|
V útulném, romanticky osvětleném interiéru s velkým oknem a překrásným výhledem přes trojskou zoologickou zahradu vstříc náruči velkoměsta jsem poslouchala hudbu a hlavou mi probíhalo tisíce otázek. Michaela Kocába znám jako nepřehlédnutelného hudebníka ze skupiny Pražský výběr, jako muže, který výrazně přispěl k odsunu sovětských vojsk. V hlubokém socialismu v přímém televizním přenosu z Děčínské kotvy vzkázal všem Čechům, že každý má takovou vládu, jakou si zaslouží, a při sametové revoluci zapůjčil aparaturu na Václavské náměstí, aby svoboda byla „dobře slyšet“. Vždy se mi zdál tvrdě nekompromisní. Přede mnou však seděl citlivý muž, který hýřil nápady. Nejen v hudbě. Se stejným nadšením vyprávěl o domě, manželce i svých dětech. Jak jste získal tenhle dům?Troja podle mě patří k nejhezčím částem Prahy. Bydlím tu s rodinou v jednom domku, který jsme zrekonstruovali. Jednoho dne k nám přišla paní a říkala, že má dům na prodej. Protože jsme se právě nastěhovali do nového domu, nechtěl jsem už o žádném dalším ani slyšet, natož ho koupit. Ale nakonec jste ho koupil. Ano, poprvé jsem jí slušně řekl, že nemám zájem, ale ona se za dva měsíce vrátila a chtěla, abych se šel alespoň podívat. Když jsem vešel dovnitř, celý jsem se rozklepal a začal koktat, jestli je dům ještě k mání. Co vás k tomu rozhodnutí vedlo?Tehdy jsem pochopil, že to je vysněný dům a že taková stavba se nemůže nekoupit. Byl jsem šokovaný, že paní mi nabízí to, co zná každý Pražan. Chtěl jste se sem přestěhovat?Ne, už jsme s rodinou bydleli o pár kilometrů dál a nechtěl jsem se roztahovat v dalším domě. Říkal jsem si, že tuhle stavbu zasvětím nějakému vyššímu smyslu. Rozhodl jsem se, že to bude hudební dům. Jak probíhala rekonstrukce?Původně to nevypadalo tak hezky. Byla to obyčejná funkcionalistická nezajímavá kostka, jen s malými terasami, bez některých oken atd. Nechal jste architektovi volnou ruku nebo jste do jeho práce výrazně zasahoval?Nejsem schopen si nechat vnucovat názor někoho jiného. Pracuji s architektem, se kterým se dohodnu a o kterém vím, že bude respektovat moje názory. V případě, že by mi začal vysvětlovat, že to, co chci já, není dobré, tak se s ním okamžitě rozejdu. Zkrátka to, co chci, se musí udělat. Někdy jsem dost tvrdý, dokonce až brutální, a oni mě pak za to nenávidí, považují to za nevhodné omezování, ale mně je to úplně jedno. Nezajímá mě, že nesouhlasí s mým názorem, musí se podřídit. Ale rady a zkušenosti architekta jsou velmi důležité. Když se podřídí mému tlaku, tak já ho začnu respektovat. Stavba je ve skutečnosti mnohem náročnější, než by si člověk myslel. Nikdy neobsáhnu všechno, každý detail, takže architektovi zůstává dostatečně velký prostor. Já se vždycky soustředím na určitou část a té se pak zcela věnuji. Která to byla v tomto domě?Chtěl jsem velkou zatravněnou terasu, s pergolou a jezírkem. Původně tam byl jenom sráz dolů, kde byl vinohrad. Muselo se tedy přistavět patro a na něm pak vznikla vysněná terasa. Ovlivnil vás přece jen v něčem architekt?Rozhodně. Speciálně u tohoto domu to byla jeho strohost. Kostka je pro něj naprosto zásadní a jediný estetický prvek, což já smrtelně nenávidím. Zároveň ale, při té nekonečné debatě, jsem na ní něco našel. Takže jste přece jen architekta poslouchal…Architekt Zachar je na funkcionalistické stavby dobrý a zejména při této realizaci jsem se opíral o jeho soudnost. Měl jsem hodně nápadů, ale kdyby je on neschválil, tak bych neměl odvahu je realizovat. Svou