Vysněné království Olgy Šípkové

Jaké byly požadavky na lokalitu, do které měl být dům posazen, a do jaké míry se to povedlo?

Jsem paneláková holka, jejíž rodiče neměli ani chalupu, což se na mně odrazilo v tom, že jsem toužila bydlet v přírodě. Také s manželem jsme se shodli, že chceme bydlet venku, ale neměl to být žádný satelit. Nic nás netlačilo, a tak jsme poměrně dlouho vybírali, až se nám podařilo najít pozemek v chalupářské oblasti, který je v podstatě v lese. Rozhodnutí padlo ze dne na den, dali jsme na hromádku všechny naše peníze a pozemek okamžitě koupili.

Měli jste nějakou představu o stylu stavby?

Představu jsme žádnou neměli. Jediným vodítkem bylo místo u lesa, které jsme chtěli ctít tím, že tam nepostavíme žádnou modernu, co by tam nezapadala.

K samotnému typu domu se váže historka – přišli jsme s manželem do kanceláře našeho kamaráda architekta Milana Šramla, aby nám s výběrem domu pomohl. U něj na stole ležely časopisy, kterými jsem si listovala, až mi jeden dům padl do oka a chtěla jsem ho Milanovi ukázat. Za minutu přišel do kanceláře Milan s tím, že už ví, co by nám sedělo. Ukázal nám přesně ten dům, který jsem si vybrala.

Naprosto jsme se shodli na velkém prosvětleném domě v trošku konzervativním stylu s normální sedlovou střechou a francouzskými okny. Mám ráda styl bydlení dům/chalupa, což je tady hodně vidět.

Poradíte nám nějaký stavební fígl?

Jeden tip bych pro čtenáře měla, a to třeba jak vyřešit schodiště. V našem domě mělo původně dělat spojnici mezi přízemím a podkrovím kruhové schodiště, ale zjistilo se, že by zabralo moc místa. Nakonec jsme udělali schodiště rovné u nosné zdi, za kterou jsme také schovali dveře na toaletu a do technické místnosti. Ušetřili jsme místo a získali do interiéru i pěkný prvek v podobě „levitujícího“ schodiště navrženého architektem.

Využila jste služeb bytového designéra?

Možná bych si i nechala poradit, ale na to už nebyly peníze. Dům jsme zařizovali postupně a poměrně dlouho, tak jsem tyto služby vlastně ani nepostrádala.

Máte nějaké oblíbené značky nábytku?

Nechodím a nehledám žádné designové kousky. Ani bych za ně nevyhazovala peníze. Přijde mi to jako marnivost. V zařizování jsem velmi nekoncepční. Nakupuji po kouskách a stylem – co se mi líbí, to si koupím, a pak třeba ani nevím, kam to umístím. A tak si to tady tak patlám a nedělám si z toho žádnou hlavu.

Z interiéru je patrné, že máte ráda dekorativní předměty, je to tak?

Ano, mám doma spoustu cetek, co chytají prach. Vystavím si, co holčička přinese z keramiky, dárky od syna z Afriky, spoustu kamenů přivezených ze všech koutů světa atd. Stěny zdobím obrázky, které si sama vyšívám, nebo na ně věsím fotografie zhotovené synem Michalem. Máme hrozně rádi, když je to všechno naše.

Často bývá kuchyň srdcem domova, jak je to u vás?

Srdcem našeho domu je velká přízemní hala, v níž je obývací pokoj s kuchyní a jídelnou. Odpočívám, medituji a vyšívám na růžičkové sedačce v obýváku a říkám si přitom, že mám na růžích ustláno. S rodinou se setkáváme u velkého jídelního stolu, který je podle mě základem správné domácnosti.

Kuchyň je pro mě ale také velmi důležitá, protože ráda a často vařím. Na jejím výběru a vybavení jsem si tedy dala hodně záležet. V Ikea mě oslovila kuchyň s dřevěnými dvířky, do které jsem vybrala rustikální spotřebiče v černé barvě a další černé doplňky. Uspořádání jsem si navrhla sama. Dneska bych uvítala větší odkládací plochu a líbil by se mi ostrůvek, ale ten by zase přerušil dráhu k jídelnímu stolu.

Na kuchyň pak navazuje terasa s venkovním posezením, kam se v létě přesouvá téměř veškerý rodinný život. A když je u nás party, je plno u stolu i na terase a já jen vyndávám z lednice pití a z trouby jídlo…

Na co byste nás pozvala?

Troufám si říct, že dělám dobré zeleninové saláty, hodně s kozím sýrem a červenou řepou. Zeleninu připravuji často, třeba i dušenou. Ráda vařím italská rizota, těstoviny a peču sladké. Přes týden se snažím servírovat lehčí stravu, ale o víkendu nemám problém udělat třeba svíčkovou, kachnu nebo vepřo knedlo zelo.

Kde se připravujete na svoje lekce?

K tomuto účelu využívám halu nad schodištěm, u které jsme zpočátku vůbec netušili, k čemu bude sloužit. Teď je to moje supermístnost, kde cvičím, připravuji se na lekce, píšu si choreografie, učím se angličtinu, vyřizuji maily nebo klidně i odpočívám na lehátku nebo zavěšená v hamace.

Za co byste ještě svůj dům pochválila?

Úžasná jsou všudypřítomná francouzská okna, která slouží jako celoroční galerie, v níž se můžeme stále kochat pohledem do zahrady a do lesa. I když má dům netradičně velká okna, v létě v něm není horko a v zimě chladno. Může za to situování stavby na jih, předokenní žaluzie, ale hlavně úžasná termodynamika domu. Jsem také ráda za velkou spíž, ve které mám sice trvalý provozní chaos, ale je přesně taková, jakou potřebuji. Prima je také vzdušný otevřený prostor v přízemí, v němž se člověk cítí hodně svobodně.