|
|
Když se řekne „dům na domě“, zní to poněkud děsivě. Jako by bylo cílem něco k něčemu (nebo v tomto případě na něco) nalepit, přistavět, horkou jehlou „přilátat“, zkrátka, jen aby „to“ bylo větší. Při takové představě se bezesporu „vlasy“ každého architekta ježí hrůzou. V našem případě ale taková reakce není ani v nejmenším na místě. Vůbec nebylo cílem cokoli zvětšit, natož přilátat. Dojem „domu na domě“ byl záměr, součást projektu. A co je hlavní, výsledek představuje splnění kritérií, která jsme uvedli jako samotný podtitulek článku. Znamená to, že majitelé se v něm cítí dobře, není to samoúčelná provokace vyčnívající z charakteru prostředí a zároveň odráží styl a možnosti moderní doby.
Vyzdvihovat tyto principy je možná banální. Jistě by s nimi souhlasil každý architekt. Na druhé straně se podívejte na fotografie a musíte uznat, že výsledek až tak banální není. Co vše tedy obnáší a co skrývá?
Jiný než ostatní Procházíte-li jen tak ulicí, zamyšleně, protože máte vlastních starostí dost, při letmém pohledu nanejvýš zaznamenáte dům, který je jiný než ostatní. Ale rozhodně vás nešokuje natolik, že by přerušil tok vašich myšlenek, nebo vás pobouřil. Pokud ovšem nejste odborník, který by ocenil architektonické kvality. Nebo naopak zatvrzelý konzervativec, pro něhož je pohled na něco odlišného než „klasický domek“ neúnosný. Jednoduše řečeno, originalita a vnější zvláštnost se nevystavují ostentativně na odiv. Stavební úřad přesto s povolením váhal – bylo to poněkud jiné, než na co jsou zvyklí.
„Přitom jsme vycházeli z přesvědčení, že do okolní zástavby se takovýto objekt hodí víc než dnes tak rozšířené typové domy a jiné variace na romantické a historizující styly,“ tvrdí architekt Jehlík. Vilová čtvrť, kam je „dům na domě” zasazen, totiž ještě stále připomíná noblesu německého stylu z předválečného a těsně poválečného období.
Ostatně v letním období – a postupem doby v čím dál větší míře – bude dům zakryt zelení, takže zůstane ušetřen případných kritik některých kolemjdoucích a ochuzen o chválu jiných kolemjdoucích. A majitelům zůstane možnost užívat si toho, co skýtá – příjemného, pohodlného a účelného bydlení.
Hra s prostorem a světlem Příjemné, pohodlné a účelné bydlení je jistě široký pojem. Proto se sluší vysvětlit, proč si právě tento dům zaslouží pozornost. A vlastně se hodí i naznačit diskusi o tom, proč má dům, o jakém mluvíme, a jemu podobné, nejen právo na život, ale i na ocenění, protože mohou sloužit jako příklad a inspirace. Objekt, o němž je řeč, byl navržen tak, aby vyhovoval dvoučlenné rodině, relativně samostatné patro obývá babička, podkroví slouží jako pracovna nebo pokoj pro hosty.
„V klasicky pojatých domech se šikmou střechou a architektonicky komplikovanějším a zdobnějším tvarem je do značné míry předurčeno členění vnitřních prostor,“ říká Jan Jehlík. Lidé jako by se ochuzovali o možnost vybírat z variant, nakolik a kde se chtějí setkávat, jakou míru soukromí a naopak soužití si chtějí dopřát, kam chtějí skrýt úložné prostory… Naopak jednoduché geometrické tvary otevírají cestu k hledání optimálního řešení: co se týče praktičnosti, rozdělení obytných a úložných prostor, technického zázemí. „Zkrátka, lépe umožňují pracovat s prostorem a světlem. A to je vlastně podstata moderní architektury,“ zdůrazňuje autor projektu.
