Otevřený dům

Pohled od severu. Jednoduchá skladba jednotlivých hmot připomíná dětskou stavebnici

Manželům nešlo o větší bydlení, ale hlavně o příjemné prostředí, ve kterém by měly vyrůstat jejich děti. V obci nedaleko Zlína našli ideální místo pro svůj nový malý dům s velkou zahradou. Navíc je okouzlila snadná dostupnost města a blízkost přírody.

Protože majitel domu je povoláním designér, rozhodl se postavit co nejjednodušší, účelný a současný rodinný dům. „Přitom jsem ale chtěl, aby tvar domu i jeho dispozice časem nezestárla,“ dodal. Rodinný domek se podařilo postavit za rekordních šest měsíců.

K návrhu stavby si majitel domu pozval svého dlouholetého přítele akademického sochaře a designéra Luďka Del Maschia, kterému pouze načrtl svou představu a vše ostatní nechal na něm. „Máme podobný vkus, takže jsem k němu měl naprostou důvěru. Jednotlivé detaily jsme pak řešili přímo na místě,“ řekl vlastník domu.

Model

Podle architekta je půdorys a vůbec celá koncepce vnitřní dispozice domu dána ryze funkční podstatou. „Dům prostorově vychází ze své jednoduché ocelové konstrukce. V žádném z prostorů není nic zbytečného. Užili jsme minimální typologii a propojení jednotlivých funkcí do sebe,“ uvedl Luděk Del Maschio.

Svou konstrukcí domek tak trochu připomíná loď, jejíž trup je složený z dvojice kvádrů. Do hlavní hmoty obdélného půdorysu, která je opláštěná šedomodrými dřevěnými palubkami, se ze strany ulice zakusuje těleso kryjící točité schodiště a pracovnu na terase domu, která vyvolává dojem kapitánského můstku. Schodiště je z ulice osvětleno lexanovou stěnou zasazenou do hliníkového rámu. Tu ale chce majitel kvůli nepraktičnosti materiálu (tepelné ztráty, hlučnost při dešti) nahradit dvojitým pískovaným sklem.

Pohled na dům od jihozápadu. Jižní terasa působí jako molo, které lze kdykoliv zatáhnout dovnitř domu

Zahradní nábytek "egoé" z nové řady od firmy MM CITÉ zcela souzní s filozofií domu. Židle i stolky jsou z ohýbané pásoviny a exotického dřeva bangkirai

Do domu se přichází po vyvýšené betonové lávce s dubovým roštem. Dominantou přízemí je velký obývací pokoj, který tvoří spolu s jídelnou a kuchyní jednotný a velice vzdušný prostor. Lehkost a otevřenost je podporována dvojicí prosklených stěn v šířce venkovních teras. Ty připomínají dřevěné paluby, které z kuchyně a z obývacího pokoje spojují interiér domu se zahradou. „Stále tak žijeme v jednom prostoru,“ říká majitel.

Jídelní stůl je tvořen jen dvojicí masivních dřevěných desek se stejnou tloušťkou, plynule vychází z kuchyňské linky. Na určitou banalitu interiéru majitel reagoval plastovými židlemi.Ty svým rozpohybovaným tvarem bez hran své okolí příjemně narušují a provokují Vzdušný a prosvětlený obývací pokoj s jídelnou, propojený dvěma terasami se zahradou, je charakteristický svým jednoduchým a elegantním nábytkem. Určitá chladnost a strohost interiéru je oživena teplou barvou podlahy a nábytku

Komunikační páteří rodinného domu je točité ocelové schodiště, které se nachází po pravé straně vstupní chodby. Tak se dostaneme ze společenské části domu do soukromého patra s ložnicí rodičů, s pokoji synů a mezi ně do středového bloku vloženým sociálním zázemím. Výše už je jen jakási „trucovna“ se střešní terasou, odkud může majitel nejen sledovat svá dítka na zahradě, ale i okolní kopce.

