|
|
Málokdy se podaří, aby přání investora a fantazie architekta byly v takovém souladu jako v případě tohoto osobitého víkendového sídla. Ještě před dvěma lety přitom stávala na jeho místě obyčejná chatka ze sedmdesátých let. Majitelé se ale tehdy rozhodli k demolici původního objektu a ke stavbě domu, který by jim poskytl příjemné, vkusné a kontemplativní prostředí k trávení volného času. Milují přírodu, mají výrazné múzické sklony a velkou fantazii. Asi i proto umožnili architektu Stanislavu Pickovi vytvořit osobitý projekt lesního sídla. Je inspirovaný kamennými zídkami, romantickými polozbořenými tvrzemi, vyhlídkami a poutními místy, typickými pro českou krajinu. Svou roli zde sehrálo i magické kouzlo pahorku, před nímž se doširoka otevírá vyhlídka na zalesněné křivoklátské kopce.
V magickém kruhu Při hledání specifické podoby domu vycházel Stanislav Picek nejprve z charakteru pozemku, který má tvar kužele s plochým, jakoby seříznutým vrškem. Navrhl zformování nejvyšší vrstevnice pahorku do tvaru přesného kruhu, což byl jediný výrazný kultivační zásah do krajiny s lesním porostem. Ohleduplný vztah k přírodě osvědčil architekt zachováním smíšeného lesního porostu na hranici kruhového palouku, přičemž jedna sošně vzrostlá borovice byla zakomponována i do prostoru magického kruhu. Do kruhového pozemku a svahu osázeného mateřídouškou a vřesy pak autor umístil dvoupodlažní objekt z červeného pískovce se strohou obdélníkovou dispozicí. Jeho střechu lze využívat jako prostornou obytnou terasu, přístupnou po „barokně“ velkorysém schodišti.
Rehabilitace padacího mostu Tvarová jednoduchost a minimalismus jsou charakteristickými rysy celého objektu. Podélný hranol se zkosenou zadní stěnou vklíněný do svahu zdobí jen efektní opláštění z hrubě opracovaného červeného pískovce, navozující romantickou reminiscenci gotických hradů. Do volných spár mezi kameny by se měly co nejdříve uchytit mech, lišejníky a břečťan, aby se celý dům postupně „ozelenil“ a splynul tak s okolním prostředím. Střídmá jednoduchost vnějšího pláště vychází i z důsledného užití pouze dvou stavebních materiálů. Z již zmíněného pískovce jsou například vyrobeny i parapety kolem oken. Beton byl použit na dvě venkovní úzká boční schodiště i na široké schodiště stoupající po šikmině ke střešní terase. Ta je pak vydlážděna takzvanou pražskou mozaikou. Z jejího středu vystupuje betonový hranol komínového tělesa protnutý na mnoha místech skleněnými čočkami. Těmi proudí do interiéru přirozené světlo. Hlavním účelem prostorného schodiště je ale předem promyšlená funkce auditoria při sezonních hudebních produkcích. Skutečně pozoruhodným estetickým a zároveň užitným prvkem této stavby je však „padací most“ uchycený na ocelových řetězech, který po vyklopení slouží jako balkon. Nepostradatelná součást obranného systému středověkých hradů zde získala novou roli, protože po spuštění otevírá celý prostor interiéru nádhernému výhledu na protější zalesněné jižní svahy. Po zaklopení se zase vrací ke svému původnímu účelu – funguje jako pevná okenice tvořená dřevěnými fošnami na kovovém rámu, nedobytně uzavírající celý objekt před nezvanými hosty. Mechanismus sklápění „mostu“ je ovládán důmyslným systémem ozubených kol a do jisté míry i lidskou silou, která musí před zaklopením manuálně sklopit subtilní kovové zábradlí.
