|
|
Většina kutilů si totiž neuvědomuje, že bílá barva je k nám podstatně shovívavější než pastelové barvy, neboť do značné míry kryje „kocoury“, které jsme na stěnách vytvořili. Pokud se tedy pustíme do odvážnější barvy, musíme si dát více záležet nejen na samotném malování, ale i přípravě podkladu. Pokud staré nátěry tvoří silnější vrstvu, je třeba je odstranit. Volíme-li jinou barvu, než jsme doposud používali, měli bychom použít tzv. podkladovou barvu a teprve na ni nanášet nátěr požadovaného odstínu. Stěny v kuchyních bychom měli před nátěrem vždy omýt, neboť mastnota nezůstává pouze na nádobí, ale částečně se s vodou také vypařuje a ulpívá na stěnách, kde pak pochopitelně brání vytvoření jednolitého nátěru. Co se týče barvy, dnes již můžeme vybírat z různých hotových barev nejrůznějších odstínů, nechat si ji namíchat v prodejně anebo si ji připravit sami. Pokud se pustíme do míchání svépomocí, ušetříme. Hrozí ale nebezpečí, že pokud bychom někdy potřebovali stejnou barvu, např. po vytopení bytu apod., naprosto stejný odstín se nám již s největší pravděpodobností namíchat nepodaří, kdežto v případě hotové barvy, bychom si žádaný odstín měli mít možnost koupit po několik let. Pozor na to, že barva namíchaná ve kbelíku po nanesení na stěny a zaschnutí podstatně mění svůj odstín. Dilema, zda použijeme váleček nebo malířskou štětku, není třeba řešit. Použijte nářadí, s nímž se vám lépe pracuje. Pro a proti: Váleček je podstatně levnější, má však rovněž podstatně kratší životnost. Kvalitní malířská štětka nám při slušném zacházení může vydržet i celý život. S válečkem je práce sice jednodušší, ale nedokážete s ním zpravidla udělat kvalitní nátěr na nerovných stěnách. Povrch stěn by před malováním měl být nejen čistý, ale i rovný. Vnitřní stěrky, kterými se vyrovnávají celé stěny, jsou záležitostí pro odborníka. V případech, kdy došlo k narušení zdi např. při předělávání elektrického vedení, se již nepoužívá klasická sádra, ale speciální maltové směsi. Okolo lišt, dveří, ale také mezi panely lze k zarovnání povrchu doporučit speciální, tzv. pružné tmely, jež mají dlouhou životnost a i laikovi se s nimi dobře pracuje, protože netuhnou pod rukama jako sádra. Jsou přetíratelné, což znamená, že místa, kde s tmely pracujeme, lze snadno zahladit.
Se štětcem v ruce Řemeslo natěračů si nejčastěji zkoušíme na dřevěných oknech, dveřích a nábytku. Také tyto komponenty našich domovů se dnes oblékají odvážněji než ještě před nějakým rokem. V současnosti můžeme volit mezi syntetickými a akrylátovými (vodou ředitelnými) barvami. Oba druhy barev lze tónovat, což znamená, že jejich smícháním lze vytvořit odstín odpovídající našim představám. Výhodou syntetických barev je, že v případě vnějších ploch se jim přičítá přece jen o něco delší životnost, akrylátových pak rychlé schnutí, absence zápachu a snazší manipulace. V případě obou druhů barev si žádoucí odstín můžeme připravit svépomocí, nechat to na odbornících anebo si vybrat z již hotových barev. Pokud při natírání použijeme nejen šikovné ruce, ale i hlavu, výsledek snažení se může blížit práci profesionála. Ale: na venkovních oknech, straně, kde se opírá slunce, nám barva málokdy vydrží déle než pět let. V interiéru dobře provedený nátěr naopak vydrží po desetiletí, pouze bílou zub času mění na slonovou kost, béžovou. Syntetické i vodou ředitelné barvy se vyrábějí v matném i lesklém provedení. Pro prvé hovoří skutečnost, že se lépe udržují. Kvalita je však stejná. Pokud při nátěru nábytku kombinujeme dvě či více barev, oceníme speciální zakrývací fólii, kterou nám běžná izolepa, jak se často natěrači – amatéři mylně domnívají, nenahradí. Při natírání dřevěných ploch, stejně jako v případě stěn, je třeba věnovat náležitou pozornost nejen nátěru, ale i přípravě samotného základu. Podle rad odborníka je především třeba pečlivě odstranit uvolňující se barvu, a to buď chemicky či mechanicky, přičemž si můžeme vzít na pomoc horkovzdušnou pistoli nebo letlampu. Avšak pozor na skla, abychom nepotřebovali sklenáře nebo neochutnávali i jeho řemeslo. Při použití speciálních odstraňovačů barev jsou vhodné syntetické štětce a místa, kde jsme přípravek použili, je pak třeba pečlivě odmastit, aby nám jeho zbytky nepoškodily nový nátěr. Z tohoto důvodu odborníci doporučují odstraňování staré barvy mechanickou cestou – broušením. Místa, kde se starý nátěr loupe až na dřevo, je třeba napustit ochranným prostředkem anebo (u akrylátových barev) velice řídkou barvou. Pokud se odlupuje sklenářský tmel, měli bychom veškerou poškozenou hmotu odstranit, nahradit ji novou, kterou necháme řádně zaschnout – nepřetíráme dříve než po 24 hodinách. Postup nátěru záleží na druhu barvy. Rozhodneme-li se pro vodou ředitelné barvy, dřevo se nejprve natírá řidší základní barvou, pak stejnou barvou, ale hustší konzistence. V případě syntetických barev je třeba dřevo natřít nejprve základní a pak teprve krycí barvou. Nejčastější chybou, které se při natírání dopouštíme, je spěch. Na venkovní okna se dokonce nedoporučuje používat dřevařský tmel. Právě ten představuje nejslabší místo nátěru. Podle odborníků bychom měli raději desetkrát brousit než jednou tmelit. Jaká má být hustota? Syntetickou barvu připravenou k nátěru od výrobce je většinou třeba trochu rozředit, aby se dobře roztírala. Co se týče štětců, profesionálové mají bohatou speciální výbavu, s níž bychom si coby kutilové nevěděli rady. Jestliže natíráme vodou ředitelnými barvami, stačí nám jeden štětec, při natírání syntetickými barvami žádá každá barva svůj vlastní. Hodláme-li pořídit nový nátěr radiátorům ústředního topení, musíme tak učinit mimo topnou sezónu. Dříve, než přistoupíme k nátěru, tělesa nejprve lehce přebrousíme, omyjeme a odmastíme. Pak můžeme použít speciální nátěry na radiátory. Vyrábějí se v bílé barvě, která však na rozdíl od všech ostatních druhů barev nežloutne, a v odstínu slonová kost. Jinak se používají syntetické barvy, jež vydrží až 90 C a lze je tónovat. Při natírání žeber radiátorů se používají tzv. štětce zároháky. Na umakart lze použít stejné barvy jako na stěny nebo latex, či vodou ředitelné barvy, které jsou omyvatelné a lze je rovněž tónovat.
zpracovala: Vladimíra Štorchová foto: archiv a IKEA |
V roli malířů pokojů
Oživení či naopak barevné harmonie interiéru se snažíme často dosáhnout prostřednictvím nového nátěru stěn. Zatímco v minulosti většina domácností preferovala bílou barvu, dnes stěny interiérů oblékáme do celé škály pastelových barev. Jenže: právě zde může být zakopaný pes, příčina budoucího neúspěchu.
