S výhledem na kapličku

Tradiční zástavba našeho venkova se vyvíjela po staletí a zanechala nám hodnoty, které bychom nejenom měli obdivovat, ale také na ně navazovat současnou výstavbou. Navazovat však rozhodně neznamená slepě kopírovat historické tvary. Pochopení všech souvislostí, podstaty venkovského bydlení a urbanistických zásad vyžaduje hlubší vědomosti a současně i schopnost určitého nadhledu. Jakékoliv zjednodušení této problematiky při povrchních znalostech může vést – a většinou vede – k jednostrannému výkladu, které se v praxi promítá do nesmyslných regulačních podmínek nové zástavby. Tím nejčastějším (a většinou jediným) požadavkem stavebních úřadů je šikmá střecha. Nezabrání stavbě domu pokleslé úrovně, zato však zamítne kvalitní projekty bez ohledu na schopnosti a zkušenosti autorů.

Renomovaný architekt, který prokázal již na předchozích realizacích své kvality (a získal i mnohá ocenění), je pak naprosto bezmocný proti zamítavé větě rozšafných tatíků: „Ale nám se to nelíbí“. Ačkoliv nemají žádné vzdělání v oboru, mají právo rozhodnout.

Respektování místa

Venkovský domek na malé parcele mezi návsí s kapličkou, hlavní cestou a pěšinou vyrostl na místě původního kamenného stavení. Respektuje půdorysnou stopu bývalého objektu, stejně jako on je umístěn na hranici pozemku a k návsi se obrací jen několika úzkými okny. Obytné prostory příjemně přisvětlují horním světlem ještě pásy oken těsně pod stropem, ale plně se dům velkými okny otevírá teprve do soukromí své zahrady, chráněné ze zbývajících stran kamennou zdí. Zastavění okraje parcely, a tím vytvoření intimního prostoru (dvorku) bývalo jedním ze základních pravidel při stavbě domů našich předků. Pro bydlení na venkově je dnes dodržení této zásady (kontakt s terénem a ochrana soukromí) mnohem závažnější než požadavek šikmé střechy, jejíž funkce (skladování sena a slámy) dávno ztratila smysl.

Také zachování objemu původního domku vypovídá o citlivém zakomponování novostavby do stávajícího komplexu. Malý přízemní objekt respektuje měřítko okolních domů, vyjadřuje kontext s původní funkcí místa – stejně jako všechna stavení kolem, i tento dům je určen pro bydlení rodiny.

Určitou návaznost na tradiční výstavbu můžeme vidět i v použitých materiálech. Zděná stavba je opatřena vápennou omítkou a doplněna  dřevěnými okny, konstrukce pultové střechy (smrkové fošny s bílým lazurovacím nátěrem), dokonale vyřešená do téměř výtvarného detailu, zůstává viditelná v interiéru.

Pietním počinem vůči původnímu domku bylo rozebrání jeho kamenného zdiva a nové použití kamene pro stavbu zdí kolem zahrady.

Soudobé řešení

Půdorys domu má tvar písmene U, dvě obytná křídla jsou propojena střední částí se vstupní halou, s hygienickým a technickým zázemím.  Do domku se vchází prosklenými dveřmi ze dvora, hala má stejně jako obytné místnosti se zahradou vizuální kontakt – nejen dveřmi, ale i velkým oknem. Přímo na halu navazuje z jedné strany obytný prostor se začleněnou kuchyní a jídelnou, opticky rozdělený na dvě části úrovní podlah. Snížením podlahy se dosáhlo větší světlé výšky odpočinkové části prostoru a možnosti vestavět do něj galerii, kde jednou bude malá pracovna. Ukončujícím prvkem tohoto křídla je komínové těleso krbu, které se svou hmotou a výškou projevuje především na exteriéru domku. Protější (o něco kratší) křídlo tvoří další dvě obytné místnosti, dětský pokoj a ložnice rodičů, ze které se prosklenými dveřmi může vycházet přímo na zahradu.

Interiér celého domu sjednocuje šikmý dřevěný strop s viditelnými trámy pultové střechy, svažující se do zahrady. Přestože z ulice působí stavba jako hranol bez střechy (jen s barevně odlišným pruhem v horní části), uvnitř a z pohledu zahrady navozuje pocit tradičního domu. Tento jemný náznak sounáležitosti k šikmým střechám historických venkovských staveb přitom nic nemění na skutečnosti, že celým svým pojetím dům přiznává dobu svého vzniku a patří k současné moderní architektuře.

Trpělivost s úřady

Plošně skromný domek postavený na maličké parcele i přes své rozměry poskytuje mimořádný standard bydlení – dobře vyřešenou dispozicí, neobvyklým, ale velmi příjemným denním prosvětlením, promyšlenými průhledy. Malá okna umožňují kontakt s vesnicí, výhled na náves s kapličkou, ale dostatečně skrývají život v domě. Propojení bytu se zahradou dovoluje trávit co nejvíce času venku v zeleni, která časem přeroste i na fasády domu (připraveny jsou tu konstrukce na popínavé rostliny). Místo nákladné garáže byl postaven jen lehký přístřešek přičleněný ke kamenné zdi – může sloužit  i jako zahradní altán.

Představme si na tomto místě běžný typový dům umístěný podle požadovaných předpisů minimálně tři metry od hranic parcely: zastavěná plocha by zabrala téměř celý pozemek, pravděpodobně by se zvolil dům patrový, tedy bez kontaktu části bytu s terénem, navíc  bezohledně k měřítku okolních staveb. Na nepatrný zbytek zahrady by se postavila garáž a domek by svým obyvatelům oproti bydlení ve městě (třeba v paneláku) neposkytoval už vůbec žádné výhody. Jen pro místní úřad by byl naprosto přijatelným, třebaže svým vzhledem by nezapřel bavorský či americký původ. Měl by totiž určitě šikmou střechu.

Majitelům malého domku na návsi Horních Počernic se spolupráce s vynikajícími architekty vyplatila, stejně jako trpělivost a roční souboj s úřady, než byl projekt konečně schválen.

text: Věra Konečná

foto: Ester Havlová
zdroj: Můj dům 1/2002