„Bydlet v rodinném domě – to byl můj sen. Manžel nebyl proti, ale řekl mi, že buď postavíme do jeho padesátin, nebo zůstaneme v paneláku,“ vypráví paní domu. „Krátce nato viděl rodinné domy Canaby v Kosmonosích u Mladé Boleslavi a byl nadšen. Já jsem původně chtěla něco jiného – po zkušenostech z paneláku ve mně panelová technologie nebudila zrovna moc důvěry. Ale muž se rozhodl a firma slíbila rychlou spolehlivou stavbu.“
Co firma slíbila, to splnila. Se stavbou začala v květnu 1998, přes zimu se už vevnitř topilo – a když dům řádně vymrzl a doladily se detaily v interiéru, nastal v březnu 1999 čas kolaudace.
Žena jako stavební dozor
„Dnes jsem s volbou firmy spokojená,“ tvrdí naše hostitelka. „Řešení domu zvládla skutečně na klíč, dodělala vše, co bylo potřeba. Na dotažení celku nám záleželo. Proto jsme se nespokojili jen se stavbou a terénními úpravami, ale hned jsme se vrhli i na zahradu.“
Ano, také okolí domu je na dnešní poměry nezvykle pečlivě upraveno. Zahradní zeleň se odráží od fasády stejně výrazně jako tmavohnědá střecha Bramac. Na ní jsou z boku umístěny sluneční kolektory na ohřev vody pro bazén.
Jak se podařilo doladit celek bezchybně i v detailech? – ptáme se v duchu. Nahlas tuhle myšlenku ani nemusíme vyslovit. Paní domu nás předběhla: „Byli jsme přesní a důslední,“ vysvětluje. „Stavební dozor jsem si vzala na povel já!“
Dokonalé zateplení
Zároveň se žlutou omítkou domu, která zahladila jakékoli stopy po panelech, provedla firma dokonalé zateplení fasády. Šlo tedy o dvojí efekt: estetický a tepelný. Ten první nelze přehlédnout, druhý je v interiéru už na podzim citelný. Daleko výrazněji se však pozná v zimních měsících.
Aby v domě bylo skutečně teplo, o to se stará také kombinovaný způsob vytápění. V přízemí je instalováno podlahové topení, podkroví prohřívají teplovodní radiátory. Celý systém je napojen na plynový kotel, který současně slouží i k ohřevu vody.
Dobře placená procházka
Využijme příležitosti 40. výročí divadla Semafor k tomu, abychom si vypůjčili titul klasického filmového muzikálu Suchého a Šlitra. Narozdíl od listonoše ve zmíněném filmu jsme ovšem při své „procházce“ nebyli zamilovanými posly zpráv a tajných přání, nýbrž svědky již zhmotněných snů. Sesedněme tedy z bicyklu, odhoďme černý plášť pošťáka a vstupme dovnitř. Tam, kde se muzikálový „milion“ mění na krásu…
V přízemí zaujme svou elegancí především kuchyňská linka z břízy. Potěší, že výrobcem téhle „fajnové“ krásy není renomovaná firma ze zahraničí, nýbrž tuzemská SH Kroměříž. Ač se kvalitou i designem vyrovná drahým italským kuchyním, vyšla bez spotřebičů na necelých 120 tisíc korun.
Také spotřebiče představují špičkovou kvalitu, ovšem už zahraniční: myčka, lednice i mikrovlnná trouba jsou od firmy AEG, celek doplňují drobné elektrospotřebiče firmy Siemens (vařič na kávu i čaj a rychlovarná konvice – obojí v působivě kovovém „Porsche designu“).
Na kuchyň navazuje příjemná jídelna, jejíž stůl a židle (opět z březového dřeva) už italský design nezapřou. Tady si vypijeme exkluzivní kávu s našlehanou smetanovou pěnou, která je právem chloubou paní domu. I nad lahodným nápojem se však vyplatí vzhlédnout vzhůru: jemný lustr nad stolem, stejně jako další osvětlení v domě, instalovala děčínská firma Kubík.
Prostor na mazlení a snění
Dostáváme se do obývacího pokoje. Jeho krb je obložen přírodním mramorem, vnitřní vybavení a doplňky nechali rodiče vybrat své dceři a jejímu snoubenci („vy byste si jinak pořídili něco staromódního!“). Na lamelové plovoucí podlaze spočívá sedací souprava z pravé kůže a společenský stolek se skleněnou deskou. Svým designem zaujme rovněž pojízdný servírovací stolek a reprodukční soustava.
„Reproduktory ve zdi, to je manželova precizní práce,“ říká uznale paní domu. „Rozvody v podlaze pak provedla firma Canaba – vyšla nám maximálně vstříc.“ Podlahou je v domě veden také centrální vysavač.
Strop obýváku je stavebně rozpůlen a obě jeho části pokrývají pohledově příjemné panely s bodovým osvětlením (jemně, spíš náznakově navozují atmosféru hvězdné oblohy). „Řešení stropu je možná trochu nezvyklé, ale podle mého přání – aby se velký prostor opticky rozčlenil,“ tvrdí s neskrývanou hrdostí naše hostitelka, jíž právě usedá na klín domácí mazlíček – desetiletá pudlí „babička“.
