Probuzená krasavice

Čtyřpodlažní činžovní vila v pražských Strašnicích se už v době svého zrození – v roce 1913 – mohla pochlubit nadčasovým dispozičním řešením i exteriérem, připomínajícím spíše pozdější stavby z dvacátých let. Dlouhá desetiletí provozu však na elegantním domě zanechala své stopy, a tak se současní majitelé před několika lety rozhodli budovu kompletně rekonstruovat. Od začátku přitom počítali s tím, že vila začne po přestavbě sloužit jako penzion.

Účelná dispozice

Úvodní studii vypracovali – jako podklad pro zpracování prováděcí projektové dokumentace – architekti Jiří Pelcl a Jakub Velický. Při zachování původního charakteru se jim podařilo stavbu přizpůsobit požadavkům investorů. Do suterénu umístili jídelnu, přípravnu jídla, garsoniéru pro personál, kotelnu a sklady. Z parkovací podesty do objektu vchází zaměstnanci. Vstup pro hosty se nachází v přízemí, stejně jako recepce a společenská hala. Prosklenou halou jsou od ní odděleny tři dvojlůžkové pokoje. Prostor prvního patra vyplňuje dalších pět pokojů. Všechny přitom disponují vlastní toaletou, sprchovým koutem, vysoušečem vlasů, rádiem a televizorem se satelitním příjmem, telefonem s ISDN připojením, skříňovým trezorem a minibarem.

Pro dlouhodobější pobyty jsou vhodné dva apartmány v podkroví s vlastními kuchyňskými linkami. Náročnější hosté ocení, že součástí jednoho z nich je prostorná terasa s výhledem na Prahu.

Harmonická barevná spojení

Osobitou tvář vtiskla vile výtvarnice Miloslava Nievaldová. Už z ulice dům upoutá výraznou bílou fasádou, která příjemně kontrastuje s tmavě šedým břidlicovým obkladem. Okenní i dveřní otvory lemuje lehce nafialovělé ostění, které kromě své dekorativní funkce chrání omítku v místech, kde trpí kvůli tepelným výměnám.

Miloslava Nievaldová dobře ví, jak významnou úlohu hrají při řešení vnitřních prostorů stavby barvy a světlo. Vila přestavovaná na penzion přitom představuje úplně jinou úlohu než klasický rodinný dům. Každý host má přece jiný vkus, a kdyby si byly pokoje podobné, nemohli by si zákazníci vybrat ten, který jejich estetickému cítění nejvíce vyhovuje. To však není tento případ. Pokud máte rádi neutrální a uklidňující kombinace bílé, lila a nebesky modré barvy, přijdete si na své stejně jako ti, kteří preferují spíše příjemně dráždivější odstíny cihlové. „Ráda bych, aby se hosté vraceli i proto, že chtějí zkusit jinak barevný pokoj,“ dodává Miloslava Nievaldová. Harmonická barevná spojení vhodně doplňují poeticky laděné autorčiny obrazy, vyvolávající pocity klidu a radosti. Inspiraci při zařizování vnitřku domu lze hledat v 60. letech. „Snažili jsme se ale o posun do současnosti,“ upozorňuje autorka.

Původní schodiště

S odstíny v interiéru ladí i podlahové krytiny, i když byly vybírány i s ohledem na své užitné hodnoty. Marmoleum vyniká dlouhou životností, nepropálí je ani hořící cigareta a přitom esteticky působí velmi dobře. Teraco – litá broušená betonová dlažba – rovněž snese vysoké provozní zatížení.

Při zařizování interiéru se autorka musela přizpůsobit již daným rozvodům elektřiny. Design nábytku realizovala společně s Vítězslavem Máchou. Zahradu navrhla Bronislava Nepimachová.

Investoři projevili veliký cit a smysl pro historii i architekturu daného objektu, když zachovali původní žulové schodiště, které nechali chemicky vyčistit. Na zídce u schodiště spatříte další ukázku tvorby všestranné výtvarnice Miloslavy Nievaldové, tentokrát ze sklářské oblasti. Vystavené vázy vyzařují pozitivní energii. Uklidňující vibrace návštěvníkovi opět připomenou, že se ocitl v domě, jehož počátky sahají až do doby pozdní secese.

Autorka:

Mgr. Miloslava Nievaldová (1952) absolvovala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, v roce 1976 ukončila studia na Pedagogické fakultě UK (výtvarný obor). Své aktivity dělí mezi tvorbu malířskou a sklářskou. Snaží se především vytvářet díla, která v lidech vyvolávají pocit krásy a pohody.