Stárnout je přirozené Dům tvoří spodní, podlouhle obdélníková zděná část. Na ní jako na sokl je posazena dvoupodlažní dřevěná „krychle“. „Ta je postavená kompletně ze dřeva, což u nás není příliš obvyklý styl. Proto se také této práce ujala firma, která má potřebné zkušenosti z Ameriky, kde to je nejrozšířenější způsob stavění,“ vysvětluje Jan Jehlík. Odlišný charakter obou částí je zdůrazněn i zvenčí: Spodní obdélník má klasickou omítku, horní dřevěná část je obložena smrkovými fošnami. „Úmyslně, nejen zvenčí, jsme používali materiály, které ,umí‘ přirozeně stárnout. Mají sice dlouhou životnost, plní svoji roli a stále vyvolávají dojem solidnosti, ale je na nich znát běh času. Opakem jsou dnes uplatňované nepřirozené materiály a povrchy, které se honosí pověstí trvanlivosti a omyvatelnosti, což ve výsledku vede k používání různých plastů a nanášení aseptických cukrářských barev,“ doplňuje architekt.
Z každé strany jiný pohled Z ulice, tedy z východu, dům působí poněkud chladně a uzavřeně. Teprve když si ho prohlédnete kolem dokola, uvědomíte si, jak je rozlehlý a členitý. Z každého pohledu působí trošku jinak, začnou se vám odkrývat další detaily. Jeho čelo je nasměrováno na jih, odkud také přes zahradu vede hlavní vchod a vjezd do garáže. Zde a na západní straně jsou velké prosklené plochy, které propojují dům se zahradou a jsou kontrastně doplněné malými okénky. Odtud je také vidět „vykousnutá“ teráska podkrovního patra. Všechna obytná podlaží mají vlastní ozeleněnou terasu. Samostatný bezbariérový vchod vede i z ulice, a sice přes lávku do prostředního podlaží. Předzahrádka k této části domu leží vlastně na střeše garáže. Pod lávkou je skryta část garáže a vchody do dvou podzemních kůlen. Na severní straně domu jsou, opět „v podzemí“, sklípek, malá sauna a kotelna.
Jednolitost i členitost Byť jsme dosud mluvili o dvou na první pohled odlišných částech domu a třech podlažích, v interiéru takové striktní rozdělení nenajdete. Všechna patra jsou propojena otevřeným dřevěným schodištěm. A i na každé podlaží lze pohlížet jako na jeden členitý prostor, jehož „zákoutí“ jsou tvořena skříňovými stěnami či posuvnými dveřmi. V prvních dvou patrech tak vznikly rozlehlé obytné prostory, do nichž je zahrnuta i kuchyňská a ložnicová část, jen koupelny jsou napojeny na schodišťovou halu. V podkrovní části, která slouží také hostům, je pracovna, koupelna a komora. Celým interiérem prostupuje množství dřevěných prvků, hřejivě působí také podlahy z přírodního linolea. Přízemí má podlahové vytápění, v dřevěné části jsou tělesa. „Šlo nám o to, aby vše, co lze využít, bylo využito. Je tu minimum volného nábytku, minimum příček. Tuto roli plní skříňové stěny, zabudovaný nábytek. Obdobným principem jsme se řídili při koncepci technických prostor – většina z nich je ,zakopaná‘ ve svahu, včetně stupňovité spíže,“ vysvětluje Jan Jehlík.
Technické údaje Užitková plocha: cca 193 m2 Zastavěná plocha: cca 207 m2 Obestavěný prostor: cca 1 210 m3
Kontakty Jan Jehlík arch. kancelář
text: Ivana Vajnerová foto: Jan Brodský |
Dům na domě
Dům má vycházet z představy majitele o pohodlném bydlení, respektovat ráz okolní krajiny i výstavby a odrážet dobu, v níž žijeme. Tak zní krédo architekta Jana Jehlíka. U stavby, kterou jsme společně navštívili, jsou tato kritéria splněna.