Venku zatím pobíhá druhý pes – čtyřletý statný vlčák – a netrpělivě vyhlíží dceru paní domu. „Toho máme na hlídání. Vzali jsme si ho z bezpečnostní agentury, kde se o něj nikdo nestaral. Je spolehlivý, krásně rostlý a zvláště dceru si velmi oblíbil.“
Tuzemské versus zahraniční
Dlažby, obklady i koupelnový nábytek uvnitř domu jsou španělské, dveře (včetně elegantního kování) vyrobila domácí firma Sapeli. Pracovny obou manželů jsou zařízeny nábytkem od další české firmy Tusculum. „Vnitřní vybavení je částečně na zakázku, ale kde to šlo, dali jsme přednost českým firmám,“ vysvětluje klíč výběru paní domu. „Myslím, že svou práci udělají kvalitně – stále máme šikovné řemeslníky.“
Většina technických prvků je zahraniční výroby: sprchovací box v přízemí vedle sauny, vybavení podkrovní vany (hydromasážní, s bublinkovou lázní a osvětlením), televizor, kuchyňské spotřebiče, ovládání předokenních žaluzií… Ty jsou hliníkové, elegantně zabudované do panelů, a chrání proti vloupání, proti slunci i tepelně.
Stoupáme výš
Schody z haly do patra spojují (dosti odvážně) modernu s rustikálním dekorem sloupků. Jsou vyrobeny z masivního dřeva v kombinaci jasan–buk, barevně ovšem jde o úplně jinou kombinaci: třešňového odstínu s bílým zábradlím.
Ale když už jsme vystoupali na galerii, byla by škoda alespoň zběžně nenahlédnout do jednotlivých místností v podkroví.
Patrně nejvíc pozornosti upoutá manželova exkluzivní pracovna. Plným právem. Jedná se o nezvykle prostorné studio (podlahová plocha 43 m2) s velkým vikýřovým oknem a zajímavým lomem stropu. Prosklené dveře na konci studia pak nabízejí přímý vstup na lodžii, z níž je parádní výhled do kraje.
S manželovou pracovnou sousedí dostatečně velká zelenobíle laděná luxusní koupelna, vybavená rohovou hydromasážní vanou, dvojumyvadlem, bidetem, klozetem a žebřinovým topením. Vedle ní má svou pracovnu paní domu: je světlá, elegantní, v koutku s počítačem, až sterilně bílá. Opticky ji zvětšuje vestavěná skříň s velkou zrcadlovou plochou.
Jaké prostory v podkroví zbývají? Pokoj dcery a ložnice rodičů. O obou místnostech lze říci, že jsou zařízeny jednoduše, ale vkusně. Více volného prostoru nabízí pokoj dcery. Jednak je větší, jednak v ložnici zabírá střed místnosti pohodlná manželská postel (rozestavění nábytku na půdorysných nákresech neplatí). K zahození rozhodně není, že oba zmíněné pokoje mají přímý vstup na balkon.
Terasa s bazénem
A co terasa? Vejdete na ni ze světlé jídelny a po většinu dne sem dopadají hřejivé sluneční paprsky. Má dostatečný prostor na to, aby se na ni vešel bazén se zatahovatelnou střechou a vyhřívanou vodou. Ta – díky slunečním kolektorům na střeše – vydrží předehřátá na použitelnou teplotu zhruba do října. Voda v bazénu je slaná, a tak ji lze nechat bez výměny až čtyři roky: stačí, když alespoň tři hodiny denně běží filtrace. Pak se obejde zcela bez chemické dezinfekce, sama si vytváří chlór.
I při odtažení střechy nad bazénem zůstává v zadní části terasy malý relaxační přístřešek s lehátky a sprchou na dálkové ovládání.
Zahradní lahůdky
Rovněž zahradě věnovali majitelé mimořádnou pozornost. Díky kvalitní zemině a fungujícímu systému automatického zavlažování jim vyrostl skutečně hustý anglický pažit, který pro ně ovšem znamená bič: musí jej totiž dvakrát týdně sekat. Než posečou celou zahradu, uběhnou tři hodiny…
Pestrost květů dodávají vzorně upravené zahradě petúnie a muškáty, plot lemují túje, příjezd nižší okrasné keře. V příjezdové části zahrady upoutá půvabná zámková dlažba, vyskládaná do atypického vzoru. Marná není ani jistota dvacetileté záruky na kvalitu dlažby. Opěrnou zídku plotu tvoří tmavě šedé keramicko-betonové bloky, bíle natřené laťování je ze dřeva.
Několik „lahůdek“ vás ovšem čeká ještě v zadní části zahrady. Jednou z nich je příjemné posezení v dřevěné pergole, k níž vede úhledně dlážděný chodníček. U pergoly nechybí zahradní krb ani intimní osvětlení na večer. Za domem je také výběh pro hlídajícího vlčáka a – což jednou ocení zejména vnuci – bunkr z opevnění, budovaného před druhou světovou válkou. Dovedete si představit lepší kulisu pro klukovské hry?
Vít Straňák
Foto Robert Virt
(Zdroj: Můj dům 1/2000)
