|
|
Většinou lidé potřebují žít v prostoru, který nese stopy jejich osobních vztahů, prožitků nebo vlastních názorů na podobu interiéru. Ke své relaxaci musí mít na očích předměty, k nimž se upínají jako k záchytným bodům, symbolům jistoty domova. Je to pro jejich psychiku stejně důležité jako spokojený partnerský život nebo práce, která jim přináší uspokojení.
Zcela zvláštní skupinou jsou lidé, jejichž život je natolik pestrý nebo vnitřně bohatý, že jakékoliv „zbytečnosti“ v interiéru je naopak rozptylují, odvádí od vlastního klidu a vyrovnanosti. Mohou být natolik asketičtí, že cokoliv nad rámec nezbytných předmětů je zneklidní, nebo tak esteticky vyhranění, že jako krásu vnímají jen dokonalou souhru čistého prostoru a několika stroze funkčních kusů nábytku. Jiní zase využívají byt pouze jako místo k přebývání mezi důležitějšími fázemi svého života a záměrně odmítají jakékoliv citové pouto, nechtějí ho vnímat výrazněji než příjemný hotelový pokoj. Právě tato skupina lidí se často obrací na architekty, aby jim dala zcela volnou ruku. Zadá pouze požadavky na provoz a účel místností, sdělí základní představu o stylu, předpokládá profesionální úroveň, ale nechce se zabývat ani konkrétním výrazem, ani barevností jednotlivých místností.
Neosobní, přesto teplý Podobnou míru „neosobnosti“ v sobě nese také nově zrekonstruovaný byt v secesním domě, navržený architektkou Ivanou Dombkovou a do posledního detailu provedený firmou Donlić interier. V zadání přestavby bylo přání v co nejkratší době vytvořit kvalitní, estetický a moderně zařízený byt pro rodinu, která z pracovních důvodů musí často měnit místo svého pobytu. V Evropě má několik takových míst přechodného bydlení, potřebuje se třeba po půl roce rychle a s minimálním množstvím osobních věcí přemístit z bytu do bytu. Každý z těchto příbytků tedy musí být kompletně vybaven, musí umožnit pohodlný život rodiny i jistou reprezentativnost, ale nebude se vyznačovat obvyklou zabydleností. Pro vytvoření pocitu domova jim stačí položit rozečtenou knihu na polici vedle postele, do kuchyňské sestavy uložit pár kousků zakoupeného nádobí, dózy s kávou, čajem, kořením, na stěnu umístit několik příjemných obrazů či grafik. Nejdůležitější však je mít kde vybalit kufry a pověsit šaty na ramínka, mít možnost posadit se ke společné večeři, k poslechu hudby nebo sledování televize. Mít kde spát, mýt se, vařit…
Ivana Dombková je nejen profesionálka, skvělá architektka a designérka, ale také člověk s velkou představivostí a především s citlivým vnímáním lidských potřeb ve všech odlišnostech. Dokázala si představit pocity svých klientů a přes nezbytnou neosobnost bytu jim připravila prostředí, kde se přece jen mohou pohledem zachytnout barevně výrazného akcentu, prostředí, které přes nezabydlenost není studené ani neútulné. Stačilo by umístit jen několik drobných osobních předmětů a nikoho by nenapadlo, že v tomto bytě se ještě nebydlí, že teprve čeká na své obyvatele.
Otevřenost, orientace Pro člověka, který pravidelně střídá několik bytů, je nesmírně důležitá okamžitá a snadná orientace, přehlednost funkcí, aby se dokázal okamžitě přizpůsobit a třeba i potmě najít koupelnu, záchod nebo kuchyň. Původní podoba bytu z počátku dvacátého století poskytovala sice atmosféru komfortního měšťanského prostředí své doby, ale nové příští funkci, dokonce ani běžným požadavkům na současné bydlení nevyhovovala téměř v ničem. Nepravidelné tvary místností, nevhodné členění a nepřehledná dispozice, nevyhovující parametry hygienického zázemí, špatný technický stav konstrukcí. Jedinou „devizou“ byla dostatečná plocha celého prostoru.
