Skip to content

Solidní adaptace moderní tvorby

Filip Ziegler patří k architektům, jejichž tvůrčí záběr je široký; autorský styl se na první pohled jen stěží rozpozná. Vytváří reprezentativní interiéry, administrativní budovy, ale i rodinné domy. Architekt Ziegler při své práci nejintenzivněji využívá své představivosti, hledá neobvyklé formy a zajímavé dispoziční koncepce. Originální a tvarově výrazný dům s oválnou hmotou v Praze 4, horizontální soustava rodinného domu v Praze-Kyjích či dosud nedokončená kompozice dvojitého domu v Praze-Hodkovičkách jsou zajímavé především z hlediska umístění architektonické hmoty na parcele a z hlediska jejího tvaru, tedy z hledisek urbanistických, i když okolní banální zástavba většinou žádný silnější hmotový koncept nemá, a tak vlastně zůstávají Zieglerovy domy solitéry.

 Válcový dům v Praze

 Válcový dům v Praze

 Dům v Jažlovicích u Prahy

 Rodinný dům v Lipencích u Prahy

 Rodinný dům v Lipencích u Prahy

 

Nepůsobí však kontrastně či dokonce agresivně, ani nesdílejí tak docela smutný osud mnoha výrazných současných domů, které stojí jako osamocená a okolní zástavbou téměř pohlcená kvalita a jsou smutnou připomínkou nerozvinutých možností území. V tom také spočívá kvalita domů Filipa Zieglera – síla citlivé nenápadnosti, která skrývá promyšlené řešení, je jí však cizí záliba v extrémních polohách, v pronikavé touze po ozvláštnění a prezentaci tvůrčí originality, která je příznačná pro značné množství neomoderních domů.
Práci autora můžeme charakterizovat jako jakousi konzervativní modernu či modernu zkonzervativnělou, usedlou, solidní až zemitou, vyhýbající se aktuálním – a čas možná ukáže, že i pomíjivým – trendům. V Zieglerových domech se nepracuje s rozsáhlými skleněnými plochami, dřevěnými kapotážemi, není příliš využíván plech či eternitové šablony. Tvůrce dává přednost lícovému zdivu, omítkám, volí jemné pastelové tóny. Jasně čitelná figura domu či vily nemusí třeba vždy přitahovat kritiky, je však přinejmenším dobrým tahem a inteligentní autorskou strategií – v konzervativně laděném prostředí má právě přiznaná adaptovaná neextrémní, jakoby „buržoazní“ moderna šanci na úspěch.

Úspěchem zde přitom nemůžeme rozumět jen úspěch ekonomický, komerční. Významné – například z hlediska integrity krajiny a sídel v ní – je samo navození situace, kdy si klient s architektem rozumějí, architekt klientovi vychází vtříc, a přitom ve svém díle uchová osobité tvůrčí vidění a stylové charakteristiky. Cit pro vkusové tíhnutí klientel je silnou stránkou autorova uvažování a jako málokdo jej umí kultivovaně vyjádřit.
Novátorských, vynikajících děl byl v architektuře 20. století vždy jen omezený počet. O životním prostředí, stylu doby a dobovém vkusu rozhodovala spíše díla adaptující převratné myšlenky pro klienty méně movité, konzervativnější a s dobovými trendy jen povrchně obeznámené. Právě takováto díla však svou četností, rozprostraněností a dostupností jsou tím, co vytváří životní styl.

Myslím, že Zieglerovy práce se vědomě drží v takovémto dobrém a vkusném standardu a jsou tak vzácným příkladem kvalitní, dostupné a šířeji akceptovatelné současné architektury. Zdaleka však nepředstavují jen nějaký „sociální jev“. V některých případech (válcový dům v Kyjích) jsou zároveň též obohacením naší architektonické scény o uměřenou a zdravě konzervativní notu.

Josef Holeček, Foto Jaroslav Hejzlar a Filip Šlapal

Zdroj: Můj dům 3/01