Minimalismus a elegance interiéru Stejnou střídmost jako v exteriéru osvědčil architekt Picek i při řešení celkového pojetí interiéru. Promyšlená koncepce minimalistické jednoduchosti a přitom značného uživatelského komfortu je navržena na míru životního stylu majitelů. Centrem domu je podlouhlý obytný prostor, vzadu ukončený šikmým stropem pod schodištěm na střešní terasu. V bočních stěnách jsou pak barevně dokonale maskované neviditelné dveře do dalších místností, přesněji řečeno nik zapuštěných do obvodového zdiva. V nich se nacházejí zádveří, maličká pracovna, kuchyňka a koupelna s oddělenou toaletou. Zajímavým řešením je umístění dvou lůžek do takzvaných spacích nik v těsné blízkosti stěny, jež se do přírody otevírá zmíněným „padacím mostem“. Obě niky jsou vyloženy světlým dřevem a večer osvětleny nepřímým umělým osvětlením. Důležitým prvkem umožňujícím pohodlný kontakt obytného prostoru s volnou krajinou je posuvná skleněná stěna. Když zcela zmizí v bočních nikách, otevře se celý interiér jako hluboká lodžie. Obytný prostor je rozdělen komínovým tělesem s krbovými kamny, která ho vzhledem k nadstandardním tepelněizolačním vlastnostem objektu v chladném počasí dobře vytopí. Díky skleněným čočkám proniká dovnitř dostatek denního světla. V suterénní části nabízí dům ještě místnost s technickým zázemím domu, malou dílnu a úložný prostor na zahradnické náčiní.
Prostá krása jednoduchosti Zařízení interiéru stojí na poklidné harmonii barev a materiálů. Měkce bílé stěny, v nichž se pohledově ztrácí identický smetanově bílý lak všech dveří, navozují pocit vzdušnosti a čistoty. S ním ladí světlá barevnost užitého dřeva a subtilních ratanových křesílek. Kontrastně působí jen černá krbová kamna a především masivní kruhový mahagonový stůl, který je dominantou celého zadního prostoru. Zařízení pak už doplňuje jen malé klavírní křídlo, jehož zvednutá deska kopíruje zešikmení stropu. Další nábytek už dům ani jeho majitelé, kterým k odpočinku a pohodě postačí jen okolní příroda a pár knih, nepotřebují.
Vřes a mateřídouška S takřka středověkou jednoduchostí a přirozeností byla vyřešena i zahrada obklopující tuto pískovcovou „tvrz“. Centrální kruhový palouk pokrývá udržovaný kvalitní trávník. Ze dvou třetin pak kruh výrazně kopíruje kuželovitý terén svahů osázených mateřídouškou a vřesem. Objekt s kruhovým paloukem je vsazen do lesního porostu. Celek této osobité víkendové chaty v křivoklátských hvozdech působí vkusně neokázale a harmonicky s okolím. Přes inspiraci romantismem se jedná o soudobou architekturu.
Architekt: Ing. akad. arch. Stanislav Picek (1945) absolvoval v roce 1963 na střední uměleckoprůmyslové škole obor výstavnictví, interiér. V letech 1963–1969 studoval na Fakultě architektury ČVUT, ve studiu pak pokračoval na pražské AVU. Po absolutoriu působil v zahraničí – nejprve v Íránu, kde v polovině sedmdesátých let realizoval budovu Pahlavi Museum And Audiovisual Theatre Of The 6th Bahman v Teheránu. Dále působil například v kanadském Vancouveru (je autorem Pavilonu Britské Kolumbie s náměstím Národů a Pavilonu pro společnost Canadian Pacific na výstavě Expo ‘86 i dalších objektů). Další jeho projekty byly realizovány v USA, Japonsku, Belgii, Švýcarsku a SRN. Jeho dílo je zastoupeno i ve sbírkách architektury 20. století Národní galerie v Praze. Poslední realizovaná práce – Anděl City Multikino v Praze – získala v roce 2002 v Cannes prestižní ocenění MAPIC Award za nejlepší projekt v oblasti zábavního průmyslu v Evropě. Multikino bylo rovněž oceněno v rámci Grand Prix Obce architektů.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 486 m3 Obytná plocha: 60 m2 Užitná plocha: 112 m2
Kontakt: Satra Picek Architects, s. r. o., Ing. akad. arch. Stanislav Picek, Sokolská 32, 120 00 Praha 2, tel : 296 337 171, fax : 296 337 179,
text: Lucie Konášová foto: Pavel Štecha |
Křivoklátský letohrádek
Na zalesněném pahorku v romantickém lůně hlubokých lesů se vypíná stavba s nádechem středověké tvrze. Ne nadarmo ji místní nazývají „Červený hrádek“. Traduje se, že v dávnověku zde stávalo keltské oppidum.
