|
|
Rodinná vila se nachází v jedné z malebných vesniček jižních Čech. Když jsem projížděla kolem upravených domků, nešlo si nevšimnout, že funkcionalistický styl do tohoto prostředí nezapadá. Současný majitel mi však brzy objasnil, jak se tu taková stavba vzala.
Zanechané stopy Dům byl postaven ve třicátých letech minulého století. Architektem i majitelem v jedné osobě byl renesanční člověk se vztahem k umění, designu a architektuře. A přestože se ke své profesi vypracoval náhodou, mezi díla, která ho navždy budou v naší metropoli reprezentovat, patří například výstavba pražského Spořilova, vilové čtvrti, která dokáže uspokojit i dnešního obyvatele. Také dům, o kterém mluvíme, to dokazuje.
Životní cesty tohoto muže však vedly jinudy, a tak se jednoho dne rozhodl vilu prodat rodině, která ji vlastní dodnes. „Když se před lety obrátil režim, začali jsme uvažovat, co s domkem budeme dělat. Tato krajina není pro investory zajímavá, není tu práce, bydlí tu většinou starousedlíci, takže prodat ho, by nebylo výhodné, navíc mě k tomuto místu vážou vzpomínky z dětství,“ vypráví majitel, který se z těchto důvodů rozhodl do rodinné vily raději investovat a zpříjemnit tak bydlení rodičům a zároveň si vytvořit místo, kam by jezdil odpočívat.
Chvála funkcionalismu „Dřív to tu dispozičně vypadalo úplně stejně. To je výhoda funkcionalistických staveb. I když jsou několik desítek let staré, místnosti na sebe logicky navazují a jejich velikost zpravidla odpovídá dnešním běžným potřebám. Proto jsem dům nechal tak, jak byl, jen jsem se ho snažil dostat do jiné polohy. Cílem bylo interiér zmodernizovat,“ vypráví mladý architekt, kterého majitel přizval ke spolupráci.
Ten nechal všechno vybavení vystěhovat a začalo se s výměnou oken, dveří, zárubní a podlahových krytin. Zmodernizováno bylo rovněž sociální zařízení, úpravou prošly rozvody vody, kanalizace a plynu. Takto připravený interiér pak talentovaný architekt začal zařizovat. „Na investorovo přání jsem volil bílé, šedé a přírodní odstíny převážně v matném provedení. Nábytek pochází z dílen italských renomovaných firem, některé kusy jsou mým autorským návrhem.“ Vzhledem k tomu, že spodní patro slouží pro relaxační účely a majitel ho obývá nepravidelně jen několik dní, z finančních důvodů tu zůstalo některé novější zařízení. „Kuchyňskou linku jsem neměnil, je relativně nová. Vařím minimálně, zpravidla se stravuji se svými rodiči, kteří bydlí v patře. Nechal jsem tu i původní kachlová kamna. Jsou zrenovovaná a plně funkční. Báječně se v nich peče.“
Romantické zátiší Součástí rodinného domu je zahrada o rozloze 2 500 m2. Tady rodiče pěstují zeleninu a udržují překrásnou jabloňovou alej, která přímo láká k procházkám. Díky značné rozloze tu zbylo místo na bazén, který je z praktických důvodů zakryt teleskopickým plastovým krytem. Nechybí ani zahradní gril. Idylické prostředí umocňuje blízký zámek s upraveným parkem, kde se elegantně procházejí pávi a pyšně se chlubí překrásnými barevnými chvosty. „Dělí nás jen potok, proto chceme v blízké budoucnosti zámecký park propojit lávkou s naší zahradou,“ říká majitel, ze kterého vyzařuje spokojenost nad zdařilým dílem.
Kontakty: ing. arch. ČESTMÍR HUF (architektonické zpracování domu včetně interiéru a návrh bytového zařízení), Hilmarova 979/2, Praha 5, tel.: 604 657 131; UNI LIGHT (osvětlení interiéru), Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: Studio Fotograf |
Ve znamení modernizace
V roce 1923 napsal Le Courbusier, že dům je stroj na bydlení. Konstatování slavného architekta vycházelo z bohatých zkušeností. Tehdejší architektura skutečně směřovala především k účelnosti a dokonalé funkčnosti. Dokladem toho je i dům ze třicátých let, který majitelé před časem začali rekonstruovat. Díky prvorepublikovému přístupu k architektuře však nešlo o rekonstrukci v pravém slova smyslu. Aby dům odpovídal současným trendům, stačilo ho jen zmodernizovat.