Pohled od ložnice rodičů, kteří tak mají děti stále na očích

Nejdůležitějším prvkem je v dvojici dětských pokojů velká podlahová plocha, která poskytuje prostor k nejrůznějším dětským hrátkám

Život uvnitř

Jednoduchost a účelnost domu podtrhuje i interiér. Podle architekta je řešení interiéru jednoduché v tom, že dům je řešen jako jeden organismus, kde definice toho, co je uvnitř a co venku, neplatí. Rodinný dům je konstrukčně řešen jako prostorový ocelový rám, který je přiznaný i v interiéru. Do tohoto připraveného prostoru jsou pak jednotlivé funkční prvky pouze vloženy (např. objekt koupelny v patře) a jednoduše funkčně definovány a děleny (např. transparentní posuvné plochy).

Originálně je například vyřešeno soužití obou dětí (9 a 13 let). Zrcadlově orientované pokoje rozděluje jen posuvná stěna. Ke zvětšení prostoru se dá ještě odsunout velká společná skříň u vchodu do pokojů. „Chceme, aby děti byly schopny mezi sebou vycházet a zároveň v případě potřeby měly i své vlastní soukromí. Pokoje by měly stárnout spolu s dětmi, a proto jsem vsadil na ‚nedětský‘ jednoduchý styl,“ vysvětluje majitel. Důležitost velké podlahové plochy dokresluje i zvednutí dětských lůžek do patra.

Barevné řešení interiéru je pojaté v kontrastu chladných a teplých barev. Jakákoliv unylost a nudnost je vždy odražena. V šedých barvách laděné obvodové stěny tak například osvěžuje sytá žluť akrylátové podlahy. Z šedi ložnice pak vykřikuje z nábytkové stěny trčící zelený laminát.

Povolání designéra se projevilo i v zařízení domu nábytkem a bytovými doplňky. Nábytek je z většiny navržen a vyroben přímo architektem, což je v dnešní době bohužel velkou vzácností. Majitel domu si přál především funkční věci, které by na sebe co nejméně upozorňovaly. Atypická je tak například sedací souprava v obývacím pokoji, která tak trochu připomíná starověká lehátka, na což odkazuje i barva pohovek. Jejím autorem je Tomáš Růžička.

Mezi dvojicí sedaček je pak prakticky umístěna trojramenná lampa s jednoduchým stínítkem. Výrazná poloha podtrhuje její funkci, neboť je jediným svítidlem v obývacím pokoji. V prostoru před sedací soupravou je umístěn nízký bílý stolek s nohami v podobě kovových rámů, který má jen jednu stěnu, a to směrem do kuchyně. Princip jednoduché elegance je uplatněný i u jídelního stolu. Ten je tvořen jen trojicí masivních dřevěných desek se stejnou tloušťkou. Na určitou banalitu interiéru majitel reagoval čtveřicí plastových židlí. Ty svým rozpohybovaným tvarem bez hran své okolí příjemně narušují a provokují.

Koupelna si zachovává technický ráz. Spolu se sociálním zařízením je volně vložena do prostorového ocelového rámu domu Točité ocelové schodiště do horních pater se zábradlím ze šedé syntetiky Kuchyň v sobě spojuje funkčnost, jednoduchost a snadnou udržovatelnost

Když přijdete do kuchyně, začnete asi jako první hledat digestoř. Tento v mnoha kuchyních dominantní prvek je zde potlačen, podle majitele by prostorová digestoř byla příliš agresivní. Odsávací zařízení je proto situováno přímo do stropu, kde jej prozrazuje malá hliníková mřížka. Obdobně je tomu i u osvětlení kuchyně, které zajišťuje jen čtveřice úsporných žárovek, zasazených ve stropu a částečně z něj trčících. Celkově skromný počet nábytku doplňují obrazy a plastiky Michala Bauera a Filipa Vápa.