autoritou i vzděláním mě vždycky nějakým způsobem usměrnil. Jak jste dům zařizoval?Měl jsem plno nápadů, ale ne vždy zcela originálních. Inspiraci nacházím všude kolem sebe, v časopisech, na zahraničních cestách i v jiných bytech, které navštívím. Vybíral jste zařízení sám, nebo s pomocí architekta?V té poslední části většinou utahám architekta k smrti. On to vzdá a pod nějakou záminkou se vypaří. Dá mi tipy, kam se mám jít podívat, a já si vybírám sám. Než totiž přijdu na to pravé, tak obejdu několik veletrhů a všechny prodejny v Praze dvakrát, a na to architekt nemá energii. Baví vás to?Ne, mě to vůbec nebaví, ale je to jediná možnost. Když se tady rozhlédnete, je tu hodně designových věcí, které se prodávají za horentní sumy. Objíždím prodejny a čekám na výprodeje. Copak si někdo normální může koupit židli za padesát tisíc? Když to udělá, tak se vystavuje nebezpečí, že ho sežehne pekelnej oheň. Některé kusy jsou vyrobené na zakázku podle návrhu. Ano, třeba stůl, u kterého teď sedíme. Ten jsem si navrhoval sám, ale ne tak docela. Kombinaci materiálu jsem si vymyslel, ale rozměry a proporce jsem okopíroval podle stolu, který je v prezidentské kanceláři. Václav Havel ho dostal od bývalého německého prezidenta. Když jsem ten stůl měřil a chodil po místnosti s metrem, tak mě prezident přistihl. V první chvíli jsem mu neuměl vysvětlit, co přesně dělám, protože se deset let bavíme převážně o politice, a najednou mě vidí, jak chodím s metrem po jeho kanceláři a studuji každý detail jeho stolu. Nakonec jsme se tomu oba zasmáli. Je tu v domě něco, na co jste vyloženě pyšný?Rozhodně studio. Je to ucelené dílo s velmi kvalitní výbavou a naprosto dokonalou akustikou. Jeho realizací vznikla zajímavá situace, kterou jsem ale neplánoval. Nezařizoval jsem ho z komerčních důvodů, přitom nabídky na pronájem studia se jen hrnou. Takže jste ho zařizoval jen pro sebe…Ano, hlavně pro sebe. Nedávno jsem se však rozhodl, že ho budu půjčovat. Ale jen tomu, komu chci. Nakládám s ním, jak se mi líbí, takže v podmínkách není, kolik se platí, ale třeba to, že se uživatelé musí přezouvat. Dbám na to, aby to byli kultivovaní lidé, kteří nezničí zařízení. Jsem totiž pedant. V jakém prostředí jste vyrůstal?V hodně chudém. Můj otec byl farář, bydleli jsme na faře, která sice měla svůj standard, nicméně plat mého otce byl velmi nízký. Jaký životní styl preferujete?V tomto směru jsem naprosto nezařaditelný. Nepreferuji typicky český životní styl, jehož si vážím dokonce i s těmi prvky, které jsme přebrali z Ruska. Nevadí mi americký — tedy zavádění supermarketů a podobně. Zdánlivě to nejde dohromady, ale ve skutečnosti to funguje. Ten dům je kompletně zařízený. Nemáte chuť přestavět nábytek?To dělají ženské. My chlapi naopak dbáme na to, aby židle byly na koberci stále ve stejném úhlu. Zkrátka chceme najít absolutní řád, a když víme, že to je ono, tak máme tendenci to tak nechat. Je to kombinace kreativity a radikalismu. Preferuji všechno, co se týká budoucnosti, vesmíru. Nejraději bych byl, kdyby u nás už konečně přistáli ufoni. Na druhou stranu jsem konzervativní, chodím a rovnám židle, stoly, chci, aby všechno bylo přesně, jak má být. Ovšem když je interiér zařízený špatně, tak ho neváhám úplně změnit. Narazil jste na téma, o kterém se teď hodně mluví. Jaký je váš názor na inteligentní domácnost? Já pracuji jako skladatel, to mě baví a tím se zabývám. Stavbu domu, jeho rekonstrukci a zařízení mám jako úkol, kterému všechno podřídím, a