Pokud cestou na Šumavu odbočíte kousek za Strakonicemi z hlavního tahu, rozhodně neprohloupíte. Romantická krajina v těchto místech skrývá poklad jedinečný svým vzhledem i příběhem o neobyčejné lidské paličatosti a zarputilosti, díky které se nám zachoval nejstarší vodní mlýn v Čechách.
Tento vodní mlýn leží v obci Hoslovice, asi sedmnáct kilometrů od Strakonic. Stačí malá zajížďka a z rušné silnice se rázem ocitnete zpátky v čase o více než sto let.
Žádný velký luxus
Mlýn tvoří tři stavby: samotný mlýn s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola. Dvůr areálu uzavírá obdélná zděná kamenná budova chlévů se sedlovou střechou krytou došky a brána. Na chlév navazuje kolna pro vozy, zemědělské stroje a nářadí. Podstřeší bylo využíváno jako seník. Ke střední části dvorního průčelí chlévů jsou přistavěny ojedinělé roubené prasečí chlívky. K vodnímu mlýnu samozřejmě patří i rybník s náhonem, sad a louky a původně i polnosti.
Obytný dům s mlýnicí je patrové stavení téměř čtvercového půdorysu o rozměrech asi 12 x 16 metrů. Široká valbová střecha je krytá došky. Obvodové konstrukce jsou zděné kamenné. Obytná část, patrové komory a šalanda jsou sroubeny z mírně přitesaných trámů. Stropy jsou povalové, v mlýnici je strop ze širokých fošen. Ze vstupní síně je přístup do čtyř prostor.
Černá kuchyně je přizpůsobena otopnému systému se sporákem, který je spolu s pecí nejvýraznějším prvkem sousední světnice, v níž se dochovalo vybavení z 20. let minulého století a dřevěná podlaha ze širokých prken. Další skladový prostor má povalový strop a podlahu z udusané hlíny. Mlýnice v levé části se zachovala se vším pomocným vybavením a používaným nářadím.
Dnešního člověka překvapí, jak málo obytného prostoru tehdy potřebovala většinou velmi početná rodina. Vždyť poslední obyvatelé byli ze dvanácti dětí! Jak je to možné?
Na jednu stranu to tak bylo obvyklé a lidé se uskromňovali kvůli zvířatům a prostorám potřebným na zpracování produktů z hospodářství. Mít vlastní pokoj byl zkrátka luxus, který si mohli dovolit jen v domácnostech vyšších vrstev.
Na druhou stranu musíme také vzít v úvahu, že naši předkové, kteří měli alespoň malé hospodářství, trávili uvnitř domu opravdu jen minimum času, protože museli obdělávat půdu a starat se o zvířata.
Kam až paměť sahá?
Podle historických zkoumání a dendrochronologického průzkumu trámů v sýpce se prokázalo, že mlýn tu fungoval již od 14. století.
Hoslovický mlýn byl jedním z největších hospodářství v okolí, a to až do 20. let minulého století, která znamenala přelom v technologii mletí obilí. Skoro všechny mlýny na našem území v té době přecházely na válcové mletí, což se v Hoslovicích nestalo. Zachovalo se zde jednoduché „české složení“ s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi, vše převážně ze dřeva.
Mlýn tak byl nadále používán jako šrotovník a fajnová mouka se zde již nemlela, jedině snad pro potřebu hospodářství. Kdyby poslední majitelé nebyli takoví paličatí samorosti, už dávno nezbyl z původního mlýna ani kámen. Díky tomu, že se s nástupem komunistického režimu izolovali od okolí, je mlýn včetně dalších staveb a pozemků v autentickém stavu tak, jak jej znali obyvatelé Hoslovic po staletí.
Nebyla zde dokonce ani zavedena elektřina, vodovod, koupelnu a splachovací WC byste také hledali marně. Máme tedy jedinečnou šanci vidět, jaký byl tradiční venkovský způsob života začátkem 20. století.
Tvrdé mlynářské palice
Způsob života posledních vlastníků, kteří se od padesátých let izolovali od společnosti kvůli nejrůznějším perzekucím, kterými jim tehdejší komunistický režim neustále ztrpčoval život, byl výjimečný. Vlastně to začalo už starým a svérázným otcem Harantem, který se rozhodl zcela ignorovat příchod druhé světové války a vznik protektorátu. Také jeho synové odmítli veškerý technický pokrok a dokonale se odřízli od společnosti.
Ze dvanácti sourozenců zůstali trvale ve mlýně bratři Karel a František. Po několika letech se za nimi přistěhovala neprovdaná sestra Anna. Na výzvy ke vstupu do JZD Harantovi vůbec nereagovali. Snažili se uzavřít za hradbami pasivní rezistence a dobrovolně zvolené naprosté izolace. Odmítali komunikovat s kýmkoliv, vyjma několik málo lidí, kterým důvěřovali.
V roce 1952 se jejich pozemky ocitly uprostřed družstevních lánů zcela osamoceny. Většinu majetku stát Harantům vyvlastnil a bratři si prošli službou u pomocných technických praporů i pobytem v psychiatrické léčebně, když se je režim snažil prohlásit za nesvéprávné. Ani to je však nezlomilo. Sourozenci Harantovi si dále žili ve svém vlastním světě.
V 70. letech ztrouchnivěla hřídel mlýnského kola, tu si ale ještě zvládli sami opravit. Jenže pak se začala naklánět průčelní zeď a mlýnské kolo se nadobro zastavilo. V r. 1982 umřel starší z bratrů, František. Sestra Anna jej přežila jen o rok.
Karel již nezvládal sám obstarat veškeré hospodářství a dům, a tak se mu mlýn pozvolna začal rozpadat nad hlavou i pod nohama. Poslední hoslovický mlynář v jeho zdech za velice pohnutých okolností vydechl naposledy 22 let po smrti svého bratra, v roce 2004. Impozantní mlynářská historie hoslovického mlýna skončila. Přišla současnost.
Nová doba
Od roku 2005 do prosince 2007 probíhala náročná rekonstrukce v celkové výši téměř 18 mil. Kč. Součástí oprav byl také rybník o rozloze 1 108 m2 s náhonem, stavidlem a vypouštěcím zařízením. Asi nejnáročnější z celé rekonstrukce byl boj s dřevomorkou, která napadla velkou část objektu.
Vzhledem k tomu, že muzeum nechtělo mlýn pouze ukazovat jako zakonzervovaný exponát, bylo třeba postavit na přilehlém pozemku zázemí pro návštěvníky a pořádané akce, kterých se ve mlýně koná opravdu hodně. Pro inspiraci uvádíme ty, na které se můžete přijet podívat ještě tento podzim, než sezona ve mlýně skončí.
Pokud si přejete vidět mlýn v činnosti, raději se nejdříve informujte, kdy přijet. Mlýn se spouští, ale ne často, aby se příliš neopotřeboval. Prohlídka mlýna je také doplněna o stálou etnografickou expozici ze života šumavského Podlesí. Přibližuje průběh zemědělských prací, pěstování a zpracování některých důležitých plodin a chov dobytka.
Představuje i tradiční pokrmy regionu, skladování a úpravu potravin a zvykosloví během kalendářního roku. Mnozí návštěvu mlýna spojují s procházkami či projížďkami na kole po krásném okolí.
Více informací o plánovaných akcích najdete na stránkách www.muzeum-st.cz.
