|
|
Holandský majitel převzal v určité fázi dispozičního uspořádání velmi luxusní terasový byt o rozloze přibližně dvou set padesáti metrů čtverečních, jehož komplexní dořešení a vybavení zařizovacími předměty a nábytkem zadal bytovým architektům. Podvakrát se však jejich realizace nesetkaly s jeho představami a vytříbeným vkusem. Nakonec se rozhodl pro vlastní postup, ale své návrhy důsledně konzultoval s prováděcí firmou. Tak vznikl netradičně řešený interiér s maximálně funkční provázaností. Jeho vzhled korunuje rozlehlá terasa se zahradou v japonském stylu, vytvářející další příjemný obytný prostor.
O zvládnutí prostoru Více než polovina bytu zůstává anonymní, tak jako majitel sám. Letmé nahlédnutí do přístupných „komnat“, v tomto případě společenské části bytu organicky propojené s terasou, však mnohé napoví o celkovém pojetí bydlení.
Interiér jako celek především zaujme čistotou stylu, jenž lze charakterizovat jako odlehčený s příjemným pocitem vzdušnosti. Ve velkém, architektonicky dobře zvládnutém prostoru jej navozuje italský nábytek svou umírněností tvarů, světlými tóny pískovaných skel, doplňků, výtvarných prvků a osvětlení (převážně italské a německé výroby). Velmi precizně je například propracováno nasvícení obrazů a plastik, což se projevuje jejich dokonalým vyzněním v kompozici i jako solitérů. Kuchyňské centrum s barem, jídelnou a velkým odpočinkovým obytným prostorem sousedí s promítacím nebo také televizním pokojem. Lehký nenápadný „předěl“ dvoukřídlých prosklených dveří zajišťuje potřebný klid a soukromí, ale neodděluje jej zcela od dění ve velkém obytném prostoru. To vše se „odehrává“ na ploše asi sto dvaceti metrů čtverečních se zařízením ve skle, nerezové oceli, hliníku a dýhovaných materiálech, jejichž výběru a kvalitě byla věnována mimořádná pozornost. Kontrasty v souladu K designérské špičce patří kuchyňské centrum, což je nejvíce patrné na dokonalém provedení linky se zabudovanými spotřebiči Miele. Na něj ve stejně čistém stylu navazuje do detailu propracované a důsledně funkční interiérové vybavení jídelní a společenské části. Kromě střízlivosti a dokonalosti tvarů solitérní i vestavěné kusy nábytku nabízejí komfort úložných prostorů, přístupných postupně se posouvajícími dveřmi nábytkové stěny. Tak se lze dostat k jednotlivým sekcím, kde jsou například uloženy jídelní servis, sklo a další předměty. Jemné barevné ladění poměrně odvážně doplňuje bambusová podlaha sestavená z velkých výrazných kazet, které se holandský majitel a tvůrce nebál použít v téměř celém prostoru bytu v kombinaci s hypermoderním zařízením a sedacími soupravami v barvách sytě modré (obývací pokoj) a žluté (promítací pokoj). Nejenže v celkovém kontextu vyzněly velmi dobře, ale na podlahu výjimečné tvrdosti lze vpustit bez obav i dámy v lodičkách s jehlovými podpatky.
Vzdorování betonovému bloku I když to tak při pohledu z komunikace nepůsobí, byt zabírá celé patro čtyřpodlažního domu. Terasy o rozloze více než sto čtyřiceti metrů čtverečních jej obklopují ze tří stran. Velká plocha nabízela místo pro originálnější zahradnickou úpravu, než kterou původně tvořilo několik kontejnerů osázených zelení. Uživatel bytu proto uvažoval o působivějším a stylovějším propojení interiéru s terasou, kterou zdobila dlažba z kavkazského travertinu. Měl pocit, že pokud má terasa povrch zpevněný přírodním kamenem, pak je vhodnější oživit jej zelení, která neroste v úrovni parapetu a výš, ale přirozeně vyrůstá ze „země“.
Chtěl vytvořit dojem, že má přírodu na dosah, že není součástí jakéhosi betonového bloku, jímž dům postavený v kaskádě betonové konstrukce skutečně je. Při přípravě koncepce zahrady bylo proto nutné brát ohled na to, aby při pohledu z obývacího či promítacího pokoje, ložnic, tělocvičny a dalších částí soukromého klidového sektoru bytu vždy existoval kontakt s částí zahrady. Aby se nestalo, že někdo vytáhne žaluzii a dostane se do hluchého prostoru s pohledem na železné zábradlí, kterého tam bylo poměrně hodně.
Hledání přírody Jestliže majitel hledal řešení se vzorkem pravé přírody a rozhodl se pro japonský styl, už předem odmítal, že by v jednom koutě měla stát bonsaj, v dalším nějaká japonská lampa a opodál zase kámen se stromem – solitéry vytržené z kontextu. V duchu jeho představ vznikl projekt architekta Františka Strnada, podle kterého brněnská zahradnická firma LP Garden vytvořila podobu nynější zahrady, jež je přirozeným a nenásilným pokračováním interiéru. Oživovací proces probíhal v několika fázích. Podle projektu se začalo částečným vyřezáváním původní kamenné dlažby v nepravidelných liniích, čímž vznikly ostrůvky a formy, v nichž se dal vytvořit podklad (položení fólií, kamenů aj.) pod výsadbu zeleně. Jednoduše řečeno: tam kde kámen mizel, vznikal základ pro zahradnickou práci. Z rozebrané dlažby zas vyrůstaly nové opěrné zídky, tvořilo se jezírko s čerpáním a kaskádou aj. Kromě výsadeb v úrovni podlahy a zapojení dalších rostlin v kontejnerech bylo třeba novou zahradnickou kompozici doplnit velkými kameny o celkové váze 8 až 10 tun, což nikdo nepředpokládal. Statickým průzkumem bylo předtím třeba zjistit další možné zatížení stropu.
Nové řešení si vyžádaly boční betonové stěny sbíhající po obou stranách terasy v šikmé kaskádě. Zejména v místech, kde jsou pět metrů vysoké, vytvářejí nepříjemný pocit stísněnosti a nutí člověka pohledem kopírovat šikmou ustupující betonovou linku směrem nahoru. Proto byl vytvořen fiktivní horizont formou falešných dřevěných plotů, které betonovou plochu jakoby rozdělují na dvě části a tím robustnější prvky šikmých mantinelů ruší. Atypický projekt korunuje zeleň v japonském stylu, navržená ing. Ludmilou Hniličkovou z realizační firmy LP Garden. Rostliny požadované velikosti byly vybrány ze sortimentu zboží dovezeného ze zahraničí. Nejzajímavější je javor, ze strany prodejce vedený jako padesátiletý, který vyšel finančně nejnáročněji (počítá se, že co rok, to 1000 korun). Ostatní rostliny přišly celkem na 300 až 350 tisíc korun. Sehrály však pro „bydlení uprostřed zahrady“ nenahraditelnou roli, navodily v samotném centru velkoměsta atmosféru rodinného domku obklopeného přírodou.
text: Helena Klímová foto: Jaroslav Hejzlar |
Byt uprostřed zahrady
Význam rodinného domu pro většinu lidí spočívá především v možnosti přímého kontaktu se zahradou. Podobného propojení bytu se zelení lze ale dosáhnout také u terasových bytových domů – velká terasa může byt někdy doslova objímat ze tří stran.
