Domov pro tvůrčího ducha

Zajímavostí je, že samotným investorem byl jeden z autorů projektu, dům slouží jemu a jeho partnerce. Je součástí komplexu šesti rodinných domů, seřazených podél společné přístupové cesty na dlouhém úzkém pozemku v pravidelném rytmu dům–zahrada–dům–zahrada… Skupina tvoří malou intimní enklávu ve starší zahradní čtvrti s domy z počátku a z osmdesátých let 20. století. Snahou bylo využít potenciál tohoto prostředí, zejména výhled do okolní krajiny, a přitom zachovat maximální soukromí.

Stavba je umístěna při severním okraji parcely, při vstupu na pozemek je ještě místo pro venkovní automobilové stání. Atypický tvar je parafrází na sedlovou střechu, jejíž hřeben je orientován diagonálně a stoupá od severozápadu až po nejvyšší bod stavby na jihovýchodním nároží. Jižní průčelí tak získalo výrazný lichoběžníkový profil, který spolu s hladkou bílou fasádou a velkým prosklením určuje tvář domu.

Dům se nechce uzavírat do sebe, ale komunikovat s okolím. Byl navržen jako maximálně otevřený, s volnými průhledy do patra a ven do zeleně.

Pozoruhodným počinem je eliminace plotů. S některými sousedy stavebníci plot vůbec nepostavili, s jinými jej snižovali na poloviční výšku, což je důkaz dobrých mezilidských vztahů.

Na otevřené scéně

Diagonální linie, čisté hladké plochy a co nejjednodušší tvary přecházejí i do interiéru. Hned od vstupních dveří je přes malé zádveří vidět do velké společné obývací části, vybavené sezením, krbem a na zakázku vyrobeným tělesem, které spojuje kuchyňskou linku a jídelní stůl. Je tu jen nezbytně nutný nábytek a celý prostor má charakter divadelní scény, kde dominuje záplava bílé barvy a atmosféra, utvářená především hrou světla přicházejícího okny z několika stran. Večer hlavní roli předává osvětlovacímu tělesu, navrženému speciálně pro tento prostor.

Do konceptu dramatické scény zapadá i otevřené schodiště, které vede na galerii s pracovnou, ložnicemi a koupelnami. Ložnice uzavřené příčkami mají intimnější charakter, i zde ale zůstává vybavení střídmé a jejich největším půvabem je hezký výhled ven.

Zdá se to neuvěřitelné, ale dům byl plánován pro výstavbu převážně svépomocí, proto má jednoduchou zděnou konstrukci, železobetonový strop a dřevěnou střešní konstrukci, která využívá dobře dostupné materiály a technologie. Aby byl dodržen kompaktní čistý tvar i v interiéru, bez viditelného krovu, byly použity příhradové střešní vazníky přizpůsobené atypickému tvaru střechy.

Jedinečný design domu potvrzuje i střešní krytina z bílé tekuté membrány, poprvé na Slovensku realizovaná na sedlové střeše. Sjednocení povrchu střechy a fasády vytváří napohled monolitickou formu, která dává architektuře výrazný charakter.