|
|
„Vlaštovčí hnízdo“ si ve svahu jednoho údolí postavil architekt Václav Lukas, původně zarytý Pražák, který nikdy nepřestal toto rozhodnutí velebit. Budit se totiž s pohledem na scenerii údolí, polí a lesů pod okny je k nezaplacení. Pohled je to úchvatný ve všech ročních obdobích, ať svítí slunce, lije či sněží.
U zrodu byla mísa a kamarád Architekt Lukas neměl původně vůbec důvod stěhovat se z Prahy. Bydlel dobře a v povolání se mu dařilo. Syn Vít studoval na VŠUP u profesora Bořka Šípka, jemuž později ve škole dělal i asistenta, a vedl malou galerii s artefakty a designem italské firmy Driade, v níž kdysi objevili nadání Bořka Šípka i řady jiných dnes slavných designérů. V této galerii si Václav Lukas koupil mísu Odette právě od Bořka Šípka a najednou si uvědomil, že pro tento umělecký kousek musí postavit dům. Po čase se potkal s kamarádem, který mu vyprávěl, že se v jedné obci prodávají pozemky k výstavbě rodinných domů. Nelenil a pozemek koupil, zvláště pro jeho fantastickou polohu. Pak už bylo jen otázkou času dům postupně zbudovat.
O domě a filozofii Musím se čtenářům přiznat, že Vaška Lukase znám hodně let, a nějak se stalo, že po revolučních listopadových dnech jsme se snad deset let neviděli. Potkali jsem se až na nedávné přednášce Bořka Šípka v Praze a oba se podivili, jak je možné, že nejen nás čas, události a práce na tolik let rozdělily. Václav Lukas patřil vždy k architektům, kteří se snažili svou tvorbu postavit na filozofických úvahách o životním stylu, potřebách i „nepotřebách“ člověka. Také si u navrhovaného nábytku vždy potrpěl na dokonalé detaily, jejichž vývoji věnoval drahně času.
Návštěva jeho domu potvrdila, že se nejen nezměnil, ale názorově ještě více „uzrál“ a bez ohledu na to, jak dům budou hodnotit jiní, neřku-li kritikové architektury, vybudoval místo, kde se cítí dobře on a všichni, kdo sdílejí podobný náhled na život a uznávají i podobný žebříček hodnot. Nadhled doslovně podpořený polohou domu a nadhled a tolerantnost jeho autora k názorům a postojům jiných z této stavby přímo vyzařují. Její vybavení také dokazuje správnost myšlenky, kterou prosazoval ve dvacátých a třicátých létech 20. století architekt Adolf Loos – jsou-li věci kvalitní a „pravdivé“, snesou se vedle sebe různé styly, materiály i struktury.
Vlaštovka v letu Půdorys skutečně připomíná letící vlaštovku s tělem a dvěma křídly po stranách, s hlavou se zobákem i s ocáskem. Srdcem těla je prosklené atrium s mohutným krbem vybíhající do terasy. Připojený „ocas“ domu tvoří sklady a garáž. V jednom křídle je vstup s předsíní, šatnou a WC, na ně navazuje velký otevřený prostor s kuchyní a spíží, jídelnou a koutem k posezení, z něhož se vystupuje na „zobák“, tedy terasu. V druhém křídle domu je pracovna se vstupem na tutéž terasu a ložnice, mezi nimi se nachází koupelna. Atrium inspirované domy ve starém Římě a arabském světě je určeno k meditaci, nabízí proto oheň, vzduch a nebe. Keramická podlaha je vyskládaná částečně do mozaiky. Jde sice o uzavřený prostor, nicméně je transparentní díky proskleným stěnám i velkému světlíku ve střeše. Obytná část křídel domu je tak opticky propojená, pouze ložnice skýtají uzavřenější soukromí.
Dům využívá zasazení do svahu, proto je pod obytnou částí ještě ateliér s pracovnou a hostinský pokoj s koupelnou a WC a přímým vstupem na zahradu, v ocasní části tepelně neizolovaný vinný sklípek a sklípek na sezónní nářadí apod.
Starck a ti další Oblibu prací francouzského designéra se světovou reputací Philippa Starcka v tomto domě prozrazují především různorodé židle a svítidla. Jsou v předsíni, v atriu, řadí se k nim i atraktivní svítidlo nad jídelním stolem a modré lampičky v oknech. To, že Václav Lukas vystudoval nábytkářství, dokládají nábytkové kusy jím navržené, například jídelní stůl, pohovky ve společenské části velkého pokoje a pracovna.
Prostor je modelován pro příjemné bydlení, nikoli vybavován nábytkem jen proto, že je něco módní a „in“. Najdeme zde také návrhy jeho syna – například věšák v předsíni či židli v atriu. Většinu nábytku, který Vašek navrhl, vyrobilo Truhlářství Holík z Modřan, kuchyni, skříňkový nábytek a dveře Dřevovýroba Kroupa z Červených Peček, všechny kovové prvky pocházejí z Umělecké kovovýroby JOFO, Starckovy židle byly zakoupeny v Konsepti, svítidla v žižkovském Design fóru a ve firmách Rendl a Kratochvíl. Plechové obložení krbu provedla firma Kovas. Venkovní omítky i vnitřní barvy stěn z palety kolekce Volcalis jsou od firmy Tollens.
Všechny výtvarné objekty a obrazy svědčí o lásce pána domu k pracím Bořka Šípka a o kontaktu s vrstevníky malíři a grafiky, mezi něž lze počítat Jiřího Votrubu, Igora Šebestíka, Jiřího Slívu, Vladimíra Suchánka či Kláru Trnkovou.
Možná to bylo kdysi tak, že duchovní vlaštovka Václava Lukase zakroužila nad údolím, usadila se na stráni a proměnila v dům. Možná i proto dům a jeho obyvatele rádi navštěvují místní kočky a kocouři. Ale po vlaštovce jistě nepátrají, dostává se jim lepších pamlsků.
text: Lenka Žižková foto: Jaroslav Hejzlar kresba: Václav Lukas |
Dům s křídly
Když z letadla uvidíte ptáka, nemusí jít vždy o nějakého opeřence. V prstenci lesů kolem Prahy to může být i dům, který má půdorys tvaru letící vlaštovky. Pokud budete mít štěstí a dům navštívíte, spatříte tutéž shora viděnou vlaštovku vytepanou do vstupních dveří.
