|
|
Je to vlastně mnohem prostší, než by se dalo očekávat. Stačí se ohlásit na recepci, vyjet v doprovodu kardinálova sekretáře do třetího patra a už se před vámi otevírá soukromý svět jedné z nejvýznamnějších osobností naší země. Kardinál Miloslav Vlk tu přímo pod střechou arcibiskupského paláce obývá rozlehlý byt s kouzelným výhledem na Prahu. Rozlehlý, ale vzhledem k významu vyplývajícímu z jeho pozice kardinála a arcibiskupa pražského až nečekaně skromný.
Barokní drahokam Impozantní třípatrová budova stojící přímo naproti nejpůvabnější vyhlídce na panoráma Prahy tvoří jednu ze stěžejních dominant Hradčanského náměstí. Na jejím místě se však původně nacházelo jen několik úzkých středověkých domů se zahradami. V 16. století si jeden z nich nechal přestavět Florián Griesbeck z Griespachu v raně renesančním stylu. Ve druhé polovině 16. století císař Ferdinand III. dům věnoval pražským arcibiskupům, kteří postrádali skutečně důstojnou rezidenci. Palác, na jehož vrcholu dnes leží jako dobře čitelný symbol typický kardinálský klobouk, prošel řadou přestaveb. Nejvýznamnější z nich byla ta, která spojila poměrně úzké solitérní budovy paláce velkorysým barokním průčelím v pozdně barokním slohu. Pro návštěvníka, který poprvé vstoupí do příbytku pražských arcibiskupů, je skutečným překvapením vnitřní členitost tohoto komplexu budov spojeného do jediného celku. Čtyři křídla hlavního objektu obklopují poměrně úzký dvůr, který je překlenut velmi působivým dvoupatrovým krytým mostem s arkádami. Stopy renesance i všechny prvky barokní zdobnosti se snoubí v příjemné, tiché harmonii, kterou nenarušuje ani zcela praktický, avšak cizorodý prvek proskleného tubusu výtahové šachty. Právě její instalace, zpříjemňující pohyb po celém paláci, se stala jedním z podnětů k vybudování půdní vestavby služebního bytu pro arcibiskupa.
Hledání intimity a soukromí Život na zámku či v paláci si většina z nás představuje jako opojný přepych a komfort. Nádherné obrazy, prvotřídní starožitný nábytek a koberce, porcelán, vycíděné křišťálové lustry. Filmově idylická představa však bere za své, jakmile smrtelník zvyklý na výšku stropu 3,60 metru poprvé ulehne v ložnici zvíci plochy standardního 3 + 1, kde se navíc štuk nad hlavou ztrácí v nedohlednu. Poslední, čeho se v tak úctyhodných prostorách lze dobrat, je pocit soukromí a intimity.
„Moji předchůdci skutečně žili v oficiálních místnostech paláce. Ale pochybuji, že by se zde cítili dobře. V tak vysokých prostorách se dá jen těžko bydlet,“ dodává kardinál Vlk. „To bylo možná vhodné před dvěma sty lety pro arcibiskupy a knížata, kteří byli na takové proporce zvyklí. Lidé 21. století ale potřebují mnohem intimnější, útulnější a menší prostory.“ Kardinál Miloslav Vlk byl navíc od mládí zvyklý na skromné poměry, které ještě umocnil pozdější život v disentu. Když se tedy v roce 1995 započalo s přípravou rekonstrukce celého paláce, oslovil architekty s nápadem najít v budově vhodné prostory pro vybudování arcibiskupského služebního bytu. Ateliér AMA v čele s architektem Jindřichem Synkem určil jako ideální místo toho času nezabydlenou půdu, jejíž oválná okna jako by přímo vyzývala k patřičnému využití.
Na půl cesty Zadání pro architektonický tým bylo zdánlivě snadné. Skloubit pracovní nároky kardinála, požadavky určitého standardu pro více či méně oficiální příležitosti i lidsky oprávněnou touhu po soukromí v jediném prostoru však nebylo právě jednoduché. V případě služebního bytu pod střechou arcibiskupství se však podařilo zvolit ideální proporce doslova na půl cesty. Byt je rozdělen do tří funkčních segmentů, které na sebe plynule navazují. Obslužné zázemí tvoří kuchyňka orientovaná do zadního traktu paláce, koupelna s toaletou a předsíň. Ta je natolik prostorná, aby mohla pohodlně pojmout i početnější návštěvu. Druhou, dominantní částí jsou prostory, v nichž se odehrávají polooficiální setkání kardinála s hosty, je rozlehlý obývací pokoj a stejně velkorysá knihovna. Zde je umístěn široký rozkládací stůl, u něhož jedná biskupská rada nebo se zde občas pořádají obědy či večeře s různými politiky nebo jinými významnými osobnostmi. Skutečně slavnostní recepce se však odehrávají ve druhém patře v reprezentačních sálech paláce. Třetí zónou jsou zcela soukromé místnosti kardinála Vlka. Jedná se o ložnici a pracovnu. Obě místnosti jsou nečekaně malé a skromně zařízené. „Měl jsem při práci na projektu zásadní požadavek, aby moje ložnice byla skutečně malá,“ dodává kardinál Miloslav Vlk. Prostor půdorysně podlouhlé, užší ložnice pomohlo modelovat oválné okno v průčelí. Stejně zásadní vliv na proporce a vzhled místnosti měla okna i v původním atypickém rondelu (místnost s kruhovým půdorysem), kde je umístěna kardinálova pracovna. Její okna umožňují jeden z nejkrásnějších výhledů na Prahu – na Hradčanské náměstí, na pražské panoráma, na Petřín, na Černínský palác a Loretu… V odpoledních hodinách dovnitř dopadají ze tří stran paprsky slunce, takže se celá místnost koupe ve zlatavé záři. Klimatizace a zurčící pokojová fontána se zároveň postarají, aby se pobyt v pracovně nezměnil v posezení na roštu sálající trouby.
