Česko-belgická rodina se třemi dětmi hledala bydlení na venkově. Dozvěděli se o bývalém mlýnu, který byl sice ve zcela zdevastovaném stavu, ale v krásném prostředí. A to rozhodlo.

Materiály a věci, kterých se dotýkali předkové

Hned na počátku je třeba říct, že stavba je nová. To, co z bývalého mlýna a okolních staveb ještě stálo, bylo v podstatě celé rozebráno a postaveno znovu. S podmáčením a plísněmi se nedalo už nic dělat. Terén pod stavbou a v okolí musel být nejprve odvodněn. „Nic ovšem nepřišlo nazmar, znovu byla použita každá cihla,“ dodává muž, který nelenil a kvůli stavbě koupil i několik bouraček v okolí, aby všechny cihly byly „dotýkané časem a lidskou rukou“. Stejným způsobem byl získáván další stavební materiál a všechno bylo podřízeno hledání něčeho původního, co pro „domorodce“ nemá žádnou cenu (většinou ani poté, co nám možný smysl ukážou lidé, kteří přicházejí odjinud). Jako trochu extrémní příklad může sloužit historka, podle níž při jedné vycházce objevili manželé mlátičku, kterou kdysi někdo nechal u cesty a která se za léta propadla do země po výšku kol. „Devět chlapů ji vytahovalo půl dne,“ chlubí se dnes její majitel. Nechal ji restaurovat a instalovat do společenské části domu. „Je z ní nejen zajímavý objekt, jenž k hospodářským budovám kdysi patřil, ale i bar. Část mlátičky je vevnitř a část jako by vyjížděla z domu. Miluju takové náznaky,“ říká muž.

Společně a sami

Obývací pokoj na místě původních stájí nejen s mlátičkou, ale i s velkým jídelním stolem pro hosty (rodina jí většinou v kuchyni), kachlovými kamny i klasickou pecí na pizzu je velkým otevřeným prostorem, kde mohou být všichni spolu i s přáteli. „Péct chleba nebo pizzu a být s ostatními, to jsou neopakovatelné chvíle,“ říká muž, který neskrývá také inspiraci z české historie. „Špionoval jsem, kde se dalo, hlavně co se týká kovářských prací — panty, kliky, dveře, to je stará kovařina. Všechno je naprosto funkční. Nápad na kachlová kamna, která rozvádějí teplý vzduch, pochází například z Karlštejna.“ Celý objekt včetně bazénu je ovšem vytápěn velmi moderně — pomocí tepelného čerpadla, počáteční investice by se měla vrátit za pět roků. Majitelé jsou ovšem už teď nadšeni, protože plyn v místě není a topit elektřinou by bylo ekonomicky neúnosné.

Přízemí je společné, v patrech už začíná soukromá zóna s ložnicemi, pracovnou a ve věži, která tu také je (podle plánů z 19. století mlýn věž tehdy měl), se na-

chází malý ateliér, kde se náš hostitel věnuje ve volných chvílích svému koníčku — malování.

Stavba i materiály nesou výraznou pečeť místa svého původu. Zapojily se blízké firmy i šikovní čeští řemeslníci. Interiérové vybavení až na malé výjimky (například lavice v obývacím pokoji je částí starých saní) ovšem pochází z různých koutů světa. Společným jmenovatelem zůstává velký podíl ruční práce, původnost, přírodní materiál, silný vztah k historii, který dodává to správné koření zcela současnému životnímu stylu. „I když některé prvky jsou zde tři sta let staré, nebo udělané tak jako v devatenáctém století, je tady také moderní technika, počítače či kvalitně řešené osvětlení,“ dodává muž. „Splnil jsem si spoustu snů. Když si sednu k šachovému stolku a podívám se ven, vidím komín a na něm jsou prehistoričtí ptáci — draci, jako by právě přistáli po dlouhém letu. Je tu plno takových malých drobností, kterých si cizí člověk třeba ani nevšimne, ale my o nich víme a symbolizují nám domov.“

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ,FOTO: OTO PAJER

ZDROJ: MODERNÍ BYT 7/01