Dům na konci ulice

Přízemní dům s pultovou střechou obývá trojčlenná rodina. Původně bydleli v Hradci, v garsonce o půdorysu 27 m2 na rušné ulici, potom se přestěhovali do většího bytu, ale stále to nebylo ono. Nakonec zvažovali, zda nepořídit ještě větší byt nebo si postavit dům a druhá varianta nakonec zvítězila.

„Začali jsme objíždět nemovitosti a prošli jsme si pár bytů na periferii, ale u developerských projektů nám nevyhovovalo provedení, malé rozměry a nekvalitní provedení,“ vzpomíná paní domu na období intenzivního hledání. „A jelikož jsme sportovně založeni, bylo pro nás důležité, kam umístit například kola a další sportovní náčiní, takže jsme k bytu potřebovali i garáž. Nakonec jsme pochopili, že mnohem lepší pro nás bude vydat se cestou vlastního domu. Začali jsme objíždět vesnice okolo Hradce, zajímala nás vybavenost lokality, škola, školka.“

Zvítězilo slunce i cena

Při pátrání po parcele sehrály svou roli cena i charakter pozemku. Majitelé oceňují dostatek slunce i výhled, přitom se dostali na čtvrtinu ceny, než by stál pozemek ve městě. „Měli jsme štěstí na architekty z ateliéru AIR, pány Aleše Jeřábka a Vítězslava Táborského. Oni jediní byli schopni vytvořit dům přesně podle našich představ. Chtěli jsme jednoduchý a účelný dům a jsme absolutně spokojeni,“ pochvaluje si pán domu.

Stavba a dozor

Dům si pán domu stavěl sám z betonových skořepinových tvárnic, pouze s jedním zedníkem a přidavačem. Tehdy neměl nikdo s touto technologií mnoho zkušeností. Specifický byl například rozvod elektroinstalací, protože do skořepinových tvárnic se neřeže drážka, ale vede se uvnitř v „husích krcích“ zalitých v betonu. Stavba do nastěhování trvala rok a půl. Stavební dozor si pán domu vykonával sám, pomohla i manželka. „Jsem ráda, že mám tak šikovného manžela,“ směje se.

Dispozice

Hlavní obytná místnost domu je maximálně otevřená. Architekti zde využili průhled na jižní svah s říčkou a historické panoráma s kostelem, který pomocí prosklení a subtilního rámu zarámovali do „realistického“ obrazu. Součástí obývacího pokoje je také kuchyňský kout, který je prosklením otevřen směrem k příjezdové komunikaci, takže majitelé mají přehled o všem, co se kolem domu děje. A aby zároveň nepřišli o soukromí, zaclonili architekti prosklenou plochu předsazeným truhlíkem s okrasnými rostlinami.

Dům je rozdělen na dvě části, a to na část rodičovskou a část dětskou, respektive pro hosty, účelovou. Po levé straně od vchodu, v dětské části, najdete vedle dveří na toaletu dveře do technické místnosti – hluboké skříně ukrývající technické zázemí domu (tepelné čerpadlo, rekuperační jednotku a elektrický rozvaděč). Naproti jsou dveře do pracovny a dětského pokoje a koupelna s vanou.

V rodičovské části – napravo od vchodu najdete ložnici s oknem orientovaným na sever, odtud se dostanete do sauny, koupelny a na venkovní terasu. Na WC jdete z terasy přímo a nemusíte chodit přes ložnici. Z venku je přístupná garáž, která slouží jako sklad a kryté parkovací stání.

Budova maximálně využívá tvar pozemku, takže při troše nadsázky připomíná chobotnici, která se rozpíná a stěnami vymezuje průhledy a tvary tak, aby co nejvíc zapadaly do místa.

Interiér svépomocí

Majitel domu je truhlář, proto si kromě židlí a pohovky vše vyrobil sám. Jeho invence se podepsala na mnoha detailech, například vytvořil truhlík s bylinkami a akváriem, který odděluje kuchyňskou část od zbytku hlavní obytné místnosti. Poctivá truhlařina je v interiéru vidět na každém kroku.

Vytápění a zdroje tepla

Dům je striktně rozdělen na vytápěnou a nevytápěnou část, aby se co nejvíc snížily náklady na vytápění. Z vlastní trvale obývané a vytápěné dispozice je vyčleněna nevytápěná garáž. V domě je vodní podlahové topení napojené na tepelné čerpadlo vzduch/voda a rekuperace. Když architekti dům projektovali, blížily se parametry k pasivnímu domu, ale díky složitému tvaru se to úplně nepodařilo. To však vzhledem k menší velikosti domu není problém. Provozní náklady domácnosti jsou nižší než v předchozím bytě.