|
|
Dům stojí na samém okraji zástavby v Plzni-Černicích při jedné straně parcely. Do ulice nastavuje svou skromnější tvář. Nízkým průčelím s minimem oken a strohou jehlanovitou střechou působí téměř nenápadně. Až z opačné strany rozkvétá hmota objektu čistým geometrickým rytmem v podobě oken a vikýřů do mírně svažité zahrady s bazénem. Není to žádný podnikatelský rádobyzámeček, ale jakýsi střízlivě střižený rodinný hrad. Je to elegantní sídlo s překvapivě romantickým interiérem, které stojí za prozkoumání.
Obhlídka futuristické pyramidy Oproti ostatním pracím Miloslava Hrubce, u kterých zaujme odvážnou prostorovou kreací už exteriér, působí dům v Černicích mnohem kompaktněji. Odpovídá to ostatně ideové koncepci, která pozoruhodně spojuje majestátnost s intimitou rodiny. Objemové řešení stavby vychází z jehlanu, půdorys ze čtverce. Ani jeden z těchto geometrických útvarů však autor neponechal v jeho symetrické celistvosti. Stěny objektu i strany půdorysu jsou různě prolamovány. Výsledkem je bohatě členěná hmota, která vyrůstá ze základního tvaru jako krystaly do drúzy.
Buďme konkrétní. Právě stěna hlavního zahradního průčelí tvoří v půdorysu linii, která odděluje roh výchozího čtverce. Obvodové zdivo tak vytváří pětistěn. Z ptačího pohledu je chybějící úhel čtyřúhelníku naznačen dlažbou terasy. Pro pohled ze zahrady jsou zásadní dva prvky. Kromě dvojice slavnostně rozpažených protilehlých vikýřů je to částečně prosklený cíp střechy, který sahá téměř k terénu. Jedná se o dodatečnou úpravu – zastřešení nejhlubšího suterénu. Tím byla zakryta i část původní stěny včetně jednoho okna obývacího pokoje. Objekt tím však mnohé získal. Dlouhá šikmá hrana vyvažuje početné svislé linie a vytváří tak příjemnou harmonii. Kontrast velkých hmot a rozměrných prosklených ploch je pro Hrubce naprosto typický. Uplatňuje se i v interiéru stejně jako výrazná geometrická stylizace.
Kristus v podkroví Už v zádveří můžeme vypozorovat, že klasická pravoúhlá dispozice místností nemusí být v tomto domě pravidlem. Pro Hrubce je devadesátistupňový úhel dogmatem, které se má ze zásady porušovat. Díky tomu hala oproti úzkému zádveří přímo dýchá prostorem. Její mírně zakřivený půdorys je totiž zalomen v tupých úhlech. Monumentální schodiště ze světlého masivního dřeva a skleněných desek nás láká vzhůru. Velikost haly pod střechou překvapí. Stejně tak je nečekaný pohled do zmučené tváře Krista – dřevořezby od Františka Bílka. Rozměrný basreliéf je upevněn na mohutném hranolovém pilíři, který podpírá strop z tmavých palubek a rozbíjí svou hmotou prostor. Je to komín. Tvoří kolmou osu domu, na níž je jakoby vztyčen jehlan střechy. Velkým trojúhelníkovým oknem vstupuje spousta světla. Zde je místo pro hry a posezení. Stěny jsou osazeny originálním nábytkem, který zhotovil osvědčený truhlář podle architektova návrhu. Ani se nechce věřit, že se pod střechou nalézají další místnosti. Oba dětské pokoje mají šikmé stěny až k podlaze jako stan a v mansardovém okně lze postávat jako na kapitánském můstku. Každá místnost je bohatší o jeden ostrý temný kout, trochu strašidelný. Architekt nezapomněl na svá klukovská léta a ponechal podkroví trochu romantického kouzla půdy. Zato pokoj pro hosty, vzdálen ruchu her, má všechny úhly ohleduplně pravé. Snad aby návštěva, neuvyklá tolika geometrickým výbojům, mohla klidně spát ve zcela standardním prostoru. Šestistěn a okno do hlubin Za ohybem přízemní haly jsou poněkud skryty dvoukřídlé prosklené dveře. Vstupuje se jimi do chodby s vestavěnými skříněmi, která tak slouží i jako šatna. Tudy majitelé vcházejí do nejsoukromější části svého domu – do koupelny a do manželské ložnice s čtvercovým půdorysem. I ona je vybavena originálním nábytkem v tmavém dřevě. Zaujal nás především kovem potažený toaletní stolek a také vyvýšené umístění postelí na soklu.
