují pod úroveň základů. Tato situace si vyžádala rozsáhlé podchycení celé přední fasády domu. Trysková injektáž betonovou suspenzí zasahuje do hloubky 10,65 metru v místě druhého podzemního podlaží a do hloubky 9,2 metru ve zbývající části. Vzhledem k vysoké hladině podzemní vody je nutné její nepřetržité odčerpávání z vyhloubené stavební jámy. Celou přistavenou část tvoří uzavřená „krabice“, zapuštěná pod úroveň terénu. Úroveň nového suterénu se nachází níže než suterén původní. Výškový rozdíl je vyrovnán jednoramenným schodištěm.

Na úrovni podkroví se před rekonstrukcí nacházely neobývané půdní prostory. Nyní se zde nachází chodba, sklad, šatny a dva pokoje s vlastními koupelnami. Zvýšené požadavky na stálé a užitné zatížení si vyžádaly zapuštění nových nosných ocelových nosníků mezi stávající stropnice a vybourání jednoho vazného trámu. Dělicí příčky jsou sádrokartonové s vloženou akustickou izolací ORSIL-L. Vnitřní povrch střešních rovin je opláštěn rovněž sádrokartonem s požární odolností 30 minut. (redakčně zkráceno a upraveno podle technické zprávy)

Kontakty:

Doc. ing. arch. Jakub Cigler, náměstí 14. října 17, 150 00 Praha 5,

tel.: 257 320 490, fax: 257 325 056,

e-mail: info@ciglermarani.cz;

Ing. arch. Wanda Krčiková,

mobil: 736 686 896,

e-mail: krcikova@seznam.cz;

dodavatelé:

Průmstav, a. s., Štětkova 18, 140 86 Praha 4,

tel.: 244 096 111,

www.prumstav.cz;

Vysokoteplotní a užitková keramika, s. r. o., Tovární 346, 330 12 Horní Bříza,