|
|
Stromovka a Letenské sady jsou nádherné parky a malý Lucík by to díky bydlení v jejich blízkosti zase neměl tak těžké, jako děti z jiných pražských čtvrtí. Přesto však nedokážou nahradit volnou, čistou krajinu, lesy a louky, po kterých se celý den může toulat tlupa dětí a prožívat ta nejkrásnější dobrodružství. To si Lucie Benešová velmi dobře uvědomovala, a protože sama takové báječné dětství na venkově prožila, chtěla je dopřát i svému synovi. Nespokojila se proto pouze s představou rekreační chaty nebo chalupy. Přála si vybudovat někde uprostřed panenské přírody skutečný domov.
Trnitá cesta k vlastnímu domovu Když se Lucie se svým tehdejším manželem a otcem malého Luciána, hercem Filipem Blažkem, rozhodla pro koupi domu někde v přírodě, hledala vhodný objekt v dostupné vzdálenosti od hlavního města. Její profese herečky a moderátorky jí totiž neumožňuje ukrýt se v úplném azylu neprostupných hvozdů. S manželem proto téměř rok hledali prostřednictvím inzerátů dům, který by splňoval všechny Luciiny představy i praktické aspekty. Nakonec našli dům v romantické vesničce nedaleko Slapské přehrady. Herečku okouzlil především nádherný výhled na zalesněné kopce otevírající se před okny poměrně zchátralého domu. Mladá žena se však rozhodla, že dům se změní (určitě k lepšímu), a ten krásný obraz před okny jí už nikdo nevezme. Odvaha má v zádech často naivitu, což se potvrdilo i v případě Lucie. Realitní agent sice oba manžele překotně ujišťoval, že stačí jen vymalovat a bydlet… Ale pak přišel první řemeslník. Klepl nazdařbůh do zdi a řekl, že „to celý musí jít pryč“! Než však došlo k zahájení prvních stavebních prací, novopečení majitelé domu se rozvedli a péče o syna i celé břemeno rozsáhlé rekonstrukce zůstaly na Lucii. Mladá žena stála před rozhodnutím: buď sebere energii a zkusí to zvládnout sama, nebo parcelu s ruinou prodá a počká pár let, než se jí „zlepší životní podmínky“ (jak radili někteří přátelé). Pro Lucii však byl čas nejtěžším závažím na miskách vah – nechtěla čekat a připravit tak syna o nejkrásnější roky dětství strávené v přírodě a na čerstvém vzduchu. Proto se nakonec rozhodla, že se svého domu nevzdá.
S proutkem v rukách Financování kompletní rekonstrukce domu nebylo právě jednoduchou záležitostí. Herečka mohla postupovat jen takovým tempem, jak přicházely honoráře na její účet. Zároveň potřebovala co nejdříve uvést alespoň vnitřek domu do uživatelného stavu. Nejprve bylo třeba vytrhat podlahy, zbourat stropy a strhnout zdi. Nakonec zbyly z domu v zahradě jen holé obvodové zdi a hromada sutě. Její likvidace však byla pro herečku nezkušenou v oboru stavebnictví nepříjemným překvapením. Ani ve snu by ji nenapadlo, že odvoz suti musí sama zaplatit a že to není zrovna levná záležitost. Taková rána do rozpočtu vrátila Lucii zpět na startovní čáru. Nechtěla se v žádném případě „uvázat“ k úvěru. A tak jakmile našetřila nějaké peníze na hotovosti, zaplatila další řemeslníky. Kousek po kousku přibývaly v domě izolace, nové podlahy, rozvod elektřiny… Jako velký problém se ukázala voda. Ve starém domě nebyla vůbec rozvedena, ani zde nebyly odpady, protože původním majitelům stačila obecní pumpa. Na pozemku žádná studna nebyla a tak si Lucie musela pozvat proutkaře, aby vodu našel. Dlouho procházel celý pozemek, než se proutek konečně prudce otočil k zemi. Senzibil odhadl, že voda je asi tak třicet metrů hluboko. Nalezení vody není drahé – stojí zhruba sto padesát korun. Ovšem bez záruky. Musíte prostě věřit. Navrtání studny zato stálo tisíc korun za každý metr. Jak herečka vzpomíná, v duchu spínala ruce a doufala, že se proutkař se svým odhadem nespletl… Naštěstí se trefil přesně.
