Později se vysvětlilo, že majitel svěřil klíče sousedovi, aby je mohl půjčit případným zájemcům. Na začátku byla ale jen hra. Během dovolené chodili v Ústí nad Orlicí se synkem po náměstí a ten jim ukazoval domy, které by si měli koupit.
Hra skončila až u vývěskové tabule se skutečnými nemovitostmi na prodej. Jedna roubenka je zaujala. „Co kdybychom se na ni jeli jen tak nezávazně podívat?“ Následovala výše popsaná prohlídka chalupy. „Po zbytek dovolené jsme pořád na chalupu mysleli. Najednou jsme zjistili, že nemůžeme odjet domů, aniž by nám patřila.“
Nečekaná rada odborníků
Roubenka ve Studeném byla v dezolátním stavu a manželé byli rozhodnuti ji zachránit. Na radu, jak dál postupovat, si pozvali odborníky. Vystřídali se u nich lidé z pěti stavebních firem, všichni se však shodli, že je nutné ji zbourat.
„S těžkým srdcem jsme poslechli,“ vzpomíná Daniel a dodává: „Asi jsme udělali dobře, protože později se ukázalo, že základy byly ujeté o 1,5 metru z původního místa. Kdybychom ji nezbourali, tomuto problému bychom stejně neutekli.“ A když už se bouralo, nechali shodit i stodolu, která stála napravo od chalupy. Dnes si chválí, že se jim otevřel krásný výhled do krajiny s dominantou místního kostela.
Nové stavení začalo růst v únoru 2007 na původním místě a se stejnými rozměry, stejná je i vnitřní dispozice. „O hrubou stavbu a odborné práce se postarala firma pana Novotného z Letohradu. Když zedníci odešli, čekalo nás období ve spacáku, bez čaje, se seznamem, co všechno dodělat.“ Dnes, když je hotovo, se nad dlouhým výčtem prací oba usmívají.
Pořádně si mákli. Veškeré nátěry dřeva zvenku i zevnitř, to znamená roubení, stropy, podlahy, okna, dveře, schody a k tomu i malování zdí a nátěr fasády zvládli sami. Daniel sám sestavoval kuchyň, vyráběl garnýže na záclony, restauroval některé kusy nábytku z bazarů. „Vypadá to jednoduše, všechno dá ale spoustu práce,“ konstatuje chalupář, který má, jak se ukázalo, velmi šikovné ruce. Navíc má po svém boku ženu, která s ním ve zručnosti drží krok.
V nové chalupě
Na první pohled zůstalo v nové chalupě všechno jako kdysi. Přesto se chalupáři odhodlali k některým změnám jak v použití stavebních technologií, tak v řešení detailů. Rozhodně se nezříkali moderních vymožeností, například podlahového topení nebo zapuštěných stropních světel, o nichž jsou přesvědčeni, že k současnému životu patří a sluší i tradičnímu lidovému stavení.
Kopii chalupy nechali vystavět z Porothermu, který izolovali 10 centimetry polystyrenu a zvenku přidali roubení ze smrkových trámů 15 x 15 cm. Celá stavba je izolovaná od zemní vlhkosti. Střecha je sedlová, bez polovalby, a aby nebyla fádní, nechali vikýř v patře postavit na druhé, tedy pohledové straně. Okna i dveře zůstaly na svých místech, schodiště ze síně do podkroví oproti původnímu stavu obrátili, aby se v patře vykročilo k pokojíkům a ne do střechy. Přízemí je členěno stejně jako kdysi, jen funkce některých místností se změnila. A v podkroví přibyly dvě ložnice.
Jak to tedy uvnitř vypadá? Kdysi se do stavení vstupovalo průchozí, takzvanou vymetací síní. I nyní má chodba dveře z obou stran. Napravo byl chlév, dnes je tu dívčí pokoj. Na stejné straně, vzadu za schodištěm, bývala místnůstka, která sloužila buď jako mateřinka, kam se uchýlila maminka s nejmladším miminkem, nebo vejminek, podle toho, co zrovna rodina potřebovala. Dnes tu mají koupelnu. Dveřmi vlevo se ze síně vchází do sednice.
V sednici vládnou Vánoce
Při naší návštěvě voněly chalupou Vánoce. Ve velké světnici stál stromeček zdobený dřevěnými hoblinami, na stole voněly perníčky s mandlemi. Vytvořit vánoční girlandy je pro Magdalenu hračkou. Má trénink ze tří obchodů, které rodina vlastní ve Vizovicích, Kroměříži a Zlíně. „Ve Štěpském dvoře prodáváme ucelené kolekce látek, nábytku a také užitkové a dekorativní předměty pro dům, byt a zahradu. Říkali jsme si, že z naší chaloupky v Orlických horách uděláme vzorový dům,“ prozrazuje Magdalena svou zálibu v dekorování, i díky níž se v chalupě cítíme jako doma…
