Není-li design pro vás pojmem příliš vzdáleným, pak vás retrostyl nezaskočí. Je totiž stále v oblibě a má mnoho příznivců. Patříte k nim? Nezřizujte si ale doma soukromé muzeum ani skladiště harampádí a projevte svou vášeň moderně.
Ne každý může být na světě v něčem první. Americkému návrháři Calvinu Kleinovi se to podařilo hned několikrát. V roce 1979 zviditelnil svou značku CK na kapse svých slavných těsných džínsů a 90. léta zase ovládl svou unisex módou pro muže i ženy nejen v oděvech, ale i ve spodním prádle, parfémech, brýlích, hodinkách a špercích. Není divu, že brzy rozšířil produkci také na bytové doplňky.
Přestože se od počátku 30. let nad Evropou stále více černalo, ani v době, kdy v sousedním Německu hlasovalo v referendu 99 procent obyvatelstva pro Hitlera a pokroková inteligence houfně emigrovala do zámoří, mnozí stále ještě nechápali situaci. Lída Baarová, která už byla hvězdou mezinárodního formátu, tak například odmítla nabídku z Hollywoodu a točila dál pro německou UFA. Jak později sama uvedla, byla to osudová chyba.
Zatímco Východ i přes poválečnou euforii stále více stagnoval, Západu přinesla 50. léta tak velký hospodářský rozmach, že už brzy nebylo poznat, které země vlastně prohrály válku. Trh zaplavený zbožím všeho druhu sváděl ke konzumu podporovanému reklamou a televizí. Bodovala japonská elektrotechnika, italský a skandinávský design stejně jako francouzská, tehdy spíš Diorova móda. Francie dala navíc světu vedle slavné BB i nesmrtelného Fanfána Tulipána – Gérarda Philipa.
Vzhledem k tomu, že většina průmyslu Rakouska-Uherska zůstala po jeho rozpadu v českých zemích, měla první republika dobrý start. I když i na ni dolehla ve 30. letech světová hospodářská krize, stejně měla co nabídnout. Nepotřebovali jsme ani Bauhaus, ani Paříž, a dokonce ani Hollywood na to, abychom byli „in“. „Díky“ Němcům, kteří za protektorátu zavedli v Barrandovských ateliérech vedle barvy také filmové titulky, zněla navíc čeština po celé Evropě.
Vymoženosti 70. let – walkman, video, kompaktní disk i mobilní telefon – přispěly k tomu, že se masová kultura filmu, reklamy a science fiction z USA rychle šířily do celého světa. V ropné
a následné hospodářské krizi se tématy doby stalo retro, etno, atentáty, únosy letadel, válka a nezaměstnanost. K těm, kteří na straně nekonzervativních politiků nestáli ani ve veřejném životě mimo, patřil i nejžádanější herec Hollywoodu Paul Newman.
Pád berlínské zdi, sametová revoluce a konec studené války na konci 80. let ještě víc rozhýbaly svět, ve kterém se už tak žilo dost hekticky. Zejména ve vyspělých západních zemích se investovalo, vyrábělo a nakupovalo opravdu ve velkém.
Rychle se rozvíjející průmyslová výroba 20. let masově rozšířila řadu vymožeností od telefonu až po přenosné – tehdy ovšem ještě desetikilové – rádio nebo třeba i autorádio pro první skutečně „lidový“ automobil, jímž byl americký černý Ford T. Technickému pokroku se nevyhnula ani kultura. Objev zvukového a barevného filmu (r. 1927) tak dal světu vedle Mickeyho Mouse například i nejslavnějšího tanečníka všech dob Freda Astaira.
Nástup Hitlera k moci, mnichovský diktát a druhá světová válka – to vše předznamenalo konec slibně se rozvíjející první republiky. A s ní i mnoha hvězd kulturního nebe, které zrodila. Ze světa českého, tehdy už slavného „barrandovského“ filmu k nim nepochybně patřil také Oldřich Nový. I proto, že právě tento „český Chevalier“, jak mu často přezdívali, byl od poloviny 30. let režiséry vskutku nejvyhledávanějším a také nejlépe placeným filmovým hercem.