Z chodby se dá vstoupit do hlavní společenské místnosti o šesti stěnách. Po levici dominuje prostoru impozantní krb, obrácený topeništěm k pohodlnému posezení vpravo. Stěny za pohovkami jsou obloženy původními knihovnami. Živým plamenům i zásobám literatury konkuruje otočný kruhový stolek s audiovizuální technikou. Za krbem se největší místnost domu otevírá přes jídelnu a bar až k luxusní kuchyňské lince v červeném a černém lakovaném dřevě. Prosklené dveře uprostřed vedou na terasu. Něco je však na této místnosti zvláštního. Po stropě tančí pablesky odražené vodní hladinou. Padají sem odkudsi tím zšeřelým oknem…
Podzemní azurový klenot Pohled dolů a úžas. Zaplavený sklep? Ale ne, to se jen v podzemí modrá bazén. A láká. Nejkratší cesta do azurových hlubin vede přes terasu. Z její úrovně se dolů vine spirálovitá konstrukce kovového schodiště. Jeho stupně jsou osazeny kamenem s protiskluzově upraveným povrchem. Jdeme však schodištěm z haly přes celý suterén. Míjíme technické místnosti domu, saunu, posilovnu a vstupujeme k bazénu, který architekt Hrubec řešil až dodatečně na přání majitele. Rozhlížíme se u baru. Obklady z pískovcových desek působí hřejivě. Pult z leštěné žuly dal majitel zhotovit v nepravidelném oválném tvaru, snad aby vyvážil přísné linie. Jeden jeho okraj podpírá hrubě opracovaný sediment s reliéfem hub. V protějším rohu se skrývá sprchový kout obložený leštěným vápencem. Přesvědčivou barvu jižního oceánu dodává vodě v lázni mozaika s tím správným odstínem modři. Poněkud tajemné zákoutí vzniklo za pilířem, který je ukotven přímo ve dně bazénu. Na jedné ze stěn vyrůstají z hladiny umělé pískovcové útesy. Pokrývají je reliéfy, které v nadskutečné velikosti napodobují fosilie prvohorních plžů a trilobitů. Své dílo z porézní usazeninové horniny musela kamenická firma Jaroslava Hollera naimpregnovat, aby se působením vlhkosti nerozpadlo. Za nejzazším okrajem bazénu je pod zapuštěnou arkádou ratanové posezení. Vodní živel, barvy moře a písku, skála, proud světla z proskleného kosého stropu a zároveň vědomí, že se nalézá v podzemí, to vše návštěvníka docela očaruje. Magický labyrint bazénu ho vytrhne z konkrétního časoprostoru. Ideální místo pro důkladnou relaxaci. Inspirace přírodou a modernou Pětiúhelníkový půdorys suterénního bazénu ani nelze rozeznat. Prostor totiž předělují široké pilíře, které podpírají část budovy. Aby bylo možné stavět, musel se dům nejprve podchytit. Touto technicky i finančně náročnou přístavbou povýšil už tak zajímavý rodinný dům mezi neobyčejné. Realizace bazénu se chopily dvě plzeňské firmy. Podle prováděcího projektu společnosti 1. NP ho vybudoval Penstav. Majiteli záleželo na tom, aby celý dům měl jednotný styl. Výrazný Hrubcův rukopis proto můžeme číst od střechy až po pozoruhodnou podzemní lázeň. Na velkých plochách se dobře uplatňují použité materiály a jejich kontrast. Mezi mohutnými hmotami proniká světlo velkými prosklenými otvory. Ty otvírají výhledy do okolí, které jimi vstupuje dovnitř a stává se součástí interiéru. Pravé úhly v půdorysech místností ustupují z centrálních prostorů komolým stěnám, a tak je jejich ostrost jakoby vytlačena do ústraní, kde se transformují v tenké cípy. Přímé linie se střetávají a vytvářejí geometrický rytmus ve všech možných směrech, aniž by se však ztrácela harmonie. Miloslav Hrubec nechává svůj dům vyrůstat jako složitou krystalickou strukturu z těch nejjednodušších útvarů. Celá stavba je výstižnou ukázkou toho, že architektova práce je potřebná až do samého konce realizace včetně celkového pojetí interiéru.
Technické údaje: Zastavěná plocha: 275 m2 Obestavěný prostor: 1 900 m3 Náklady: cca 8 milionů korun
Architekt: Ing. arch. Miloslav Hrubec (1935) absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství v Praze-Dejvicích (1959). Pětadvacet let působil ve Stavoprojektu Plzeň. Většina jeho realizací se nalézá v západních Čechách. K nejvýznamnějším patří areál učňovských škol a kulturní dům v Plzni, domov důchodců v Tachově nebo rozhledna Poledník na Šumavě. Pozoruhodný je také Hrubcův kreativní přínos v sídlištní architektuře. Dnes se soustřeďuje především na řešení živnostenského rodinného domu. Hrubec tvoří také jako malíř a sochař.
Kontakty: Architektonický ateliér Ing. arch. Miloslav Hrubec, Motýlí 44, 301 60 Plzeň, tel.: 377 243 341
text: Ondřej Vaněček foto: Iveta Kopicová |
Jehlan s azurovým tajemstvím
Bohatý klient je pro architekta požehnáním. Ne snad ani tak kvůli výdělku. Cennější může být tvůrčí svoboda, kterou takový zákazník nabízí. Obvykle totiž nepotřebuje nenáročné bydlení, ale reprezentativní sídlo s veškerým možným pohodlím. Takový rodinný palác navrhl nedávno svým osobitým rukopisem architekt Miloslav Hrubec.
