Dům na ostrohu

Manželé Vivian a Dimitris k nám přišli z teplých krajin. Ona pochází z Kypru, on z Řecka. Profese stavebních developerů je provedla kusem světa a před lety zakotvili v Praze. Zpočátku jen na chvíli. Ta se však posléze díky pracovním možnostem i zjištění, že se v Praze cítí dobře a stesk je nijak netrápí, protáhla na roky.

Začali hledat byt, což vzhledem k jejich představám a náročnému vkusu nebylo tak úplně jednoduché. Nakonec se jim vynaložené úsilí vyplatilo. Našli opravdový skvost předválečné architektury: pronajali si ohromný byt v Troji ve vile Diviš, kterou navrhoval věhlasný architekt Benš. Po několika letech se s Prahou sžili ještě víc a rozhodli se vybudovat si zde vlastní bydlení. Zvažovali dvě možnosti: buďto stavbu nového domu s výhledem na město, nebo rekonstrukci staršího, který by měl svou vlastní historii a atmosféru. Rozhodli se pro starý bortící se objekt na ostrohu Vltavské kotliny, na rozhraní Troje a starých Kobylis. Z místa je rozlehlý výhled na ruch metropole, rozkládající se pod ním, takže jedna z podmínek byla splněna. Samotná vila však byla v dosti špatném stavu, navíc by se poměrně obtížně přebudovávala tak, aby vnitřní prostory odpovídaly vkusu majitelů. Takže se vlastně začalo stavět znovu.

Shoda – předpoklad úspěchu

Projektů nového domu se ujal architekt Pantelis Larcou, který rovněž pochází z Kypru, takže sdílí cit pro prvky, které připomínají svérázné kouzlo středozemních oblastí. Navíc ho s investory pojí obdobný architektonický vkus včetně zaujetí pro skvosty předválečné české architektury, která rovněž novému domu vtiskla své poselství. Není tedy divu, že se zrodila spolupráce, kterou si obě strany nemohou vynachválit, a díky níž se jejich přátelství prohlubovalo.

„V této souvislosti lze opakovat stále totéž. Architekt si může ledacos vymyslet a navrhnout, ale konečné slovo mají investoři. A je vždycky obrovská výhoda, pokud se všichni shodují a usilují o naplnění stejné představy,“ říká Pantelis Larcou. I díky tomu je výsledkem noblesní dům, který od celkové koncepce až po detaily odpovídá kritériím vybraného stylu a příjemného bydlení.

Kombinace vlivů

Stavět se začalo v roce 2000. Kvůli nestabilnímu břidlicovému podloží bylo třeba využít stavební jámu po demolici 170 let starého domu a vybudovat kvalitní nosné základy.

Podobu projektu předurčilo zasazení objektu do příkré stráně. Shora z ulice není dům v podstatě vidět, celý je obrácen směrem k městu, které se rozkládá pod ním. Navíc je nejspodnější část stavby užší, proto horní patro a terasa pod ním vyčnívá ve výšce osm metrů nad začátkem rozlehlé zahrady.

Dům navazuje na funkcionalismus, ale je v něm zřetelný i odraz původu všech zúčastněných: dřevěná palubová podlaha na velké terase s krbem, teplé barvy, další terasa v horním patře i podesta v domě, lana místo zábradlí – to vše připomíná atmosféru Středozemního moře. K tomu přistupuje již zmíněný respekt ke kvalitní předválečné architektuře i znalost současných trendů.

Magický výhled

Interiéry jsou jednoduché, plné světla. V duchu moderního stylu navazují na terasy a zahradu. Poloha domu, zejména co se týče výhledu, tu byla zhodnocena jako jeden z výrazných charakteristických prvků stavby. Celá stěna rozlehlého „hlavního“ pokoje je prosklená. V noci je přes ni výhled na město téměř magický, ve dne je vidět křížení magistrály, železnici, autobusové nádraží, stanici metra, holešovický přístav, depa… A za nimi Vyšehrad, Muzeum, Žižkov… „Je to pohled na město, jaké skutečně je. Ne propagovaná romantická zákoutí Starého Města a Malé Strany, ale život metropole, která zároveň přitahuje, ale zároveň se na ni můžete dívat z bezpečného zpovzdálí,“ svěřuje se Pantelis Larcou.

