Slunci otevřeno

Atypický projekt rodinného domu akademického architekta Miroslava Vochty  přesně vyjadřuje představu investora – mít přírodu co nejvíce na dosah. Stavba, jíž dominuje prosklený středový prvek zimní zahrady, nechává slunce po celý den procházet přímo jejím středem a umožňuje výhled do všech stran.

Přírodě na dosah

Majitelé původně uvažovali o rozlehlém přízemním bungalovu, ale stavební pozemek, pro který se nakonec rozhodli, nebyl pro tento typ stavby dostatečně velký ani dispozičně vhodný. Rozumnější bylo dům vzhledově i funkčně přizpůsobit rohovému tvaru  parcely a stavět spíše do výšky. Z uliční strany jej více uzavřít světu, pro zajištění klidu a soukromí, a  směrem do zahrady o to více otevřít slunci. Prosklení nejen stírá  přechod mezi vnějším a vnitřním prostředím, ale díky vhodné dispozici vůči světovým stranám, zejména v místě, kde je na jihovýchodní straně situován bazén s pohodlným sezením, stavba rovněž dobře využívá skleníkového efektu. Nejvíce je jeho působení znát v přechodných obdobích na jaře a na podzim, kdy stačí hodina slunečního svitu, aby se vyhřál celý dům.

Je tedy zřejmé, že prosklená konstrukce, která je i výrazným  architektonickým prvkem rodinného domu, příznivým způsobem ovlivňuje pohodu bydlení i celkovou energetickou náročnost stavby. Zásluhy je nutno přičíst dobrému projektu a  perfektní realizaci pardubické firmy Hokr, která ke stavbě v roce 1995 využila technicky i kvalitativně nejdokonalejší dostupné materiály. Použité plastové profily majitel domu sice označuje ve srovnání s hliníkem za cenový kompromis, ovšem po letech užívání nedá na plast z hlediska funkce a užitných vlastností dopustit. Ve spojení s  tepelně a zvukově izolujícími dvojskly potaženými kovovou vrstvou, které díky vysoké odrazivosti slunečních paprsků fungují jako tzv. tepelné zrcadlo, konstrukce dosahuje výborných hodnot prostupu  tepla K= 1,3 W/m2K. Obdobný typ zasklení byl použit  i v místech zkosených ploch navazujících na střechu ve výšce téměř osmi metrů místo původně navrženého komůrkového polykarbonátového skla Makrolon, které není průhledné a zvukově neizoluje.

Za slunečních dní je prostor  před nadměrným přehříváním chráněn vnitřními žaluziemi a je klimatizován.

Kouzlo, nebo optický klam?

Zimní zahrada protínající dům uprostřed otevírá dům do stran i vzhůru a vytváří díky přirozenému prosvětlení dojem velkého prostoru, přestože je vlastně široká pouhých 3,5 metru. Tento vjem umocňuje dominanta masivního dřevěného schodiště stoupajícího vzhůru do vyšších pater, které je zde jediným komunikačním prvkem propojujícím dům všemi směry. Efekt prosklení je nejvíce patrný v jihovýchodní části zimní zahrady s obdélníkovým bazénem o rozměrech 3 x 5,5 metru. Ačkoli dispozice domu neumožňovala pořídit si větší, čtyřčlenná rodina po letech používání považuje nádrž s protiproudem doslova za ideální pro každodenní plavání, a to i v zimních měsících. V těchto prostorách jsou klasické dveře nahrazeny systémem několika prosklených  posuvných stěn, které otevřené v celé délce stěny v letních měsících umožňují co nejpřirozenější propojení interiéru s obytnou zahradou.

Sousedství s kuchyní situovanou naproti bazénu činí z této části domu centrum rodinného dění.

Bazén a teplo

Dům je vytápěn elektrickým odporovým  podlahovým systémem a částečně kotlem na plyn, na který jsou napojeny pouze dva radiátory, z nichž jeden  je umístěn v bazénové části a druhý v prosklené chodbě. Zbytkovým výkonem kotle je ohřívána voda v bazénu.