když je hotový, tak se jím přestávám zabývat, nežiji tím. Málokdo si uvědomuje, že domácnost řízená počítačem taky znamená permanentní péči o celý software, a to není dneska jednoduché. Potřebujete člověka, který je s odpuštěním tak povrchní, aby ho uspokojovalo vylaďování systému celého domu. Kdyby to uměli nainstalovat tak, že se o to nemusí nikdo starat, pak bych o tom uvažoval, ale v současných podmínkách vím, že by to stále zlobilo, takže to nechci. Vidím kolem sebe plno světel i světelných efektů, které by tu vlastně ani nemusely být… Není tady vůbec nic, co by nemělo zásadní praktické využití. Říkám tomu mlaskání. Myslím si, že když si to člověk může dovolit, tak spoustu věcí lze využít určitým způsobem smysluplněji. Takže aby stůl ve studiu nejezdil jen tak nahoru a dolů, což je jeho zásadní funkce, aby se místnost dala používat jinak než jako studio, tak při pohybu bliká a svítí. Je to efektní. Čí to byl nápad?Můj. Já mám plno nápadů, to byste koukala. A jaké?Například bych chtěl zrealizovat Obrtelovu vilu. Je tam spousta zajímavostí. Třeba křeslo, které s vámi vyjede do druhého patra. Představte si, že sedíte u stolu a v okamžiku, kdy toho máte dost, s obrovským efektem odjedete. Zkrátka se vypaříte. Projedete stropem, ten se za vámi zavře a už se nevrátíte. Něco podobného už mám doma i na chatě, ale tenhle projekt mi připadá naprosto úžasný. TEXT: LENKA HAKLOVÁ FOTO: IVETA KOPICOVÁ, ROBERT VIRT Slovo architekta Ivana ZacharaOsamocená bílá vila nad Trojským zámkem má mnoho podob. Je hrdá, tajemná, romantická i vyzývavá. Je viditelná z kraje Stromovky, z Baby a různých dalších více nebo méně vzdálených míst. V rámci výrazových prostředků funkcionalismu byl mírně konzervativní dům ze začátku třicátých let jednou z posledních realizací architekta a stavebního podnikatele Františka Kavalíra. Navrhl vícegenerační rodinnou vilu s malířským ateliérem pro paní domu v nejvyšším podlaží. K duchu doby patřila plochá střecha a terasa poskytující naprosto ojedinělý pohled na panorama Prahy. Na východě je vidět kostelík svaté Kláry, dále celá Stromovka, dole Trojský zámek, napravo od něj Pražský hrad, vily na stráni v Dejvicích a směrem na západ tajemný osamocený dům nazývaný Katovna. Stavební program rekonstrukce byl výjimečný, samotným pracím dominovala snaha vytvořit nový celek s použitím dobových výrazových prostředků, jakými byla bílá lodní zábradlí, motivy plochých teras v různých výškových úrovních s výhledy. Navrhli jsme několik úprav jako maximální zpřístupnění pohledových dominant okolí nově vybouranými okny, dveřmi a francouzskými okny. Do bývalého ateliéru, nyní používaného jako pracovna, jsme navrhli galerii s knihovnou a krátké spojení na střešní terasu oknem v knihovně. V interiéru jsme se rozhodli pro propojení menších místností do větších celků s důležitými průhledovými osami. Možnost podílet se na rekonstrukci byla velmi zajímavá zkušenost z profesního i lidského hlediska.
Kontakty: AD PROJEKT, inženýring, projektová dokumentace a stavební dozor, Za Strahovem 19, Praha 6, tel.: 02/20 51 54 68–69; AKAD. ARCH. IVAN ZACHAR, Karlova 13, Praha 1, tel.: 0602 27 14 97; PONTE DESIGN (zařízení interiéru), Bílkova 8, Praha 1, tel.: 02/24 81 39 35, fax: 02/24 81 49 14; Sado Acoustics (vybavení nahrávacího studia), Hasičská 52, Ostrava-Hrabůvka, tel.: 069/292 25 13, fax: 069/292 96 40; UNI LIGHT (osvětlení interiéru), Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 02/66 71 21 52, fax: 02/80 58 01 |