Plný slunce, plný knih V barevném ladění celého bytu převládají teplé zemité tóny umocňující útulnou atmosféru bytu. Dlažba, parkety i zakázkově vyrobený nábytek z dřevěného masivu jsou v lehce načervenalém odstínu, který harmonuje s krémově bílou barvou dokonale hladkých stěn. Standardní výšku místností (necelé 4 metry) jen mírně zvedá optický efekt kontrastu smetanových stěn a sněhově bílého stropu. Jedinou výjimku tvoří pracovna, pro kterou architekti zvolili obláčkově bleděmodrou barvu, zmírňující „sálavý“ pocit z odpolední sluneční záře. Stylové pojetí veškerého vybavení je přiměřeně neokázalé, jednoduché a vkusně tradiční. Několik starožitných nábytkových solitérů doplňuje zakázkový nábytek, jenž se vyznačuje precizním řemeslným zpracováním každého detailu. Výraznějším barevným akcentem jsou zde jen textilní potahy (například na židlích v knihovně) nebo koberce perského typu. V rozlehlém obývacím pokoji se pomocí koberce podařilo vymezit útulnou zónu k posezení v pohodlných sedačkách a křeslech korálově červené barvy. Jediným skutečným přepychem jsou originály uměleckých děl z depozitáře paláce, decentně rozvěšené po stěnách všech místností. Mezi nimi v ložnici najdeme i půvabný kříž s ukřižovaným Kristem od Josefa Václava Myslbeka, který je však soukromým majetkem kardinála Miloslava Vlka. „Dostal jsem jej v roce 1968 na památku od svého světícího biskupa, takže má pro mne mimořádnou hodnotu. Je to jedna z mála věcí, které jsem s sebou při svých četných stěhováních vždy bral. A nemohu zapomenout ani na svou rozsáhlou soukromou knihovnu, kterou buduji již čtyřicet let.“ K tomuto bytu však patří ještě květiny, které jsou velkou láskou kardinála Vlka a zdobí každou z místností. Orchideje, juka, vánoční hvězda, aranžmá řezaných květin ve vázách jen podtrhují svěží a příjemný dojem z celého interiéru.
Když se Praha ukládá ke spánku „Když jsem zde před šesti lety procházel s architekty a musel jsem doslova skákat přes zaprášené trámy, nedokázal jsem si představit, jak krásný byt zde může vzniknout,“ vzpomíná kardinál Vlk. Dnes se před okny jeho domova každý den odehrává jedno z nejpůsobivějších divadel – časně ráno se Praha koupe v růžovém romantickém přísvitu, polední slunce rozpálí fasády paláců a domů do běla a v podvečer pozlatí střechy Malé Strany oranžovými paprsky. Když se Praha ukládá ke spánku, usedá kardinál Miloslav Vlk ve své ložnici do pohodlného bílého ušáku a ještě chvilku si čte. Nebo na dobrou noc vyhlédne z okna. Měkké světlo pouličních lamp dopadá na hrubou dlažbu náměstí, reflektory nasvícené mohutné paláce i kostely důstojně vystupují z údolí historické Prahy, na horizontu se mihotají stovky světel. A nad vším tím hemžením se již po staletí klene stále stejně temně modrá noční obloha.
Kontakt: AMA, spol. s r.o., architektonicko-stavební ateliér, Thákurova 3, 160 00 Praha 6, tel.: 220 181 733, 224 322 359, fax: 224 322 359,
text: Lucie Konášová foto: Majka Votavová |
Pod střechou paláce
Dole na náměstí hlaholí celý babylon hlasů. Turisté se houfují na vyhlídce, fotí jeden záběr tisíckrát jinak, okukují střídání stráží. Pár metrů nad jejich hlavami však panuje nadpozemský klid. K oknům domova kardinála a primase českého Miloslava Vlka nic z tohoto ruchu a hemžení nedoléhá.
