Každý z bytů je ještě „nastaven“ venkovní plochou v podobě terasy. Zatímco z přízemí je možné plynule přejít na zahradu, prostřední byt se může pochlubit menší terasou a z vrchního bytu se dá vyběhnout pouze v plavkách na prostornou střešní terasu, kde v bezpečném útočišti mezi střešními hranoly můžete dlouhé chvíle nerušeně odpočívat. Z příjezdové cesty jsou umístěny pouze vjezdy do dvou garáží, vchodové dveře a několik nenápadných malých okýnek. Dům pro kolemjdoucí působí i proto velmi nenápadně a neokázale. Zvláštnost stavby neodhalí jen tak někdo. Zajímavostí (a jistě ne samoúčelnou) je, že tvar domu se zcela změní při pohledu z jiné světové strany. Z nehostinné, uzavřeně vyhlížející podoby, kterou nabízí při prvním setkání, se otočením o sto osmdesát stupňů stává velkorysá plocha neostýchavě se vystavující světlu a slunci. Právě na jih byla směrována většina výhledů, ale značnou část světla pouští po celý den do domu i střešní okénka a světlíky. Rozhledu do okolí téměř nic nebrání, neboť pod stavbou nejsou zatím vystaveny další domy. To umožňuje slunečním paprskům dopadat na stěny domu po celou dobu své denní cesty a vytvářet tak hřejivé (bezplatné) osvětlení.
Materiály, které byly na stavbu použity, nejsou samy o sobě nijak výjimečné. Malý činžovní dům je zděný, omítnutý na bílo, má ocelovou konstrukci. Kouzlo spatřuji spíše v jejich kombinaci. Doslova korunou projektu mohu bez okolků nazvat střechu. Ta mi učarovala okamžitě. Nejenže není břidlicová střecha jen tak někde k vidění, ale i barevná kombinace (hlavně ne příliš časté spojení červené a šedé) dodala celému domu „šmrnc“. O tvaru ani nemluvě. S vnitřním komunikačním prostorem se architekti vypořádali s lehkostí a elegancí. Soukromé části jednotlivých bytů diskrétně ukryli za příčky a v obývacím prostoru ani nepostřehnete, co vše vám zůstalo skryto. Pán domu si u architektů studia New Work objednal i malou kůlnu, která slouží jako sklad nářadí, zeleniny a dalších věcí. Do stavby skladu se promítly totožné materiály, i když v jiných poměrech. Společně s domem vyhlíží jako otec a syn, jistá podoba se u nich dá vystopovat. Moderní pojetí „činžáku“ je skvělým návodem, jak řešit větší bytové komplexy a přitom stavět vzhledně, nápaditě a neotřele. Malá kůlna může sloužit jako důkaz toho, že ve spojení starších prvků s novými lze nacházet nové a překvapivé tvary. Na závěr si neodpustím povzdechnutí: jaká škoda, že takových činžovních domů není v České republice víc!
Kontakt: STUDIO PRO ARCHITEKTURU A DESIGN NEW WORK (arch. Svatopluk Sládeček), Na Požáře 2928, Zlín, tel.: 577 435 271
text: Sylva Pavlínková foto: Libor Stavjaník |
Bydlení pro tři generace
Pro tři rodiny byl navržen dům v okolí Zlína. Architekt Svatopluk Sládeček ho projektoval doslova na míru: podle potřeb starší a mladší generace a s nutností velkého prostoru pro rozrůstající se rodinu a naopak skromnější pro babičku. A tak vznikl největší byt pro mladou rodinu s malými dětmi v nejvyšším patře, v prostředním se zabydleli rodiče a nejmenší byt pro prarodiče byl umístěn v přízemí.