|
|
Bavorsko je oblast, která je Čechům, snad díky společné zálibě v dobrém pivu, z německých spolkových zemí nejbližší. Připadáme si tam v mnohém jako doma. Takže i typická bavorská architektura, navíc nepoznamenaná nevkusnými výstřelky socialistické výstavby, může být v mnohém inspirací. Je ale třeba si uvědomit, že při věhlasných pivních slavnostech to sice Bavoři umí řádně roztočit, zároveň je to ale země s pevně zakořeněnými tradicemi a notnou dávkou veskrze konzervativních přístupů. A taková je také jejich architektura. Pokud byste hledali vzor pro své plány na neobvyklé, či dokonce šokující pojetí bydlení, asi byste měli zamířit jinam. Na druhé straně možná právě díky „krocení“ takových projektů má bavorský venkov ono svébytné kouzlo jednoty a harmonie.
Klasické tvary a dřevo Příznačné jsou klasické tvary se sedlovou střechou, využití dřevěných prvků včetně odhalených trámů, hojně se objevuje zdrsnělá vnější omítka, která hlavně v kombinaci se dřevem evokuje zemitou venkovskou bytelnost. Jsou „přípustné“ i svéráznější a odvážnější varianty (například sedlová střecha částečně přechází v pultovou), ale takzvaně „odsud potud“. Co je však nejpodstatnější: i v rámci těchto daností, které odrážejí zejména snahu uchovat jednotné, tradiční vzezření a cit k okolí, se tu staví relativně velkorysé, účelné a promyšlené objekty. Příkladem budiž dům s názvem Hopfenberg v Reinhardshagen-Veckerhagenu.
Pouhá stavebnice neuspěla Výsledkem projektu se může pyšnit Architektonická kancelář Christy Lotze. Nebýt ovšem požadavků a námětů investorů a následných společných jednání, na nichž se podíleli i zástupci dodavatelských firem, všechno by skončilo úplně jinak. „Dům Hopfenberg vlastně vznikl jako náhrada za stavebnicový dům, který jsme pro tento účel původně projektovali. Pak ale následovala řada diskusí, které byly nesmírně tvůrčí a pro všechny strany podnětné. Seděli jsme nad různými půdorysy, postupně jsme návrh obohatili o zimní zahradu, terasu, vchodový prostor, další místnosti…,“ vzpomíná na počáteční fáze celé práce Christa Lotze.
K tomu vyvstala jako jedna ze základních podmínek úspora energie. Tím se dostáváme k tomu, co bezesporu patří k nejtypičtějším a nejpodnětnějším prvkům stavby – k řešení jednotlivých prostor z hlediska světových stran, tedy i k prosvětlení a vytápění.
Slunce a stín Prostory, které jsou vytápěny jen málo nebo vůbec (garáž, schodiště a příslušenství), jsou na severní straně a slouží jako tepelné odclonění. Nejvíce obývané místnosti jsou orientovány na jižní stranu, takže jsou hlavně v létě po celé dny prosvětlené a proteplené. Dlužno ovšem dodat, že všeho moc škodí. A to platí i o slunci. Úmorné vedro je nesnesitelné, a právě taková obtíž hrozí v případě místností obrácených na jižní stranu a navíc prosklených. Neoceníte pak ani krásu výhledu a z rozpálených místností raději prcháte. Toho jsou obyvatelé Hopfenbergu ušetřeni. Zimní zahrada a terasa naopak poskytují hlavní obývací místnosti zastínění.
Co nejúčelnějšímu využití slunečního záření a poloze místností z hlediska světových stran odpovídá i podoba fasády. Na severní straně je tvořena dlouhou pultovou střechou (v podstatě zakrývá převážnou část severní stěny domu) s nezbytnými otvory na prosvětlení.
Napínavá rozmanitost Obytné části domu, jejich rozdělení, průchody a celková atmosféra hýří rozmanitostí. Rozdílné velikosti a tvary místností jsou dané rozdílnými výškami zkosených zdí. Zvláštní, téměř napínavý dojem vytváří jednak osvětlení různé intenzity, jednak četné výklenky.
Charakter celé stavby je zároveň ovlivněn snahou dopřát si možnosti nádherného výhledu, které skýtají z různých úhlů téměř všechny obývací prostory.
