Dům, který si chrání své soukromí

Projekt šitý na míru
Architekt Jaroslav Tachecí, který mě vezl na “místo svého činu”, vysvětloval už po cestě počátky vzniku projektu, okolnosti, za kterých dům vyrůstal. Málokdy se některá stavba obejde bez problémů, ale stavební firmu, která začala stavět tady, hned tak někdo asi v neschopnosti nepřekoná. Naštěstí ji po čase nahradila jiná, a tak vše dopadlo jako v pohádce – se šťastným koncem. Ale nepředbíhejme událostem.
Architekt Tachecí patří k těm, kteří projekt se svými klienty velmi dlouze a pečlivě připravují. Povídá si s nimi, zkoumá způsob jejich života, záliby, názory. Dá se říci, že vztah mezi ním a klienty musí být velmi osobní, protože se v rámci dobrého provozu řeší i soukromé záležitosti rodiny. Většinou každý zákazník má určitou vizi svého budoucího bydlení, ale často ji nedokáže konkrétně popsat, někdy může mít i zkreslené nebo nesprávné představy. Právě rozhovory nad prvními nákresy dokáží mnohé vyjasnit a projekt se může od počátku vyvíjet tím správným směrem.
Kromě požadavků klienta sehrál v tomto případě velmi důležitou roli také samotný pozemek. Na parcele stálo několik krásných vzrostlých stromů, a tak se dům musel kolem nich doslova protahovat, aby se jich zachovalo co nejvíce. Výslednou koncepci tvoří přízemní dům s obytným podkrovím, půdorysně zalomený do písmene L. Tvar půdorysu odpovídá umístění na rohové parcele, do obou ulic je domek uzavřený minimálně prosklenou fasádou a chráněný vysokými stromy. Velká okna obytných místností se obracejí do vnitřní zahrady, která je před zraky zvenčí zacloněna samotným domem.
Přestože jako vždy bylo nutno dodržet stanovené odstupy od hranice pozemku, takové řešení na způsob atriových domů navazuje na odvěké tradice našeho venkova chránit si soukromí svého vnitřního dvora. Charakter venkovských staveb je dán i sedlovou střechou ve sklonu 45° a podélným půdorysem, který je v jednom rameni protažen ještě o “výměnek”, garsonku nad garáží se samostatným vchodem z chodby (paní domu ji chce jednou využívat ke svému povolání jako rehabilitaci). Přínosem je nejen získání dalších obytných či podnikatelských ploch, ale i vhodné začlenění garáže, která u jiných domků často vytváří nepěkné přístavky.

Vnitřní a venkovní prostor se ovlivňují
Základem přízemí je velký obytný prostor volně propojený s kuchyní. Přímo před jeho okny do zahrady stojí vysoká jedle, která tvoří působivou kulisu nejen v přízemí, ale jsou na ni nasměrována také vikýřová okna z ložnic v patře. Právě tento strom nejvíce ovlivnil řešení projektu – musel se zachovat patřičný odstup, aby se nepoškodily jeho kořeny. Ohled na něj se však majitelům domku mnohonásobně vrací: jedle v létě příjemně cloní místnosti před přílišným sluncem, v zimě poskytuje krásný výhled na zasněžené větve.
Otevřený obytný prostor byl jedním z požadavků obou manželů. Návaznost kuchyně a její uspořádání je výsledkem společných úvah architekta a majitelů. Speciálním přáním paní domu byla například další malá “kuchyňská sestava” s návazností na zahradu, využívaná přes léto i pro práci na zahradě; dají se tu přesazovat květiny. Špinavější provoz se tedy nemusí zanášet do obytného prostoru.
V podkroví jsou umístěny ložnice pro rodiče i obě dcery. Kromě ložnic tu byl zřízen i malý rezervní pokojík – je umístěn směrem do ulice v rohové poloze domu, kterou zjemnilo kosé zalomení. Vznikl tak malý štít s okny v obou patrech, prozrazující do ulice patrové řešení.
V původním návrhu byl štít řešen dvoubarevně, aby se opticky snížil. Celkově měl být dům také o třicet centimetrů nižší, takže v pohledu z ulice by za plotem “vykukovalo” jen horní okno. Bohužel problémy s původní stavební firmou se i tady negativně podepsaly, při výškovém osazení celého domu do terénu nebyl projekt dodržen.