Rozlehlost i členitost

Investoři měli nábytek zčásti ještě z Řecka, zčásti ze svého předchozího bydlení ve vile Diviš. Vzhledem k tomu, že ho vybírali se sobě vlastní pečlivostí a s vkusem, nebylo by pro ně jednoduché se ho vzdát. Před architektem tedy stál úkol přizpůsobit interiéry tak, aby tu původní vybavení nalezlo důstojné uplatnění. Rozlehlé místnosti to umožnily. Například v hlavní obývací místnosti jsou vlastně tři místa k posezení, která lze používat podle počtu hostů, nálady a činnosti… Přitom zůstává ještě dost volného prostoru, aby dům působil vzdušně. Na druhou stranu se v něm díky zajímavým předmětům, knihám, časopisům a spoustě vůní, které se většinou linou z Vivianiny kuchyně, cítíte jako doma. Nebo spíš jako na návštěvě u dobrých přátel v Řecku, protože tu voní rozmarýna, tymián a výborná káva.

Čistota materiálů

Materiály, které v domě dominují, jsou kámen, dřevo a sklo. Najdeme zde však i špičkové obklady a dlažbu v kombinaci s bílými stěnami. Do částí domu, které jsou nalepené na svah a neproniká sem denní světlo, vedou prosklené světlíky nebo jsou umístěny osvětlené stěny. Jádro celého objektu vlastně tvoří dvě prostorné obývací místnosti nad sebou. První – pro návštěvy, je vidět hned z nástupní podesty, která zde nahrazuje předsíň. Sousedí s kuchyní a jídelnou, z níž můžeme vyjít na malou terasu.

Schodiště vede dolů do nižší obývací místnosti. Vstup do ní ozvláštňuje jakýsi prosklený osvětlený práh, v němž jsou v písku položené předměty, nalezené v troskách původní vily. Pokoj je podstatně menší a intimnější než „horní obývák“, také je tu více nábytku. Vedle se nachází ložnice a také pokoj pro hosty. Na hernu navazuje malá pracovna a ohromná terasa, zavěšená nad prudký svah Trojské kotliny. Na ní máte pocit, že pod vámi je rozbouřené moře – hukot a šum magistrály a lesklá hladina Vltavy jsou dokonalými rekvizitami. Zahrada na stráni se postupně tvoří, je na to dostatek času.

Architekt

Pantelis Larcou

Pochází z Kypru. Od roku 1989 žije v Praze, kde studoval architekturu na ČVUT (1990–1996), v roce 1999 ukončil doktorandské studium. Nyní zde působí jako odborný asistent v rámci Ústavu stavitelství. Kromě toho má vlastní ateliér.

Má rád moderní styl, ale ctí minulost. Proto si myslí, že by se v Čechách mělo více navazovat na kvalitní předválečnou architekturu a méně podléhat nahodilým vlivům ze zahraničí.

Realizace:

– rodinné domy

– interiéry obchodů sítě Electrocity

– přístavba budovy Radiokomunikací – Jeseniova 40, Praha 3

– budova Radiokomunikací v Českých Budějovicích (Pražská ulice)

– rekonstrukce a přístavby na panelových domech

Technické údaje:

Dispozice: 6 + 1

Celková obytná plocha: 343 m2

Zastavěná plocha: 252 m2

Obestavěný prostor: 1 228 m3

Konstrukce: zděná stavba porotherm

Střešní konstrukce: ocelová příhradová konstrukce

Okna: hliníková – firma Alumil, s. r. o.

Vytápění: centrální kotelna, teplovodní, kombinace s podlahovými konvektory

Podlahové krytiny: exteriérové podlahy teras – masiv dřevo Billinga

vnitřní dřevěné podlahy – kombinace masiv dřevo Sapelli, masiv dřevo Kempas, velkoformátová keramická dlažba firmy Graniti Fiandre a litá podlaha firmy Comming, s. r. o.

Povrchy stěn venkovní: atypické formáty pískovce, šedá omítka a masiv dřevo

Povrchy stěn vnitřní: kombinace masiv dřevo Kempas, velkoformátová keramická dlažba firmy Graniti Fiandre a omítky

Generální dodavatel: Alasia, s. r. o.

Další dodavatelé:

Kuchyň: EUROHOF, s. r. o.

Světla: Elios Lighting, s. r. o.

Atypické interiérové výrobky: Koncepti, s. r. o.

Atypické skleněné výrobky: Glass Experts, s. r. o.

Podhledy: SESImont, s. r. o.

Zahradní architektura: Jena, s. r. o.

Kontakty:

Ing. arch. Pantelis Larcou, Pod Písečnou 329/5, 182 00 Praha 8,