Propojení se zahradou Vstup do domu tvoří schody ze zahrady, které jsou kryté markýzou a vedou přes malou předsíň, využívanou zároveň jako šatna, do rozlehlé jídelny. Právě ta je spolu s vedlejším obývacím pokojem těžištěm celého přízemí, kam se soustřeďuje společný rodinný život. Dojem prostornosti jídelny zdůrazňuje navazující zimní zahrada, která ji po celý rok prosvětluje. V létě lze zimní zahradu otevřít a vlastně se sama jídelnou stává – kytky se vystěhují ven a stoluje se tu.
Tato část domu je propojena rovněž s kuchyní a obývací pokoj s terasou, takže v létě tvoří v maximální míře dům a zahrada prolínající se celek.
Vzhůru do ložnic Z přízemí vede dřevěné schodiště jednak do suterénu, jednak do horního „ložnicového“ patra. Dřevěné schody i hala, do níž ústí, přitom přesahují čistě funkční a jen účelově „trpěnou“ roli: Zejména díky prosvětlení střešním oknem lze i zde vychutnat pocity, které koncepce domu mimoděk evokuje: prostornost a přitom oddělená útulná zákoutí a intimní menší prostory, hra světel a stínů… V tomto patře se nachází ložnice rodičů a dvě dětské. Jeden z pokojů pro nejmenší členy rodiny je ozvláštněn velkým ateliérovým oknem, které je vlastně pokračováním prosklené zimní zahrady, nad níž tato místnost leží.
Kromě toho jsou tu k dispozici dvě koupelny: jedna větší s vanou, druhá – menší – se sprchou. Někomu by mohlo vadit, že ani jedna z koupelen není přímo propojena s ložnicí, ale to záleželo na rozhodnutí majitelů, i opačná varianta by byla možná.
Galerie výhledů Vrchol domu – nejen ve smyslu vertikálního umístění, ale také z hlediska estetického požitku z výhledu – tvoří takzvaná galerie, místnost k poklidné relaxaci, rozjímání, společnému či osamělému inspirativnímu posezení. Předzvěstí jeho intimity je již stoupání po točitém schodišťátku, z něhož čiší tajuplnost jako při hledání zakázané komnaty. Končí v malé hale s trojúhelníkovým oknem. Při pohledu z něj je zřejmé, že tato část domu vlastně vznikla jako příležitost ocenit a kochat se výhledem do údolí Wosery. V samotné galerii tuto možnost umocňují dvě francouzská okna směrem na západ.
Pohled na dům Hopfenberg zvnějšku nijak neprovokuje, přesto poutá pozornost svými geometrickými tvary, zasazenými do svažitého terénu s kulisou lesa. Celkový dojem podtrhuje barevná kompozice – bílé zdivo, modré dřevo a tradiční červená střecha. A prosklené části domu dávají znát, že díky takřka všudypřítomným výhledům do přírody se tu žije v příjemně uklidňující atmosféře.
Technické údaje: Dispozice: 6 + 1 + zimní zahrada a terasa Obestavěný prostor: 1 070 m3 Obytná plocha: 164 m2 Užitná plocha: 70 m2 Základy, podloží a železobetonové stropy: beton pevnostní třídy 15, případně 25 Vnější zdivo garáže, sklepa a vnitřní stěny podlaží: příčně děrované cihly Vnější zdivo patra nad půdou: lehké příčně děrované cihly Vnější omítka: minerální mnichovská drsná Vnitřní omítka: sádrovápenná Střešní konstrukce: dřevo z jehličnatých stromů Střešní krytina: červené betonové střešní tašky Okna: plastová s dvouvrstevnými izolačními skly Zastřešení zimní zahrady: izolační bezpečnostní sklo Schodiště: ocelová konstrukce se dvěma zábradlími Vytápění: olejové ústřední topení
Architekt: Christa Lotze (1947) Absolvovala studium architektury jednak na univerzitě v Kasselu, jednak na tamní vysoké škole výtvarných umění. V diplomové práci se zaměřila na řešení podkrovních prostor u vícepodlažních starších staveb. Od roku 1985 má vlastní kancelář spolu se dvěma až třemi spolupracovníky. Zaměřuje se na návrhy individuálních domů i hospodářských a komerčních objektů a také na obnovu starých a památkově chráněných staveb.
text: Ivana Vajnerová foto: Ota Pajer |
Bavorská tradice i účelnost
Tím spíš, že je nám Bavorsko blízké a v lecčems podobné, není na škodu se trochu poohlédnout po tamní architektuře. Přílišné výstřelky tu nejsou v oblibě, o to víc si místní lidé zakládají na pohodlí a citu k okolnímu prostředí. To platí i o domu Hopfenberg, který vám představujeme.
