|
|
Dům s krovkami Věděli také, co by měla celková dispozice domu obsahovat. „Po konzultaci s architektem jsme se dohodli na trochu netradičním řešení,“ říká majitel domu a má tím zřejmě na mysli především řešení obývacího prostoru a jídelního koutu, které pod pětačtyřicetistupňovým úhlem vystupují z roviny obvodové zdi. Venku tak tvoří střecha jakési do zahrady přesahující „krovky“. Z jejich cípů jsou nataženy chrliče z řetězů, po kterých dešťová voda odtéká přímo do zahradního rybníka. Úhly tvoří v interiéru zajímavé průhledy do ostatních místností a do chodby. Do roka a do měsíce Dům stál už v době, kdy nejbližší sousedé teprve začínali s úvahami o budoucí podobě svého domu. Výsledkem byli ovlivněni natolik, že zvolili nejen stejného architekta (Jaroslav Němec), ale i totožnou stavební firmu (Vlček Kladno). Nyní se domlouvá i podobný návrh zahrady. Takový přístup lze pochválit, neboť obě sousední parcely dělí jen provzdušněný plot. Návrh počítá s tím, že zahrady na sebe budou navazovat. Se stavbou domu se započalo v půli září roku 1997 a do Vánoc byla hotova hrubá stavba. Naši předkové vždy zastávali názor, že dům má vymrznout a pak stavba bude dostatečně bytelná. Tuto zásadu dodrželi i naši hostitelé. Na jaře začaly znovu práce a dům byl kompletně hotov v říjnu. Majitel sám jen nepřihlížel, ale na stavbě trávil dovolenou broušením stěn a malováním interiéru. Dnes hrdě říká, že jeho cílem bylo postavit ne okázalou stavbu, ale praktický dům z kvalitních materiálů. Zahradníkem roku zcela zaslouženě Podle přání architekta i majitelů má plot působit naprosto nenápadně. Nakonec, po zvážení všech pro a proti, je z jedné strany plný, betonový; z druhé, severozápadní strany je tvořen dřevěnými plaňkami. Také vedlejší dům má podobný plot, což umožnilo vytvořit harmonický celek zbavený nežádoucích rušivých prvků. Bydlení na zkoušku Ve vstupní části jsou znát prvky, které ovlivnil použitý úhel 45 stupňů. Hlavní vstup do domu je řešen z boku, nikoliv z čelní strany. V prostorném proskleném zádveří je zabudována vestavěná skříň. „Považujeme tento prostor za velmi důležitý a jsme rádi, že máme kam uklidit sezonní boty a šaty. Vstupní prostor tak není ničím rušen,“ dodává náš hostitel. Spoustu zkušeností si manželé přinesli z prvního bydlení. Až vzniká pocit, že první dům měli jaksi na zkoušku. Na podlaze měli v původním domě šedobílou dlažbu, která se velmi osvědčila – je proto v hojné míře i v novém domě. Je nejen praktická, ale velmi pěkně i vypadá. Osvědčená barevná kombinace se proto prolíná ve všech místnostech. Celek působí příjemně a vyváženě. „Je to ideální a účelová věc. Mít psa v domě a mít světlou podlahu by totiž jinak byla katastrofa,“ říká majitel domu a dívá se přitom na Daisy, fenu Rhodesian Ridgeback z jižní Afriky, která se vyhřívá na sluníčku v obývacím pokoji. Je to pes, který má svůj domov na teplém kontinentu, a tak je vděčen svým páníčkům za velká dřevěná euro-okna, která umožňují celodenní přístup slunce. Dům je postaven tak, že slunce při své pouti od východu k západu postupně prosvětluje většinu obytných místností. Interiér charakterizuje své obyvatele Paní domu ráda šije, a tak si pořídila svou vlastní pracovnu v patře. Celý prostor nad garáží je důmyslně využit. Nachází se tu prádelna, již zmíněná pracovna, ale také oddělená bytová jednotka nabízející veškeré zázemí. Jedna místnost se sociálním zařízením je řešena tak, aby její budoucí obyvatelé nebyli rušeni a zároveň aby neovlivnili zaběhnutý chod domácnosti. Obývací pokoj se dělí na dvě části. Jedna umožňuje posezení u televize a druhá slouží k siestě u krbu. Další místností je jídelna, kde je dominantou velký rozložitelný stůl – v návrhu kulatý, ve skutečnosti obdélníkový a situovaný diagonálně. „Jsme dost početná rodina a máme spoustu příbuzných. Potřebujeme proto, aby se nás sem vešlo co nejvíc. Je tu osm základních míst a po sestěhování všech židlí v domě se sem vejde až osmnáct lidí,“ spokojeně konstatuje majitel domu. Společné posezení považuje za důležitou součást komunikace mezi příbuznými a přáteli. Kolem kuželky Jak už to bývá, představy majitelů a architekta se ne vždy shodovaly. „Do zásadních věcí si mluvit příliš nenechal, protože, na rozdíl od nás amatérů, si dovedl představit výsledek. Ale například se nám podařilo změnit řešení v jídelním koutu, kde měly být místo okna ještě jedny dveře na zahradu. Chtěli jsme ale dodržet vilový charakter, a tak jsme celý objekt trochu uzavřeli,“ dodává majitel. Například koženou sedací soupravu si člověk nekupuje každý den. Manželé se shodují v zálibě ve starožitném nábytku, nicméně přizvukují si v tom, že „ucpat“ interiér kusy nábytku není to pravé. „Těch pár kousků, co tu máme, má svou poezii,“ říká náš hostitel. Foto: Robert Virt, Text: Marta Drahorádová |
Dům, který se dívá do lesa
Bydlení v rodinném domě nebylo pro naše hostitele žádnou novinkou. V roce 1991 totiž zrekonstruovali starší domek. Časem se ale ukázalo, že opravené obydlí je příliš rozsáhlé a bylo by vhodné spíše k podnikání. Následovalo rozhodnutí o výstavbě nového objektu, který by více vyhovoval představám o rodinném bydlení.
