|
|
Nevelký pozemek u hlavní silnice vedoucí obcí nenabízel příliš mnoho možností pro situování domu. Pro zachování co největšího soukromí zvolili autoři projektu Jiří Smolík a Zdeněk Rychtařík půdorys domu do „L“, kde delší strana kopíruje hranici pozemku podél silnice. Odtud je dům maximálně uzavřen. Vedou sem pouze vchodové dveře, okno přivádějící světlo na schodiště a okno pracovny.
Stavba je dimenzována pro tradiční rodinu se dvěma dětmi a poskytuje jak místo pro společné setkávání rodiny, tak dostatek soukromí pro každého člena.
Čtyři materiály pro čtyři roční období Kvůli vysoké hladině spodní vody a nestabilnímu podloží je stavba založena na základových pásech zapuštěných až do hloubky dvou metrů. Dům je navržen jako nízkoenergetický. Delší stranu pomyslného písmene „L“” tvoří garáž a hlavní jednopatrová budova, s níž se prolíná přízemní část s obývacím pokojem. Jím se prochází do poslední samostatné části domu vyhrazené zimní zahradě se saunou. Stavbě dominuje světlé smrkové dřevo, které je použito na opláštění horní části hlavní budovy a na části zimní zahrady. Přízemní části domu jsou opatřeny šedou omítkou. Protože zde není ani místní vodovod, ani kanalizace, dům zásobuje vodou vrtaná studna. Odpadní voda odtéká do jímky, vytápění a ohřev vody zajišťuje plynový turbokotel.
Úřední šiml opět řehtal Díky sedlové střeše s cihlově červenými pálenými taškami Tondach zapadá stavba do vesnického prostředí a nenarušuje celkový ráz krajiny. Architekti vzpomínají na ne zrovna jednoduché jednání s místním stavebním úřadem. Jeho zaměstnanci sice chvályhodně hájili jednotný urbanismus vesnice, ale tvrdošíjné odmítání tašek v antracitové barvě bylo spíš důsledkem neznalosti materiálu než hájením obecních zájmů. Barva střech v okolí totiž rozhodně není jednotná. Kromě toho antracitová šeď na střeše by domu dodala patřičnou eleganci a lépe by korespondovala s pozinkovaným plechem použitým na střeše zimní zahrady, komínovém tělese a ostatních klempířských prvcích. Nemalé problémy způsobila architektům i maximální povolená výška okapů – pouhých 5,1 metru. Zachovat dostatečně světlou výšku stropů a „otevřít“ ložnice do zahrady tedy nebylo jednoduché. Strop předsunuté lodžie patra dosahuje proto jen výšky francouzských oken – 2,1 metru. Když méně znamená více Na stěnách je i v interiéru použita sytá fasádní barva, kterou v exponovaných místech nahradila omyvatelná akrylová barva – v odstínech modré, šedé, žluté a světle zelené. Jednotícím prvkem celého interiéru je šedá, která se opakuje na vchodových dveřích, všech dveřních zárubních a také na klikách a vypínačích. Obytný prostor je sjednocen dřevěnou vlýskovou podlahou. Kuchyň, hygienická zařízení, vstupní chodba a technické místnosti mají litou podlahu v jasných barvách. Jen koupelna v patře má podlahu v temně kobaltové, která svým vysokým leskem vytváří efekt bezedné hloubky. Velkým plusem je vnitřní dispozice domu s maximem úložných prostorů. Ve vstupní části je malá, nicméně bohatě postačující prádelna s pračkou a sušičkou a velikostně obdobné technické zázemí domu. V garáži se nachází prostor na sekačku trávy a další zahradnické pomůcky. Kuchyňský kout ústí do obývacího pokoje, který lze oddělit posuvnými dveřmi z centimetrového pískovaného skla, stejnými je oddělena vstupní předsíň od jídelny a zimní zahrada od obývacího pokoje. Tady jsou však dveře čiré stejně jako prosklená stěna, do které jsou zasazeny. Do přízemí je situovaná i malá pracovna s pracovní deskou a policemi vyrobenými na míru truhlářskou firmou, která vytvořila všechny atypické nábytkové prvky. Do horního patra se stoupá po částečně zavěšeném kovovém schodišti s dřevěnými stupni. Centrálním prostorem tu vede dlouhá chodba, osvětlená třemi střešními okny VELUX, která má po celé délce vestavěné skříně. V patře se nachází kromě ložnice rodičů i koupelna s WC. Ta zaujme nezvykle hlubokou vanou hranatých tvarů značky Duravit.
Dokonalý efekt za málo peněz Zajímavým detailem je osvětlení chodby a schodiště – ve zdi jsou vybudovány malé niky o velikosti cihly překryté obdélníkem z pískovaného skla, který je ke zdi přichycen čtyřmi šrouby. Architekti tak nápadem za pár set korun nahradili vestavěná světla, která přijdou v obchodě na několik tisíc. Stejnou úsporu financí přineslo i přiznané použití konstrukčních dřevoštěpkových desek na stropy pokojů v patře.
Rychtařík (1971) a Ing. arch. Jiří Smolík (1970). Studio založili v roce 1996, kdy také ukončili studia na Fakultě architektury ČVUT. Od té doby za sebou mají celou řadu realizací i ocenění z domácích a mezinárodních soutěží. Jejich tematický záběr se pohybuje od navrhování novostaveb, rekonstrukcí, interiérů a designu až po urbanistické studie a územní plánování.
Technické údaje Plocha pozemku: 1 021 m2 Zastavěná plocha: 185 m2 Čistá užitná plocha: 209 m2 Obestavěný prostor: 950 m3
text: Zuzana Ottová foto: Filip Šlapal |
Dobře namixovaný dům
Zdivo, dřevo, kov i sklo – čtyři základní stavební materiály se střídají a vzájemně doplňují ve stavbě nízkoenergetického rodinného domu nedaleko Prahy. Architekti Jiří Smolík a Zdeněk Rychtařík připravili klientům PŘÍJEMný domov, do kterého společně se zelení vstupuje klid a pohoda.