Když se ze sutě zrodí domov Jakmile se nad domem objevila nová střecha, Lucie věděla, že to nejhorší už má za sebou. Na práci si postupně najímala místní dělníky a řemeslníky. Tuto volbu si pochvaluje, protože všichni odvedli vesměs velmi kvalitní práci. Mladé ženě se zároveň podařilo navázat dobré sousedské vztahy. Už při promýšlení celé rekonstrukce si byla jistá, že chce zachovat venkovský charakter celého domu. Netoužila po žádném moderním experimentu, naopak se rozhodla využívat přírodní materiály a prodchnout svůj domov poklidnou atmosférou babiččiny chalupy. Ponechala domu jeho obdélníkový půdorys a všechny prvky (okna, dveře, podlahy) důsledně přizpůsobila původnímu autentickému rázu venkovské chalupy. Na podlahu nechala položit krásné staré půdovky neboli topinky, což je starodávná dlažba, která má nezaměnitelnou patinu. Působí zajímavě a útulně. Lucie je musela poměrně komplikovaně shánět přes inzeráty, ale nakonec jich získala tolik, že stačily nejen na podlahu, ale také na obložení části komína v hlavní místnosti. Stejným způsobem sehnala i autentické staré trámy na strop, které v původní stavbě nebyly. Opět se trefila – trámy jako by patřily k místnosti odjakživa.
Med i nebeská modř V současné době už má Lucie hotovou hlavní obytnou místnost, předsíň, ložnici, kterou obývá i její syn, a koupelnu. I když další stavební úpravy stále pokračují, mladá rodina, k níž nedávno přibyl nový tatínek, herec Tomáš Matonoha, už může od letošního roku dům pohodlně obývat. Hlavní obytná místnost sloužící jako obývací pokoj, kuchyň, jídelna i pracovna je důsledně vyladěna v medovém odstínu, který působí mírným, uklidňujícím dojmem a vytváří atmosféru věčného léta. Stěnu zdobí bordura. Tento dekorační prvek má herečka zvlášť v oblibě. Tapetová páska s motivem bylinek pocitově zvedá strop hlavní místnosti a odlehčuje tíhu masivních stropních trámů. Celá místnost je plná světla a francouzskými okny se otevírá do zahrady. Z obytné místnosti vedou schody do podkroví, které teprve čeká na úpravu. Zatím je zde pouze ložnice. Celá rodina se shodla na tom, že „modrá je dobrá“, a protože všichni tři mají tuto barvu nejraději, stvořili si doslova nebeskou ložnici. Pokoj však neslouží pouze jako ložnice – malý Lucián tady má i koutek na hraní se všemi svými poklady.
Sen, který se splnil V současné době manželé připravují hlavní půdní místnost, která bude v kontrastu s dolním „průchoďákem“ přísně intimní a rodinná. Zatímco v přízemí si návštěvy podávají dveře a Luciánovi kamarádi si sem chodí hrát, horní místnost bude určená ke klidu, soustředění na práci a k odpočinku rodiny. Má přes sto metrů čtverečních a Lucie ji plánuje celou ze dřeva. S příchodem „pána domu“ se zrychlily nejenom všechny rekonstrukční práce, ale začal se zlepšovat i venkovní terén, který je břidlicovitý a musí se zavážet hlínou. Té bude potřeba ještě hodně, protože Lucie má ráda květiny a těší se na zahradu v trochu divočejším starém venkovském stylu. Staveniště kolem domu, a hlavně v domě, sice ještě nezmizelo, ale herečka už dokázala vybudovat krásný útulný domov podle svých představ. Hlavně se jí však podařilo splnit si sen, kvůli kterému celé martyrium vlastně podstoupila. Každé ráno může její sedmiletý syn vyběhnout s tlupou dětí ven, celý den skotačit po lese a vrátit se domů až na večeři. Utahaný, šťastný, vonící sluncem a čerstvým vzduchem…
text: Olga Dabrowská foto: Majka Votavová |
Venkovský ráj pro Luciána
Když se herečce Lucii Benešové narodil před sedmi lety syn Lucián, bydlela v Praze na Letné. Před Luciánem se otevíralo dětství ve velkoměstě. To sice dětem nabízí možnosti nejrůznějších kroužků a aktivit, ale také je značně omezuje. Kdo se touží prostě jen tak proběhnout, má smůlu.
