|
|
Na kopci, blízko náměstí, v různorodé zástavbě nás na nevelké parcele překvapí nečekaná neofunkcionalistická vila architekta Luďka Rýznera. Dům, který by člověk spíš hledal na lukrativních pahrbcích Prahy nebo ve vzdáleném doteku s vilou Tugendhat v Brně. V těsném, ale harmonickém sepětí okolních zahrad vila sklápí svá roletová víčka a někdy s otevřenýma očima a jindy pouze mžourá na dominanty středu města.
A toto ne časté spojení pragmatické techniky s až romantickou hravostí se objevuje v celém domě, především však na zahradě. Zde čidlo čerpadla rozeznívá hlas romantického potůčku, který stále dokola podtéká pod průhledným skleněným můstkem a pak uklidněn v rovné hladině rybníčku zrcadlí další sklo, tentokrát ve fasádě ze zahrady průhledného domu. Dům nám totiž podobně jako domečky pro panenky odhaluje vše, co je uvnitř. Což na zatím jednoho obyvatele není málo. Se zahradou přímo komunikuje bazén v suterénu s technicky precizními detaily zázemí a hned vedle je svět vody přímo propojen se světem hudby. V suterénu se totiž nalézá ještě od nábytku oproštěná místnost – domácí koncertní síň.
Program na dálku O patro výš je především rafinovaně prokomponovaný obývací pokoj, který je propojen s kuchyní, ale i s pracovnou v prvním patře. V domě s řadou dokonalých technických řešení nás nepřekvapí, že kuchyni si lze osvítit třinácti různými programy. Chod domu je totiž možné programovat na dálku pomocí internetu, je to futuristická samozřejmost.
Oproti tomu však dům není přeplněn, jak by se očekávalo, současným post-postmoderním nábytkem, ale naopak je jakýmsi muzeem nejproslulejšího sedacího nábytku z počátku minulého století. Najdeme zde téměř vše: Rietvelda, Mackintoshe, Miese, Breuera, Le Corbusiera. Ale přece jen – jedinou výjimku současného designu tvoří úzká vysoká záchodová mísa Philippa Starcka.
Dokonalá harmonie Však neměnný pocit jakoby návštěvníka muzea nás během celé návštěvy neopouští. V definitivně prokomponovaném interiéru vypadá každá náhodně odložená věc rušivě. Okousaný ohryzek od jablka nebo rozmarně odhozená hračka musí působit téměř jako zločin. Dům rozhodně není přeplácaný, pro někoho je možná strohý, nechává totiž na majiteli, aby prostory naplnil vlastní fantazií, neboť kudrliny efektních hříček by vypadaly směšně. Myslím si, jak už bylo řečeno v úvodu, že je mimořádné, že takový dům v Humpolci vznikl. Ještě víc překvapivé je (a je to dobře), že si ho objednal místní klient, projektoval ho místní architekt a postavila místní firma. Popřejme všem českým a moravským městům aspoň jeden takový objekt ze současnosti.
Architekt Luděk Rýzner Narozen 21. 4. 1969 Studium – Střední průmyslová škola stavební, Havlíčkův Brod, ČVUT v Praze – Modul architektury Praxe – Atelier Penta, v. o. s., v Jihlavě 1997 zahájení činnosti O.K. PLAN architekt 1998 osvědčení o autorizaci, člen České komory architektů
Vybrané realizace Komorovice – nový výrobní areál firmy Hranipex přístavba pojišťovny Allianz rodinná vila se sportovním zázemím – Havlíčkův Brod bytový dům (12 bytových jednotek v Humpolci)
Aktuální projekty – výběr Sportovně relaxační centrum v Letňanech, rodinný dům v Praze, výstavba rodinného domu – Humpolec-Másílko
Za vytvoření obytného domu nového tisíciletí s velkorysým prostorovým i technickým vybavením při zdařilé soudobé interpretaci funkcionalistické tradice dostal autor, arch. Luděk Rýzner, společně s dodavatelem diplom za nominaci na titul Stavba roku 2002.
text: David Vávra (architekt, člen Divadla Sklep) foto: Jan Malý |
Dům v Šumném Humpolci
Humpolec je obecně známý bohužel především díky virtuálně přestěhovanému Hliníkovi. Málokdo však tuší, že již od počátku minulého století v tomto městě tvořili významní architekti a zanechali tak v bramborářské metropoli několik mimořádných budov. Ani počátek 21. století tu nebyl na dobrou architekturu skoupý.
