Dům stojí v rovině nedaleko Kolína skoro uprostřed vsi, ale díky poměrně rozlehlému pozemku mohla být zvolena výtvarná koncepce, která vytváří obyvatelům dokonalé soukromí. Jedna jeho osa dlouhá téměř 43 metrů probíhá od východu k západu a půdorys objektu v tomto směru se blíží tvaru bumerangu. Hlavní vstup do domu se nachází v konvexním oblouku na severní straně obrácené k příjezdové komunikaci a na jižní konkávní stěně jsou situovány všechny prvky spojené s intimním životem rodiny. Tady je umístěn výstup z krytého bazénu, vedou sem velká francouzská okna z obývacího prostoru, na tuto stranu je obrácena většina oken dalších místností a odtud je také několik přímých přístupů do různých částí domu. Značnou plochu tohoto venkovního obytného prostoru počínaje prostranstvím před bazénem kryje dřevěná terasa, která je dokonale chráněna před zraky zvenčí a umožňuje obyvatelům nerušený pobyt venku.
Neokázalé materiály Přitažlivý vzhled domu přitom není dán ani nápadnými materiály. Naopak, na každém kroku je zřejmé, že byly voleny pro docílení estetického souladu, nikoli pro svou atraktivnost či nedostupnost. Betonové tvárnice a obyčejné smrkové dřevo na fasádě, neomítnutý beton v interiéru, technický plech jako koberec na schodišti a obložení parapetů, střecha z předzvětralého pozinkovaného plechu a přiznané konstrukční prvky na různých místech – to vše umocňuje jednoduchost a čistotu celkového řešení. Jednotlivé vnitřní funkční celky jsou oddělovány prolamovanými stěnami bez dveří, takže zde vznikly zajímavé průhledy interiérem jak v horizontálním, tak ve vertikálním směru. V takto komponovaném prostoru je v přízemí otevřený obytný prostor, jídelní část, kuchyň, hygienické zařízení, garáž a technické zázemí domu. Ve druhém podlaží je visutá pracovna s průhledem do obytného prostoru, dvě ložnice a místnost pro hosta. Jednotícím prvkem interiéru jsou mimo jiné podlahy, na nichž je všude položeno korkové linoleum. Svislé konstrukce jsou zděné, pultové střechy mají dřevěnou trámovou konstrukci, která je nad bazénem doplněná lepenou vaznicí.
Dvojí tvář domu Z venkovního pohledu působí dům z každé strany naprosto odlišně. Určitá strohost severní fasády záměrně odrazuje nevítaného návštěvníka – dům se zde tváří tak trochu jako nepřístupná pevnost. Zato její protějšek, k jihu otevřená strana, působí naopak jako členité venkovské stavení skládající se z několika jednotek. Část domu, v níž se nachází za prosklenými otvíracími stěnami bazén, může být zcela zakryta posuvnými dřevěnými žaluziemi a v tomto stavu by mohla být považována i za velmi elegantní hospodářské stavení, což nemá být v žádném případě hanlivé označení. Následují velká francouzská okna vedoucí do obytného prostoru a na ně navazují dva různě vysoké bloky omítnuté bílou broušenou omítkou s nepravidelně umístěnými vstupy. Okna jsou tu náhle nevelká, dveře sice prosklené, ale jinak klasické, a dojem je opět ryze venkovský – čisté vesnické stavení, v němž jsou okna a dveře podřízeny vnitřnímu uspořádání místností.
Stejná krevní skupina Už mnohokrát bylo v této rubrice řečeno, že při vytváření projektu rodinného domu je ideální, když investor osloví architekta se shodným estetickým vnímáním a výtvarným názorem. Jedině v takovém souznění může vzniknout tvořivá spolupráce a na jejím základě obapolně uspokojující výsledek a třeba i mimořádné dílo. Oběma stranám však musí být současně zachována určitá míra svobody pro samostatné a druhou stranou respektované rozhodování, což zase předpokládá hlubokou vzájemnou důvěru. V tomto případě si investor vybral architekta Jana Línka na základě jiného realizovaného domu, který se mu okamžitě zalíbil. Časem se pak navíc ukázalo, že přes značný věkový rozdíl se investor a jeho architekt shodují i světonázorově a zpočátku pouze pracovní vztah přerostl v osobní přátelství. Takový vývoj dnes už není neobvyklý, protože se naštěstí lidé stejné krevní skupiny vzhledem k architektuře dokážou snáze než kdysi vyhledat, ostatně také díky médiím, která v tomto procesu účinně napomáhají. V něčem byly okolnosti zrodu tohoto domů přece jen mimořádné. Už první schůzka investora s architektem byla velmi krátká. Rychle se shodli na celkovém konceptu, architekt vyslechl představy zákazníka o tom, co by měl dům obsahovat, a dostal značnou volnost pro konkrétní řešení. Když přinesl na další schůzku prostorový model, vzbudil u investora nelíčené nadšení. A to už se tak často nestává. Boomerang se pak při realizaci přece jen poněkud přizpůsoboval jak přáním investora, tak dodatečným nápadům architekta, který programově řešil řadu detailů až ve vztahu ke konkrétní situaci.