Už v roce 1945 vyrobili v Americe první elektronický digitální počítač a jen o šest let později i barevnou televizi. „American Way of Life“ díky Hollywoodu a reklamě rychle pronikal do všech oblastí života. Jediné, v čem znovu vedla Evropa, byla móda. Samozřejmě že francouzská a hlavně – Diorova.
Málokterá dekáda byla tak revoluční v událostech, módě a kultuře jako 60. léta 20. století. Vytoužený čas hospodářské prosperity zcela ovládl svět reklamy a médií, o své místo se hlásila nejmladší generace. Synonymy doby, kterou spoluutvářela právě zrozená popkultura, se stalo hnutí hippies, květiny, láska, drogy, odpor proti válkám a studentské bouře. Jen chvíli předtím, než revolta mladých nabrala na síle, přivítal Bílý dům nejslavnější prezidentský pár všech dob – Jacka a Jackie Kennedyovy.
V roce 1981 zahájila americká MTV nonstop vysílání hudebních klipů. Svět tehdy ovládly walkmany, videa a soukromé radiostanice s neustále novými šlágry a vycházejícími hvězdami. O dva roky později, ve svých 25 letech, už Madonna natočila první úspěšnou desku. Od té doby se nestalo, že by nebyla na vrcholu nebo alespoň ve středu veřejného zájmu.
Také vnímáte tak intenzivně předměty z období, kdy sexbomby odpovídaly siluetě přesýpacích hodin Diorova stylu New Look i touze vojáků, kteří po časech odříkání většinou hledali zároveň matku i milenku a špendlili idoly svých srdcí všude kolem sebe? Ten čas dramatického zvratu, který přinesl explozi barev a odstartoval éru funkční moderny?
Revolta mladých, drogy a sexuální revoluce rychle zradikalizovaly celou kulturu, módou počínaje. S mottem, že ne všechno nové je dobré, skončil diktát jednoho stylu, takže se nosilo absolutně všechno – od rozevlátých oděvů hippies a džín všeho druhu až po klasiku, mini, midi i maxi.
Na přelomu 50. a 60. let zahájil Hollywood velkou reklamní kampaň na nejdražší film v dějinách – Kleopatru, a to právě ve chvíli, kdy egyptský cenzurní úřad v Káhiře oznámil své rozhodnutí o zákazu promítání filmů s Elizabeth Taylorovou. Jako důvod pro toto opatření uvedl účast herečky na slavnostní akci, na níž se vyslovila pro podporu Izraele.
Podle průzkumů provedených v USA v padesátých letech toužila víc než polovina žen zůstat v domácnosti a přepravovat děti mezi školou, plaveckými kurzy a baseballem. Polovina Američanek si dobrovolně zredukovala reálný svět na výměnu receptů nebo zavařování, ale přesto chtěly být obdivované a vypadat jako Marilyn Monroeová. Toužily mít to, čemu se ve Francii říkalo Le véritable busty-look Américain (pravý americký prsatý vzhled).
Černé punčochy kryly její pověstně dlouhé nohy, které ve vyzývavých pozicích obnažovala až po stehna. Marlene Dieterichová tak ve filmu Modrý anděl snadno zastínila strhující líčení vyhrocených mezilidských konfliktů. Pro diváka dodnes dominuje filmu pouze barová zpěvačka Lola v hedvábném cylindru a s cigaretovou špičkou.
Snad žádné dílo té doby neukázalo tak názorně styl 60. let jako film Snídaně u Tiffanyho. Divák se tu stal nechtěným účastníkem prostředí, kde měly všechny rekvizity vlastní symboliku. Filmový průmysl začal ještě víc ovlivňovat životní styl včetně bydlení… A když se Amerika vyhoupla do centra světového kulturního dění, zazářilo také jméno Audrey Hepburnové.
Až do konce 18. století plápolal v obytném interiéru otevřený oheň jako jediný zdroj světla. Lhostejno zda ze smolné louče nebo voskovice zasazené do svícnu. Tato technicky nedoko-nalá osvětlovadla posky-tovala plamen málo svítivý, snadno zhasitelný a zvláště čadivý i páchnoucí kvůli nedoko-nalému spalování olejové nebo parafínové substance.
Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení
