Valašsko se mění, má i svého krále, chaloupky se staly většinou  rekreačními chalupami,  větší stavení a statky zas penziony. Klobásky se udí všude, chleba k nim pečou v malých pekárnách, bez kalíšku slivovice nelze začít dobrý den.

Pokud jde o nové domy, najdeme zde naštěstí ještě stavby ctící kraj a jeho přírodní bohatství.  A věřte, srubová stavení nemusíme dovážet z Finska, patří k naší historii a stavět je umíme. Jeden takový srubový dům jsme navštívili. Stojí ve valašské stráni nad vesnicí, jako by tam byl odjakživa. Však také majitel a stavební inženýr v jedné osobě procestoval společně s brněnským architektem Petrem Hrůšou kraj křížem krážem, aby si definovali typické prvky místních stavení. My jsme srub v jednom šťavnatě zeleném kopci objevili v letní podvečer, kdy si s ním hrály poslední paprsky zapadajícího slunce. Neodolali jsme a v té stmívající  atmosféře jsme si ho vyfotili. Udělali jsme dobře, ráno lilo a déšť neskončil do večera (a pak další tři dny). Noc jsme pak strávili s našimi hostiteli, s klobásami a slivovicí, abychom si vyslechli příběh, jak a proč se na Valašsku staví srub.

Práce s lesními velikány

Po mnoho let měl náš hostitel v této vesnici detašované pracoviště. Místo si společně s manželkou a dcerami zamilovali natolik, že si zde chtěli postavit dům, ve kterém by se dalo příjemně žít po celý rok. Náš stavební inženýr má rád dřevo, a tak si postupně vybíral v lese smrky, z nichž měl být dům postaven. Museli to být velikáni, protože část kmenu vhodná na stavbu  měla mít nejméně délku 12 m a v tenkém místě u špičky byla potřebná tloušťka nejméně 40 x 40 cm. Vnitřní půdorys domu má totiž 10 x 10 m a jednotlivé  trámy srubové konstrukce mají rozměry 40 x 40 cm. Vybrané stromy se pokácely a čekalo se na jejich vysušení. Pro stavbu se využilo všechno, co zbylo po zhotovení trámů. Z ořezu vznikly podlahy a obklady stěn. Celkem bylo třeba 90 m3 dřeva. Zatímco dřevo vybraných smrků zrálo, začala stavba  domu budováním mohutného komína o průměru 180 cm pro velký krb a krbová kamna. Kolem něj obíhá také schodiště do patra. Komín tvoří výraznou dominantu domu v interiéru i při pohledu zvenčí. Jak se zajistilo, aby byl tak masivní komín rovný? Do vykopané jámy se zabetonovala skleněná láhev od mléka, do ní se zavěsila olovnice. A pak už se stavělo tak, aby olovnice do skla neťukla.

Sklep je grunt

Dům má úsporný sevřený čtvercový formát chránící ho i před studenými valašskými větry. Jehlanová (stanová) střecha pokrytá eternitem a useknutá ve vrcholu je prolomena čtyřmi trojúhelníkovými vikýři. Zdaleka je vidět impozantní komín obložený kamenem. Tím, že dům leží v kopci, dá se z druhého nadzemního podlaží vystoupit francouzskými dveřmi na kamennou terasu v úrovni terénu.

Část sklepa je zakutána do svahu, část je v úrovni svažitého terénu. Dobrý sklep je gruntem každého pořádného venkovského domu. Náš dům má sklep, o jakém by se městskému člověku mohlo jen zdát. Část ve svahu má udusanou hliněnou podlahu s kamennými zdmi ručně obloženými místními kameníky. Následují sklípky na ovoce, zeleninu, kvašené zelí, víno, pivo, slivovici i marmeládu. Bez kotelny by se zde asi žít nedalo a nechybí samozřejmě ani sauna. Dnes se dům v době chladu temperuje plynovým kotlem (původně zde bylo elektrické ústřední vytápění). Stačí však zatopit v mohutném krbu a v dánských krbových kamnech Mors/o a do dvou hodin je ve srubu teplota 22 °C.

Světlo ze všech stran

V přízemí srubu, které je z velké části otevřeno do patra s galerií, je vstupní hala s navazující koupelnou, kuchyní, jídelním koutem a velkým prostorem soustředěným kolem krbu. Za kuchyní se skrývá malá pracovna. Původně měla navazovat na kuchyň spíž, paní domu si však vymohla, aby místo ní měla vedle kuchyně malou lodžii, odkud je krásný výhled na protější stráň s kostelem a dole ležící vesnice.

V patře, do kterého se vstupuje po schodišti točícím se  kolem krbu, je galerie, z níž se vchází do dvou ložnic dcer, do ložnice rodičů a na druhé WC. Světlo vnášejí do domu čtyři velké vikýře, které společně s přiznanou trámovou konstrukcí vytvářejí předivo horizontálních i vertikálních linií, světelných svazků a stínů.  

Okna místo obrazů

 Při pohledu na snímky si pozorný čtenář jistě všimne toho, že široká okna domu jsou různě členěná a v rozdílné výšce. Jakmile vstoupíte do domu, pochopíte, proč tomu tak je. Poloha a výška oken totiž vznikala empirickým postupem tak, aby při sezení u krbu, u jídelního stolu nebo při práci v kuchyni nabízela vždy obyvatelům domu optimální výhled do valašské krajiny, na okolní kopce a vysoké nebe. A tak na stěně visí „živé obrazy“, které se během dne, týdne, měsíce i roku neustále proměňují. Rozumí se samo sebou, že všechna okna i dveře vznikaly v tomto domě na míru.

Dům v zahradě, zahrada v domě

Díky prosluněnému interiéru se v celém domě daří četné zeleni a květinám. Stačí však udělat pár kroků a stojíte ve voňavé stráni s travinami, jaké už kolem našich měst často neuvidíte. Velkými francouzskými dveřmi je dolní obytná část domu propojená s venkovní terasou se studnou, odkud lze čerpat křišťálově průzračnou vodu. Však to také je v pořadí sedmá studna, která se musela vykopat, než takovou vodu země vydala!

Terasa je od rozlehlé stráně nad ní oddělena vzrostlým živým plotem, trsy vysokých travin a keřů. Po sauně nebo s přáteli se dá sedět také u kamenného stolu pod pergolou. Psí víno už ji obrostlo tak, že jím neprojde ani drobný déšť. A kdo by po pár slivovicích snad na toto místo nebo do domu netrefil, může se po kamenné cestičce nechat vést zahradním osvětlením vyrobeným – z čeho jiného – než z dřevěné kulatiny.

text: Lenka Žižková

foto: Iveta Kopicová

zdroj: Můj dům 10/2002