Návrh přestavby spočíval především ve zcela nové koncepci, v naprostém přebudování dispozičního řešení. Jedinými spojovacími prvky s původní dispozicí zůstala místa napojení na rozvod vody a kanalizace, ale dokonce ani koupelna, kuchyň či WC nezůstaly na svých místech. Zvolila se raději náročnější technická řešení (například napojení klozetu na vzdálenější odpad pomocí čerpadla), jen aby dispozice nového bytu mohla dostat řád, jasnou orientaci a otevřenost celého prostoru.
Celý byt je založen na volných průhledech ve dvou základních liniích. V první se otevírá vstupní část s velkými zabudovanými úložnými prostory, tato „šatna“ pokračuje k intimní části s ložnicí a navazující koupelnou. Druhý průhled spojuje kuchyň s jídelnou a obytným prostorem, za kterým se částečně otevírá pohled na druhou ložnici (pro hosta, výhledově pro dítě).
Protože silné nosné zdi nedovolovaly vybourat příliš široké dveřní otvory, řešila autorka propojení jednotlivých místností jako zdvojené otvory – celoprosklené dveře jsou za sloupem doplněny dalším proskleným otvorem. Dosáhla tím opticky podobného efektu jako u širokých dveří a celý prostor se pohledově propojil, otevřel.
Půdorysná nepravidelnost nosných zdí se v kuchyni zklidnila vestavěním nové kuchyně formou bloku, stavebně nezávislého na původních zdech. Člověk v místnosti vnímá mnohem více pravoúhlé řešení této sestavy a navazující linie dlouhého jídelního stolu než samotnou šikmost zdí.
Důvěrná vzpomínka Materiálově a barevně navázala architektka Dombková na někdejší atmosféru předválečného bytu, ale jen velmi lehce, pojala ji spíše jako vzpomínku na dávné doby, aby ani v nejmenším nebyl narušen charakter současného, čistě moderního interiéru. Možná právě tento soulad obojího dává původně neosobnímu bytu dojem něčeho velmi blízkého, důvěrně známého.
Byly zachovány a repasovány původní dubové parkety, v dubu byl zhotoven také nový nábytek do kuchyně. Tomuto teplému zbarvení přírodního dřeva odpovídají i jemné tóny béžové malby na zdech, která změkčila strohost jednoduchého účelného zařízení v černé, šedivé či bílé barvě. Výrazným kontrastem a „tečkou“ za celou barevnou kompozicí se stala sytě oranžová, použitá na židlích u jídelního stolu nebo na pohovce hostinského pokoje, která přitahuje oči z obytného prostoru nejen při otevřených dveřích, ale jako barevná skvrna i přes jejich výplň z průsvitného pískovaného skla.
Za pozornost stojí i další prvky interiérového vybavení, například pracovní kuchyňské desky vyrobené z Varicoru, velmi moderního materiálu podobných vlastností, jako má Corian (vyrábí brněnská firma Le Bon). Veškerá osvětlovací tělesa v bytě byla zvolena od firmy Inside – její sériové řady nerezových nebo skleněných svítidel dovolují velmi univerzální využití. Lampy se stejnými stínidly totiž firma vyrábí jako závěsné (stropní i nástěnné), stojací nebo stolní. Interiér pak může být dotažen do stylové čistoty opravdu v každém detailu.
Efektního (a přitom poměrně levného) řešení se využilo také v koupelnách. Zcela obyčejné bílé obklady byly doplněny jen na jediném místě dražší mozaikou (na desce, do které byla zapuštěna vana) a ukončeny subtilními nerezovými lištami.
Přestože architekti jen neradi navrhují interiéry, na kterých se nepodepsala osobnost majitele, s dostatečnou citlivostí mohou připravit příjemné a kultivované prostředí i v takových případech. Prostředí, které nemusí být jen strohým a anonymním prostorem, když do něj vnesou kromě invence i kus osobnosti vlastní.
text: Věra Konečná foto: Iveta Kopicová |
Moderní byt se vzpomínkou
Jsou byty, ze kterých okamžitě vycítíte osobnost majitele, ať už je jejich interiér zařízen cíleně s vybraným vkusem nebo vznikal intuitivně a bez jakéhokoliv estetického záměru. Jsou také byty, jejichž vybavení majitelé přenechali odborníkům, protože sami ani necítili potřebu vytvořit si příliš osobní prostředí.