Ohříváním vody v bazénu a zároveň odvlhčováním vzduchu dochází k ochlazování prostředí v interiéru – což bývá energeticky náročné. Díky  tepelným ziskům, jež vytváří zimní zahrada, se ale hodně energie uspoří. Kromě toho v zimě teplo akumuluje v prosklené části štítu, což je z hlediska úspor vyhovující právě v kombinaci s podlahovým vytápěním, neboť teplá podlaha vytváří pocit tepla i při nižších teplotách, což například nefunguje při vytápění topnými tělesy.

K srážení vlhkosti dochází pouze na prosklené šikmině, a to jen při mrazech nebo v noci, kdy je vnitřní teplota nastavena na noční provoz, tj. asi na 16 stupňů Celsia. Tehdy voda kondenzuje na šikmých sklech, odkud je odváděna zpět do bazénu.

Teplota v domě je automaticky regulována, každá místnost má samostatný obvod s  naprogramovaným teplotním režimem v průběhu dne. V době dovolené či při dlouhodobější nepřítomnosti je nastaven konstantní režim, například na 16 stupňů.  Díky regulaci je vytápění velmi hospodárné,  celková energetická spotřeba tohoto středně velkého domu, tj. na vytápění, ohřev vody, odvlhčování, vaření, svícení aj., v loňském roce v činila přibližně 40 tisíc korun.

Jak se „dělá“ soukromí

Řešení zahrady podle projektu zahradního architekta bylo hezké, ale doslova průhledné ze všech stran. Byl opomenut fakt, že dům otevřený slunci a přírodě, navíc stojící na nepříliš velkém rohovém pozemku, je třeba o to více chránit před  pohledy z ulice a  vedlejších parcel.  Po půl roce rodina shledala koncepci jako nevyhovující a vzala vše do vlastních rukou. Původní výsadba kolem oplocení byla posunuta směrem do zahrady a v místech vzniklého prostoru byly vysázeny vzrostlé jehličnany, které dnes již tvoří neprůhledný, téměř bezúdržbový ochranný val. Obytná část zahrady navazující na prosklený prostor s bazénem, kde všichni tráví nejvíce času, tak získala potřebný klid a intimitu.

Takto zapojená a takřka neproniknutelná zeleň ohraničující pozemek zároveň vytváří pěkné pozadí dokonale udržovanému trávníku v neoplocené předzahrádce na vnější straně parcely. Zahradní úpravy vně i uvnitř mají jednotný styl, plochy trávníků zdobí spíše okrajové výsadby solitér, například jehličnany, břízy aj. dřeviny, nebo na ně přirozeně navazují skalkové úpravy a další zahradnické kompozice.

Poté co majitel domu společně se sousedem odkoupili vedlejší parcelu s rozestavěným domem, dostaly obě malé zahrady novou dimenzi – malý svah. Sklepy  situované jeden metr pod a nad terénem se hodily k zřízení podzemních garáží s výjezdem do ulice. Aby se stavba lépe zapojila do prostředí zahrady, její povrch tvoří zelený pažit rostoucí na konstrukci opatřené hydroizolačním souvrstvím  včetně pásů proti prorůstání kořenů. Kopeček přirozeně navozuje pocit intimity, ale přitom nevylučuje komunikaci obou nových sousedů.

– Stavba stojí na základových pasech a je tzv. o půl patra rozhozena, obytná (vyšší) část domu je podsklepena 2,10 m hluboko pod úrovní terénu.

– „Tunel“ neboli vchod na terasu tvoří dřevěná konstrukce s izolací, jejíž povrch je pokryt měděným plechem, vnitřní podhled je z jasanového dřeva jako schodiště.

– Dům je vyzděn z porobetonových tvárnic Ytong, které mají dobré tepelněizolační vlastnosti, avšak jejich použití přineslo podle slov majitele značné nepříjemnosti v podobě rozsáhlých prasklin  vnitřních a vnějších omítek. Už dva roky po dostavbě bylo nutno opravit vnitřní povrchy a udělat novou fasádu. Ta byla řešena nalepením perlinky po celém jejím povrchu a na ni natažena štuková omítka s hrubší zrnitostí.

text: Helena Klímová

foto: Jaroslav Hejzlar
zdroj: Můj dům 8/2002