Původní prostorový model byl však víceméně dodržen a vznikl tak výjimečný objekt, který plně uspokojuje jak majitele, tak architekta.
Slovo majitele Jsem přesvědčený zastánce funkcionalismu s hi-tech prvky a přál jsem si dům v tomto duchu. Než jsem architekta Línka oslovil, byl jsem se podívat na rodinnou usedlost v Kostelci nad Černými lesy, rovněž od něj, a bylo mi hned jasné, že jsem našel svého architekta. Dohoda pak probíhala velmi rychle, prostorový model mě nadchl, takže mé „ano“ nemělo stín zaváhání. Dnes mohu říci, že se zde všichni cítíme moc dobře, třebaže nám chvíli trvalo, než jsme si na tu prostorovou bohatost zvykli, protože jsme se sem přestěhovali z běžného panelového bytu. Zejména pro moji ženu to byl doslova šok, ale nedávno jsme se shodli, že už bychom se nechtěli vrátit do malých uzavřených místností s malými okny. Tady nám vstupuje příroda přímo do bytu a propojený interiér nám tak poskytuje netušenou svobodu.
Slovo architekta Rád projektuji rodinné domy a vily, třebaže s vědomím, že vždy na sebe beru nelehký úkol. Ta obtížnost spočívá zejména v tom, abych našel klienta, s nímž mám společnou řeč. Jakmile se ukáže – a to je možné rozpoznat velmi brzy –, že se naše výtvarné cítění rozchází, je vždycky lepší se rozejít, protože společné dílo by nám přinášelo namísto radosti frustraci. Bohudíky mám v poslední době štěstí na takzvané osvícené klienty, s nimiž přichází souzvuk jaksi samozřejmě. Vůbec mám pocit, že se ve výstavbě rodinných sídel u nás něco mění k lepšímu. Začínají se stále častěji objevovat zákazníci žádající nejen kvalitní bydlení a případně osobní reprezentaci, k níž bude jejich dům přispívat, ale chtějí se podílet na vzniku architektury s charakteristikou uměleckého díla. Nacházím vzdělané klienty, kteří mají vyhraněné estetické vnímání a hledají architekta s konvenujícími představami, ale jsou zároveň také schopni poskytnout mu dostatečný prostor pro tvůrčí experimenty. Ze strany architekta je vůči klientovi zase nutná maximální odpovědnost a respekt k jeho zájmům.
Při stavbě Boomerangu k takové ideální shodě došlo, třebaže byl mezi námi značný generační rozdíl. Práce na tomto projektu byla pro mě radostí a vím, že majitelům dělá dům radost rovněž.
Ing. arch. Jan Línek – 1943 v Praze – 1966 ukončené studium na ČVUT Praha, Fakulta architektury – od r. 1966 činnost v ateliéru GAMA architekta Karla Pragnera – 1970–1990 působení v týmu architektů spolu s Vlado Miluničem – od r. 1990 vlastní Architektonický ateliér L & P
Kontakty: ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR L & P, Kubišova 22, Praha 8, tel./fax: 284 681 145; STAVEBNÍ FIRMA ING. PAVEL MATYÁŠ, K Dílnám 684, Kolín, tel.: 321 714 302
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Dům vyzývavé krásy
Ten dům upoutá svým vzhledem každého na první pohled. Stejně jako to umí vyzývavě oblečená kráska. Zvláštní obloukový tvar, zajímavě členěná fasáda a nepravidelně umístěné vstupní prvky napovídají, že ho navrhl nekonvenční architekt pro někoho, kdo tuto kvalitu umí ocenit, protože je stejného ladění. Díky svému tvaru získal pojmenování, které ho znamenitě vystihuje – Boomerang.