|
|
V roce 1968 vyvolal nadšení překvapených návštěvníků basilejského výstaviště MUBA bílý elipsovitý útvar, na první pohled připomínající obrovské vejce. Kolos o průměru 8,5 metru stál 4 metry nad zemí, rozkročen na tenkých železných „nožkách“ a po obvodu jej lemovala vypouklá panoramatická okna. Počáteční pochybnosti o pozemském původu bizarního útvaru rozptýlilo zjištění, že při důkladnějším pohledu lze objekt jednoznačně identifikovat jako dům, který navíc ani trochu nelétá.
Bratři v UFO Experimentální prototyp „domu budoucnosti“ byl první realizací sourozenecké dvojice architektů Angela a Donata Casoniových. Mladí Švýcaři začali na svém experimentálním projektu pracovat už v roce 1965. Po třech letech intenzivní práce představili veřejnosti svou ideu malého kompaktního domu určeného pro rekreační účely, který by ale bylo možno využít i jako bungalov v motelu, kancelář, butik nebo třeba jako informační centrum. A co má tento v jádru prozaický záměr společného s vědeckou fantastikou? Odpověď na tuto otázku architekt Angelo Casoni nechává s povzneseným úsměvem mlčky odplynout. Šalebný záblesk v jeho očích však prozrazuje, že alespoň v jeho případě fascinace science fiction určitou roli hrála.
Skládací dům Autoři projektovali Rondo jako stavebnici skládající se ze sériově vyráběných prefabrikátů, z nichž by bylo možné během několika dnů dům postavit a okamžitě se do něj nastěhovat. Základní verze bez interiérů a dělicích příček měla stát kolem 33 000 německých marek, což dnes představuje sumu zhruba 535 000 Kč. Za plně vybavenou variantu Ronda by zákazník zaplatil asi 795 000 korun. Je zajímavé, že nešlo primárně o levné či sociální bydlení, bratři Casoniové počítali i s požadavky na luxusní výbavu variabilního interiéru.
Vstup do útrob Ronda umožňovalo točité schodiště ze železa, ústící do vchodu na severní straně domu. Vnější konstrukci Ronda, zesílenou dvojí vrstvou laminátu typu fibre glass, tvořily dvě do sebe vsazené skořepiny, jejichž jádro bylo vyplněno polyuretanovou pěnou. Tenounké, šesticentimetrové stěně zaručovalo soudržnost a stabilitu stejnoměrné zakřivení pláště.
Celková vnitřní dispozice Ronda o užitné ploše 50 m2 se skládala z obývacího pokoje s kuchyňským koutem a jídelnou, pokoje pro dvě děti a sprchového koutu s toaletou. Stolitrový bojler dokázal zásobovat horkou vodou čtyřčlennou rodinu. V podlaze bylo zabudováno elektrické topení a na přání bylo možno nainstalovat i klimatizaci. V kuchyni a v koupelně pracovalo výkonné ventilační odvětrávání, které ústilo na střechu.
Dětské nemoci Rondo mělo velmi dobré izolační vlastnosti. Snad až příliš dobré. V zimě bylo sice možné objekt vyhřál za pár minut, ale v letních měsících ztěžoval pobyt v domě sluncem prohřátý vzduch, který se koncentroval uvnitř stavby, jejíž neprostupnou skořepinu bylo obtížné odvětrat. „Šlo o dobový technický nedostatek, který by se zakrátko vyřešil použitím nových materiálů,“ vysvětluje jakoby na omluvu Angelo Casoni.
Překážkou sériové produkce Ronda byl i toxický polyester typu Crystic 323 a Crystic Gelcoat, tvořící skořepinu domu. Jeho použití zapovídaly už tehdejší požární předpisy. „Dnešní materiály by tento problém vyřešily, ale stavba by neprošla pro změnu z urbanistického hlediska,“ míní Dante.
Ztracené ideály Osazení Ronda bylo v tehdejších propagačních materiálech zakresleno do těch nejatraktivnějších prostředí. Charakteristický tvar domu čněl ze zalesněných svahů, lemoval mořské pláže a jezerní zátoky. Na stránkách prospektů kontrastují obliny Ronda s horskými štíty, jinde se vznáší nad hladinou jezera jako jakýsi ostrůvek, k němuž se místo autem jezdí motorovým člunem. Tvůrci však šli ještě dál. V jejich představách vyrůstala celá sídliště Rond, jejichž jednotlivé buňky se nad sebou modulárně vypínaly do výše mrakodrapů, takže vypadaly jako obrovské kukuřičné klasy gargantuovských parametrů.
Nápady architektů však bohužel zůstaly pouze na papíře. „Náš záměr sice budil obrovské nadšení veřejnosti, ale kdykoli se začalo uvažovat o konkrétní realizaci, stáhli se investoři většinou zpět,“ komentuje historii Ronda Angelo Casoni. „Nezdar našeho projektu zapříčinila neúspěšná jednání s japonskými a německými investory, stejně jako ropná krize, během níž se ceny umělých hmot vyšplhaly do neúměrné výše.“
Rondo žije Rondo se tedy přese všechno úsilí a snahu jeho autorů nepodařilo prosadit. Více než osm rozpracovaných prototypů se nikdy nedočkalo realizace. Zachoval se pouze jediný exemplář v německém Freiburgu. „Dům-vejce“ tam dodnes slouží jako extravagantní sídlo jisté společnosti.
Pokládat projekt Ronda za uzavřenou kapitolu náležející pouze do říše legend by však byl zásadní omyl. O nadčasovosti vize levného, snadno dostupného a přitom zajímavého bydlení svědčí mimo jiné i ovace, které pozoruhodný projekt Ronda sklízel během nedávné retrospektivní výstavy v Paříži.
vyrůstali ale v německém prostředí Basileje. Studium architektury na Eidgenössische Technische Hochschule Zürich absolvovali v letech 1962–1967. Jejich současné realizace zahrnují projekty sociálních, ale i luxusních bytů, návrhy interiérů kancelářských prostor, celkové rekonstrukce budov i projekty rodinných domů v Basileji a Luganu.
Windrose Další známou stavbu bratří Casoniových viděl každý, kdo někdy jel po dálnici A5 od Frankfurtu směrem do Itálie. Dálniční nákupní přemostění Windrose v obci Pratteln u Basileje prostě nelze přehlédnout. Jeho okrově žlutá fasáda a oválně vystouplé průzory oken tvoří dominantu zdejší krajiny. Raststätte Windrose některými prvky připomíná Rondo – betonový skelet je kupříkladu vybaven velmi podobnou skořepinou, vyrobenou ovšem z materiálů novější generace. Stavba byla dokončena v roce 1978 a architekti Angelo a Dante Casoniovi v ní vidí osobní uzavření stále ještě pulzujícího tématu Ronda.
Kontakt Casoni & Casoni, Wettsteinallee 141, CH 4058 Basel, e-mail: info@casoni.ch, www.casoni.ch
text: Bobby W. von Sterndoff foto: archiv firmy Casoni & Casoni, Bohuslav Wurm a autor |
Rondo sériové vejce
Tajemství vesmíru vzrušovalo svět už dávno před tím, než se na oběžné dráze Země objevil první živý tvor – čubička Lajka. V šedesátých letech minulého století zasáhla „kosmická euforie“ téměř každou oblast lidské činnosti. Inspirace svéráznou estetikou UFO se nevyhnula ani architektuře.