Dispoziční řešení interiérů
Zapuštěný vstup do domu je chráněn před nepříznivým počasím, stejně tak i garážová vrata pod přesahem střechy. Majitelé domku si pochvalují, jak při běžném provozu oceňují vyřešení takové “drobnosti”, o které je předem nenapadlo ani uvažovat. Vstupní prostory jsou vzájemně propojeny – hala, chodba se schodištěm do garsonky i garáž, takže suchou nohou se dá přejít z auta až do bytu.
Ze vstupní haly se vchází přímo do obytného prostoru, jehož součástí je jídelna a kuchyň. Původně do něj měla být prosklenou stěnou otevřena i pracovna, ale majitel domu, který stále častěji pracuje doma u počítače, se nakonec před svými hlučnými dětmi raději uzavřel plnou stěnou. Pracovna je tedy přístupná jen z předsíně.
Dřevěné schodiště do patra je umístěno v rámci obytného prostoru, tím odpadají chodby a plocha půdorysu je lépe využita k samotnému bydlení. Řešení je kompaktnější, ložnice rodičů i dětské pokoje jsou v bližším kontaktu s denním provozem. Mladší dcera svůj pokoj zatím nevyužívá, protože ještě potřebuje stálý dozor matky, ale starší školačka své království dokáže ocenit.
V patře jsou zajímavým způsobem řešeny úložné prostory – průchozí šatna – v návaznosti na koupelnu, ložnici a halu. Neobvyklý kontakt má také ložnice s dětským pokojem, kromě vstupů z haly je možné i venkovní propojení přes balkon.
V rezervním pokoji, který běžně slouží pro hry dětí, je okno do ulice umístěno velmi nízko nad podlahou. Při otevření by tedy bylo pro děti nebezpečné. Má však speciální pojistku, která je bez “klíče” dovolí jen pootevřít nahoře jako větrací křídlo.
Samostatný vstup ze schodiště, na provozu bytu zcela nezávislý, má garsonka nad garáží. Prozatím slouží pro časté návštěvy zahraničních obchodních partnerů, ale je možné ji využít pro podnikání nebo jednou jako samostatné bydlení pro odrostlé dítě. Domek je částečně podsklepený, v suterénu jsou umístěny technické provozy a prádelna, ale dá se tu i posilovat nebo hrát stolní tenis.

Počáteční potíže
Stavební firmu majitelům doporučil soused, a jak se ukázalo, buď se ve firmě změnily poměry, nebo byl soused škodolibý. Od jejího nástupu na staveniště se rozjel kolotoč problémů. Majitel domku nám na fotografiích dokumentoval, jak situace nemá vypadat. Po převzetí stavby novou firmou následují fotografie jakoby z jiného světa – na stavbě zavládl pořádek. Větší nebezpečí než neuklizené staveniště však hrozí u závad, které na první pohled viditelné nejsou. Architekt Tachecí naštěstí při kontrolních dnech odhalil nesprávně vyztužené stropní desky nebo strop suterénu uložený na přizdívce místo na nosné zdi. Takové chyby už se při kolaudaci neodhalí, ale mohou ohrozit přímo životy lidí třeba po půl roce provozu. Výměna stavební firmy tedy byla nezbytná.
Ještě jedno nemilé překvapení však čekalo majitele při kladení dřevěných plovoucích podlah. Vybraná renomovaná švédská firma neměla šťastnou ruku při výběru českého zástupce, a tak se podlahy měnily – jednou zvolené jakosti neodpovídal povrchový lak, podruhé velikost a počet suků, které byly vyplněny pryskyřicí.
Na ty příjemnější zkušenosti s novou stavební firmou navázalo zařizování interiérů. K velké spokojenosti majitelů byla rychle a kvalitně vyrobena například zakázková kuchyňská sestava. Vybavení místností nábytkem už zvládali majitelé sami bez pomoci architekta, své představy o podobě interiérů měli vyjasněné. Všude převládá zařízení z přírodního dřeva, jen svou pracovnu si pán domu přál mít stylovou.
Po roce a půl bydlení v novém domku jsou všichni spokojeni. Styl života v přímém kontaktu se zahradou oceňují tím více, že matka je právě na mateřské dovolené. Starší dcera si zahrady užívá při hrách s kamarádkami, má tu zahradní domek, houpačku, prolézačky i pískoviště.

Věra Konečná
Foto Františka Novotná